Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Pierre Haski, prezident Reportérů bez hranic. Foto: Tereza Engelová
Tereza Engelová,

Reportéři bez hranic tlačí na Facebook, ať změní své algoritmy. Vydělají na tom všichni

Organizace Reportéři bez hranic se snaží přesvědčit sociální síť Facebook a další digitální platformy, aby do svých algoritmů zahrnuly nástroj upřednostňující profesionální a kvalitní novinařinu před dezinformacemi. „Pokud se zadavatelé reklam jednoho dne rozhodnou, že Facebook je platforma příliš nebezpečná pro to, aby s ní spojovali své jméno, nebude to pro něj dobré,“ vysvětluje prezident Reportérů bez hranic, oceňovaný francouzský novinář Pierre Haski v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Reportéři bez hranic značně rozšířili své aktivity. Jaké pro to byly důvody? Jakým hlavním výzvám dnešní novináři podle vás čelí?

Reportéři bez hranic byli založeni před třiceti lety jako organizace ochraňující svobodu tisku, svobodu novinářů a podporující nezávislá média, která jsou v různých částech světa umlčována. Součástí poslání Reportérů bez hranic byl také boj za práva novinářů tam, kde byla omezována. To například zahrnuje kampaně za osvobození uvězněných novinářů nebo upozorňování na stav svobody médií v té které zemi.

V poslední dekádě jsme ale zjistili, že ohrožení svobody médií se změnilo. Ne, že by ta zmiňovaná ohrožení zmizela. Ta trvají stále a my samozřejmě i dál bojujeme za svobody jednotlivých novinářů v případě, že jsou třeba vězněni nebo jsou některá nezávislá média potlačována. Nicméně se objevily i další, nové hrozby. První je hrozba nových technologií.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Máte na mysli digitální média, sociální sítě?

Když jsme začali používat internet a pak se objevil Google a Facebook, všichni jsme cítili neomezenou svobodu. Já sám jsem ve Francii v roce 2007 založil jeden z prvních webových zpravodajských portálů. Neměli jsme tehdy ani ponětí o tom, že technologie, která tak pomáhá svobodě, může být zároveň nástrojem útlaku. Že můžete používat stejný nástroj a technologii k šíření profesionálně a poctivě zpracovaných informací, stejně tak ale i fake news. A síla fake news a organizovaných dezinformačních kampaní je obrovská. Dlouhou dobu zůstávala podceňovaná.

V jakém smyslu jsme je podcenili?

Především jsme podcenili byznys model těchto platforem. Ten je založen na tzv. traffic, provozu. Tedy na tom, jak často klikáte na jednotlivé zprávy, články, informace, profily, jak moc je sdílíte a lajkujete. Vůbec u toho ale nezáleží na obsahu nebo jeho kvalitě. U tohoto byznys modelu je jedno, jestli jde o investigativní, poctivě zpracovaný článek New York Times nebo neonacistický apel. Těmto platformám je obsahová kvalita úplně volná. Jejich hlavním zájmem je sdílení.

Víra v žurnalistiku

Až v roce 2018 si zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga pozval na slyšení americký Kongres. Řekla bych, že jeho křídově bílý obličej, když se snažil vysvětlit a ospravedlnit to, co v kostce popisujete, vešel do dějin…

Ano. Americký Kongres toto nastavení nových mediálních platforem tvrdě kritizoval. A my novináři jsme si uvědomili, že proti tomu musíme začít také bojovat. V Reportérech bez hranic jsme proto založili iniciativu, kterou jsme nazvali „Víra v žurnalistiku“. Definovali jsme v jejím rámci několik kritérií, která jsou zásadní pro kvalitní novinařinu.

Jedním z nich je, že podklady a průzkumy k článkům musí být provedené profesionálními novináři, musí obsahovat protichůdné názory, které ve veřejné debatě k danému tématu zaznívají a tak dále. Těch kritérií je více. Samozřejmě novinařina není věda, kde určité věci mají jasné definice nebo se dají změřit. U novinařiny sice nic nenaměříte přesně jako třeba u elektřiny, ale můžete si stanovit kritéria, která kvalitní a profesionální žurnalistiku definují. Která zarámují či vytvoří jakýsi „odznak či označení kvality“, když to řeknu zjednodušeně.

Označení kvality je sice jedna věc, ale sama kvalita většinou médiím zisky nepřináší.

