Případ dvou šestnáctiletých chlapců, které 24. června měli při přestřelce v ukrajinském městě Berďansk zastřelit ruští okupanti, má mezinárodní dohru. Kolem smrti Tihrana Ohanesjana a Mykyty Chanchanova panuje řada otazníků. Okupační policie je vinila z přípravy sabotáže, chlapce i jejich rodiny několik měsíců tvrdě šikanovala a bránila jejich evakuaci. K propuštění Tirana a Mykyty týden před tragédií vyzval Rusko i Evropský parlament.

Jak zemřeli šestnáctiletí Tihran Ohanesjan a Mykyta Chanchanov, se přesně neví. Podle kusých zpráv z okupovaných území došlo v sobotu 24.6. v Berďansku k přestřelce. Kdo konkrétně po kom střílel, není jasné. Na sociálních sítích se ale objevil krátký videozáznam, na kterém zjevně rozrušený Tihran drží v ruce zbraň a říká: „Dva určitě, to je smrt, chlapi. Sbohem! Sláva Ukrajině!“

Podle ukrajinského serveru Ukrajinska pravda uvedl ruský vyšetřovací výbor, že chlapci zaútočili na okupační policisty, kteří je v následné přestřelce měli zabít. Ukrajinští reportéři ale uvádí, že v „oficiální verzi“ je plno nesrovnalostí v čase i oblečení chlapců. Rodiny zastřelených teenagerů byly podrobeny tvrdému výslechu, aniž by jim někdo ukázal těla jejich dětí.

Smrt při 17. narozeninách

„Příbuzní chlapců byli hned po jejich smrti mučeni výslechy a domácími prohlídkami. Neviděli ani jejich těla. Rodiče Tihrana a Mykyty věří, že celá přestřelka a video o smrti ‚dvou‘ byly zinscenovány s cílem chlapce zabít,“ řekla Ukrajinské pravdě Olga Rešetylová z Mediální iniciativy pro lidská práva (MIHR), organizace, která se případem zabývá od října loňského roku.

Podle Anastasiye Pantelieievové ze stejné organizace nic nenasvědčovalo tomu, že by se chlapci chystali v onen sobotní podvečer provést nějaký útok. Šli spolu do města oslavit narozeniny, které měl mít Mykyta následující den. Bylo by mu 17.

„Máma Tihrana si s ním telefonovala kolem sedmé večer. Řekl jí, že si koupili zmrzlinu a courají po městě a v devět plánoval být doma. Nezněl nijak rozrušeně, měl plány na další den,“ říká Pantelieievová pro HlídacíPes.org. „Mezi sedmou a osmou ale prý lidé slyšeli střelbu a policie pak zavolala Tihranově babičce, že je mrtvý. Rodiče Mykyty odvezli na policejní stanici, kde je vyslýchali, zavřeli je na celou noc a mezitím jim prohledali byt,“ popisuje Pantelieievová průběh zmíněného večera.

„Hledáme teroristu“

Berďansk se nachází pod ruskou okupační správou od 27. února 2022. O tom, jak okupační úřady zacházejí s obyvateli, kteří v tomto dříve stotisícovém městě na břehu Azovského moře zůstali, není k dispozici mnoho informací.

„Pro obyvatele okupovaných území je složité kontaktovat ukrajinské úřady a informovat je o dění na místě. Lidé mají strach. Monitorujeme proto sociální sítě a otevřené zdroje. Tak jsme v loňském roce přišli i na případ Tihrana a zkontaktovali jsme jeho rodinu,“ popisuje Anastasiya Pantelieievová, jak se Mediální iniciativa pro lidská práva k případu obou zastřelených chlapců dostala.

„Celý příběh začal 30. září 2022, kdy ruská armáda a nějací ozbrojenci přišli do domu, kde bydlel Tihran se svou babičkou. Prohledali to tam a řekli, že hledají teroristu. Neřekli, že by šlo o Tihrana, ale navlékli mu přes hlavu pytel a odvezli neznámo kam,“ říká Pantelieievová.

Šestnáctiletý hoch bydlel u babičky, protože jeho matka se kvůli válce evakuovala s partnerem a dvěma mladšími dětmi do Německa, kam Tihran nechtěl odjet. Babička se až po několika dnech od chlapcova zatčení dozvěděla, že ho drží na policejní stanici okupačních sil společně s dospělými. Šla tam a chtěla ho vidět.

„To jí nedovolili. Řekli jí, ať mu ale přinese léky, že má horečku. Propustili ho po pěti dnech, možná i proto, že jeho matka se spojila s médii a nevládními organizacemi,“ říká zástupkyně MIHR. Když se Tihran vrátil domů, řekl babičce, že ho ve vězení mučili elektrickým proudem a také psychicky. Imitovali prý jeho popravu.

Imitace popravy

„Tihran řekl, že ho vyvezli na pole s pytlem přes hlavu a stříleli mu kolem ní. Strašili, že ho na místě popraví,“ popisuje metody okupačních vyšetřovatelů Pantelieievová. Mezitím zajali a vyslýchali také Mykytu. Toho ale společně s otcem. Zadrženi byli dva dny, pak je propustili.  Oba chlapci se od té doby museli každý den hlásit na policejní stanici, že jsou ve městě.

V lednu do Berďansku dorazila Tihranova matka s tím, že ho zkusí evakuovat. S manželem, dvěma malými dětmi a Tihranem se autem snažili dostat do Evropy. Museli ale vycestovat přes Doněckou oblast a Rusko, jiná možnost nebyla.

„V té době se šlo dostat pryč jen přes okupovaná území a Rusko. V ruském Taganrogu ale celou rodinu zadržela dopravní policie. Ta zavolala vojáky z Krasnodarského kraje, kteří pak celou rodinu vrátili do Berďansku,“ popisuje tragický vývoj událostí Pantelieievová.

Rodiče zavřeli na den a noc na policejní stanici. Pak jim dovolili odjet, ale bez Tihrana, který se nadále musel den co den hlásit okupační policii. Pokračovaly také výslechy obou chlapců, u kterých ale neměli řádného právního zástupce, pouze člověka, kterého jim přidělila okupační správa. Ten se je podle MIHR namísto obhajoby snažil přesvědčit k přiznání, že plánovali sabotáž proti okupačním silám.

Marné výzvy Rusku

Zásadní zlom přišel letos 24. května. Vyšetřovací výbor Ruské federace vznesl proti oběma chlapcům obvinění z plánované sabotáže na berďanskou železniční trať, za což jim hrozilo až dvacet let vězení. Proti obvinění a násilí páchaném na obou nezletilých se mezitím ohradil Evropský parlament a 15. června vydal prohlášení, ve kterém Rusko vyzval k okamžitému zastavení procesu a umožnění odchodu chlapců z okupovaných území. Z ruské strany zůstala výzva bez odezvy.

„Apelovali jsme také opakovaně na Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby usnadnil bezpečný odchod chlapců z okupovaného Berďansku a vyzvali jsme zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky násilí páchaného na dětech, aby záležitost Tihrana a Mykyty vyšetřil. Nic z toho se, bohužel, nestalo,“ říká k dramatickému vývoji událostí česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která byla jednou z iniciátorek zmíněné aktivity Evropského parlamentu.

Podle prezidenta Českého Červeného kříže Marka Jukla není možné vydávat informace o konkrétních jménech osob, kterým jeho organizace pomáhá. Nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, jestli se Mezinárodní výbor Červeného kříže v případu chlapců nějak angažoval:

„Mezinárodní výbor Červeného kříže se snaží prostřednictvím svých delegací na územích kontrolovaných Ruskou federací pátrat po pohřešovaných a sjednocovat rozdělené rodiny. Ke konkrétním jménům však Červený kříž informace zásadně nepodává,“ reagoval Jukl na dotaz HlídacíPes.org.  Jak Michaela Šojdrová, tak Mediální iniciativa pro lidská práva nicméně shodně uvádějí, že k žádné aktivitě ze strany Mezinárodního Červeného kříže ohledně chlapců nedošlo.

Stovky mrtvých dětí

Dva dny před plánovaným soudním přelíčením se chlapci nevrátili domů a ani se nenahlásili na policii.

„Byli vyděšení z nastávajícího soudu a snažili se schovat, pak se ale vrátili. V den tragédie přišel ráno k Tihranovi domů vyšetřovatel a dlouho s ním mluvil. Nevíme ale o čem,“ popsala pro HlídacíPes.org poslední hodiny života šestnáctiletého teenagera Anastasiya Pantelieievová. Odpoledne chlapci vyrazili slavit Mykytovy narozeniny. Živí už se domů nevrátili.

„Co se přesně stalo, se snažíme zjistit, ale informace jsou kusé. Rodiče Mykyty i babička Tihrana jsou pod velkým tlakem. Jejich domovy prohledává policie. Odnesli si telefon Mykytovy maminky,“ říká Pantelieievová. Podle ní by měl teď alespoň v případě příbuzných Tihrana a Mykyty zasáhnout Mezinárodní výbor Červeného kříže nebo OSN.

„Zásah mezinárodního společenství, zejména Mezinárodního výboru Červeného kříže, zůstává v případě příbuzných chlapců stále relevantní, jsou pod obrovským tlakem okupačních úřadů,“ podotýká zástupkyně MIHR s tím, že její organizace udělá maximum pro to, aby zbytečná smrt Tihrana a Mykyty nezůstala bez trestu. „Pro zneužívání a vraždění dětí neexistuje a nemůže existovat žádné ospravedlnění,“ uzavírá Pantelieievová.

Podle ukrajinské platformy Děti války zemřelo zatím v důsledku ruské invaze nejméně 490 ukrajinských dětí, 1032 jich bylo zraněno a 632 se pohřešuje. Přibližně 19 489 bylo deportováno do Ruska odkud je velice složité je dostat zpět k jejich ukrajinským rodinám.