ANALÝZA. Oč méně se přibývající kauzy Andreje Babiše zdají být překážkou pro jeho tuzemské voliče, o to víc premiérovi přitěžují v zahraničí. Právě na image muže, který si tyká s evropskými lídry a udržuje s nimi neformální až přátelské vztahy, si přitom Babiš velice zakládá. 

Už předtím, než se Andrej Babiš stal premiérem, nebyla zahraniční politika jeho silnou stránkou. Vidět to bylo i z knihy O čem sním, když náhodou spím, kterou loni před sněmovními volbami rozdával voličům.

„Obecně jsou tam v oblasti zahraniční politiky extrémně zjednodušující teze, které jsou minimálně rozpracované. Je to jedna z oblastí této knihy, ze které je cítit silná nekompetence těch, kteří to psali,“ hodnotil dílo pro HlídacíPes.org politolog Tomáš Lebeda. Autoři knihy si to ale podle něj mohli dovolit, protože Čechy zahraniční politika příliš nezajímá.

Radost z dezertu

Těžko ale mohl čerstvý premiér, navíc Babišova ražení, dopustit zpochybňování některé ze svých kompetencí: „Zahraniční politiku dělám já,“ ozval se na Twitteru hned krátce po volbách.

Koukám na @OtazkyVM a jen bych chtěl říct, že zahraniční politiku hnutí dělám já. Koho to zajímá, ať se koukne na Rai Uno, ZIB 2, CNN, Focus, Wirtschaftswoche a na moje schůzky s @guyverhofstadt, @ManfredWeber ad.

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) November 12, 2017

Už tehdy bylo jasné, na čem Babiš svou zahraniční image bude stavět. Nabitý program, množství cest, co nejvíc neformálních fotek s ostatními politiky. Zkrátka premiér, který maká pro Česko do roztrhání těla, 18 hodin denně. Doma, i v cizině. A umí se, jak opakovaně zdůrazňuje – na rozdíl od předchozího premiéra Sobotky – taky v zahraničí domluvit.

Zákulisí byznysu českého premiéra mapuje unikátní publikace HlídacíPes.org Babiš. Vůdce pro 21. století. Přečtěte si ji také.

I rok poté to Babiš dělá navlas stejně. Stačí se podívat na jeho listopadové příspěvky na Twitteru a Facebooku. Opět tam zdůrazňuje neformální vztahy s evropskými kolegy a své jazykové schopnosti.

„Ráno jsem potkal svého přítele… Byl tak hodný, že přijal moje pozvání už v 7.30, abych stihnul sněmovnu.“ (Návštěva estonského premiéra v Praze).

Ráno jsem potkal svého přítele, estonského premiéra @ratasjuri. Byl tak hodný, že přijal moje pozvání už v 7.30, abych stihnul sněmovnu. Povídali jsme si o našich vztazích, o NATO, postoji k evropskému rozpočtu, vědě a výzkumu, a samozřejmě našem hlavní tématu, digitalizaci. pic.twitter.com/uRZs3DhBXV

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) November 23, 2018

„Sebastian mi udělal radost s dezertem. Ví, že miluju Kaiserschmarrn.“ (Večeře s rakouským kancléřem).

„Mluvil jsem francouzsky, spatra…“ (O přednášce na pařížském Mírovém fóru).

Na pařížském Mírovém fóru jsem měl přednášku. Mluvil jsem francouzsky, spatra a řekl, že jestli chceme mluvit o míru, musí se velké světové velmoci sjednotit a část peněz, které ročně dávají na zbrojení, by měla jít na pomoc chudým zemím. Nesmíme jen mluvit, musíme jednat.

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) November 11, 2018

„S přítelem.“ (Návštěva Viktora Orbána v Praze).

Co premiér fanouškům neříká

Jsou tu ale zahraniční ohlasy, jimiž se premiér na Facebooku ani Twitteru nechlubí.

Curyšská univerzita nedávno zrušila chystané Babišovo vystoupení k výstavě o emigraci poté, co právě skupina českých emigrantů zaslala škole otevřený dopis kritizující Babišovu minulost a připomínající jeho jméno v seznamech spolupracovníků StB.

Ve stejné době mezinárodní pozornost poutaly výroky Babišova syna, objeveného novináři právě ve Švýcarsku, o tom, že kvůli kauze Čapí hnízdo musel na přání svého otce zmizet za hranice – a to dokonce na Krym okupovaný Ruskem.

I když dnes Babiš tvrdí, že se převedením majetku do svěřenských fondů odstřihl od svého podnikání, čerstvá analýza právníků Evropské komise ukazuje, že mu to Brusel nevěří. Česko by proto mohlo vracet stamiliony z unijních dotací, které holding Agrofert dostal.

Není to poprvé, co se firmy z holdingu Agrofert v zahraničí objevily v negativních titulcích.

Známá firma Agrofert

Prvním příkladem je Německo. Některé německé podniky z Babišova holdingu čelily loni kritice za vyplácení neférové mzdy a za špatné pracovní podmínky pro zaměstnance.

Na rozvoj svého podnikání přitom Agrofert dostal v Sasku-Anhaltsku štědrou státní dotaci. HlídacíPes.org případ popsal zde:

Agrofert kritizují taky v Německu: za státní dotace nefér mzdy a špatné pracovní podmínky

Už v roce 2016 přišel německý týdeník Der Spiegel s tvrzením, že Babišův Agrofert ovlivňoval v Česku pravidla pro udělování unijních dotací a že má síť „důvěrníků“ či lobbistů také v Bruselu.

Že není Babišovi lhostejné, co si o něm Berlín myslí, se letos ukázalo i při hledání podpory pro Babišův druhý kabinet.

Německá kancléřka Merkelová v dubnu podle médií varovala Andreje Babiše, aby neuzavíral vládní spolupráci s – z pohledu německé vlády extremistickou – SPD Tomia Okamury. Možná i to přispělo k tomu, že Babiš nakonec Okamuru do vlády nepřibral a uzavřel koalici se sociálními demokraty.

Dusno kolem Dusla

Dalším příkladem je Slovensko. V roce 2014 vyvolala pochybnosti slovenských médií obrovská daňová úleva pro další firmu z Babišova holdingu, chemičku Duslo Šaľa. Celé slovenské podnikání Andreje Babiše jsme popsali zde:

„Vitaj doma, pán premiér.“ Slovenská větev byznysu Andreje Babiše

Desetileté daňové prázdniny pro Duslo ve výši 58 milionů eur (půldruhé miliardy Kč) schválil tehdejší kabinet Roberta Fica. Veřejnost se o tom ale dozvěděla až zpětně. Vláda navíc tak velkou úlevu mohla potají schválit jen díky změně zákona, kterou parlament přijal krátce předtím.

Podmínky vyhovující Babišovi také pomáhali nastavit lidé, s kterými tehdejší český ministr financí dříve podnikal či pracoval. O celé kauze se znovu mluvilo letos v září, kdy Duslo otevíralo novou výrobnu čpavku, kvůli které celou zmiňovanou daňovou úlevu dostalo.

Nejnovější analýza Evropské komise ale zasahuje premiéra mnohem citlivěji. Přichází z Bruselu, kam by Babiš rád i nadále jezdil jako uznávaný státník podávat si ruce se skutečnými lídry Evropské unie.

Evropská komise však zpochybňuje ne jednotlivé části jeho podnikání, ale celou jeho politickou existenci – má si vybrat, jestli je buď politik, nebo podnikatel.

Buď tedy bude Babiš do Bruselu jezdit na soukromé byznysové schůzky, anebo na summity EU. Obojí najednou nelze. Problém je v tom, že si Babiš stále myslí, že to možné je.