My chceme dosáhnout toho, aby onen odznak kvality uznávala nejen profesní novinářská veřejnost, ale i sami občané. Aby pochopili, že profesionálně odvedená novinařina je i pro ně hodnotná. A zajímavé je, že máme na naši iniciativu velmi dobré reakce ze sféry zadavatelů reklam, z reklamního světa. Reklamy jsou klíčem.

Pokud totiž zadavatelé reklamy nebo alespoň jejich část nebude chtít nebo už nechce být spojována s fake news, dezinformacemi, můžou říct, že budou propagovat své zboží jen na webových portálech, které mají „odznak kvalitní novinařiny“. Můžou na tom založit svůj byznys model. A to je velmi podstatné. Naši iniciativu už podpořily také novinářské svazy, veřejnoprávní televize napříč Evropou, je do ní zapojená Evropská vysílací unie.

A co zmiňované digitální platformy jako Facebook? Jak ty reagují?

S platformami jako je Facebook a Google jsme v jednání. Chceme je přesvědčit, aby „odznak kvalitní novinařiny“ začlenily do svých algoritmů. Algoritmus je klíč v rámci těchto technologií, on zařizuje, co na vašich stránkách vidíte. Pokud algoritmus vezme v potaz označení kvality, máte větší šanci vidět informace a zprávy, které byly vyrobeny podle profesionálních standardů, a nikoliv fake news. To je tedy první část našich snah. Obnovit důvěru a transparentnost na poli výroby zpravodajství.

Druhá výzva, se kterou se snažíme bojovat, je zmenšující se prostor pro demokracii v současném světě. Jedna ze statistik Freedom House vypovídá, že demokracie se ve světě za posledních 15 let smrskává. A to je obrovské nebezpečí. Vidíme, že část zmatků v informačním světě pochází i z demokratických zemí. Když například exprezident Spojených států Donald Trump řekne na svém shromáždění, že média jako New York Times a CNN jsou fake news, otevírá to dveře peklu.

Protože to značí, že nejvyšší autorita v zemi rozhoduje o tom, co je kvalitní a nekvalitní žurnalistika. Nikdo nemůže rozporovat, že New York Times odvádí profesionální práci. Můžete je mít rád nebo nemusíte, ale není prací prezidenta, aby to hodnotil. Otevírá tím dveře autokratům v zemích s nižší úrovní demokracie, aby mohli říkat: „Když americký prezident říká takové věci, my můžeme i víc.“

Tady bych v něčem nesouhlasila – když jsem ve Spojených státech během války v Iráku sledovala CNN, byla to jedna velká propaganda. V podstatě to bylo armádní vysílání… Jak potom ochránit vámi zmiňovanou „známku kvality“ jako objektivní ocenění?

Není to otázka objektivity. Co jsem tím chtěl říct, je, že není na prezidentovi Spojených států, aby definoval kvalitní novinařinu. Je to podobné, jako když se teď v Afghánistánu snaží Tálibán nastolit pravidla pro novinařinu. Stanovili 11 pravidel z nichž první zní, že novinář musí říkat a psát pravdu. Kdo ale posuzuje, co je pravda? Vůdce Tálibánu.

Dalším z těchto tálibských pravidel je, že pravda nesmí být v rozporu s islámem.

Ano, přesně tak. A také nemá v myslích lidí vyvolávat úzkostné stavy. Nebo snižovat postavení vůdců. Všechny tyto věci…. Když to teď trochu přeženu, je to šedá zóna mezi Trumpem a Tálibánem.

Odborníci na informační hrozby

I tak jsou ale Tálibán nebo Trump stále poměrně „čitelní“. Z jejich postojů je jasně vidět, že kvalitní novinařina a demokratické hodnoty nejsou jejich prioritou. Jenže pak máte i hůř rozpoznatelné tlaky na žurnalistiku. Ve střední Evropě například v ovlivňování či obsazování mediálních rad ve veřejnoprávních médiích. Koneckonců tomu se teď nevyhnulo třeba ani Rakousko.

Ano, je to pravda. A nesmíme to brát na lehkou váhu. Proto jsme před několika lety vytvořili něco, co jsme nazvali Fórum pro informace a demokracii. V jeho rámci se snažíme napříč demokratickými státy získat konsensus na tom, co je kvalitní novinařina, co máme od našich informačních systémů očekávat. Alespoň se snažíme o vytvoření nějakého referenčního systému.

