Švédsko v pátek ohlásí definitivní výsledky parlamentních voleb. Čeká se na sečtení volebních lístků ze zahraničí. Prozatimní výsledky jsou zatím natolik těsné (o 30 tisíc hlasů), že ještě nelze předpovědět, kam se země politicky vydá. Strany teď vyčkávají a v zákulisí probíhají jednání o možných scénářích. Otazník visí nad spoluprací se Švédskými demokraty – stranou, která tvrdí, že už pohřbila své neonacistické kořeny.

„Nikdo, ani středopravá, ani středolevá koalice nemá většinu, takže někdo se bude muset obrátit na Švédské demokraty nebo zkrátka narušit dosavadní rozložení na levici a pravici, což je ve Švédsku téměř nepředstavitelné,“ poukazuje na patovou situaci korespondentka dánského deníku Politiken Kristina Olsson.

Populističtí Švédští demokraté získali ve volbách 17,6% hlasů a s 62 křesly se stali třetí nejsilnější stranou v parlamentu. Středolevá koalice má podle prozatímních výsledků 144 křesel a středopravá 143.

Kdo prolomí tabu

V tématu imigrace má ke Švédským demokratům nejblíž středopravá strana Umírněných. Jenže její předseda Ulf Kristersson dal před volbami jasně najevo, že s populisty do spolku nikdy nepůjde a z toho se bude těžko ustupovat.

„V první řadě by asi zklamal některé ze svých voličů, kterým imponoval nekompromisní přístup k imigračním otázkám, ale zároveň nechtěli volit populisty. Navíc v otázkách ekonomiky a sociálních otázek mají Švédští demokraté jiné názory blížší spíše sociální demokracii,“ říká Olssonová.

LÍBÍ SE VÁM, CO DĚLÁ HLÍDACÍ PES? POMOZTE NÁM V TOM POKRAČOVAT

 TŘEBA PRAVIDELNÝM PŘÍSPĚVKEM 100 KČ ZA MĚSÍC NEBO I VYŠŠÍM – DĚKUJEME VÁM!

Zároveň poukazuje na problematické soužití s populisty v sousedním Dánsku, kde se menšinová liberální vláda opírá o hlasy populistické Dánské lidové strany:

„Populisté rozhodně měli za posledních deset let v Dánsku moc a politický vliv na to, aby ovlivnili celou debatu o imigraci. Dnes je to díky nim v Dánsku téma číslo jedna, zvláště pak muslimové a islám.“

Ozvěny devadesátých let

Předseda strany Jimmy Åkesson během kampaně opakovaně zdůrazňoval, jak se strana reformovala a pečlivě hlídá jakékoliv rasistické či fašistické smýšlení svých členů. Do jisté míry je to určitě pravda, jenže se jí to nedaří zcela.

Kdo napřáhne jako první ruku k populistům?

„I během těchto voleb někteří z kandidátů Švédských demokratů vyjadřovali neonacistické komentáře na svých sociálních sítích. 12 nebo 14 jich muselo z volebního boje odstoupit, protože vyjadřovali názory typu „muslimové by měli shořet“ a u několika se ukázalo, že byli dříve členy neonacistických skupin. Takže jakkoliv se Švédští demokraté snaží vypadat jako normální sociálně konzervativní strana, zjevně do ní ještě nedospěli,“ říká Olssonová.

Současná situace jakoby kopírovala vzorec, který Švédsko zažilo po přílivu uprchlíků z bývalé Jugoslávie:

„Švédští demokraté vznikli v devadesátých letech, kdy mělo Švédsko velké problémy s hnutím skinheads. Přišlo k nám hodně uprchlíků z bývalé Jugoslávie a fungovalo tu tzv. hnutí BSS – „Keep Sweden Swedish“ (volně přeloženo Ať Švédsko zůstane Švédskem, pozn. red.). Bylo to skutečně rasistické hnutí, jehož členové byli neonacisté, kteří napadali uprchlické tábory a organizovali v ulicích pochody, kde se i hajlovalo,“ vysvětluje Olssonová.

Právě z tohoto hnutí vzešla strana Švédských demokratů, jejíž členové ještě na konci devadesátých let neskrývali neonacistické smýšlení. Postupná reforma přišla až s přelomem tisíciletí.

200 let bez války

Jakkoliv vzestup populistů některá světová média prezentovala jako konec Švédska coby symbolu liberální, otevřené a humanitární země, realita je mnohem střízlivější.

„Zemi nepředěláte. Neměli jsme 200 let válku, přijali jsme plno imigrantů, náš nacionalismus není tak okatý jako třeba v Dánsku a jsme zvyklí na politiku konsensu, debaty,“ shrnuje další vývoj ve Švédsku Olssonová. Podle ní je vlastně dobře, že Švédští demokraté otevřeli debatu o imigraci.

„Debata je vždy přínosná. I když je tvrdá a složitá, ale i tak je pořád lepší o problémech mluvit, než o nich mlčet.“

A to se podle Olssonové bude muset odrazit i v přístupu klasických stran k populistům:

„Tvářit se, jako že nejsou a že s nimi nikdo nebude mluvit, to nemůže fungovat. Zavírat před nimi dveře také nejde, bylo by to kontraproduktivní. Stejně jako nazývat někoho, kdo upozorňuje na nějaký problém, rasistou. Nejste rasista, protože chcete mluvit o tom, kolik migrantů může Švédsko zvládnout. To by od zavedených stran byla velká chyba. Otevření debaty na kontroverzní téma z vás rozhodně rasistu nedělá.“

Chybou řady tradičních evropských stran bylo, že před určitými tématy zavíraly oči a to vedlo k nárustu popularity populistů. Nejlepším prostředkem, jak vrátit tradičním stranám důvěryhodnost, je podle Olssonové právě otevřenost a možnost debaty:

„Jedině debata bez příkras může lidem vrátit důvěru v establishment. Mnoho lidí dostalo pocit, že establishment ignoruje jejich obavy a Švédští demokraté jim naslouchají. Tradiční strany se z toho musí poučit a získat tu důvěru zpět.“