V Tiských stěnách.

„Wir sind sousedé, my jsme Nachbarn.“ Přeshraniční koronavirová setkání zaujala Národní muzeum

Napsal/a Robert Malecký 22. ledna 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Artefakty z jarních sousedských setkání na zelené hranici mezi Českem, Německem, Rakouskem a Polskem se stanou součástí sbírek Národního muzea. Lidé z obou stran hranice se tehdy v době zákazu vycestování scházeli, aby upozornili třeba na nesmyslnost zákazu malého pohraničního styku. Národní muzeum společné akce zaujaly jako ukázka důležitého společenského dění v době koronavirové pandemie.

Jedna z vůbec prvních společných „procházek“ po zelené hranici se konala 2. května u Ostrova v Tiských stěnách na Ústecku. HlídacíPes.org byl u toho:

„Zum Wohl! Ať slouží!“ znělo mezi skalami, připíjelo se šnapsem i pivem. Skupinky se držely po deseti lidech, pokud šlo o Čechy, po dvou, když šlo o Němce. Přesně podle pravidel platných tou dobou v té které zemi.

Tiské stěny jsou za normálních okolností rájem turistů a horolezců. V sobotu 2. května 2020 byly ale skalní jehly prázdné. Až nahoře na hřebeni, kde se stýkají cesty z Čech i ze Saska, poblíž starého hraničního kamene, stál hlouček zhruba padesáti lidí. Muži, ženy, děti, psi, zněla čeština i němčina:

„Je to procházka,“ popsal jeden ze svolavatelů akce, ústecký germanista Jan Kvapil. „Prostě jsme šli, náhodou jsme dostali hlad a žízeň, tak jsme se zastavili. To, že hned za hranicí něco podobného napadlo i naše saské přátele, za to my nemůžeme.“ Jeho kamarád, Němec Stephan Messner z nedalekého Berggießhübelu, dodal: „Pro mě ta hranice po dlouhou dobu vůbec neexistovala a najednou ji zde zase máme. Z toho jsem v šoku a nehodlám se s tím smířit.“

Happening se první květnovou sobotu odehrál na pěti místech od Klínovce až po Českosaské Švýcarsko. A další soboty pak setkání pokračovala, tentokrát už ale na mnoha dalších styčných místech na zelené hranici.

Vlajky, placky, billboardy…

V květnu a v červnu se několika setkání u Klínské brány v Krušných horách nad Litvínovem zúčastnila i Lenka Šaldová, členka Klubu česko-německého partnerství, který setkání na Klínech organizoval. „Poprvé, abych podpořila myšlenku otevření hranic, pak už i proto, aby znovu potkala své nové známé, dnes mám mezi nimi přátele,“ říká Lenka Šaldová.

„V civilu“ je pracovnicí divadelního oddělení Národního muzea. Když se o iniciativě „Soboty pro sousedství“ zmínila před kolegy z oddělení novodobých českých dějin, ti projevili zájem. „Národní muzeum sbírá nejen památky na dávnou minulost – snažíme se dokumentovat i současnost, politiku i každodennost, napříč různými odděleními. Iniciativy, jako jsou Soboty pro sousedství nebo Klub česko-německého partnerství, jsou velmi, velmi důležitou součástí aktuálního společenského dění – rozhodně by se na ně podle nás nemělo zapomenout,“ říká Lenka Šaldová.

„Najednou zde zase máme hranici. Z toho jsem v šoku a nehodlám se s tím smířit,“ říká Stephan Messner.

V červenci pak přijeli zástupci obou iniciativ do Prahy a předali první dokumenty a objekty. Do sbírky Národního muzea se dostanou ručně malované látkové transparenty („Wir sind sousedé / Jsme Nachbarn“), cedule s osobními vzkazy, ale také třeba billboard (Wir vermissen euch, bleibt gesund) nebo mapy s vyznačením hlídaných hraničních míst, které po otevření hranic zanechala armáda v bývalé celní budově ve Všerubech. „Na hranicích s Bavorskem si lidé potřásali dlouhýma dřevěnýma rukama upevněnýma na jakési houpačce – i tenhle pozoruhodný mechanismus je teď u nás. A samozřejmě placky, malované kamínky, papírkové květiny v českých, německých a saských barvách, vlajky, se kterými lidé na hranice přicházeli, Klub česko-německého partnerství daroval mj. zakládací listinu. Za mnohými těmi předměty jsou emotivní osobní příběhy, které se také snažíme zachytit,“ říká pracovnice Národního muzea.

Dokumentace i hledání dalších předmětů ovšem pokračuje. Kdo by se chtěl o nějaké podělit, může Lenku Šaldovou kontaktovat na e-mailové adrese [email protected]. Rok po prvním setkání, tedy počátkem května, pak akce vyvrcholí výstavou v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích, které je součástí Národního muzea. „Bude to připomenutí, že hranice opravdu nepřekračujeme jen tehdy, když si chceme zajet na dovolenou, že příhraniční oblasti jsou přirozeně propojenými regiony – a celkově žijeme ve světě, který počítá s tím, že se můžeme svobodně pohybovat mezi jednotlivými zeměmi,“ dodává Lenka Šaldová.

Snad se to uvolní…

Obě zmíněné iniciativy i další spolky mezitím fungují dál – aspoň jejich stránky na sociálních sítích, které nyní přešly v jakousi informační platformu. V poslední době ovšem sledují spíše negativní zprávy z tisku, třeba o tom, že se Německo chystá Českou republiku zařadit na seznam zemí s vysokým epidemiologickým rizikem.

„Aktuálně žádná veřejná shromáždění na hranici neorganizujeme, což je dáno epidemickou situací, kdy je střední Evropa více méně pokryta různými formami lockdownů,“ říká ústecký germanista Jan Kvapil.

A Stephan Messner dodává: „V současné době jsme více kontaktním místem pro média. Můžeme jen doufat, že se situace v příštích několika týdnech konečně uklidní.“


Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)