Pixabay, zdroj

Příliš vzdálený Peking. Proč Evropané pořád neberou vliv Číny tak vážně, jak by měli

Napsal/a Sinopsis 26. června 2018

Evropané věnují rozšiřování čínského vlivu mnohem menší pozornost než je tomu v případě putinovského Ruska. Čínská hrozba je podceňována, přestože snahy Číny jsou ve skutečnosti mnohem sofistikovanější a svým způsobem účinnější než ty ruské, tvrdí letošní zpráva o čínském koordinovaném pronikání do Evropy.

Autoři této zprávy shrnují, v jakých oblastech a jak konkrétně se čínský vliv v Evropě projevuje, a uvádějí řadu doporučení, jak se Evropa může (respektive by měla) tomuto vlivu bránit.

Rychle rostoucí snahy Číny o získání politického vlivu v Evropě a její sebevědomá propagace vlastních autoritářských myšlenek představují podle nich závažnou výzvu pro liberální demokracii, jakož i evropské hodnoty a zájmy.

Zprávu zpracoval Berlínský Mercator Institute for China Studies (MERICS) a Global Public Policy Institute (GPPI).

Nic než politika. Čína to jinak neumí

Čínský vliv se podle autorů studie projevuje jednak otevřeně (především formou investic a půjček), jednak skrytě, na úrovni zpravodajské činnosti, již lze často těžko odhalit.

Skryté působení může zahrnovat navazování osobních vztahů a vytváření sítí kontaktů posilovaných např. formou pozvání do Číny se servisem „all included“. Pronikání se zaměřuje na tři velké oblasti: na politické a ekonomické elity, média a veřejné mínění a na občanskou společnost a akademické kruhy.

Čínské snahy pak podle zprávy sledují tři hlavní cíle: 1) vytvoření sítě globální podpory k prosazování vlastních specifických stanovisek a politické agendy; 2) oslabení spojenectví Západu, jak v rámci Evropy, tak i přes Atlantik; 3) pozitivnější vnímání Číny ve světě.

Zatímco se v evropských společnostech ozývají „pragmatické“ hlasy, které tvrdí, že nejde o nic jiného než obchod a hospodářskou spolupráci s Čínou, autoři zprávy upozorňují, že „veškeré evropské interakce s Čínou v jakékoli oblasti mají silný politický podtón“ – jak ostatně potvrzují množící se zprávy o ústupcích čínskému režimu ze strany politiků, ale třeba i nakladatelů a soukromých firem:

Třeba podepisování prohlášení o tom, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny, překreslování map leteckých společností či autocenzura „citlivých“ článků o Tibetu či čínském hladomoru začátkem 60. let 20. století apod.

Nehrát si na vlastním písečku

Společná zpráva MERICSu a GPPI také uvádí doporučení, co by Evropa měla do budoucna změnit, aby se byla schopna této politické erozi lépe bránit.

První doporučení zní, že by EU měla vůči ČLR vystupovat jednotněji. Silné členské státy, jako jsou např. Německo nebo Francie, by měly upustit od vlastních bilaterálních smluv s Čínou, pokud chtějí do budoucna zabránit iniciativám, jako je východevropské sdružení 16+1.

Další doporučení se týkají investic do oblasti čínských studií, nabídnutí alternativ k čínským investicím v podfinancovaných oblastech – nejen v rámci EU, ale i v jejím sousedství – a vybudování účinných nástrojů ke kontrole zahraničních investic v evropských zemích.

Za strategické oblasti by v případě zahraničních investic kromě např. energetiky a zbrojního průmyslu měla být považována také mediální sféra. Kontrole by rovněž mělo podléhat zahraniční financování politických stran.

Závěrečné doporučení je pak spíše varováním, že snahy o zastavení pronikání čínské politické agendy se nesmějí změnit v kampaň zaměřenou obecně proti Číňanům nebo čínské kultuře jako takové.

Nemáte média na prodej?

China Digital Times nedávno přinesly rozhovor se dvěma z autorů zmíněné zprávy. Tento rozhovor dále dokresluje některé aspekty problematiky čínského vlivu v Evropě.

Jedna z klíčových myšlenek celé zprávy i navazujícího rozhovoru je fakt, že ČLR ve střední a východní Evropě soupeří o financování lokálních projektů s Evropskou unií, přičemž sofistikovaně využívá místních protievropských nálad.

Prostřednictvím Čínou financovaných projektů však čínská vláda a komunistická strana získávají přímý vliv v dané oblasti. I když se jedná o investice soukromých firem, v mnoha případech lze jasně prokázat státní podporu.

CDT jmenovitě zmiňují dvě země, kde ČLR dosáhla obzvlášť významných úspěchů. Jednou z nich je Srbsko, kde čínské společnosti investovaly již přes 3 miliardy dolarů, druhou je pak Česká republika s nechvalně proslulou kauzou prezidentova zmizelého poradce Jie Ťien-minga, bývalého šéfa skupiny CEFC.

