Jaké byly vztahy Čechů a Němců po obou stranách hranice v roce 2021? Kontakty se často omezují jen na pracovní oblast a nákupní turismus, zatímco pevné osobní vazby a přátelství jsou vzácnější. Tvrdí to rozsáhlý výzkum Česko-německého fondu budoucnosti představený k výročí podpisu Česko-německé deklarace. Ta byla podepsána právě před čtvrtstoletím, 21. ledna 1997.

Lidé z obou stran hranice sice mají řadu podobných zájmů, ale chybí jim informace o možnostech se jim věnovat společně se svými sousedy. Podle průzkumu jim v tom brání nedostatek informací či jazyková bariéra. Povrchnější kontakty pak mohou vzájemné vztahy v krizových situacích oslabovat, jak se ukázalo třeba během covidové pandemie, kdy ožily některé stereotypy považované za dávno překonané.

Hlavní rozdíly mezi Čechy a Němci? Češi se výrazně častěji (46 %) obávají zhoršení ekonomické situace než Němci (25 %). Nejnaléhavější cíle, které by měla vláda řešit, jsou podle Čechů především dva: ekonomický růst a zadlužení. U Němců je paleta priorit širší. Dotýká se nejen ekonomických a sociálních témat, ale také ochrany klimatu.

A zpráva přímo k pandemickým omezením: Zatímco Češi ve valné většině považovali uzavření hranic v době epidemie za správný krok (66 %), na německé straně jich většina nebyla (49 %).

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Na české straně výzkum provedla společnost STEM, která v září loňského roku sbírala data od 1039 respondentů starších 16 let. 119 z nich žije v příhraničních oblastech. Německou část projektu měla na starosti společnost IfD Allensbach a nasbírala hlasy 1095 respondentů, z Bavorska jich bylo 204 a ze Saska 101.

Podpora uzavření hranic se u obyvatel příhraničních oblastí překvapivě významně nelišila od obyvatel vzdálenějšího českého vnitrozemí. S uzavřením hranic souhlasili výrazně častěji lidé v nejstarší věkové skupině (60+) a lidé s vysokoškolským vzděláním. Pouze ve skupině obyvatel, kteří mají v Německu hodně přátel a známých, byl souhlas s uzavřením hranic výrazně nižší (souhlasilo jen 44 %).

Steffen Neumann: Levné nákupy a pivo

O některých přetrvávajících sterotypech ve vztazích Čechů a Němců HlídacíPes.org nedávno hovořil s novinářem Steffenem Neumannem. Novinářský „pendler“ žije v Drážďanech, pracuje jako korespondent Sächsische Zeitung z českého příhraničí. V listopadu 2021 získal zvláštní ocenění za dlouhodobou vynikající novinářskou činnost v Česko-německé novinářské ceně.

Co Sasy na Češích zajímá? 

Když zůstanu novinářsky chladný, tak lidi hlavně zajímá, co je v Česku levné, pivo a podobně. Teď v době pandemie ale přibývá i to, jak se tam a zpátky dostanou bezpečně, jak je to s prokazováním, jestli se najde hospoda, kde to není nutné. Ta představa je taková, že Češi jsou ještě normální, my už tolik ne. To je ta masová novinařina. Ale pořád je hodně čtenářů, kteří mají zájmy různorodé. Jsem rád, když i na základě těchto tipů najdu něco, co vybočuje, co se s tímto obrazem Čechů úplně neslučuje a jde proti tomuto, trochu až předsudečnému vnímání Čechů.

My jsme se nedávno potkali při společné práci na Cínovci, kde si stalinisté z Klubu československého pohraničí, bývalí pohraničníci, postavili sochu strážce hranice se psem. Jak jsou tyto připomínky minulosti v Sasku vnímány? Jsou lidé, kteří stále vzpomínají na zadrátovanou hranici?

Steffen Neumann. Foto: Robert Malecký

Odpovím trochu oklikou. Teď jsem byl na prezentaci česko-německého průzkumu veřejného mínění. První byl před pěti lety, teď jsou výsledky, jak se to vyvíjelo dál. A zazněla tam otázka, která by před pěti lety byla úplně nezajímavá, ale po loňsku je prudce aktuální: jak bylo na obou stranách hodnoceno zavření hranic, zda to byl rozumný krok. A naprostá většina to hodnotila kladně. Byla tam i otázka, zda tato omezení zasáhla významně do života lidí podél hranice, a zase: naprostá většina soudí, že nikoli. Musíme samozřejmě přijmout úvahu, že na začátku pandemie lidé nevěděli, co je čeká, báli se.

Během pandemie jsme psali o iniciativě Soboty pro sousedství, která pod heslem My jsme Nachbarn, Wir sind sousedé upozorňovala hlavně na nesmyslnost uzavření hranic pro malý přeshraniční styk. Tvrdí, že po letech sbližování a otevírání bylo uzavření hranic nesmyslným krokem s pochybným epidemiologickým dopadem, ale závažnými následky.

Jistě, když tady pracujete a žijete po obou stranách hranice, je to závažný problém. Nebo studium, školky, všechno. A pak třeba spojené rodiny, manželství. Ale další závažný problém nastává, i když tam žádné přátele nebo závazky nemám. Když žiju deset kilometrů od hranic, tak mě uzavření přirozeně omezuje. Ostatní, kteří žijí třeba v Magdeburgu, v Hesensku, to nepocítí. Mají možnost se pohybovat do všech směrů. Ale tady jde o závažné omezení lidské svobody. A fakt jsem neslyšel, že by dosud někdo dokázal vysvětlit, v čem to bylo užitečné, zda jednoznačně převážily klady nad negativy. Nevidím v tom žádný smysl.

Jako pendler máte možnost hodnotit, jak se vládám na obou stranách hranice podařilo s koronavirem bojovat. V čem byly největší rozdíly a chyby?

Celkově a hodně zpětně to jako úplně špatné nevidím, a to na německé i české straně. Očkování je největší limita a neběží úplně dobře a ta osvěta, která by lidi měla přesvědčit, to se podcenilo. Fajn, dokážu ještě pochopit organizační chyby. Ale myslím, že jsme celkově ještě nepochopili, co je pandemie. Poslední velká pandemie trvala nějakých pět let a od té doby jsou lidé zvyklí, že jsou zde nějaké očkovací látky. Teď to vypadá, že jsme se rozhodli to prožít stejně jako před těmi sto lety a tak se to musí asi brát. Bohužel. Vidím problém v lidech i v politicích, kteří neumějí rozpoznat, jak lidé reagují, že nemají správné informace nebo se nechají nesprávně informovat.

Dezinformace tedy bují i na saské straně hranice…

Ano. Já občas jako argument uvádím, že proočkovanost v Česku je v tuto chvíli vyšší než v Sasku. Je to trochu překvapující a ty argumenty jsou podobné – proč se mám očkovat, když vakcína nechrání stoprocentně a podobně. A už jsem o tom mluvil: někteří Sasové jezdí do Česka jako do země, kde není potřeba dodržovat opatření tak striktně.

V Česku přinesly říjnové volby změnu. Zaregistrovali ji lidé tady v Sasku, zajímá je to? Znají třeba Andreje Babiše?

Babiše znají. A u nás na facebooku pod našimi články jsou komentáře často takové, že Babiše neviděli tak úplně špatně. Může za to i otázka s migranty, proti jejichž přijímání se vymezil, ty názory jsou tady v Sasku podobné. Babiš jim byl prostě sympatický. A když teď vidí Piráty, je to pro ně trochu hrozba, že v Česku nasadí jiný směr. Ale musím upozornit, že to nejde paušalizovat. AfD tady lidé volili sice hodně, ale je to pořád čtvrtina voličů. Pořád máte 75 procent, kteří to vidí trochu jinak. A je to vlastně do jisté míry pochopitelné, že lidé neznají opoziční politiky v nějaké jiné zemi. Ale Babiše a Zemana tady znají, to jo.

Tématu se HlídacíPes.org věnoval i ve svém textu pro tištěný Týdeník Forum. 

Na negativní důsledky uzavření hranic pro vztahy Čechů a Němců upozorňovala už krátce po prvním uzavření hranic iniciativa Soboty pro sousedství, která pod heslem „Wir sind sousedé/My jsme Nachbarn“ svolávala společné akce po obou stranách hranice. Lidé se začali spontánně scházet už předloni na jaře, v době, kdy byly hranice zavřeny poprvé. Na řadě míst po celé délce české hranice s Rakouskem, Německem a Polskem se v době zákazu vycestování scházeli, aby upozornili třeba na nesmyslnost zákazu malého pohraničního styku.

Když loni v srpnu přicestoval na návštěvu Česka německý prezident Frank-Walter Steinmeier, s aktivisty se sešel přímo ve vlaku během své cesty do Prahy. A zatímco někteří čeští politici v předvolební kampani strašili obnovením národních hranic, německý prezident naopak řekl, že se už nesmí nikdy zavírat. Aktuální úroveň česko-německých vztahů ohodnotil slovy, že už nemohou být lepší.

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.