Přešlapy nováčků v Radě ČT. Místo televize jsou pod drobnohledem sami radní
KOMENTÁŘ. Někteří noví radní České televize ještě nejsou ve funkci ani rok, ale v mediální pozornosti už toho stihli víc než řada jejich předchůdců za celý mandát. Lubomír Veselý za poslední měsíce pozurážel několik novinářů, Pavel Matocha je v podezření ze střetu zájmů a Jiří Šlégr si vyrazil na nelegální „covidový“ večírek.
Bývalý hokejista a poslanec Jiří Šlégr je v Radě ČT od loňského března. I když se za tu dobu jako radní výrazněji neprofiloval, loni v prosinci ho Rada zvolila místopředsedou. Nyní díky reportérům deníku Blesk vyšlo najevo, že se Šlégr zúčastnil večírku v teplickém hotelu s expremiérem Jiřím Paroubkem, vládním zmocněncem pro sport Milanem Hniličkou (ANO) a mnoha dalšími – a porušil přitom řadu proticovidových nařízení vlády.
Co by jindy přitáhlo k osobě radního a k Radě ČT mimořádnou pozornost, se dnes spíše řadí do narůstajícího seznamu eskapád nových radních z poslední doby.
Šach… mat
Například předseda Rady ČT Pavel Matocha (zvolený do čela Rady současně se Šlégrem) čelí podezření ze střetu zájmů – vedle funkce radního vede řadu let i šachový spolek. „Pavel Matocha je předsedou spolku Pražská šachová společnost, přestože zákon o České televizi stanoví, že člen Rady České televize nesmí zastávat žádnou funkci v občanských sdruženích, což je podle starší právní terminologie označení spolku,“ konstatoval pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.
„Ovládá zcela netransparentní neziskovku, která získává statisíce korun od státem ovládaných firem, od obcí a od obcemi ovládaných firem. Ve sponzorské smlouvě se podepsal pod lživé informace. Navíc jako novinář podvádí čtenáře, když porušuje elementární pravidla profese a propaguje výrobky, ze kterých má prospěch on sám, jeho neziskovka a jeho firma,“ shrnul Matochovy další komerční aktivity v šachovém prostředí i v médiích ve své redakční analýze Ondřej Neumann.
Pavel Matocha už si také v Radě připsal pár protichůdných výroků. Navzdory tvrzení, že chce udělat pořádek ve vyřizování diváckých stížností, odmítl tyto stížnosti zveřejnit.
Když se poté hájil právním posudkem, podle kterého Rada ČT údajně nemusí odpovídat na žádosti o informace podle zákona 106, ukázalo se, že v posudku stojí pravý opak.
Veselý versus novináři
Ale pojďme dál. Loni v květnu přibyli do Rady ČT kromě Matochy také Lubomír Veselý a Hana Lipovská. Moderátor Veselý už měl v době nástupu do Rady za sebou verbální výpady proti novinářkám Newsroomu ČT či Seznam Zprávy, vzápětí po zvolení přidal útok na novinářku Forum 24 a letos v lednu urážel kolegyni z Českého rozhlasu, kde sám působí.
Vedení rozhlasu ale zatím Veselého pokaždé podrželo a odpustilo mu i výroky na adresu novinářek typu „svině“ či „trefená do lebky“ nebo fotku s šéfem extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem. Víc než 200 zaměstnanců rozhlasu v lednu na protest proti Veselého chování podepsalo otevřený dopis generálnímu řediteli.
Stín Jany Bobošíkové
A do třetice Hana Lipovská, ekonomka a bývalá spolupracovnice Institutu Václava Klause i spolku Klause mladšího – Centra pro občanské svobody. Vedle toho, že se svezla hradní limuzínou spolu s mluvčím prezidenta Jiřím Ovčáčkem, je i blízkou spolupracovnicí Jany Bobošíkové v jejím Institutu svobody a demokracie. Kromě kritického postoje k ČT obě ženy spojuje ještě jedno konkrétní téma, přes které lze Českou televizi kritizovat.
Lipovská je členkou spolku Lidice Memory, který vznikl loni v srpnu – hned poté, co Jana Bobošíková pozastavila své členství v lidické organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu, kde byla do té doby předsedkyní. Právě téma vyhlazení Lidic a námitky vůči způsobu, jakým o něm informuje například pořad Reportéři ČT, Lipovská na Radě opakovaně otevřela. Takříkajíc s Janou Bobošíkovou v zádech.
Na čtyři jmenované radní je to za krátký čas poměrně pestrý přehled. Radní Matocha, Veselý a Lipovská šli přitom do Rady vesměs se slibem, že to budou oni, kdo „udělají v ČT pořádek“; alespoň to tak tvrdili svým fanouškům. Dnes jsou kvůli svým vlastním přešlapům sami pod drobnohledem, pod nějž chtěli původně dostat především veřejnoprávní televizi a její konkrétní novináře a novinářky.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
23 komentářů
Což přesně odpovídá myšlence zákona, že členy rady mají být výrazné osobnosti, které zastupují významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy ve společnosti..
Jak už to napsal pan Švandrlík, ještě máme co jsme chtěli..:))))
– V tomto zápase nejde o nic jiného, než o demokracii. Zda v této zemi vládne vláda, parlament a právní stát, nebo nevolená a nekontrolovaná, veřejnosti neodpovědná média, schopná a ochotná „sestřelit“ i svůj vlastní kontrolní orgán, pokud jim není po chuti.
Jenomže „Toto je demokracie“.
Vláda vládne a média mohou o její vládě pouze informovat. Nic víc.\
Jak si to tak konkrétní média udělají /a koho budou mít ve vedení a poslouchat , demokracie sama o sobě řešit nemusí, stejně jako to obvykle neřeší u politických stran,,
To, že Lipovskou, Matochu a Veselého imr vére skandalizujete, neznamená, že se můžete vydávat za „veřejnost“.
Doporučuji více skromnosti.
Já se klidně za veřejnost považuji a jejich chování se mi zdá zcela nepřípustné.
Na tom, za co se považujete,je bezvýznamné, ať se právě považujete za cokoliv, je to jen a jen Vaše věc.
Na tom, za co se považujete vůbec nezáleží, je to bezvýznamné, ať se právě považujete za cokoliv, je to jen a jen Vaše věc.
Jen váš názor a nikdo vám ho nebere, jenže spousta jiných slušných lidí má názor jiný, kóóór co předvedly media, „politici“ i další po tkz. sametpuči 89 ! Jenže ti, co s vámi už dnes nesouhlasí mají všude na debatách „demokraticky“ utrum !
Pište jen za sebe, ne za lidi a už vůbec ne za ty „slušné“!
Tondach, alias houmeles- prudič- soros atd. za vás netový hulváte, štváči na diskuzích nepíši. V tomto máte pravdu, píši za ty slušné lidi.
Admirálovi uniká , že se tito jmenovaní již delší dobu skandalizují sami a to zejména i předtím , než se vetřeli do Rady ČT na doporučení těch , co nad nimi dodnes drží ochranou ruku . Jejich společný cíl je však jediný – zlikvidovat nezávislost médií , která si ještě Babiš nekoupil za původně naše společné peníze !
Vetřeli – jako myslíte, že se pomocí voleb vetřeli?
Stejně jako se vetřeli poslanci do parlamentu nebo do senátu?
To je doopravdy strašné.
Někdo nad nimi drží ochrannou ruku. Někdo nad Šarapatkou.
Do Vašich společných peněz mně netahejte.
Skandalizace osob je spolehlivou metodou, pokud nevíte, jak odpovídat na jejich argumenty.
Vy „takydemokrate“.