Před dvěma týdny se na Valném shromáždění Organizace Spojených národů sešla komise odborníků, která se zabývá otázkami, jak vývoj světa ovlivní klimatické změny. Studie této odborné komise nás upozorňují na potenciální nezvratné škody, které může způsobit například nárůst teploty o dva stupně.

My bychom potřebovali podobnou komisi k informacím. Potřebovali bychom ustavit panel odborníků, jejichž jména už máme navíc pohromadě. Jedním z nich by byla Šošana Zoboffová, která napsala knihu „Věk kapitalismu dohledu“ o tom, jak „sledovací aktiva“ na sebe přitahují kapitál. Šošana je velmi uznávanou autorkou v akademické sféře. Dále máme Ángela Gurríu, bývalého mexického ministra zahraničí, který také předsedal OBSE. Tyto dvě osobnosti jsou schopné sestavit panel odborníků, kteří by uměli popsat, co se děje v informačním světě.

Byli by schopni jednou za rok, za dva, sepsat důvěryhodnou a nezávislou studii, která by svět informovala o hrozbách pro demokratický informační svět. Domnívám se, že by to velmi pomohlo rozproudit debaty na národních úrovních a případně sepnout alarm. Veřejnost by měla možnost lepší a podloženější debaty o tom, jestli a jak ztrácíme svobodu myšlení.

Kdo by takový odborný panel financoval? OSN?

Záměr je, že by na něj přispívaly jednotlivé země. Nepovinně, dobrovolně. Pak také různé nadace. Není to finančně nijak drahá operace. Panel patnácti odborníků, kteří si v podstatě vyměňují názory přes emaily a pak z této debaty sepíšou nějaké závěry. Trochu přeháním, ale zkrátka náklady na takový panel by nebyly nijak závratné a jeho přínos přitom velký.

Ještě se vraťme k vámi zmiňovanému „označení kvalitní novinařiny“. Jaká by tedy měla být kritéria pro získání odznaku žurnalistické kvality?

Už 18 měsíců na tom pracuje odborná skupina, která vychází z řady kritérií. Například transparentnosti ohledně majitele daného média nebo třeba, jestli pro dané médium vytvářejí zprávy novináři či roboti. Nebo, jak dané médium přistupuje ke korekcím. Když obdrží informaci, že publikovalo nesprávné informace, opraví je nebo nechá bez povšimnutí?

Je řada pravidel, která můžou stanovit poctivý vztah mezi vydavateli zpravodajství a veřejností. Ani to nezaručí, že všechno bude perfektní. Navíc je tu vždy subjektivní pohled na věc. My se nesnažíme stanovit, co je objektivní zpráva. Ta neexistuje. Ale poctivě zpracovaná zpráva existuje a to můžeme popsat. Takže podobně jako u industriálního zboží, kde máte popsané normy pro kvalitu, i u zpráv budou jasně dané normy.

Nemůže vás někdo v tomto ohledu nařknout z cenzury?

Určitě to neznamená, že vydavatel, který nebude mít „odznak kvality“ bude cenzurován. Nestartujeme proces nastavování cenzury, ale proces propagace kvality. A ti, kteří chtějí mít kvalitní obsah, by za to měli být odměněni. V minulosti, když jste chtěl na internetu vydělat peníze, musel jste produkovat „odpad“. A my tento proces chceme otočit.

Ve spolupráci s Facebookem a dalšími digitálními platformami bychom chtěli dosáhnout toho, že dostanete peníze za kvalitu, protože ji budou podporovat jejich algoritmy. Budete výš v Google search. Tím pádem o vás bude i větší zájem mezi zadavateli reklamy. To by dohromady mělo podpořit výrobu kvalitního obsahu.

Sám jste ale zmínil, že Facebook, Google a další platformy jsou založeny na clickbaitu. Odvíjí se od toho jejich bohatství. Koneckonců to teď potvrdila i jedna z bývalých zaměstnankyň Facebooku, která se rozhodla o principech fungování této firmy veřejně vypovídat. Jak jim tedy vámi propagovaná strategie může hrát do karet?

Víte, nikdo není rád terčem nenávisti. A Mark Zuckerberg se v tomto ohledu neliší od vás nebo ode mne. Nemá teď lehké období a pokud je mu nabízen způsob, jakým může ukázat, že se snaží s „nemocemi“ svého systému bojovat, domnívám se, že může být motivován ho přijmout. A také je to v jeho osobním obchodním zájmu. Protože pokud se zadavatelé reklam jednoho dne rozhodnou, že Facebook je platforma příliš nebezpečná pro to, aby s ní spojovali své jméno, nebude to pro něj dobré. Vždy záleží na společenském konsensu.

Například ohledně pedofilie panuje na internetu konsensus, že není přípustná a celý svět se snaží s online pedofilií bojovat. Proč bychom nemohli podobnou shodu najít v pozitivních věcech a vytvoření systému, který by vylepšil informační standardy? Technicky se toho zjevně dosáhnout dá. Dokazuje to i situace, ke které došlo na Novém Zélandu, kde Facebook v podstatě živě přenášel masové vraždění v Christchurch. Firma pak našla způsob, jak v budoucnu zabránit teroristům přenášet podobná zvěrstva. Takže je vidět, že když Facebook chce něco udělat, umí to. Něco to sice stojí, je to možná i technicky náročné, ale možné to je. Takže my se teď snažíme vytvořit veřejné povědomí o tom, že takové požadavky na online platformy máme.

Nazval byste to tedy propagací „obsahového svědomí“?

To jste popsala moc hezky. Ten obrat si, s dovolením, vypůjčím.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

7 komentářů

  1. Petr napsal:

    Reportéři bez hranic žádají cenzuru. To nevymyslíš… Už teď FB toleruje a zvýhodňuje i extrémní levici a současně cenzuruje jen lehkou pravici. Kdo asi dostane ten „punc kvality“, což je jen jiný název pro zvěstovatele té jediné pravdy? To už všichni zapomněli, jak například pravdivá informace o covid pasech byla z FB odstraňována jako desinformace? Nebo podrzření z laboratorního původu covidu? A co skandál s laptopem Huntera Bidena, kde FB, YT i Twitter dokonce mazali soukromé zprávy s textem článku? Twitter dokonce zablokoval účet Newyork Post, proboha! Ale to novináři bez hranic neřeší, jejich hranice totiž končí tam, kde začína jiný názor než ten jejich. Informace se samozřejmě ukázala jako pradivá, ale zvolení Bidena si přece rozvracet nedáme, že jo. Google se i přiznal, že uměle omezil šíření tohoto skandálu (a tím spáchal vměšování do voleb, o kterém by si Rusko u Čína mohli jen nechat zdát). A těm máme dát pravomoc označovat ty správné novináře? A vůbec, má mít vůbec někdo úřednickou pravomoc rozhout o pravdě? Protože někdo o těch des/informacích bude rozhodovat, a nebude to pravda ani důkazy. Bude to někým dosazený člověk. V EU určitě úředník či nevolená komise pravdy.

  2. A. S. Pergill napsal:

    Nejsem si jist, zda se dají vůbec vytvořit algoritmy, s jejichž pomocí by rozpoznaly počítačové systémy seriózní informaci od totálního fake. V podstatě se to úplně nedaří ani ve vědě, přestože tam by to mělo být, vzhledem k zavedené formální úpravě prací, bibliografickému aparátu, vzájemné provázanosti prací atd. daleko snadnější.
    Bude-li takové hodnocení dělat člověk, tak se nevyhneme tomu, aby do toho nepromítal své politické či ideologické preference (a někdo by musel hlídat jeho, někdo toho hlídače, někdo toho hlídače, co hlídá hlídače atd,. ad infinitum). A i lidé byli v podobných situacích oblafnuti také, takže nebudou stoprocentně spolehliví ani v situaci, kdy by byly stoprocentně eliminovány jejich politické a ideologické preference.

    Nejsem si také jist, zda je vůbec žádoucí, aby se na informační zdroje typu diskuse na FB (a jiných sociálních sítích) měla vztahovat pravidla „seriózní žurnalistiky“.
    FB je s trochou zjednodušení taková hospoda, kde se semele (a má semlít) všechno možné, od naprostých keců až po velmi seriózní informace. A i v tom kecu nakonec může být i zrnko pravdy. byť je tím třeba i sám jeho autor zaskočen 🙂
    Prostě si představte, že se v takové hospodě sejdou lidé, kteří byli svědky dopravní nehody a srovnávají si své zážitky, případně to, co v nich asociovala (třeba nějakou labutí šíji ňadra buben a činely 🙂 ) a nemůžete dost dobře chtít, aby ty příspěvky splňovaly náležitosti policejních protokolů, byť třeba mohou obsahovat důležité a v oficiálních protokolech nezaznamenané informace (viz ta asociace, citovaná z Čapkovy povídky Básník)..
    Další věcí je, že lidská mysl ani není biologicky stavěná na příval „superseriózních“ informací, protože doba dominance tiskovin s takovými informacemi je z hlediska existence lidského druhu zanedbatelně krátká. Po většinu doby existence druhu Homo sapiens si jeho příslušníci „vyzobávali“ informace z různých zdrojů a podvědomě si z nich dělali jakousi mozaiku. Ostatně, tohle je i základem intuitivního chápání světa.

    Soudruzi novináři by prostě chtěli návrat do doby před internetem, kdy měli v podstatě monopol na zpravodajství a teď ho nemají a ukazuje se jejich zbytnost. Připomíná mi to trochu známý (byť fiktivní) protest výrobců svíček proti oknům, představujícím pro jejich výrobky nekalou konkurenci.

  3. wenkovan napsal:

    „…aby do svých algoritmů zahrnuly nástroj upřednostňující profesionální a kvalitní novinařinu před dezinformacemi“ – úplně stačí. Která novinařina to je samozřejmě rozhodnou oni, případně další obskurní komise obskurního spolku jménem OSN.
    Jak ovázaný palec z toho čouhá snaha se přiživit na byznysmodelu levičáckého fejsbůku i přirozená snaha všech levičáků násilím potlačovat ty, kteří si myslí a nedejbože i zveřejňují názory progresivistům nepohodlné.
    Ten týpek je křišťálově jasný prototyp levičáckého parazita.

  4. petrph napsal:

    Prokristapána jenom to ne. Jen pro připomínku, on Fcb už dávno řadu požadovaných opatření plní a řadu článků statečně maže (třeba výzvy k násilí, urážení určených minorit, dokonce se lze domahat i mazání článků obsahujících nepravdivé informace.
    Ovšem, požadavek, aby snad publikoval pouze články od profesionálních?? novinářů, zatímco ty od amatérů? jakkoliv omezoval či blokoval, už nejen přes čáru, ale přímo propagandisticky nebezpečný…
    Už třeba proto, že by se za pár let mohlo stát, že na Fcb skončí i ti Reportéři bez hranic, a trh s informacemi si vesele rozparceluje pár mediálních magnátů s morálkou pana Babiše (a ttřeba by si ho vzali i mezi sebe).

  5. Vlado1 napsal:

    Pane Haski – prací prezidenta Spojených Států Amerických jistě není hodnocení kvality žurnalistiky NYT – nicméně – je to jeho právo, jako prvního občana prvního státu světa – ať se vám to líbí, nebo nelíbí. Pokud tomu hodláte zamezit, patříte do Sovětského Svazu před rokem 1989. Vaše globální vlivová agentura „Reportéři bez hranic“ na rozdíl od něho nemá mandát vzešlý z voleb razit jakoukoli agendu!

  6. petrph napsal:

    Tedy, že, jak se v článku píše „S platformami jako je Facebook a Google jsme v jednání. Chceme je přesvědčit, aby „odznak kvalitní novinařiny“ začlenily do svých algoritmů.“,
    a pak se dočtu na echo24
    „..Společnost Google bude na svých platformách blokovat reklamy, v nichž se objeví informace zpochybňující globální oteplování. Firma to oznámila v příspěvku na svém blogu. Chce tím zúžit prostor pro dezinformace šířené popírači vědecky podložené teorie o změnách klimatu a znemožnit jim z takového obsahu profitovat.

    Tak to tedy páni Reportéři bez hranic dojednali úplně dokonale komunisté by to svého času nezařídli lépe, kdyby snad měl někdo odlišné názory..:)
    Takže, jak koukám, asi si budeme opravit definici pojmu nezávislý novinář a nezávislá média…Ono dneska své oponenty dílem napráskat a dílem obvinit z ideologických chyb, a požadovat jeho umlčení, umí dneska kdekdo..–

  7. Jan napsal:

    „Například ohledně pedofilie panuje na internetu konsensus, že není přípustná a celý svět se snaží s online pedofilií bojovat.“
    Prosím, používejte pojmy správně. Pedofilie je svým způsobem sexuální orientace, zaměření, které si člověk nevybírá, popisuje, jaké podněty člověka s ní sexuálně vzrušují. Není to označení pro činy. Patrně myslíte sexuální zneužívání dětí prostřednictvím internetu a materiály zobrazující děti sexuálně explicitním způsobem. Zaměňování termínů přispívá k předsudkům vůči osobám s pedofilií včetně těch, které se staví proti sexuálním kontaktům s dětmi.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *