Reklama
Pixabay, zdroj

Život s hlavou nad rybníčkem. O těch, co jsou pod vodou, nevíte nic

Napsal/a Robert Břešťan 24. května 2018

V Česku je v exekuci zhruba 900 tisíc lidí. O jejich životech, osudech, pocitech a frustracích i důvodech, proč volí extrémisty, populisty a Zemana, však centrální média, politici ani lidé, kteří neřeší existenční problémy, mnoho neví.

„Oblasti, kde je každý pátý dospělý člověk v exekuci, jsou v příhraničí, a ne v Praze, kde sídlí všechna celostátní média. V Praze je exekvovanost „jen“ kolem osmi procent a pro tuto oblast to tudíž není mediální téma,“ řekl v první části rozhovoru pro HlídacíPes.org novinář Tomáš Koloc, který se tématu exekucí důkladně věnuje. 

Sám exekucí prošel, stejně jako řadou manuálních profesí. Jako sociální pracovník dobře zná i život lidí ve svízelných situacích. Jak říká, těch, kdo žijí s hlavou pod hladinou rybníčku, mezi něž se také počítá.

Hlasy pro Zemana

Jak si vysvětlujete, že téma exekucí nezvednou sami politici? Třeba sociální demokraté nebo komunisté? Vždyť v exekuci je 900 tisíc lidí, přičtěme rodinné příslušníky a máme tu obrovskou masu potenciálních voličů. Pokud by tedy tito lidé k volbám přišli…

O našich dnešních komunistech něco vím, protože když jsem začínal, tak první práci jsem měl v Haló novinách jako vedoucí příloh Zájmy a záliby a Tipy na víkend. Vydržel jsem tam půl roku, byl jsem patro pod ÚV KSČM a mohl jsem vidět, co jsou to ti dnešní komunisté. Jsou to v zásadě úspěšní podnikatelé, kteří jedou na vlně toho, co je mediálně zajímavé. Co můžete chtít od „levicové strany“, která opakovaně zvolila na Hrad ultraliberálního Václava Klause a která se dnes spojuje s druhým největším oligarchou v zemi Andrejem Babišem, o jehož provozovnách je i díky reportážím Saši Uhlové už dnes sdostatek známo, jaké jsou v nich pro zaměstnance poměry?

O sociálních demokratech darmo mluvit. Já jako křesťan mám ale nejvíc spadeno na naše „křesťanské“ demokraty, jejichž předseda je schopen nahlas říct, že je-li matka samoživitelka chudá, měla by to řešit tak, že si pořídí chlapa. Už od roku 2013 jsem ale říkal, že i další prezidentské volby vyhraje Miloš Zeman, a to i díky exekucím. Vše se splnilo do puntíku.

Proč zrovna Zeman díky exekucím?

Protože se tyto problémy přetavují do odporu proti establishmentu, proti němuž pak tito lidé také volí. Zákon o exekutorech byl přitom schválený v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem, podepisoval ho ještě Václav Havel. Dodnes má Miloš Zeman pocit, že si za exekuce mohou lidi sami, protože si brali půjčky a že je to až na výjimky jejich chyba.

A přesto tito lidé volí Zemana, i když opakuje tohle?

Protože Zeman, stejně jako Babiš, ovládá rétoriku, která dobře pracuje s míněním lidu. S těmi nižšími vrstvami, které se dříve označovaly jako proletariát, jejímž jediným „vlastnictvím“ bylo vlastní potomstvo. Dnes už proletariát neexistuje, ale je prekariát. To je termín, který vymyslela německá parlamentní strana Die Linke, a přijde mi geniální. Členem prekariátu je ten, kdo je v té prekérní situaci, že pracuje, ale může si za ten plat dovolit zaplatit sotva jídlo a bydlení. U nás někdy ani to ne.

Pracoval jsem jako sociální pracovník, staral jsem se o bezdomovce a znám exemplární případy – lidi, kteří kvůli exekuci skončili na ulici, kteří kvůli exekuci emigrovali, znám lidi, co normálně pracují, ale přespávat musí v noclehárnách. Jsou to případy mediálně zcela nepokryté.  Minulý režim akcentoval ty nejnižší, a tedy nejpotřebnější vrstvy, ten nynější se na ně neobrací vůbec a ony nenacházejí způsob, jak se něčeho dovolat.

Ale vždyť se na těch „dolních deset milionů“ obrací kdekdo – Zeman, Okamura, Babiš…

Politicky teď hraje hlavní roli antisystémovost, jak tomu, s prominutím, u vás v kavárně říkáte. Ti ohrožení, o nichž mluvím, už nechtějí slyšet ty řeči, které vede tak zvaná pražská kavárna. Existuje přísloví sytý hladovému nevěří. Ale v našem případě je to jinak – sytý o hladovém neví. Sytí jsou pro mě ti, kdo mají hlavu nad hladinou rybníčku, pod jehož hladinou žijeme my další.