Jiří KOlouch-Stačí si vzpomenout,jak a kdo volil předcházející RADY.A jsme doma
Nejvíce mě pobavilo, že paní Lipovskou do Rady ČT doporučila Česká biskupská konference. Paní Lipovská je známá hlásná trouba Jany Bobošíkové, svazácké, komunistické a klausovské kariéristky schopné kandidovat kdykoli za kohokoli.
No. Stačí si připomenout komisaře, poslance ANO, který je předsedou volebního výboru PS PČR a který měl stanovena jasná pravidla. Kandidát do Rady ČT musí obdivovat (milovat) Babiše a nenávidět GŘ ČT Dvořáka. To je doložitelné. To se vám líbí?
Vy prostě netušíte, jak zpochybnit věci, které říká. Osobní útok – je to poslední, co ve vašem ubohém „arzenálu“ zůstalo. Koho jste Jindřichu „hlásnou troubou“ vy sám?
Na tyto články jste dostali 250.000 Kč dotaci od fondu „nezávislé“ žurnalistiky.
Bylo by dobré k článku uvést, že nejde o nějaké hlídání demokracie, ale o psaní na objednávku.
Zjevně nechápete systém grantů. A ten, který zmiňujete jako „dotaci“, skončil dávno před tím, než byli zmiňovaní nováčkové vůbec nominováni, natož zvoleni.
Pane Vojtěchu Bergere nějak jste opměl ,že na podporu Xavera byla petice o 3100 hlasech
Silně, ale opravdu silně mně ten článek připomíná dobu, kdy třeba v roce 1950 napsal jeden novinář, jmenoval se Babula, nebo tak nějak, do RP (Rudé právo, orgán komunistické strany československa, dnes zprivatizované prozápadní Právo soukromého vlastníka) o jedné místní oslavě něčeho jako dožínky článek, v kterém popsal, že místní mlynář v opilosti uvázal na opratě místní ženy, které také předtím opil a pak s nimi běhal po vesnici za spěvu písně „Čtyři páry bílejch koní“. Mlynáře do týdne zavřeli a mlýn mu do znárodnili. Po nějaké době mlynáře pustili, ty údajně zapřažené, popřely že by se to kdy stalo, ani dotazovaní svědci nic o popsaném chování mlynáře nic nevěděli. Ovšem, protože i místní soudruzi mu dlužili za to, jim mlel za okupace německými nacisty na černo obilí na mouku (vystavoval sebe trestu smrti, a svou rodinu odeslání do koncentráku), tak ti místní soudruzi prosadili, že dělal ve svém mlýně „národního správce“, až do doby kdy byly malé místní mlýny rušeny.
Snad tu Bobošíkovou nezavřou … Je přece jen jiná doba, i když, ledacos jakoby se navracelo, tentokrát v opačném gardu (nejsou to komunisti, kdo dnes lidi, i z politických pohnutek kriminalizuje a vyvolává proti nim nenávist).
Poznámka: Ten článek jsem objevil ve starých novinách, kterými by\la vystlána starožitná truhla, kterou jsem kdysi koupil na chalupu. Zaujal mě.
Dodávám ještě, že mě ten článek zaujal tak,že jsem se pak informoval při jakési příležitosti přímo na místě v té vesnici.
Oskare, Doba se změnila a srovnávání s padesátými léty je zcela mimo. Naštěstí máme demokracii a může se každý projevit, jak uzná za vhodné, a pokud je to v rámci obecné slušnosti, nelze proti tomu nic namítat. Každý má právo na názor a nikdo ho za něj nemůže perzekuovat.
Nezměnili se ale lidi, jsou stále stejní, a proto i když máme demokracii, je stav takový, jaký je, protože demokracie je rámec, který naplňují právě ti lidé. Jací jsou lidé, tak demokracie vypadá. Nicméně je to to nejlepší, co nás zatím potkalo, navzdory tomu, že to mnozí z nás pojali jako příležitost k prosazení svých sobeckých a zištných zájmů bez ohledu na vůli většiny.
Můžeme jen doufat, že se dokážeme poučit z minulosti, a že změní myšlení a chování lidí, ne systém.