LZE I LÉPE. Orosené brýle Čechů a Češek a promočené roušky z lesních běhů mohly celé planetě přinést důležité poznání o chování koronaviru. Stačilo jediné. Aby naše země nebyla tak centralizována. Všechno, co o světě víme, jsme se naučili ze situací, kdy jsou stejné věci vystaveny rozdílnému přístupu. Jedině tak jsme se dozvěděli něco o virech,

LZE I LÉPE. S nenulovou pravděpodobností naše doba ledová jednou skončí a stát se bude muset zadlužit coby jediný, kdo si může nyní zadlužení dovolit. Pomoc musí být plošná, není čas (a není ani bezpečné) vybírat šampiony. Ale o to více bychom v tom zadlužování neměli zapomínat na pár možných škrtů, které ozdraví struktury našeho rozpočtu. Kdy,

Opět děláme věci naopak. Zatímco většina Evropy se snaží o plošnou pomoc a jen co nejcílenější omezení hospodářského života, my držíme plošné omezení hospodářského života a cílíme hospodářskou pomoc. A co hůř – náklady pomoci přenášíme na ty, co již pomáhají.

Protože jsme teď mnohem více než kdy jindy opticky propojeni s domovy našich přátel, vidíme, ať už na jejich sociálních sítích nebo při videohovorech, že si lidé více pečou doma vlastní chléb nebo třeba rohlíky a housky. Není to proto, že musí, nebo že by nechtěli chodit do obchodů. Proč to tedy dělají? Podívejme se na

Téměř každé prohlášení představitele českého státu v současné non-stop tiskové konferenci začíná slovy „jedeme mnohem přísnější opatření než kdekoli jinde“. Je proto s podivem, že navzdory těmto přísným opatřením máme dnes po Estonsku nejvyšší míru nakažení na milion obyvatel ve východní Evropě, a daleko za sebou necháváme třeba Velkou Británii, kde se virus šíří o více než týden

LZE I LÉPE. Česko je od února v historicky vzácné situaci. Naše hospodářství stagnuje, a přesto nám roste inflace, nyní třetí nejvyšší v EU a v zemích OECD. Většinou země čelí jen jednomu z obou „zel“. Kombinace obou, známá jako „stagflace“, se poprvé objevila v Británii v 70. letech. Můžeme se od ní poučit?

LZE I LÉPE. Na jednu stranu na politiky nadáváme, že jsou neschopní. Na druhou stranu od nich čekáme, že když přijde nějaká přírodní katastrofa, tak nám pomůžou. Že tu povodňovou vlnu zastaví, nebo že nás alespoň přijedou utěšit. V Británii nyní povodně jsou – a mohou být poučením pro české lídry. Překvapivě tím, že premiér Johnson

LZE I LÉPE. Jinak než znalostní ekonomikou, inovacemi a důrazem na technické obory prý svět nedobudeme. Dobrá, proč ale všichni nosíme po kapsách obrázky šestice osobností, které měly k technice velmi daleko? Jistě, jeden z nich byl alespoň učitel národů, ale náš národ měl co světu nabídnout i mimo politiků a kulturních pracovníků. Poučme se třeba od