Petr Bartoň: Nejde o přesné počty demonstrantů, argumentem je plný Václavák

Napsal/a Petr Bartoň 18. června 2019
FacebookTwitterPocketE-mail

LZE I LÉPE. Počty demonstrujících se nadhodnocují v Británii stejně jako u nás. Zbytečně. Síla demonstrace je vizuální, samotné číslo nikomu nic neřekne a je úspěch, že vůbec někdo přijde, když je dnes čas mnohem dražší než třeba v době sametové revoluce. Na rozdíl od nás ale v Británii zůstává policie stranou politických tahanic.

4. června 2019 bylo na demonstraci proti vládě v Praze podle organizátorů 120 000 lidí. Podle ministra vnitra v oné vládě to bylo jen 70 000.

23. března 2019 byl na demonstraci proti vládě v Londýně podle organizátorů jeden milion lidí. Podle ministra vnitra v oné vládě to bylo jen – nevíme.

Britská policie ani její ministr se do takových spekulací nepouštějí. Obzvláště při politických demonstracích.

Než si ale srovnáme vyjadřovací kulturu obou policií a jejich ministrů, vyčistěme nejprve mediální bitevní pole od nedořešené otázky.

Kolik bylo tedy na Václaváku lidí?

Zcela jistě méně než 120 tisíc. Na odhady počtu lidí v davu existují specializovaná univerzitní pracoviště. Snad největší světový odborník, profesor Keith Still z manchesterské Metropolitní univerzity, má na svých stránkách dobrou vizualizaci různých hustot nehybného davu.

Běžný nepochodující dav na demonstracích má dva až čtyři lidi na metr čtvereční plochy. Při vyšší hustotě se nemohou lidé pohnout, a dobrovolně v takovém stavu nezůstanou. Podle Stillových výpočtů tak v Londýně demonstrovala zhruba jen třetina odhadovaného milionu.

Dnes je už na všechno nějaká aplikace, proto můžeme odhadnout výpočet lidí na Václaváku (nebo kdekoli jinde) sami. Ani při nejvyšší hustotě čtyř lidí na metr, a při zaplnění celého náměstí (22,5 tisíce metrů čtverečních) včetně středových záhonů a všeho ostatního mobiliáře, se nedostaneme nad 90 tisíc lidí.

To je úplně jedno

Mediální válka o počet demonstrantů je směšná – a to v Londýně stejně jako v Praze. I kdyby demonstrantů bylo skutečně 120 tisíc, co je to za argument?

Když říkáme 120 tisíc, říkáme snad, že třeba 50 tisíc by bylo málo, ale 120 tisíc už zásadní argument je? Jistě ne. Argument je plný Václavák, „a tam už pak na tom nesejde, jestli o milion víc přísahá“, jak říkali V+W v jedné forbíně.

 

 

Stejně směšný je pak i argument protistrany, že tam nebylo 120 tisíc, ale jenom 70. Vyhlásila snad vláda, že třeba po dosažení 118 342 a půl demonstranta změní své chování, a teď se musí obhajovat, že míč nebyl celým objemem za brankovou čarou?

Hádka o čísla je samozřejmě jen pozornost odvádějící zástěrkou. V Británii by však bylo nemyslitelné, aby se ministr zaštiťoval údaji zrovna od policie. Ta samozřejmě může mít, stejně jako ta česká, nějaké odhady pro operační účely, ale nedá nějakému politikovi příležitost, aby ji citoval a odkazoval se na ni.

Jiný kraj, jiná policie

Britská policie totiž není na státní straně, natožpak na vládní. V tom se liší od drtivé většiny světa. Již od svého založení v roce 1829 je plně organizována podle principu „policejní dozor skrze svolení od lidí“ (policing by consent). Jde o legitimizaci policejní činnosti nikoli strachem obyvatelstva, nýbrž takovým chováním, které vzbuzuje přirozený obdiv a důvěru u veřejnosti. Účastí na politickém sporu o čísla by britský Bobby ztratil oboje. Naše policie ovšem, pokud zavelí pan ministr, svůj odhad okamžitě sdělí.

Číslo 120 tisíc bývá dnes srovnáváno také s účastí na různých koncertech, ať už Rolling Stones nebo těch, na které lidi chodí „když je hezky“. Ekonomové mohou lehce dokázat nesmyslnost takového srovnání. Mancur Olson, kterému byla neprávem upřena Nobelova cena, byl průkopníkem výzkumu kolektivního jednání.

Jak to, že přijde vůbec někdo?

Když jdeme do nějakého davu, tak stejně jako jindy porovnáváme svoje náklady a výnosy. Dav na Rolling Stones nám dává výnosy převážně čistě soukromé, čerpáme je každý sám svým kulturním zážitkem. Téměř nikdo jiný (kromě kapely) z naší účasti nemá užitek. Naopak, kvůli nám je každý další divák mnohem dál od Micka i Keitha, než by mohl být, a působíme mu tak spíše újmu než užitek.

Na těch druhých takzvaných „koncertech“ je to téměř naopak. Soukromě neseme naše osobní náklady účasti (vedro, čas, dozví se to v práci), ale užitek z úspěšné demonstrace budou čerpat všichni, kteří chtějí změnu. Ať už na demonstraci přišli, nebo ne.

Za této situace je překvapivé, že na demonstrace vůbec někdo chodí. Zvláště dnes, kdy je účast mnohem dražší než v roce 1989 (cena času vzrostla několikanásobně).

Proto je do značné míry záhadou účast nikoli stodvacáté tisícovky, ale spíše hned té první.

Dnešní hospodářská politika

Olsonovou optikou lze samozřejmě také vysvětlit vychýlení dnešní hospodářské politiky.

Demokratická vláda by ji měla určovat podle preferencí většiny. Většina však nevyvine žádný tlak neboť případný užitek z takové hospodářské politiky se rozdrobí mezi deset milionů.

Vládu tak ovlivní spíš ten, kdo lobbuje nikoli za všeobecný, nýbrž parciální užitek jen pro sebe. Malá skupinka spíše než demokratická většina vynaloží úsilí do boje za svou věc: mají lepší poměr cena-výkon.

Dosaďme si z těchto dnů – peníze na péči pro postižené (které jim chce přiznat snad každý člověk) versus dotační miliony podnikatelům.

Lze i lépe… mlčet o politických sporech. Nehledě na kontext, nikdo by nikdy neměl nikomu věřit žádné číslo, pokud je autor čísla na něm jakkoli zainteresován. A už vůbec ne ministrovi či státní policii o účasti na protivládní demonstraci. Když by někoho číslo zajímalo, může si sám udělat odborný odhad, ale číslo mu stejně nic neřekne o případné podstatě. Lidé se totiž chovají ekonomicky.


O autorovi: Petr Bartoň vystudoval ekonomii na univerzitách v Cambridgi a Chicagu a spolupracuje s ekonomickým výzkumným ústavem ve Švýcarsku. S „nastavením systémů“ v těchto zemích má nejvíce zkušeností, ale dobře ví, že velké bohatství příkladů úspěšných reforem nabízejí i jiné země (například Švédsko již dávno není odstrašujícím příkladem, jak nenastavit daňový systém). Seriál „Lze i lépe“ nemá být jen pouhým povzdechem, že jinde něco funguje lépe, ale vždy nabídne praktickou doušku, co a jak je pro zlepšení udělat v Česku. Petr Bartoň je nyní hlavním ekonomem investiční skupiny Natland.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)