Blížící se sjezd sudetských Němců v Brně provází místy vypjatá politická debata i snaha vládní koalice protlačit sněmovnou usnesení vyzývající ke zrušení akce. Připomínáme proto loňský, ale stále aktuální rozhovor šéfa Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta pro HlídacíPes.org. Odráží situaci ze začátku roku 2025, když ještě zdaleka nebylo jasné, že sjezd bude poprvé v Česku. „To by nebylo moudré,“ nechtěl tehdy Posselt prozradit, která česká města mají o konání sjezdu zájem.

V rozhovoru varoval před bagatelizací německé opoziční strany AfD částí české politické scény i českých médií. Partnerem AfD je v Česku tradičně hnutí SPD Tomia Okamury, které teď coby součást vládní koalice proti sudetoněmeckému sjezdu ostře vystupuje.

AfD se naopak dlouhodobě staví do role obhájkyně sudetoněmeckých zájmů. Posseltův landsmanšaft to však s odkazem na extremismus uvnitř strany odmítá: „Není možné být současně v landsmanšaftu a v AfD. Zakázal jsem AfD také vstup na Sudetoněmecké dny a nezveme je na naše akce.“

Chcete znát souvislosti, historická fakta i méně známé okolnosti poválečného Československa? Pořiďte si naši knihu.

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Sudetoněmecké téma přineslo v květnu i první roztržku mezi AfD a SPD. Mládežnická organizace AfD Generace Německo kritizovala Okamurovo hnutí za „nepřípustné paušální podezírání hostů Sudetoněmeckého dne“ a za zneužívání česko-německého porozumění „pro vnitropolitické zviditelňování a přiživování křivd“. Kritika přišla i z bavorské AfD i vládní bavorské CSU.

Bernd Posselt (69). Německý politik za křesťansko-sociální unii CSU, bývalý novinář, od roku 2008 nejvyšší představitel – mluvčí sudetských Němců. Dvacet let (1994–2014) byl poslancem Evropského parlamentu. Jeho otec pochází z Jablonce nad Nisou.

Dříve jste avizoval, že v letech 2025 a 2026 si vaše Sudetoněmecké krajanské sdružení chce společně s Českem připomenout 80. výročí konce války a odsunu německých obyvatel z Československa. Zároveň jste řekl, že doufáte „ve viditelný signál“ od českých politiků. Můžete být dnes konkrétnější, jaké společné akce jsou v plánu?

Můžu říct jen tolik, že se to právě přes diplomacii dojednává. Těžiště leží v následujícím roce (2026, pozn. red.), protože velký počet sudetských Němců nebyl vyhnán v roce 1945, ale v roce 1946. Třeba moje rodina. Proběhne samozřejmě připomínka pochodu smrti v Brně, dále Žatec, Postoloprty, všude tam budu osobně. Některá výročí spadají i do letošního roku, důležitější je pro nás ale výročí roku 1946. To ukazuje, že odsun Němců nebyl jen spontánní reakcí na válku a nacistický teror, ale že rok po válce šlo o systematickou akci.

Neuvěřitelně mnoho českých komentátorů podle mě zlehčuje téma AfD. Nerozumím tomu, jak nějaký Čech může mít zájem na tom, aby v sousedním – a přiznejme si, že o trochu větším – Německu posilovali zrovna nacionalisté.

A pokud jde o ten „viditelný signál“ z české strany?

To je věc českých politiků. Nerad mluvím o „druhé straně“. Nikdy není dobré, když někdo druhému říká, co má nebo nemá dělat. Současné vedení českého státu má mou naprostou důvěru, že udělá to, co je správné. Nepotřebují, aby je někdo poučoval.

Až nás pozvou, rádi přijedeme

Máte pocit, že za posledních pětatřicet let bylo v česko-německých vztazích řečeno vše podstatné, a teď jde jen o to, které věci znovu zdůrazňovat nebo opakovat? Nebo se stále čeká na „něco velkého“?

Za těch víc než padesát let, co se zabývám evropskou politikou, jsem zjistil jednu věc. Porozumění a smíření mezi národy je nekončící proces. To není něco, co se jednou udělá a je to vyřízené. Musíme si jako Češi a Němci vzájemně pomáhat, zpřítomňovat to, co se stalo v minulosti, a brát z toho pozitivní sílu. Historie tu není od toho, abychom si ji odškrtli, ani od toho, aby jeden druhého terorizoval špatným svědomím, ale ani od toho, abychom ji jen tak přešli. Musíme se jí znovu a znovu zabývat. Jakmile přestane dialog, přijde brzy něco, co nikdo nechce. Nacionalismus a nedorozumění.

Ačkoli po změně stanov někteří v landsmanšaftu hrozili masovým odchodem, nakonec jsme prakticky o žádné členy nepřišli. Naopak jsme získali mnoho nových, mladších členů. Česko-německé vztahy se za tu dobu rok od od roku zlepšovaly a dnes jsou tak dobré jako nikdy předtím.

Je tenhle německo-český dialog už zralý na to, aby každoroční tradiční setkání sudetských Němců, Sudetoněmecké dny, proběhlo v dohledné době Česku?

Absolutně ano. Ta spolupráce s Českem je neustálá, teď se například intenzivně společně s českou vládou zabýváme péčí o sudetoněmecké hroby a hřbitovy. Na Sudetoněmeckých dnech dnes už Češi tvoří čtvrtinu návštěvníků a doufám, že je jednou budeme moci uspořádat i v Česku. Nikam se ale netlačíme. O místě pořádání Sudetoněmeckých dnů nerozhoduje žádná vláda, ale hostitel, tedy město. Když nás nějaké české město pozve, potěší nás to. Když ne, budeme čekat dál.

Žádné takové pozvání z Česka tedy zatím na stole není?

Ne. Ale ve třech čtyřech českých městech už se některé tamní známé osobnosti a politici vyjádřili v tom smyslu, že by rádi, aby se něco takového v jejich městě odehrálo, a mají o to zájem.

Můžete některá z těch měst zmínit?

To by nebylo moudré.

Extremistům vstup zakázán

V minulosti jste opakovaně kritizoval zavádění hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru v rámci Evropské unie. Favorit na post německého kancléře po nedělních volbách Friedrich Merz z CDU ale kvůli omezení nelegální migrace před volbami (rozhovor vznikl těsně před volbami do spolkového sněmu v únoru 2025, pozn. red.) avizoval trvalé kontroly na hranicích se sousedními státy, tedy včetně Česka. Jak se na jeho plány díváte?

Friedrich Merz je především přesvědčený Evropan. A kdyby to náhodou někdy zapomněl, připomeneme mu, že je přesvědčený Evropan. Na jaře chceme také spustit evropskou občanskou iniciativu na základě smluv Evropské unie nazvanou „Zachraňte Schengen“, která počítá s masivním posílením ostrahy vnější schengenské hranice. Vnitřní kontroly v rámci Schengenu jsou protiprávní a nemyslím, že by Friedrich Merz chtěl dlouhodobě dělat něco protiprávního.

Merzovy návrhy zjevně motivuje i snaha vzít část voličů radikální Alternativě pro Německo, která téma migrace dlouhodobě zvedá. Zároveň má AfD prokazatelně extremistické křídlo a kvůli tomu ji sleduje i německá kontrarozvědka. Když se AfD před osmi lety poprvé dostala do parlamentu, založila vnitrostranickou „pracovní skupinu pro vyhnance“. Měl Sudetoněmecký landsmanšaft s touto platformou nějaké styky a máte dnes nějaké kontakty s AfD?

My jsme se proti AfD velmi brzy a velmi ostře vymezili. Předsedou té skupiny byl bavorský poslanec Bundestagu Stephan Protschka. Chtěl vstoupit do landsmanšaftu, což jsme odmítli. Naopak jsme vyloučili některé lidi, kteří patřili k AfD. Není možné být současně v landsmanšaftu a v AfD. Zakázal jsem AfD také vstup na Sudetoněmecké dny a nezveme je na naše akce. To platí pro pravicové i levicové extremisty.

Je to právě deset let, co Sudetoněmecký landsmanšaft rozhodl o změně svých stanov a vyřadil z nich větu o „právním nároku na domovinu a její znovuzískání“. Jak těch deset let landsmanšaft změnilo?

Ačkoli po změně stanov někteří v landsmanšaftu hrozili masovým odchodem, nakonec jsme prakticky o žádné členy nepřišli. Naopak jsme získali mnoho nových, mladších členů. Česko-německé vztahy se za tu dobu rok od od roku zlepšovaly a dnes jsou tak dobré jako nikdy předtím.

Čeští komentátoři často zlehčují AfD

Dění v Česku pečlivě sledujete, nejen pokud jde o sudetoněmecké téma. Jaký obraz Německa podle vás vykreslují česká média, je dost pestrý, odráží nuance sousední země?

Samozřejmě že ne. Ale když se podíváte na německé zpravodajství o české politice, tak buď není žádné nebo je špatné. To české je zkrátka lepší, i když třeba ne perfektní. Ale jedna věc mi vadí, pokud to mohu říct: Neuvěřitelně mnoho českých komentátorů podle mě zlehčuje téma AfD. Nerozumím tomu, jak nějaký Čech může mít zájem na tom, aby v sousedním – a přiznejme si, že o trochu větším – Německu posilovali zrovna nacionalisté.

Zároveň se v českém mediálním mainstreamu často objevuje ryze negativní pohled na Německo, ať už v oblasti migrace nebo třeba energetiky. Prostě obraz státu, kde údajně „stále něco nefunguje“.

Upřímně, myslím, že se německá média zabývají příliš málo Českem a ta česká možná až příliš moc Německem a málo Evropou. Přitom to je naše společná budoucnost. Člověk má někdy dojem, že se na Německo – jakkoli je důležité a je to velký soused – soustředí až příliš velká pozornost. Můj dobrý přítel Jean-Claude Juncker jednou řekl, že v Evropské unii jsou dva typy zemí. Malé země a země, které si ještě nevšimly, že jsou malé. A Německo teď, při pohledu na Trumpa a Putina, také zjišťuje, že je vlastně malá země. Všechny evropské státy jsou malé. Jedině společně může Evropa s něčím pohnout.