POZNÁMKA. Dva muži, kopec na Královéhradecku a nálezné přes jedenáct milionů korun: příběh zlatého pokladu ze Zvičiny přitahuje pozornost nejen pro svou hodnotu, ale i pro otázky, které otvírá. Česká legislativa má jasné odpovědi, i když ne vždy takové, jaké by hledači pokladů čekali.

V únoru minulého roku našli dva muži na úbočí kopce Zvičina na Královédvorsku při turistické vycházce zlatý poklad a odevzdali ho pracovníkům Muzea východních Čech v Hradci Králové.

Nález obsahoval celkem 598 zlatých mincí a k tomu více než třicet různých šperků, tabatěrek a dalších předmětů ze zlata… To vše v celkové hodnotě pěti kilogramů zlata. Díky tomu nedávno inkasovali velkorysé nálezné v celkové výši 11,7 milionu korun.

Unikátní nález nebývale vysoké hodnoty (a tak i odměny) otevírá řadu otázek, mimo jiné právních: mohou hledači pokladů jen tak kopnout do země na cizím pozemku, jak se určuje nálezné a kdo se stává majitelem?

Nejpozději do druhého dne

O archeologických nálezech v Česku rozhoduje dnes již téměř čtyřicet let starý zákon o památkové péči z roku 1987.

Archeologický nález definuje jako veřejný statek a věc či soubor věcí, která je „dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí“.

Pokud byl archeologický nález učiněn mimo oficiální archeologické práce, musí jej nálezce ze zákona odevzdat nejbližšímu archeologickému ústavu nebo muzeu.

Může to udělat osobně nebo prostřednictvím oznámení obci, v jejímž obvodu byl „poklad“ objeven.

Zákon myslí i na termíny: oznámení musí přijít nejpozději do druhého dne či od chvíle, kdy se dotyčný o archeologickém nálezu dozvěděl.

Samotný nález, stejně jako lokalita a místo nálezu musí být ponechány beze změny nejméně po dobu pěti pracovních dnů po učiněním nálezu.

Nálezné není samozřejmost

Jak potvrzuje i nedávný příklad z Královéhradecka, nálezce má za určitých okolností zákonný nárok na odměnu. Tu mu poskytne krajský úřad.

Pro případ, že je archeologický nález tvořen z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, výše odměny se odvíjí právě od toho. U ostatních nálezů se určuje podle občanského zákoníku, tedy jako deset procent z kulturně historické hodnoty archeologického nálezu. Rozhodující je při tom znalecký posudek.

Nálezce má navíc právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem.

V případě na začátku zmíněného případu nálezu z úbočí kopce Zvičina se jednalo o nález 5230 gramů zlata. Protože cena jednoho gramu byla stanovena na 2237,50 Kč (podle hodnoty na burze ke dni nálezu), v součtu to činilo 11 702 125 Kč.

Stručně řečeno, kdo platí, stává se i majitelem: movité archeologické nálezy jsou proto vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, ovšem za podmínky, že nejsou vlastnictvím státu nebo obce.

Pokud byl nálezu učiněn v rámci archeologických výzkumů prováděných obcí, zůstává vlastnictvím této obce. Podobně pokud archeologický výzkum vedl stát, připadá nález České republice.

Stát má ale lhůtu tří let, v níž může prostřednictvím ministerstva kultury požádat obec či kraj o předání nálezu do státních sbírek.

Jak je to s amatérskými hledači

Kdo se ale cíleně pohybuje po krajině s detektorem kovů, spadá do oblasti archeologického výzkumu.

Takový hledač pokladů by měl mít průkaz amatérského spolupracovníka a projít příslušnými školeními. K archeologickému výzkumu mají jinak oprávnění pouze odborné archeologické a muzejní instituce.

Ten, kdo se chce stát oficiálně hledačem pokladů, potřebuje souhlas těchto institucí.

Má se pak za to, že v rámci svého koníčka respektuje přírodu a neničí porost, neplaší zvířata a nenechává po sobě nepořádek. A kovové odpady, které v rámci práce s detektorem najde v zemi, je povinen odstranit.

Hledač pokladů také potřebuje souhlas majitele pozemku, kde chce hledat.

Akce nesmí způsobit žádnou majetkovou či jinou škodu. Kupříkladu procházka s detektorem po již osetém poli není možná ani v rámci předem dohodnuté spolupráce.

Ovšem pozor. Na zákonnou odměnu ve výši deseti procent z nálezu má nárok jen ten, kdo „poklad“ objeví jen náhodou. Třeba při stavebních pracích kolem domu, v rámci úprav zahrady nebo v lese pod vyvráceným stromem.

Pokud nález není výsledkem takové nenadálé náhody, ale šlo o cílenou a předem promyšlenou činnost, kam spadají i amatérští hledači pokladů, na odměnu nebo náhradu nákladů nárok není. Byť sami archeologové usilují o změnu tohoto paragrafu, stále v zákoně zůstává.

Autor je právník, zakladatel a majitel vzdělávací akademie Molinek Business Academy, s.r.o.