Organizace Reportéři bez hranic se snaží přesvědčit sociální síť Facebook a další digitální platformy, aby do svých algoritmů zahrnuly nástroj upřednostňující profesionální a kvalitní novinařinu před dezinformacemi. „Pokud se zadavatelé reklam jednoho dne rozhodnou, že Facebook je platforma příliš nebezpečná pro to, aby s ní spojovali své jméno, nebude to pro něj dobré,“ vysvětluje prezident Reportérů bez hranic, oceňovaný francouzský novinář Pierre Haski v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Reportéři bez hranic značně rozšířili své aktivity. Jaké pro to byly důvody? Jakým hlavním výzvám dnešní novináři podle vás čelí?

Reportéři bez hranic byli založeni před třiceti lety jako organizace ochraňující svobodu tisku, svobodu novinářů a podporující nezávislá média, která jsou v různých částech světa umlčována. Součástí poslání Reportérů bez hranic byl také boj za práva novinářů tam, kde byla omezována. To například zahrnuje kampaně za osvobození uvězněných novinářů nebo upozorňování na stav svobody médií v té které zemi.

V poslední dekádě jsme ale zjistili, že ohrožení svobody médií se změnilo. Ne, že by ta zmiňovaná ohrožení zmizela. Ta trvají stále a my samozřejmě i dál bojujeme za svobody jednotlivých novinářů v případě, že jsou třeba vězněni nebo jsou některá nezávislá média potlačována. Nicméně se objevily i další, nové hrozby. První je hrozba nových technologií.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Máte na mysli digitální média, sociální sítě?

Když jsme začali používat internet a pak se objevil Google a Facebook, všichni jsme cítili neomezenou svobodu. Já sám jsem ve Francii v roce 2007 založil jeden z prvních webových zpravodajských portálů. Neměli jsme tehdy ani ponětí o tom, že technologie, která tak pomáhá svobodě, může být zároveň nástrojem útlaku. Že můžete používat stejný nástroj a technologii k šíření profesionálně a poctivě zpracovaných informací, stejně tak ale i fake news. A síla fake news a organizovaných dezinformačních kampaní je obrovská. Dlouhou dobu zůstávala podceňovaná.

V jakém smyslu jsme je podcenili?

Především jsme podcenili byznys model těchto platforem. Ten je založen na tzv. traffic, provozu. Tedy na tom, jak často klikáte na jednotlivé zprávy, články, informace, profily, jak moc je sdílíte a lajkujete. Vůbec u toho ale nezáleží na obsahu nebo jeho kvalitě. U tohoto byznys modelu je jedno, jestli jde o investigativní, poctivě zpracovaný článek New York Times nebo neonacistický apel. Těmto platformám je obsahová kvalita úplně volná. Jejich hlavním zájmem je sdílení.

Víra v žurnalistiku

Až v roce 2018 si zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga pozval na slyšení americký Kongres. Řekla bych, že jeho křídově bílý obličej, když se snažil vysvětlit a ospravedlnit to, co v kostce popisujete, vešel do dějin…

Ano. Americký Kongres toto nastavení nových mediálních platforem tvrdě kritizoval. A my novináři jsme si uvědomili, že proti tomu musíme začít také bojovat. V Reportérech bez hranic jsme proto založili iniciativu, kterou jsme nazvali „Víra v žurnalistiku“. Definovali jsme v jejím rámci několik kritérií, která jsou zásadní pro kvalitní novinařinu.

Jedním z nich je, že podklady a průzkumy k článkům musí být provedené profesionálními novináři, musí obsahovat protichůdné názory, které ve veřejné debatě k danému tématu zaznívají a tak dále. Těch kritérií je více. Samozřejmě novinařina není věda, kde určité věci mají jasné definice nebo se dají změřit. U novinařiny sice nic nenaměříte přesně jako třeba u elektřiny, ale můžete si stanovit kritéria, která kvalitní a profesionální žurnalistiku definují. Která zarámují či vytvoří jakýsi „odznak či označení kvality“, když to řeknu zjednodušeně.

Označení kvality je sice jedna věc, ale sama kvalita většinou médiím zisky nepřináší.

My chceme dosáhnout toho, aby onen odznak kvality uznávala nejen profesní novinářská veřejnost, ale i sami občané. Aby pochopili, že profesionálně odvedená novinařina je i pro ně hodnotná. A zajímavé je, že máme na naši iniciativu velmi dobré reakce ze sféry zadavatelů reklam, z reklamního světa. Reklamy jsou klíčem.

Pokud totiž zadavatelé reklamy nebo alespoň jejich část nebude chtít nebo už nechce být spojována s fake news, dezinformacemi, můžou říct, že budou propagovat své zboží jen na webových portálech, které mají „odznak kvalitní novinařiny“. Můžou na tom založit svůj byznys model. A to je velmi podstatné. Naši iniciativu už podpořily také novinářské svazy, veřejnoprávní televize napříč Evropou, je do ní zapojená Evropská vysílací unie.

A co zmiňované digitální platformy jako Facebook? Jak ty reagují?

S platformami jako je Facebook a Google jsme v jednání. Chceme je přesvědčit, aby „odznak kvalitní novinařiny“ začlenily do svých algoritmů. Algoritmus je klíč v rámci těchto technologií, on zařizuje, co na vašich stránkách vidíte. Pokud algoritmus vezme v potaz označení kvality, máte větší šanci vidět informace a zprávy, které byly vyrobeny podle profesionálních standardů, a nikoliv fake news. To je tedy první část našich snah. Obnovit důvěru a transparentnost na poli výroby zpravodajství.

Druhá výzva, se kterou se snažíme bojovat, je zmenšující se prostor pro demokracii v současném světě. Jedna ze statistik Freedom House vypovídá, že demokracie se ve světě za posledních 15 let smrskává. A to je obrovské nebezpečí. Vidíme, že část zmatků v informačním světě pochází i z demokratických zemí. Když například exprezident Spojených států Donald Trump řekne na svém shromáždění, že média jako New York Times a CNN jsou fake news, otevírá to dveře peklu.

Protože to značí, že nejvyšší autorita v zemi rozhoduje o tom, co je kvalitní a nekvalitní žurnalistika. Nikdo nemůže rozporovat, že New York Times odvádí profesionální práci. Můžete je mít rád nebo nemusíte, ale není prací prezidenta, aby to hodnotil. Otevírá tím dveře autokratům v zemích s nižší úrovní demokracie, aby mohli říkat: „Když americký prezident říká takové věci, my můžeme i víc.“

Tady bych v něčem nesouhlasila – když jsem ve Spojených státech během války v Iráku sledovala CNN, byla to jedna velká propaganda. V podstatě to bylo armádní vysílání… Jak potom ochránit vámi zmiňovanou „známku kvality“ jako objektivní ocenění?

Není to otázka objektivity. Co jsem tím chtěl říct, je, že není na prezidentovi Spojených států, aby definoval kvalitní novinařinu. Je to podobné, jako když se teď v Afghánistánu snaží Tálibán nastolit pravidla pro novinařinu. Stanovili 11 pravidel z nichž první zní, že novinář musí říkat a psát pravdu. Kdo ale posuzuje, co je pravda? Vůdce Tálibánu.

Dalším z těchto tálibských pravidel je, že pravda nesmí být v rozporu s islámem.

Ano, přesně tak. A také nemá v myslích lidí vyvolávat úzkostné stavy. Nebo snižovat postavení vůdců. Všechny tyto věci…. Když to teď trochu přeženu, je to šedá zóna mezi Trumpem a Tálibánem.

Odborníci na informační hrozby

I tak jsou ale Tálibán nebo Trump stále poměrně „čitelní“. Z jejich postojů je jasně vidět, že kvalitní novinařina a demokratické hodnoty nejsou jejich prioritou. Jenže pak máte i hůř rozpoznatelné tlaky na žurnalistiku. Ve střední Evropě například v ovlivňování či obsazování mediálních rad ve veřejnoprávních médiích. Koneckonců tomu se teď nevyhnulo třeba ani Rakousko.

Ano, je to pravda. A nesmíme to brát na lehkou váhu. Proto jsme před několika lety vytvořili něco, co jsme nazvali Fórum pro informace a demokracii. V jeho rámci se snažíme napříč demokratickými státy získat konsensus na tom, co je kvalitní novinařina, co máme od našich informačních systémů očekávat. Alespoň se snažíme o vytvoření nějakého referenčního systému.

Před dvěma týdny se na Valném shromáždění Organizace Spojených národů sešla komise odborníků, která se zabývá otázkami, jak vývoj světa ovlivní klimatické změny. Studie této odborné komise nás upozorňují na potenciální nezvratné škody, které může způsobit například nárůst teploty o dva stupně.

My bychom potřebovali podobnou komisi k informacím. Potřebovali bychom ustavit panel odborníků, jejichž jména už máme navíc pohromadě. Jedním z nich by byla Šošana Zoboffová, která napsala knihu „Věk kapitalismu dohledu“ o tom, jak „sledovací aktiva“ na sebe přitahují kapitál. Šošana je velmi uznávanou autorkou v akademické sféře. Dále máme Ángela Gurríu, bývalého mexického ministra zahraničí, který také předsedal OBSE. Tyto dvě osobnosti jsou schopné sestavit panel odborníků, kteří by uměli popsat, co se děje v informačním světě.

Byli by schopni jednou za rok, za dva, sepsat důvěryhodnou a nezávislou studii, která by svět informovala o hrozbách pro demokratický informační svět. Domnívám se, že by to velmi pomohlo rozproudit debaty na národních úrovních a případně sepnout alarm. Veřejnost by měla možnost lepší a podloženější debaty o tom, jestli a jak ztrácíme svobodu myšlení.

Kdo by takový odborný panel financoval? OSN?

Záměr je, že by na něj přispívaly jednotlivé země. Nepovinně, dobrovolně. Pak také různé nadace. Není to finančně nijak drahá operace. Panel patnácti odborníků, kteří si v podstatě vyměňují názory přes emaily a pak z této debaty sepíšou nějaké závěry. Trochu přeháním, ale zkrátka náklady na takový panel by nebyly nijak závratné a jeho přínos přitom velký.

Ještě se vraťme k vámi zmiňovanému „označení kvalitní novinařiny“. Jaká by tedy měla být kritéria pro získání odznaku žurnalistické kvality?

Už 18 měsíců na tom pracuje odborná skupina, která vychází z řady kritérií. Například transparentnosti ohledně majitele daného média nebo třeba, jestli pro dané médium vytvářejí zprávy novináři či roboti. Nebo, jak dané médium přistupuje ke korekcím. Když obdrží informaci, že publikovalo nesprávné informace, opraví je nebo nechá bez povšimnutí?

Je řada pravidel, která můžou stanovit poctivý vztah mezi vydavateli zpravodajství a veřejností. Ani to nezaručí, že všechno bude perfektní. Navíc je tu vždy subjektivní pohled na věc. My se nesnažíme stanovit, co je objektivní zpráva. Ta neexistuje. Ale poctivě zpracovaná zpráva existuje a to můžeme popsat. Takže podobně jako u industriálního zboží, kde máte popsané normy pro kvalitu, i u zpráv budou jasně dané normy.

Nemůže vás někdo v tomto ohledu nařknout z cenzury?

Určitě to neznamená, že vydavatel, který nebude mít „odznak kvality“ bude cenzurován. Nestartujeme proces nastavování cenzury, ale proces propagace kvality. A ti, kteří chtějí mít kvalitní obsah, by za to měli být odměněni. V minulosti, když jste chtěl na internetu vydělat peníze, musel jste produkovat „odpad“. A my tento proces chceme otočit.

Ve spolupráci s Facebookem a dalšími digitálními platformami bychom chtěli dosáhnout toho, že dostanete peníze za kvalitu, protože ji budou podporovat jejich algoritmy. Budete výš v Google search. Tím pádem o vás bude i větší zájem mezi zadavateli reklamy. To by dohromady mělo podpořit výrobu kvalitního obsahu.

Sám jste ale zmínil, že Facebook, Google a další platformy jsou založeny na clickbaitu. Odvíjí se od toho jejich bohatství. Koneckonců to teď potvrdila i jedna z bývalých zaměstnankyň Facebooku, která se rozhodla o principech fungování této firmy veřejně vypovídat. Jak jim tedy vámi propagovaná strategie může hrát do karet?

Víte, nikdo není rád terčem nenávisti. A Mark Zuckerberg se v tomto ohledu neliší od vás nebo ode mne. Nemá teď lehké období a pokud je mu nabízen způsob, jakým může ukázat, že se snaží s „nemocemi“ svého systému bojovat, domnívám se, že může být motivován ho přijmout. A také je to v jeho osobním obchodním zájmu. Protože pokud se zadavatelé reklam jednoho dne rozhodnou, že Facebook je platforma příliš nebezpečná pro to, aby s ní spojovali své jméno, nebude to pro něj dobré. Vždy záleží na společenském konsensu.

Například ohledně pedofilie panuje na internetu konsensus, že není přípustná a celý svět se snaží s online pedofilií bojovat. Proč bychom nemohli podobnou shodu najít v pozitivních věcech a vytvoření systému, který by vylepšil informační standardy? Technicky se toho zjevně dosáhnout dá. Dokazuje to i situace, ke které došlo na Novém Zélandu, kde Facebook v podstatě živě přenášel masové vraždění v Christchurch. Firma pak našla způsob, jak v budoucnu zabránit teroristům přenášet podobná zvěrstva. Takže je vidět, že když Facebook chce něco udělat, umí to. Něco to sice stojí, je to možná i technicky náročné, ale možné to je. Takže my se teď snažíme vytvořit veřejné povědomí o tom, že takové požadavky na online platformy máme.

Nazval byste to tedy propagací „obsahového svědomí“?

To jste popsala moc hezky. Ten obrat si, s dovolením, vypůjčím.