Zatímco ve střední a východní Evropě Čína využívá především politický a ekonomický vliv, v západní Evropě, kde je vzhledem k zavedenější liberální demokracii a bohatším finančním zdrojům těžší do této sféry proniknout, se Čína více zaměřuje na oblast médií.

Kromě pokusů o získání rozhodujícího podílu v mediálních společnostech čínská vláda využívá placenou inzerci, aby v nezávislých západních médiích (často těch, jež procházejí finanční krizí a hledají nové zdroje) publikovala vlastní propagandu formou „článků“, které běžný čtenář nerozezná od původní reportáže (tuto praxi ČLR uplatňuje už delší dobu například v USA, ale i u nás).

Příliš vzdálená Čína

Typicky se jedná o články o „vzkvétajícím Tibetu“, ale mohou to být i články ekonomického charakteru, články o kultuře apod. Uplatňování soft power, „měkké síly“, se tak někde změnilo na „ostrou sílu“ (sharp power), což naznačuje, že „západní kultura“ je pro zbytek světa natolik přitažlivá, že si svou cestu nachází sama (soft power), zatímco čínská nebo ruská musí sáhnout k ostřejším prostředkům.

Podle Kristin Shi-Kupfer by však bylo smysluplnější výraz „sharp“ chápat ve smyslu „bystrý, chytrý či sofistikovaný“, protože čínský vliv je (narozdíl od ruského) subtilnější a je mnohem těžší jej odhalit, přičemž Čína chytře využívá otevřenosti demokratických společností, pluralismu a svobody tisku k šíření vlastních stanovisek.

Jiným účinným nástrojem čínské „sofistikované měkké síly“ jsou kromě často zmiňovaných Konfuciových institutů, které narozdíl od předchozích let už nerostou jako houby po dešti, zejména různé asociace, svazy, kluby přátelství apod.

Mnohé z nich jsou zakládány Číňany žijícími v zahraničí a často mají vazby na místní čínskou ambasádu nebo např. některé z čínských ministerstev.

Pro většinu Evropanů, včetně politiků, je ale Čína, narozdíl od Ruska, stále příliš vzdálená na to, aby růst jejího vlivu brali vážně.

Čtěte též

Reklama

5 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    1) Dobry, tak v seznamu hujeru z Evropy, kteri se tlaci do cinskych zadku jsme na peknem druhem miste. Diky, Zemane, Hamacku, Stechu, ze nam kluci drzite „zhavou linku“ do Pekingu. Jednou mozna budem fakt na prvnim miste. A za nama uz nebude nikdo jiny. 2) Jedna z lobistickych organizaci, ktera takhle prosazuje Cinu, se jmenuje Podnikatelsky klub. Nalozi ochotne podnikatele do letadla, odvezou je nekam, kde se pak druzi s cinskymi soudruhy. Poznavaji, jak to chodi v cinskych tovarnach a alkoholem utuzuji pratelstvi. Duì jiànkāng! [: kambej :]

  2. antonín Tůma,st. napsal:

    O Číně se moc neví,neuvažuje,o jejím vztahu v budoucnosti nemyslí.Nebudeme jednou příliš překvapení?

  3. liberal shark napsal:

    Jaký je vlastně rozdíl mezi čínskými autoritářskými myšlenkami a autoritářskou „liberální demokracií“ ?

    • PM napsal:

      Co jsou to Čínské autoritářské myšlenky? Nějak to nepobírám.
      Je to obsah politického školení vězňů v Číně?

  4. ČERT napsal:

    Myslím, že do budoucna lze čekat zesílený vliv Číny hlavně v ekonomické oblasti… Ale že by Čína měla nějak vážněji ovlivňovat vnitřní politiku v jednotlivých evropských zemích nebo se dokonce v Evropě nějak angažovat vojensky (to třeba na základě toho, že by v Evropě vypukl nějaký větší válečný konflikt, do kterého by se vojensky zapojila i ona)…??? Tak to je samozřejmě otázka. Ale z čistě geopolitického hlediska by totiž bylo jistě vhodnější srovnat Čínu s USA než s Ruskem, jehož jádro přece také stále leží v Evropě a které je už tradičně jedním z evropských velmocenských hráčů (a co ostatně i dnes třeba jeho členství v Radě Evropy?)…
    Oproti Rusku, Čína, tak jako USA, je geograficky zcela mimoevropský stát. A když si srovnáme, jakou roli hrály USA v evropské politice třeba ještě v roce 1914 (rozhodně vůbec nic důležitého) a jakou naopak začaly hrát po roce 1945… Takže asi spíše v takové rovině by se o eventuálním velmocenském vlivu Číny v Evropě v budoucnosti dalo přemýšlet ryze z geopolitického hlediska…

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies