Vilová zástavba na pražských Hřebenkách v okolí Tiché ulice je od roku 1993 památkovou zónou. Přesto zde památkáři dali razítko na stavbu domu, který je svým charakterem v zjevném rozporu s tím, co lze v takové zákonem chráněné oblasti stavět. Ministerstvo kultury již dříve potvrdilo, že byl porušen zákon, nic s tím prý už dělat nemůže. Naději na nápravu teď nenaplnil ani nový ministr kultury Oto Klempíř.

Oblast Hřebenka je součástí památkové zóny Smíchov a je „charakterizovaná prvorepublikovými úřednickými vilkami, jednopatrovými s podkrovím a sedlovou střechou, umístěnými v zahradách s odstupem od komunikace“.

Jen výjimečně lze v památkové zóně povolit nástavbu o jedno podlaží, nebo zvětšení stávajícího půdorysu maximálně o 15 %.

Tichá ulice, na konci s již rozbořenou Schieszlovou vilou. Foto: Robert Břešťan / HlídacíPes.org

Povolení zde ovšem dostala obří stavba s rozměry 46 x 17,8 metru a tvarem dlouhého hranolu s plochou střechou. „Charakterem připomínajícím středně velký panelový dům,“ komentuje to Jiří Punčochář.

Ten stojí v čele odporu proti tomu, aby mu v přímém sousedství, na místě vily, kde se u politika a právníka Josefa Schieszla setkávaly význačné osobnosti první republiky, vyrostl dům, který s charakterem místa nemá nic společného.

Nezákonnost beze změny

Petici proti zamýšlené stavbě dosud podepsaly téměř tři tisíce lidí. Na rozdíl od mnoha jiných případů nejde o dnes tolik rozšířený „NIMBY“ přístup – tedy na našem dvorku se nic nového stavět nesmí.

„To není žádný odpor proti stavění jako takovému. Máme vyjádření Národního památkového ústavu, že navržená podoba stavby je v rozporu s předpisy památkové zóny. V památkové zóně není možné nic takového postavit. To je prostě fakt,“ řekl pro HlídacíPes.org už dříve Jiří Punčochář.

Podle předložených plánů má celá rozsáhlá stavba být jen jednou bytovou jednotkou. O tom ale Punčochář pochybuje: „Je to navržené tak, že jednoduchými příčkami by z toho šlo udělat zhruba deset bytových jednotek. Jde tedy o bytový dům. Navíc s plochou střechou, který do památkové zóny nepatří.“

Navzdory tomu záměr získal souhlas pražského Odboru památkové péče a následně i stavební povolení. Klíčový byl a je souhlas magistrátních památkářů. Detailně jsme okolnosti popsali v předchozím textu ZDE.

To, že ministerstvo roky tvrdí, že rozhodnutí některých orgánů jsou v rozporu se zákonem, ale že nemůže nijak zasáhnout, je pro mne nepochopitelné

Jediný a poslední, kdo mohl rozhodnutí památkářů zrušit, bylo ministerstvo kultury. Vloni se odtud Jiří Punčochář dočkal zajímavého oficiálního stanoviska: rozhodnutí povolit stavbu vychází z nezákonného rozhodnutí orgánu památkové péče magistrátu. Jenže to tak zůstane…

„Ministerstvo, které má být garant zákonnosti v oblasti památkové péče, potvrzuje, že to, co se tu má dít, je nezákonné. Jenže tvrdí, že s tím nemůže nic dělat. Přitom víme, že rozhodnutí magistrátních památkářů může zrušit,“ komentoval to tehdy Punčochář.

I na dotaz HlídacíPes.org následně ministerstvo kultury potvrdilo, že stavba v Tiché ulici byla povolena „nezákonně, v rozporu se zájmy státní památkové péče a chráněnými hodnotami městské památkové zóny Smíchov“ a že připuštěny byly stavby „mimořádných, maximalistických rozměrů a modernistických sklo-betonových proporcí“, které v památkové zóně být nemají.

Jenže podle ministerstva je už pozdě a nelze s tím nic dělat, protože již uběhly zákonné lhůty, kdy „tato rozhodnutí mohla být shledána nezákonnými a přezkoumána/zrušena a tudíž zůstala v platnosti“.

Pro nápravu není prostor

Jan Punčochář se po vzniku nové vlády obrátil na ministra kultury Oto Klempíře a požádal jej o zařazení této kauzy do avizovaného nástupního auditu.

Dočkal se však v zásadě totožné odpovědi jako dříve, pravděpodobně z dílny stejných úředníků, nově jen s novým ministerským podpisem:

„Za tohoto stavu kdy zmíněné lhůty uplynuly marně, nemohu nijak zasáhnout. Takový postup mně ani mnou řízenému ministerstvu právní předpisy neumožňují. To je pak zdůrazněno ještě tím, nakolik se dále vzdálil moment, kdy nejpozději bylo možné do dané věci autoritativně vstoupit. Musím bohužel konstatovat, že v dané věci není žádný prostor pro vámi požadovanou nápravu.“ Podepsán Oto Klempíř.

Jiří Punčochář trvá na tom, že je tento postoj v přímém rozporu s posláním ministerstva kultury. To má výslovně uloženou povinnost „dohlížet na dodržování zákonných ustanovení v oblasti památkové péče, při jejich porušení navrhnout patřičná opatření a dozírat na jejich plnění“.

„To, že ministerstvo roky tvrdí, že rozhodnutí některých orgánů jsou v rozporu se zákonem, ale že nemůže nijak zasáhnout, je pro mne nepochopitelné,“ říká Jiří Punčochář.