Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Předvolební billboard Slovenské národní strany (2019). Foto: Profimedia
,

Spánombohom, koncesionářské poplatky. Slovenský návod, jak nedělat mediální reformu

KOMENTÁŘ. Klíčová změna mediální legislativy, kolem jaké se v jiných zemích včetně Česka opatrně našlapuje a řadu let diskutuje, prošla na Slovensku ze dne na den jako přílepek k jinému zákonu. Způsob, jak nahradit zrušené koncesionářské poplatky, teď bude hledat vláda bez důvěry parlamentu a pod tlakem prezidentky k vypsání předčasných voleb do několika měsíců. Konstruktivnější atmosféru pro zásadní změny mediálních zákonů aby pohledal.

Srovnávat česká veřejnoprávní média s těmi slovenskými nedává dlouhodobě příliš velký smysl. RTVS na Slovensku nedosahuje ani zdaleka laťky České televize s Českým rozhlasem – obsahově, personálně ani finančně.

Čerstvě schválené zrušení koncesionářských poplatků na Slovensku přesto pro Česko jeden užitečný vzkaz obsahuje: Varování, že o budoucnosti veřejnoprávních médií není dobré rozhodovat pod tlakem a impulzivně. Třeba tak, že se zrušení koncesionářských poplatků zobchoduje jako jedna z podmínek pro schválení státního rozpočtu předloženého vládou, která už nemá důvěru parlamentu, jako se to před pár dny stalo v Bratislavě.

Rozpočet záplatuje stát už dávno

To, co se odehrálo ve slovenském parlamentu před Vánocemi, mělo vlastně deset let zpoždění. V roce 2012 už totiž bylo zrušení koncesionářských poplatků na Slovensku nejen schválené poslanci, ale i podepsané prezidentem. Pak se ale změnila vláda, premiérku Ivetu Radičovou vystřídal Robert Fico a všechno bylo jinak.

Slovenská veřejnoprávní média (ze Slovenské televize a Slovenského rozhlasu se v roce 2011 stala jediná společnost RTVS) se tak i dál musela spoléhat na koncesionářské poplatky, které se nezvyšovaly už od roku 2003 – tedy dnes už skoro dvacet let. V Česku se naposledy zvyšovaly před sedmnácti (Český rozhlas), respektive čtrnácti lety (Česká televize).

Ficovy vlády nejenže poplatek nezvýšily, ale navíc začaly populisticky odpouštět povinnost platit poplatky lidem v hmotné nouzi či důchodcům, tedy výrazným voličským skupinám Ficovy strany Smer. V rozpočtu RTVS tím narůstala mnohamilionová (samozřejmě v eurech) díra, kterou musel, a stále musí, pravidelně „zalepovat“ stát.

Už sám fakt, že vedení veřejnoprávního telerozhlasu musí s politiky pravidelně handlovat o penězích, představuje pro nezávislost RTVS problém. Vyřešit by to měl nový model financování, který ostatně slibovala ve svém programovém prohlášení i – dnes už odvolaná – slovenská vláda.

Žádnou zázračnou formuli, která udrží RTVS finančně v chodu pro příští roky, ne-li desetiletí, ale slovenští poslanci neschválili, pouze k polovině příštího roku zrušili dosavadní koncesionářské poplatky, s vágním příslibem, že „o novém mechanismu se bude ještě jednat“.

„Zbytečné politické dobrodružství“

Rychlost, s jakou se slovenští politici rozloučili s koncesionářskými poplatky, očividně překvapila i management samotných veřejnoprávních médií.

„Je proto velmi důležité, aby po takovémto rozhodnutí následovala odborná diskuse a příprava legislativy, která by garantovala řešení dlouhodobého podfinancování RTVS a její nezávislost od politických zájmů,“ reagoval na krok poslanců spíše bezmocně ředitel RTVS Ľuboš Machaj. Šéf Rady RTVS (slovenská obdoba českých mediálních rad) Ivan Gallo zase mluvil „o zbytečném politickém dobrodružství“.

Že je finanční situace RTVS vážná, bylo přitom dlouhodobé veřejné tajemství. Ostatně krátce předtím, než rozhodli o zrušení koncesionářských poplatků, si slovenští poslanci mohli v návrhu rozpočtu RTVS na rok 2023 přečíst:

„Zdroje RTVS pro rok 2023 jsou absolutně nedostačující, tj. na jedné straně výrazný propad příjmů, na druhé straně výdajovou část rozpočtu ovlivňuje celosvětová energetická krize, vysoká inflace a nové legislativní povinnosti. Aktuálně nastavený model financování je neudržitelný,“ konstatuje RTVS s tím, že pokud nedojde příští rok k výrazné změně financování, nebude schopná v roce 2024 zabezpečit veřejnoprávní vysílání.

Teď už je tedy jasné, že ke změně dojde, jen se neví, k čemu přesně povede. Podle představ vlády má být RTVS financovaná pevně daným odvodem ze státního rozpočtu ve výši 0,14-0,15 procenta HDP (podobnou hranici stanovila už zmiňovaná vláda Ivety Radičové před jedenácti lety). Háček je v tom, že takový zákon může jakákoli příští vláda změnit a procento HDP zase snížit. Pokud se ho tedy povede v aktuálních politických poměrech na Slovensku vůbec schválit.

Připomeňme, že dlouhodobé průzkumy preferencí na Slovensku vedou strany, které si nezávislost veřejnoprávních médií zrovna do štítu nedávají, Ficův Smer a Hlas Petra Pellegriniho.

Procento z HDP pro média? Ano, ale…

I kdyby se navzdory chaosu v aktuální slovenské politice novou, stabilní úpravu prosadit povedlo, záleží znovu jen na politicích, jak ji budou dodržovat. Bývalý šéf RTVS Václav Mika to v rozhovoru pro HlídacíPes.org v roce 2019 přirovnal k povinným procentům ze státního rozpočtu pro armádu.

„Jakékoli garantované procento se plní jen tehdy, pokud se plní i příjmy státního rozpočtu. Pokud by se našel model, kde by to procento bylo neměnné a závazné, mohlo by to fungovat a eliminovat snahu politiků o vliv na veřejnoprávní média,“ říká Mika s tím, že procento pro RTVS by se podle něj muselo automaticky zanášet do návrhů státního rozpočtu.

S politickými tlaky mají slovenská veřejnoprávní média letité zkušenosti, a zdaleka z nich nevyšla tak dobře jako ta česká. Kdysi měla Slovenská televize s rozhlasem příliš blízko k Vladimíru Mečiarovi, později k Ficovu Smeru nebo ke Slovenské národní straně. Mnoho let stál v čele obou médií Jaroslav Rezník, za jehož vedení zaznamenala RTVS řadu zpravodajských přešlapů.

Krátce před ruskou invazí na Ukrajinu například nechala ve vysílání expremiéra Jána Čarnogurského šířit prokremelské argumenty a samotnou invazi pak zpravodajsky „zaspala“. Reputaci RTVS nepomohly ani spory části reportérů s Rezníkovým vedením a následný hromadný odchod novinářů z veřejnoprávního zpravodajství před čtyřmi lety.

Mimochodem, Jaroslav Rezník i s tímto životopisem dostal okamžitě po vypršení mandátu práci u svého známého, šéfa Českého rozhlasu Reného Zavorala. Ale to je jiný příběh a HlídacíPes.org se mu věnoval podrobně například zde, nebo zde.

Babiš a Okamura podle vzoru Fico

Vraťme se do současné RTVS. Ani její nové vedení ředitele Machaje se totiž za necelý půlrok ve funkci neobešlo bez peripetií – třeba když muselo vysvětlovat, proč televize 17. listopadu odvysílala živě hodinový projev opozičního poslance Roberta Fica ze stranického sněmu. Bez kontextu, bez komentáře. Ředitel následně odvolal čtyři členy vedení zpravodajství a kredit RTVS znovu utrpěl.

Problém slovenských veřejnoprávních médií má tedy mnohem hlubší kořeny, než je nedávné zrušení poplatků. I přesto se v Česku občas najdou hlasy, které dávají dosavadní slovenský model za vzor – nijak překvapivě znějí hlavně z SPD či z hnutí ANO. Třeba takový Andrej Babiš chtěl ještě nedávno po Ficově vzoru odpouštět koncesionářské poplatky důchodcům. O neochotě zvyšovat koncesionářské poplatky napříč českým politickým spektrem ani nemluvě.

Vláda Petra Fialy slíbila, že pro Českou televizi s rozhlasem najde udržitelný způsob financování. Zatím se ale – i kvůli válce na Ukrajině, inflaci a energetické krizi – k zásadním krokům neodhodlala a klíčovou mediální reformu odsouvá. Lepší šance už přitom nebude a tlak směrem ke konci funkčního období jen poroste.

Na místě je proto obava, aby se bizarní slovenský předvánoční příběh s narychlo přijatým mediálním polotovarem v dohledné době neopakoval i u nás – s neblahými následky pro ČT a ČRo.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře