O blackoutu se často zpětně mluví s lehkým úsměvem jako o události, díky níž se o devět měsíců později údajně narodilo více dětí než obvykle. Na blackoutu – rozsáhlém a dlouhodobém výpadku dodávek elektřiny – ale nic veselého není. Každá země má proto připraveny své nouzové plány. Česko není výjimkou.

Pokud blackout trvá delší čas, zejména ve městech narůstá panika, chaos, problémy se zásobováním jídlem, vodou či palivy, rozmach rabování a násilí. Aktuálně však podle expertů není pravděpodobné, že by v Evropě hrozil (detailně jsme se pravděpodobnosti blackoutu věnovali v tomto textu).

Každá země má vlastní nouzové plány, podle nichž musí být přednostně a nepřetržitě napájeny prvky kritické infrastruktury státu – zejména vojenské, lékařské a strategické objekty státu. Ty také mají pro případy náhlého výpadku sítě vlastní záložní dieselagregátory. Počítá se při tom ale spíše s krátkodobými výpadky, než s problémy trvajícími déle než 72 hodin.

Podobně jsou připraveny i postupy, jak oživovat elektrárny a obnovit postupně provoz celé přenosové soustavy. Významnou roli v tom hrají zejména vodní elektrárny, případně přečerpávací elektrárny nebo menší plynové zdroje schopné takzvaného startu ze tmy (tedy v situaci, kdy není napětí v síti).

Vltava pro Temelín

V Česku se pravidelně konají různá cvičení a simulace výpadků dodávek elektřiny, ať už v jednotlivých městech či konkrétních nemocnicích. Svá cvičení ve spolupráci s Integrovaným záchranným systémem pořádá i ČEZ, ČEPS, E.ON a další společnosti.

„Pro krizová řešení má ČEZ metodiku, svůj havarijní plán. Tato metodika upravuje veškeré postupy a je pravidelně aktualizována,“ ujišťuje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Jak dodává, v Česku probíhají pravidelná školení společně se správcem přenosové soustavy ČEPS, s Pražskou energetikou, ale i krizovými štáby jednotlivých krajů a vybranými elektrárnami v německém Duisburgu.

Na téma blackout vznikají filmy i knihy, světovým bestsellerem se stala například kniha Marca Elsberga: Blackout. Zítra bude pozdě. Ta popisuje celoevropský blackout a tvrdé a zároveň rychlé dopady světa bez elektřiny na život moderní společnosti. V knize mimochodem figuruje i český Temelín – protože i vypnuté jaderné elektrárny by měly problém s chlazením jaderného paliva.

Právě Temelín před několika lety podstoupil vlastní cvičení simulující blackout – s výsledkem, že by to díky možnosti snížit výkon na minimum a vyrábět elektřinu pouze pro sebe či využít vlastní dieselgenerátory zvládl. Při rozpadu přenosové soustavy by prý Temelínu přitekla pomoc z vodních elektráren Vltavské kaskády.

Dlouhodobý stav blackoutu v poslední době zažívají v Libanonu, kde ale nejde o překvapivé a náhlé „vypnutí všeho“, ale důsledek dlouhodobých ekonomických problémů země. Už dříve byly dodávky proudu do sítě v Libanonu nespolehlivé, jen na několik hodin denně. Vloni na podzim pak Libanon dodávky elektřiny v zemi zcela zastavil – dvěma hlavním elektrárnám al Zahrání a Deir Ammar došlo palivo a výpadek trval několik dní.

V roce 2003 zůstalo bez proudu 57 milionů obyvatel Itálie a části Švýcarska. V březnu 2015 se ocitlo ve tmě celé Turecko. Rozsáhlý blackout, který zasáhl až 600 milionů lidí zažila před deseti lety Indie. Podobně v červnu 2019 i Jižní Amerika; konkrétně v Argentině a Uruguayi bylo bez proudu kolem 48 milionů lidí.

První blackout moderní historie nastal v USA a v Kanadě 9. listopadu roku 1965 a zasáhl 30 milionů lidí. Právě o něm se tvrdí, že se s odstupem devíti měsíců prudce zvýšila porodnost, ale vše stojí jen na statisticky nevýznamných datech z několika porodnic.

Jisté je, že v případě blackoutu by nebylo možné využívat celou řadu technologií, které jsou přímo závislé na dodávkách elektrické energie a nemají k dispozici zálohu například v podobě dieselových agregátů či baterií a systémů schopných fungovat v ostrovním provozu.

Chaos v ulicích

Velký blackout zažil před 45 lety New York: poté, co dodávky nezvládly poptávku v době letních veder a zhruba od půl desáté večer přestala elektřina ve městě fungovat. Lidé zůstali uvěznění ve výtazích i v metru, na silnicích vypukl chaos kvůli nefungujícím semaforům. Především čtvrť Brooklyn pak zažila výbuch násilí a rabování; a to byl blackout v létě, kdy je den dlouhý, a trval jen něco málo přes 24 hodin. Zatčeno bylo tehdy během jediné noci skoro čtyři tisíce lidí.

Dnes, kdy je závislost na elektřině násobně větší než před desítkami let, by problémy byly hlubší, zejména pokud by rozsáhlý výpadek přišel v zimních měsících a trval déle než 48 hodin.

Příčin vzniku blackoutu může být celá řada. Ať už jde o poruchy způsobené například bouřemi či sněhovou kalamitou, významnými přetoky energie ze zahraničních rozvodných soustav, ve hře je ale i teroristický útok či lidský faktor (například chyba operátora dispečinku).

„Pravděpodobnost cíleně způsobeného blackoutu vlivem terorismu považuji za extrémně nízkou. V prvé řadě takovéto cíle jako je energetická infrastruktura jsou typicky zcela na okraji zájmu teroristických skupin a současné trendy moc nenasvědčují, že by se to v Evropě mělo výrazně měnit. Oproti typickým měkkým cílům s vysokými počty obětí se zkrátka nejedná o atraktivní cíle teroristických útoků,“ říká Jakub Drmola, expert v oblasti asymetrických konfliktů, terorismu, kybernetické a vesmírné bezpečnosti Masarykovy univerzity.

Podle něj je evropská energetická síť dostatečně robustní a odolná, aby bez větších problémů absorbovala jednotlivý výpadek. Výrazně vyšší riziko ale vidí u kybernetických útoků na energetickou infrastrukturu. Podobné případy se už ostatně staly, ať už jde o blackouty na Ukrajině nebo ransomwarový útok na americký ropovodný systém Colonial Pipeline v USA.

„Co by kde fungovalo či nefungovalo, nelze obecně říci, protože to by jednak záviselo na charakteru útoku, ale také na napadené oblasti. Například pitnou vodou jsou některá města zásobována gravitačním samospádem a jiná jsou naopak závislá na dodávkách elektrické energie, některá mají záložní zdroje a jiná nikoliv,“ říká Drmola.

Máme to pod kontrolou

V celoevropské rovině panují ale i obavy z cílených útoků – například ze strany Ruska. Pobaltské státy – Estonsko, Litva a Lotyšsko – i proto nyní spěchají se změnou frekvencí svých elektrických sítí. Tu stávající zdědily ještě z dob Sovětského svazu, teď chtějí stávající síťovou frekvenci svého energetického systému, jež je řízena z Moskvy, změnit na tu běžnou v kontinentální Evropě. Jak napsal britský týdeník The Economist, ruský režim by mohl snadno pobaltské země „vypnout“.

Podle Taaviho Veskimagiho, šéfa estonského provozovatele rozvodné sítě Elering, by jen první tři dny takového výpadku přišly Pobaltí na 2,3 miliardy eur a rozsáhlý výpadek by způsobil paniku i úmrtí řady lidí.

Šlo by o situaci, kdy lidé nemají jak si vybrat hotovost, bezhotovostně se platit nedá, nefungují telefony, jsou zavřené supermarkety a domácí zásoby rychle docházejí. V nemocnicích se poskytuje jen velmi omezená péče a nejnutnější akutní operace. Nefungují čerpací stanice, neteče voda, mimo provoz jsou čističky odpadních vod. Postupně začne docházet k případům rabování, krádežím, násilnostem.

„Bude-li blackout trvat i několik dní, tak dodávky paliva pro agregáty budou ohroženy nebo dokonce úplně zastaveny,“ varuje například portál Krizport, který zřídil Jihomoravský kraj a provozuje jej tamní Hasičský záchranný sbor.

Jak popisuje, pokud by nastal blackout, v podstatě okamžitě nebudou fungovat:

• všechny přístroje připojené do elektrické sítě,
• běžné osvětlení (v budovách a veřejné venkovní),
• zabezpečovací zařízení budov,
• dopravní signalizační zařízení,
• bankomaty a současně nebude možné uskutečnit nákupy v obchodech s elektronickou evidencí prodeje,
• většina čerpacích stanic pohonných hmot,
• hromadná doprava, která je přímo závislá na dodávkách elektrického proudu.

V průběhu několika hodin nebo dní by přišly problémy s:

• dodávkami pitné vody, plynu a tepla,
• výpadky signálů mobilních operátorů,
• nefunkčnosti datových sítí (internetu),
• svozem odpadu,
• zásobováním (potraviny, léčiva apod.),
• fungováním jednotlivých úřadů,
• bezpečností (narušování veřejného pořádku).

Provozovatelem páteřní přenosové soustavy v Česku je společnost ČEPS. „Rizika provozu, a tím i blackoutu jako nejhoršího možného scénáře, si samozřejmě uvědomujeme. Systematicky je vyhodnocujeme, a to již od plánovaného rozvoje přenosové soustavy až po reálný provoz,“ říká mluvčí ČEPS Hana Klímová.

Jak popisuje, ČEPS každý den modeluje situaci a propočítává bezpečnost provozu. „Pokud modely ukazují nebezpečnou situaci, provozovatelé ji s předstihem řeší až do doby, kdy je avizován bezpečný provoz. V průběhu dne se modely upravují podle vývoje provozu a opět se provádějí bezpečnostní výpočty. Tím minimalizujeme pravděpodobnost nepředvídatelných mimořádných událostí v přenosové soustavě v ČR i propojených soustavách kontinentální Evropy,“ vysvětluje Klímová.