I já jsem v příjmové skupině prekariátu a vím, jak lidi kolem mě popuzuje, že pořád slyší o „lidských právech a demokracii“, která si ale neumí poradit s jejich problémy. Jako je třeba to, že při exekuci se po nich „za exekuční služby“ vymáhá až sedmnáctkrát vyšší částka než je ta, na kterou se po přičtení všech úroků a soudních poplatků vyšplhal jejich dluh.

A to dávají za vinu pražské kavárně?

Na jedné straně máte demokraty jako jsou pánové Horáček, Drahoš, Hilšer a další a od nich tito lidé slyší ušlechtilá slova o demokracii. Na straně druhé je Okamura, Zeman nebo Babiš, kteří jsou tak chytří, že tahle slova nepoužívají. Ani tito politici sice nijak neřeší to, co lidi dole skutečně nejvíc pálí, ale aspoň navenek se jejich populistický postoj více blíží nějaké empatii.

Mám celoživotního kamaráda, který je vysokým úředníkem švýcarského úřadu pro zaměstnanost. Ten prožil v České republice několik let a poté zdejší režim označil jako „banditokapitalismus“. Když jsem mu vyprávěl, co se tu dělo za minulého režimu, shodli jsme se, že jsme tu jako na houpačce. Minulý režim akcentoval sociální práva a hrubě marginalizoval ta osobní. Tento režim akcentuje osobní práva a hrubě marginalizuje ta sociální.

Život v noclehárně

Ekonomicky jsme se přitom v Česku dlouho neměli tak dobře jako teď. Ekonomika roste, nezaměstnanost je rekordně nízká, platy stoupají, sociální síť funguje… K lidem pod hladinou rybníčku, jak říkáte, tedy tyhle dobré časy nedoputovaly?

Co jsou mi platné tyhle papírové informace, to neustálé upozorňování, jak roste průměrný plat a zaměstnanost, když vím, že nikdo z mých četných přátel (často učitelé a sociální pracovníci) nemá plat přes dvacet tisíc a že řada lidí kolem mě kvůli exekucím nemůže legálně pracovat? Lidem v ČR to asi ani nepřijde, ale ať ten fakt, že u nás má sociální pracovník přesně takovou mzdu jako popelář, a univerzitní docent jako kvalifikovaný dělník, zkusí říct lidem ze Západu. Nebudou jim věřit. Máme pátou nejnižší minimální mzdu v Evropě, ale vedle toho kupříkladu nejvyšší ceny vodného a mobilních tarifů v Evropě, a vyšší ceny a nižší kvalitu potravin, než jsou v sousedním Německu, kde je pětkrát vyšší příjem.

V naší zemi jsou řádově desetitisíce dětí, jejichž rodiče si nemůžou dovolit jim zaplatit obědy ve školní jídelně, což řeší nadšenci, kteří posílají peníze jídelnám, aby jim je dávaly zadarmo. Čtyři procenta Čechů nemůžou pravidelně třikrát denně jíst, koupit si pračku nebo televizi nebo jet na dovolenou. A přitom z částky, která se vydělá v provozovnách na území České republiky, zůstává jedna šestina doma a až pět šestin odtéká do zahraničí. To jsem nevyčetl v žádných Haló novinách, to vyčíslil jeden z nejváženějších úspěšných podnikatelů této země, inženýr Jiří Hlavenka.

Takže jsme zase u rozdílu mezi těmi, jak říkáte, kdo mají hlavu nad hladinou rybníčku a pod ním…

Už pět let píšu o bezprecedentnosti českých exekucí. Před dvěma lety jsem jako sociální pracovník lidí bez domova napsal o svých klientech, kteří pracují, ale nemůžou si dovolit jiné bydlení, nežli to v noclehárně. Ale že by to někoho nahoře nějak zvlášť zajímalo… Populisté i takzvaní demokraté se v zásadě scházejí v téže kavárně, a ano – všichni mají hlavu nad hladinou toho našeho čím dál méně snesitelného rybníčku. Rozdíl mezi nimi je ale v tom, že populisté jsou schopni nasát vzduch a poznat, že pod hladinou se něco děje a že na tom můžou něco získat. Ti druzí si ale dál jen melou svou o demokracii a lidských právech a v každých dalších volbách se diví, kam jim mizí voliči.

Je to proto, že nezvedají témata, která by zvedat měli. Vždyť si vzpomeňte na prezidentské debaty. Nikdo ze zúčastněných neuchopil téma exekucí. Nikdo neřeší problémy lidí, kteří sice pracují, ale peníze jim na život nestačí. Minulý týden jsem se sešel s kamarádem, se kterým jsme pracovali jako asistenti v noclehárně pro bezdomovce. Jeho otec skoro třicet let provozuje malý obchůdek v provinčním městě. A kamarád mi jen tak mezi řečí povídá: „Tak tátovi spočítali důchod na sedm a půl měsíčně. To je tak na tu noclehárnu. Budu muset vzít tátu na stáří na byt.“

Ve vašem případě bylo ze soudního poplatku za pozdě zaplacenou jízdenku za 40 korun nakonec nějakých šest tisíc korun v exekuci. Což je ale pořád ještě částka, nad níž už dost lidí mávne rukou, možná se naštve, ale bez větších potíží to zaplatí. Je tohle ta pomyslná hranice, na níž se láme společnost? Že pro někoho je šest tisíc jmění a pro někoho nikterak citelný zásah do rozpočtu a ty dvě skupiny si absolutně nerozumějí…

Dodám, že těch šest tisíc jsem si tehdy musel půjčit a splácet. Naštěstí bezúročně. Nikdy jsem si zásadně nepůjčoval od finančních ústavů a exekuční zkušenosti mě v tom jen utvrdily. Kdepak hypotéka! Ale k vaší otázce ohledně dvou skupin národa: ano, je to tak, a já mám pocit, že je to z velké části problém mainstreamových médií, která tato opravdu závažná téma zametají pod stůl. Něco z toho odkryla novinářka Saša Uhlová ve své sérii reportáží. Já mám oproti ní výhodu, že jsem v dělnických profesích byl prakticky polovinu svého produktivního života. Dělám sice celý život novináře, ale vedle toho jsem dělal sociálního pracovníka i dělníka. Saša byla půl roku po různých prekariátních prostředích, ale já v nich byl autenticky dlouhé roky. Napsal jsem o tom už dříve reportáže – stejně jako svých zážitcích s exekucemi – ale s podobným výsledkem jako Saša.

Sice mne za to poklepali po zádech, ale o moc víc se nestalo. Už jsem zmiňoval Chartu 77, a myslím, že už je čas, aby vznikla nějaká sociální charta, kde by se tyhle zlořády pojmenovaly – jak u nás vypadají exekuce, že u nás existují lidi, kteří pracují, ale stejně jim to nestačí na život a žijí na ulici. A přesně tak, jak to v roce 1977 udělali zakladatelé Charty Václav Havel, Pavel Kohout, Pavel Landovský, Jiří Hájek, Jaroslav Seifert a Jiří Hanzelka, bychom měli ten text poskytnout médiím civilizované západní Evropy. Mám na mysli zejména ta, která nevlastní žádný korporátní podnikatel jako u nás pan Babiš, Tkáč, Křetínský, Bakala, Valenta, Soukup…

Považujete přesto texty jako byly ty Saši Uhlové za užitečné? Vzbudily ohlas, řadě lidí nabídly vhled do úplně jiného světa, než v jakém sami žijí…

Určitě ano. To byl první krok. Problém je, že to udělalo bác a zase se nad tím začala zavírat voda. Podobně to bylo s exekucemi a smrtí pana Janoty, kdy se na chvíli vzedmula vlna, chvíli se o tom mluvilo a zase nic. Souvisí to i s tím, že český národ je strašně pasivní. Celkově asi dvacet procent obyvatel v tomto státě žije ve špatných podmínkách, kdy vzpomíná na minulý režim jako na dobu, kdy se dařilo líp. Desítky procent dalších spoluobčanů, kteří jsou spokojení a hlásají demokracii bez přívlastků, to naopak považují za naprosto zhůvěřilé. A ty dva světy, jak jsme už říkali, se úplně míjejí, což se v posledních letech vyjevuje nejvíc kolem voleb.

Cítíte to míjení na vlastní kůži?

Když jsem lidem z toho „druhého světa“ říkal, že se živím jako sociální pracovník, namítali, že to přeci není práce, že nejdřív musím někde vydělávat, a tohle můžu dělat po práci. Nemají ani páru o tom, že dělat terénního sociálního pracovníka se službami o nocích, víkendech a svátcích je možná náročnější než jakákoli jiná práce. To vše za mzdu, kde šéfové berou patnáct dvacet tisíc měsíčně a o řadových pracovnících nehovořím. Když slyším obrat „dobrovolník pro sociální službu“, otevírá se mi kudla v kapse, a když to vyprávím kolegům ze Západu (kde je sociální pracovník ctěnější a lépe placené povolání, nežli učitel) otevírají údivem pusu.

Se stejnou zpětnou vazbou „u spokojených krajanů, kteří jsou za vodou“, se setkávám, když jim řeknu, že se po letech v českém mainstreamu, který se dnes fakticky stal jednou velkou PR agenturou oligarchů, pokouším o nezávislou žurnalistiku. Když v západním Berlíně v roce 1978 založili družstevní deník Die Tageszeitung, za deset let měli několik tisíc družstevníků. Dnes jich mají 14 tisíc, asi dvacetkrát víc čtenářů a jsou šestým nejčtenějším německým deníkem. My máme v Kulturních novinách za devět let od založení družstevníků něco přes šedesát. Sice mají zvučná jména, včetně jedné prezidentské kandidátky, ale to nezávislý tisk v této zemi nevytrhne. Však to jako šéfredaktor nezávislého média znáte sám…

To je téma na zvláštní rozhovor. Vraťme se ještě k exekucím. Jaké řešení vidíte, co by se mělo změnit?

Nejsem právník, jsem kulturní novinář zaměřený na film a divadlo a bývalý sociální pracovník. Ale život mne zkrátka dotlačil k tomu, že musím reflektovat i jiné věci, protože nevidím, že by to někdo chtěl či spíše mohl udělat za mě. Přesto se pokusím odpovědět. My Češi máme obrovský talent přebírat zvenku věci, které se neosvědčily, anebo je neumíme řádně aplikovat. Typickou ukázkou je třeba inkluzivní vzdělání postižených se zdravými. Od stolu naopak vymýšlíme nová řešení v případech, kdy by stačilo jen zvednout a použít, co mají jinde už vyřešeno.

Shodou okolností se mi dostala do rukou aktuální učebnice občanské výchovy pro 3. ročník středních škol s příklady z praktického života. Mluví se tam i o exekucích a jsou tam uvedena všechna čísla, o nichž jsem tady mluvil, i důvody zavedení stávajícího zákona s jasným shrnutím: tak je to správně, tak to má být. Já si myslím, že to tak být nemá, a argumentuji okolním civilizovaným světem.

Tam je to tedy jak?

V Německu, ale třeba i v Polsku, fungují exekuce tak, že člověk k původnímu dluhu zaplatí soudní poplatky ve výši maximálně jednonásobku a exekutoři si mohou účtovat také maximálně jednonásobek dlužné částky. V Německu je navíc běžné, že se dlužník úspěšně odvolá a náklady na exekutora potom platí stát. Ve Švýcarsku a Británii je to podobně s tím, že exekutor finančně vstupuje do hry až od určité částky počátečního dluhu (v přepočtu na koruny přibližně 150 tisíc Kč).

U nás ale ultraliberálové, kteří sami tuhle situaci částečně zavinili, říkají, jak se tady kradlo, dluhy se neplatily, a proto je nutné, aby tu byla tahle inkvizice – a exekutoři si mnou ruce. Systém, co máme my – jak jsem se dočetl přímo ve zmíněných Komorních listech – porovnávají sami čeští exekutoři se systémem v Thajsku, Chile a Gabonu. Tam tedy patříme.

36 komentářů

  1. Frank Zappa napsal:

    Bohužel toto jednoznačně zavinila mafie pražských polistopadových „právníků“, kterým to takto vyhovuje. Ono se stačí podívat, kdo tu píše zákony a které renomované advokátní kanceláře prováděly hromadné vymáhání pohledávek pro korporátní klienty typu Dopravní podnik Praha, Homecredit atd. atd.

  2. Blažena Švandová napsal:

    Odebírám Kulturní noviny a čtu tam příspěvky pana Koloce. Kulturní noviny ráda čtu a jejich přispěvatele hodnotím vysoko. Vím, že Kulturní noviny zápasí s finančními prostředky a ráda bych jim posílala peníze, ale bohužel patřím taky mezi prekariát. A to ačkoli vedle důchodu externě stále ještě vypomáhám s výukou na mojí domovské fakultě za odměnu, která však nepostačí ani k pokrytí režie spojené s touto prací. Já a mně podobní to naše vysoké školství vlastně sponzorujeme, což mne na jedné straně nijak nemrzí a spíše těší, ale na druhé straně nemohu pravidelně sponzorovat někoho dalšího i kdybych to považovala za správné.

  3. radek napsal:

    Nezbývá než souhlasit , prostor a svoboda pro „obyčejného“ člověka se neustále zmenšuje. Složitost prostředí a neustále nové léčky ze strany státu a s ním zájmově spojených skupin vede ke stále většímu zotročování občanů této země. Jsme na prahu nového-„digitálního otroctví“ výpočetní technika je zneužívána proti těm, kterým by měla sloužit, a to pod záminkou digitalizace státu. Už zbývá jen „trest smrti“,za neodeslaný formulář. Stačí neposlat kontrolní hlášení a z normálního řemeslníka může být do roka bezdomovec. Zatím neznám tkaový případ ,ale cesta je otevřena.

    • František napsal:

      Zvyšující se byrokratické nároky a šílené tresty za malé prohřešky není výsledek digitalizace, ale přístupu našeho byrokratického aparátu. Ve všech státech na světě probíhá digitalizace a ve většině jsou její výsledky opačné. Větší automatizace umožňuje snížení byrokratické zátěže, automatizaci rutiných úkonů. Bohužel u nás je přístup opačný. Digitalizace slouží k automatizaci rozesílání pokut při nedodržení termínů a podobně. Problém je v přístupu naší vlády a úřednického aparátu k lidem.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Digitalizace je zneužívána. A to tak, že když se nějaký byrokratický úkon začne provádět automaticky pomocí příslušného softveru, „pilný“ úředník se začne nudit a ani prnovidea na internetu nepomahají, briskně vymyslí další nový „nezbytný“ byrokratický úkon, třeba nařídí každých pět minut zaznamenat teplotu na pracovišti, zatím ručně, a vypíše tendr na digitalizaci úkonu a hned má několik měsíců čas na vymyšlení dalších možných povinností pro ostatní..

      • radek napsal:

        Ve svém komentáři netvrdím,že digitalizace je přímou příčinou negativního vývoje. Skutečnou příčinou je zneužití možností, které tato technologie nabízí. Už samo automatické hlídání dodržování předpisů je zrůdnost, nebere v úvahu širší souvislosti, není zde prostor pro možnost korekce postihu v odůvodněných případech.

  4. Blažena Švandová napsal:

    Nemyslím že exekuční zákon je chyba Miloše Zemana z doby jeho premiérování. (byl vyhlášen 3.04.2001 ve Sbírce zákonů v částce 48 pod číslem 120/2001 Sb). Nezapomeňme, že to byla doba divoké privatizace služeb vykonávaných státem. Od té doby vznikly další okolnosti, na základě kterých zákon doznal dílčích změn. Nebyla mezi nimi ale nejpotřebnější zásadní koncepční změna: převézt exekuce ze soukromých rukou zpátky na stát.Domnívám se, že se od té doby změnil i konsenzus ohledně toho, co má vykonávat stát a tedy co má být předmětem veřejné služby: exekuce jsou právě tou veřejnou službou, jejíž provozování náleží státu, zejména protože v ní konkurence soukromých subjektů nedává žádný smysl a služba nemůže být provozována efektivně ve smyslu toho, co jí chceme dosáhnout – přimět dlužníky vyrovnat svůj dluh, ale nezničit je přitom. Dnes panuje mezi lidmi strach, že by se s exekutory jakkoli dostali do styku, a to i kvůli kvůli banálnímu opomenutí či nevědomosti, což se může někdy přihodit každému. Strach doprovází ztráta důvěry. Exekutoři, které žene pouze a jedině vlastní zisk způsobují ztrátu důvěry v zákon, který je špatný, a tím pádem ve veřejný prostor, ve kterém je něco takového možné. Avšak nebudeme-li jako občané nadřazovat veřejný zájem nad zájem soukromý, je jen otázkou času, kdy přestaneme chápat, proč bychom měli stavět právo (jakožto nejdůležitější veřejný statek) nad násilí. Skutečně chceme dospět do stavu, kdy si lidé budou vyřizovat své spory se zbraní v ruce a vytvářet uzavřené komunity hlídané soukromými agenturami (jako se to už začíná dít na některých místech v demokraciích na západ od nás)?
    Nevím přesně, jaký je současný postoj prezidenta Zemana v otázce exekucí. Pokud by se ale seznámil se skutečným stavem věcí, například s tímto článkem, nepochybuji, že by se za zásadní změnu zákona postavil. Vždyť „jen blbec nemění svoje názory“.

    • Josef původní napsal:

      Nepochybuji o tom, že Miloš Zeman je o otázce exekucí informován velmi dobře. Proč by ale měl měnit svůj názor, jestliže právě lidé v exekuci dávají ve volbách své hlasy jemu a jeho oblíbencům Babišovi a Okamurovi?

    • František napsal:

      Vaše víra v Zemana je obdivuhodná, ale špatně mířená. Jeho nejbližší poradce je jeden z těch co na exekucích zázračně zbohatl. To je věc kterou hodně lidí z oblasti nad vodou nechápe. Jak můžou ti co jsou na tom špatně znovu a znovu volit ty jenž tuto situaci způsobili a kteří na ní nejvíce vydělali. Popravdě v mém okolí je dominantní názor, že ti pod vodou to prostě chtějí těm ostatním podělat. Že za jejich volbou není žádné emocionální vcítění, ale prostá závist a zlomyslnost.

      • Blažena Švandová napsal:

        Ano, vypadá to tak: zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Ale nemyslím, že „ti pod vodou to prostě chtějí těm ostatním podělat“. Zde je úvaha jedné mojí sousedky, voličky Babiše:
        „To, co si nakradl Babiš, je zlomek toho, co nakradly a umožnily nakrást pomocí cinknutých zákonů zavedené strany po roce 89. Jistěže Babiš nebude jednat ku prospěchu chudých, ale přece snad potrestá ty nejhorší zloděje a zlodějny, ze kterých je nám na zvracení. Babiš není pražská kavárna a je naděje, že bude víc naslouchat skutečným potřebám většiny. Že má spousty peněz a nebude brát ohledy? Jenže nikdo méně mocný nemá šanci odstavit stávající mocné od koryt. “
        Je otázka nakolik jsou tyto naděje oprávněné. Mohli bychom se zeptat Italů. Protože Babiš se zdá být podobný italskému Silvio Berlusconimu. Navíc je zřejmé z toho, co vidíme v Italii, ale i vládnutí nesystémových stran nevede k totalitě, jak jsme před ní neustále varováni.

        • Josef původní napsal:

          Vaše sousedka si neuvědomuje, že drtivá většina zlodějen a lumpáren v době privatizace a i po ní se děla pod taktovkou bývalých estébáků a komunistů. Babiš byl obojí a na tehdejším dění se sám podílel. Vaše sousedka, zdá se, chce tedy vyhánět čerta ďáblem. Vaše sousedka si neuvědomuje, že taková cesta k nápravě věcí nevede. Vede jen do pekel.

    • Josef původní napsal:

      Nemluvě už o tom, že hlavní slovo na Pražském hradě nemá Miloš Zeman, ale jeho poradce Nejedlý, který má jiné zájmy a cíle a ne lidi v exekuci.

    • Jan Kopecký napsal:

      Jaký je postoj Miloše Zemana?
      Celkem jasný:
      https://www.youtube.com/watch?v=FsnpjAT7x0U

      (2:38) „Stávající právní systém a ochranu považujete za dostatečnou?“
      (2:42) „Rozhodně …“

  5. Tlampač napsal:

    Mám k rozhovoru jednu drobnou výhradu, reálný socialismus nebyl o nic více sociálně přívětivý* než je dnešní systém české parlamentní demokracie a otevřené kapitalistické ekonomiky. Skoro bych si dovolil tvrdit, že dnes je o lidi, pokud umějí se za sebe brát, postaráno lépe. Ale jsme u toho, kolik lidí, co se za sebe umějí brát, se dostane do prekérní situacea potřebuje nějakou větší pomoc státu?

    Přesto s mnoha tezemi v článku zmiňovanými souhlasím, na spoustu věcí se dívím podobnou optikou jako Tomáš Koloc anebo zmiňovaný M. F., tímto své dva bývalé a osobité kolegy zdravím a přeji jim lepší dny a více dostatku a prosperity (nejen jim, celé naší republice a jejím občanům).

    *Socialistický sociální systém suplovalo zejména veřejné bezplatné zdravotnictví, či rozsáhlý vězeňský systém, též velké procento nemovitosti v držení státu potažmo v držení zestátněných podniků a organizací. Proto také, když socialismus skončil, bylo třeba řešit razantní vzestup počtu lidí bez domova, beze střechy nad hlavou i domova jako takového…
    Ovšem i v socialismu bylo poměrně dost lidí na ulici, či žilo v nuzných anebo rovnou bídných podmínkách, jen média o nich z principu mlčela.

    • Frank Zappa napsal:

      Zaměstnanci například pana Babiše z drůbežárny ve Voďnanech, vzpomínají na doby vlády komunistů celkem dobře, a kupodivu ještě i na devadesátá léta. Jde tady spíše o trend posledních tak dvaceti let. Nebyli tolik ždímáni, nemuseli pracovat mezi ilegálními pracovníky z Východu vyplácenými na dřevo a věk pro odchod do důchodu byl nižší. Bohužel, nyní celá skupina obyvatel má takovéto depresivní podmínky a vyhlídky. Viz reportáže paní Uhlové.

    • teufel3424 napsal:

      U toho bezplatného zdravotnictví bych byl opatrný. Kvalitní péči poskytovali komanči jen sobě a svým blízkým. Plebs nemohl dostat třeba léky ze západu, těch byl nedostatek.
      A pokus o státní exekutory bychom museli důkladně promyslet a dobře je zorganizovat. Zatím mi stačí zkušenosti s notáři. Ti dostávají pověření/povolení k výkonu funkce od státu, jestli se nepletu. A jejich výkony jsou zoufalé. Fungují pomalu, s hromadou chyb a není si na ně kde stěžovat. Je to nedotknutelná kasta a my jim jen platíme a platíme

    • aleš napsal:

      V 80. letech proběhl průzkum. Výsledkem bylo, že spousta důchodů nevystačí s důchodem. KSČ logicky zakázala zveřejnit výsledky.

      Je to asi tak v polovině rozhovoru
      https://plus.rozhlas.cz/delnicka-strana-spd-i-usvit-maji-v-nasi-agenture-dvere-zavrene-rika-sociolog-jan-7173890

      • Tomáš Koloc napsal:

        Tlampači (Petře), „reálný socialismus nebyl o nic více sociálně přívětivý než je dnešní systém české parlamentní demokracie a otevřené kapitalistické ekonomiky“? Kdy jsi byl naposled na Mostecku nebo Šluknovsku?:-)

  6. Radka napsal:

    Jestli si dobře pamatuji debaty prezidentských kandidátů, tak pan Michal Horáček o řešení exekucí hovořil dost často. Snad tam padala i nějaká řešení typu zaplatit dluh a osvobodit dlužníka od nákladů exekutorů, které si nezadají s lichvou.

  7. Admirál napsal:

    Exekutoři jsou až návazný problém. Problém základní je odpovědnost za dluh v době jeho vzniku podíl odpovědnosti na ose dlužník – věřitel.

    Podle toho, kolik dluhů se vymáhá exekucemi, je zřejmé, že je zodpovědnost nepřiměřeně na straně dlužníka. To by bylo třeba upravit. Nevznikalo by tolik exekučních pohledávek.

  8. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Čtu ten článek už aspoň po čtvrté a když si tak promítnu svůj pracovní život, jsem „starodůchodce“, musím konstatovat, že jsem si ho prožil jako v bavlnce a to za „hluboké totality“, přesto, že jsem byl kapitalistické dítě a než jsem mohl aspoň na střední školu, jsem se musel 3 roky, jako pomocný dělník, „sžívat s dělnickou třídou“, družstevní byt postavit svépomocí, protože veškerý majetek byl naší rodině znárodněn a na slušné bydlení jsem jinak dosáhnout nemohl a na vojně jsem to mohl z kádrových důvodů dotáhnout „až“ na svobodníka absolventa, snad jedinéhoí v celé čs. armádě. Přesto přese všechno, jsem téměř vděčný komunistům (a nejspíš nejen já), že jsem se nemusel bát, že příjdu o práci – zdroj obživy, o střechu nad hlavou, i moje děti nakonec vystudovaly, díky mému nechtěnému původnímu povolání – dělník.
    Když vidím v TV a čtu v novinách o tom, že prakticky 10% všech obyvatel je dnes ohroženo existenčně, když slyším o sto tisících bezprizorných, kladu si otázku proč jsme se nechali tak hloupě napálit řečmi o svobodě a lidských právech, bez lidské odpovědnosti. A když pomyslím, že člověk toho druhu, kterým jsem opovrhoval celý život, práskač – placený donašeč StB, se díky své bezohlednosti domohl nejen miliardového majetku, ale i toho, že je, ač trestně stíhaný pro podvod (a nejspíš by měl být stíhán i pro další křivárny) premiérem vlády této země, pak nemám daleko od konstatování, že lepe už skutečně bylo a že se stydím, že jsem k tomu, aby se to stalo, byl nechtíc nápomocen.

    • Josef původní napsal:

      Oskare, onoho placeného práskače StB si svobodně zvolilo téměř 30% voličů. A tento práskač své voliče vůbec nezískal nějakými řečmi o svobodě a o lidských právech. Ani mně se to nelíbí, ale tak to bohužel je. Takovýmto tématům se tento placený práskač StB v předvolební kampani vyhýbal širokým obloukem. A pokud se týče vašeho líčení krás života za vlády komunistů, měl byste více sledovat televizní reklamy, nabízející různé přípravky a potravinové doplňky pro zlepšení paměti. Stačí si vybrat.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Ano, máte pravdu, nemluvil o svobodě a lidských právech, jeho PR tým ho včas upozornil, že je to už vyčichlé a negativně přijímané téma – čeho je mnoho, toho je příliš. Proto nachytal voliče například na „všetcí kradnú“, boj proti korupci (šlo mu především o to, aby sám nemusel platit úplatky politikům a úředníkům) a také ho nezvolilo o 30% voličů, ale 7,912% oprávněných volit. Co se týče paměti docela mně slouží a jako chemik farmaceut, vím o přípravcích na zlepšení paměti své , jejich jediné pozitivum je to, že podle zákona nesmí být pouze zdraví škodlivé a účinnost se nezkoumá, na rozdíl od skutečných léků, které mohou mít i škodlivé vedlejší účinky a je na lékaři, aby posoudil co u konkretního pacienta převažuje, zda naděje na zmírnění nemoci, či riziko nepříznivého vedlejšího účinku. Proto jsou léky na lékařský předpis ,ale přípravky pro zlepšení paměti nikoliv.

        • Josef původní napsal:

          Je mi Oskare cela jedno, zda zvolíte přípravky na zlepšení paměti, nebo léky na předpis. To je váš problém. Hlavně už začněte něco z toho brát.

          • Radek napsal:

            Oba říkáte totéž a není důvodu ke zbytečnému napadání je čas postupovat společně a ne vést žabomyší spory.

          • Josef původní napsal:

            Radku, neříkáme totéž. Já Oskarovo nadšení pro život za totality ani trochu nesdílím. Mám na rozdíl od Oskara lepší paměť a život za totality si velmi dobře pamatuji.

  9. Tomáš napsal:

    Nezlehčuji situaci bezdomovců, nepopírám, že exekuce jsou u nás výnosný obchod a chtělo by to razantní změnu pár zákonů, ale spousta lidí není schopna o svém životě rozhodovat. Staré doby – toto musíš a toto nesmíš jsou pryč, bohudík. Malý příklad: V článku píšete, že z pozdě zaplacené jízdenky byla nakonec částka 6000,- Kč. Já se ptám, proč pozdě zaplacené, proč nebyl dluh uhrazen někdy v dalších dnech?? Proč to někdo nechá zajít tak daleko a potom pláče nad tím, že ze 40 korun se stalo 6000? Nemám na jízdenku, jdu pěšky, nemám na novou televizi – koukám na starou, nemám na hovězí – jím vepřový. Chápete aspoň někdo, co tím chci říct? Nechci být zlý a nechápavý, ale všichni v exekuci nejsou chudáci díky někomu, nebo něčemu jinému, co se jich samotných netýká.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Všichni v exekuci skutečně nejsouchudáci. Je jich kolik, těch, co chudáci nejsou?

    • Frank Zappa napsal:

      To by nesměly existovat firmy typu Home Credit, které říkají lidem pravý opak – kupte si to, i když na to nemáte, my vám půjčíme.
      Čistě statisticky, cca 10% spotřebitelských úvěrů je delikventních – takže už dopředu víte, že takovým „podnikáním“ se spotřebitelskými úvěry nasekají deset procent dlužníků.

  10. Amper77 napsal:

    „O těch, co jsou pod vodou, nevíte nic?“
    Někteří víme, máme totiž ty nezaplacené směnky.

    To nebyly nějaké fiktivní, exekucí nabobtnané peníze ale poctivě vydělané peníze, které ze mě ten bývalý kamarád vytáhl a já jen děkuji tomu nahoře, že jsem ze sebe nenechal vytáhnout ještě násobně více, jak zcela cíleně, vědomě a podvodně chtěl.
    Takže, nedělejte z nich oběti. Rozumím tomu, že systém exekucí je drtící a jsem pro to je změnit ale na začátku téměř vždy bylo nezodpovědné nebo rovnou podvodné jednání té „oběti“.

  11. aleš napsal:

    Váhám čemu z rozhovoru se dá věřit a čemu nikoliv. Například ohledně názoru na Pavla Bělobrádka pan Koloc jaksi vynechal to zásadní (viz dole), čili názor pana Koloce není založený na realitě.

    Šlo o to, že Bělobrádek nesouhlasil s nekvalitním návrhem ČSSD – neomarxisté (paní Marksová) prosazovali, aby u rozvedených rodin stát platil alimenty a vyplacené alimenty, aby vymáhal po dlužném rodiči, akorát že by nic nevymohli – podle odhadů by z vyplacených alimentů stát vymohl asi tak 10%. Když je u nás rozvodovost asi 50%, tak je nemožné, aby zbývajících 50% (nerozvedených) dokázalo platit tak vysoké daně, aby uživilo rozvedené. Správné řešení měla být vymahatelnost práva u těch lidí kteří by alimenty platit mohli, ale nechtějí. A u zbývajících rozvedených holt dostanou menší sociální příspěvek (aby neumřeli hladem), ale to nikoho nespasí, takže musí hledat pomocnou ruku na konci svého ramene např. aby si pokusili najít druhého do páru (tak jak to bylo v minulosti, kdy ovdovělý se ženil/vdával kvůli dětem)

    • Tomáš Koloc napsal:

      Uvěřit hořké pravdě je věru těžké.

      • aleš napsal:

        To je právě to, že v jednom detailu Váš názor není založen na realitě (=viz můj post). Takže pro mě je otázkou v čem dalším jste se spletl.

        Například bylo by možné vysvětlit mi, jak konkrétně to bylo u Vaší exekuce? Nejde mi o to Vás nachytat na nějakém dalším omylu. Spíše mi jde o to poučit se, aby se třeba mě nestalo to co Vám. Třeba nerozumím tomu, že uvádíte že po 10 letech Vás zastihla exekuce v roce 2013, a tudíž nerozumím tomu proč PŘED EXEKUCÍ nedošlo k promlčení pohledávky, která je 3-letá ve smyslu § 101 starého občanského zákoníku 40/1946.

        Druhá otázka pane Koloc – uvádíte, že exekuce narostla o „různé poplatky“ a „výdaje na exekutora“. Nerozumím co jsou to ty „různé poplatky“. Tipuju, že když soud rozhodl že dlužíte a Vy jste uhradil (asi jen) jistinu – tj. dlužil jste související náklady k pohledávce (=asi náklady řízení soudu a náklady věřitele na soud). Je to tak? Pokud ano, tak jaké další poplatky jste měl hradit (kromě nákladů na exekutora), když věřitel měl možnost rovnou požádat exekutora, aby od Vás vybral i zbytek přisouzené částky.

  12. Karel Paták napsal:

    půl svýho dospělýho života jsem byl bez peněz, ale stejně by mě nikdy nenapadlo volit komunisty, neonacisty, stbáky, nebo ruský kolaboranty

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies