KOMENTÁŘ. Ministra zemědělství Martina Šebestyán má za to, že výklad dopisu Evropské komise (celé jeho znění najdete ZDE) k opatřením proti střetu zájmů premiéra Andreje Babiše tak, že mu byly pozastaveny dotace, není správný. Klame tím veřejnost. 

Výrok ministra, že „Evropská komise dotace pro Agrofert nezastavila“, působí na první pohled jako jasné vyvrácení celé kauzy. Jenže při čtení samotného dopisu Evropské komise se ukazuje, že jde o typický příklad manipulace a záměrného odvádění pozornosti od skutečné podstaty problému.

Podstata totiž vůbec nespočívá v tom, zda Komise vydala formální rozhodnutí nazvané „pozastavení plateb“. Podstata spočívá v tom, že Evropská komise České republice výslovně sdělila, aby jí nevykazovala žádné výdaje spojené s Agrofertem ani jinými společnostmi kontrolovanými Andrejem Babišem, dokud nebude vyřešen střet zájmů.

Celý text dopisu je postaven na tom, že Komise považuje otázku střetu zájmů za nadále otevřenou, nevyřešenou a právně problematickou.

Nezůstává pouze u Agrofertu

To není bezvýznamná procesní poznámka ani běžná úřední komunikace. To je zásadní varování, že Evropská komise tyto výdaje nemusí uznat a nemusí je České republice proplatit.

Právě zde se ukazuje rozdíl mezi politickou propagandou a reálným fungováním evropských fondů. Český stát totiž ve většině případů nejprve vyplatí dotaci ze svého rozpočtu a teprve následně žádá Evropskou komisi o refundaci. Pokud Komise refundaci odmítne, peníze nezmizí ve vzduchu.

Náklad zůstane českému státu, tedy českým daňovým poplatníkům. Ve skutečnosti tedy nejde o akademickou debatu nad terminologií, ale o otázku, zda Česká republika ponese riziko financování subjektů, u nichž Evropská komise vidí možný střet zájmů. 

Když tedy ministr veřejnosti říká, že „Komise dotace nezastavila“, vytváří dojem, že Brusel český postup akceptoval a že celá kauza byla jen mediální hysterií.

Jenže obsah dopisu Evropské komise říká pravý opak. Celý text je postaven na tom, že Komise považuje otázku střetu zájmů za nadále otevřenou, nevyřešenou a právně problematickou.

Významné je také to, že Komise nezůstává pouze u Agrofertu. Výslovně upozorňuje na další společnosti spojené s Andrejem Babišem, například SynBiol nebo Hartenberg Holding. Tím Komise naznačuje, že problém nevnímá izolovaně jako otázku jedné firmy, ale jako širší systém vztahů mezi veřejnou mocí a ekonomickým vlivem.

To je mimořádně důležité, protože právě dlouhodobá kritika evropských institucí směřovala k tomu, že střet zájmů nelze obcházet tím, že se majetek pouze formálně přesune do svěřenských struktur, zatímco faktický vliv zůstane zachován.

Snaha veřejnost oklamat

Ještě závažnější je další požadavek Komise. Ta totiž žádá, aby české úřady do všech budoucích žádostí o platbu připojovaly zvláštní prohlášení, že certifikované výdaje nesouvisejí s Agrofertem, ani dalšími Babišovými společnostmi.

Ministr se snaží vytvořit dojem, že Brusel české vládě ustoupil a že problém prakticky neexistuje. Jenže samotný dopis Evropské komise ukazuje pravý opak.

Takový požadavek je mimořádně nestandardní. Ve skutečnosti představuje preventivní ochranu Evropské komise pro případ budoucího odmítnutí refundací. Komise si tím vytváří důkazní i procesní základ pro situaci, kdy by Česká republika přesto tyto výdaje vykazovala.

Ministr také argumentuje tím, že dopis zaslalo Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku (DG REGIO), zatímco zemědělské dotace spadají pod Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (DG AGRI). Jenže samotný dopis výslovně uvádí, že odpověď je činěna i jménem dalších generálních ředitelství, včetně DG AGRI.

Není tedy možné tvrdit, že jde o izolovanou iniciativu jednoho odboru bez relevance pro zemědělské fondy. Taková interpretace opět slouží spíše k mediálnímu uklidnění situace než k poctivému popisu reality.

Ministr se snaží vytvořit dojem, že Brusel české vládě ustoupil a že problém prakticky neexistuje. Jenže, opět musíme zopakovat: samotný dopis Evropské komise ukazuje pravý opak.

Komise stále považuje otázku střetu zájmů Andreje Babiše za otevřenou, nedořešenou a potenciálně neslučitelnou s pravidly Evropské unie. Ministrův výrok proto nepůsobí jako snaha veřejnost informovat, ale jako snaha veřejnost oklamat.