Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Koláž z publikace Babiš. Vůdce pro 21. století
,

Volby 2017: Účet suchara Sobotky, české Palermo a co stvořilo nového pana Čistého

Nejsem jako politici. Jsem jediný čistý, všichni ostatní jsou Palermo. Slova Andreje Babiše, kterými odmítal v únoru 2017 závěry sněmovní vyšetřovací komise k reformě policie. Mantru o Palermu, které chce čistého politika zničit, ale najdeme i v řadě jeho dalších vystoupení.

Položíme-li si otázku, co vlastně Babiše pro politiku zrodilo, aspoň v jeho vlastní sebeprojekci, bude to právě ono všudypřítomné Palermo – jakýsi mix kmotrů ODS a ČSSD, Miroslava Kalouska a postupně kohokoli, kdo mu politicky stál v cestě.

A pak je tu střih: Na konci léta 2017 komentuje v tu dobu faktický šéf ČSSD Lubomír Zaorálek čerstvou kauzu nahrávek, podle nichž Babiš zneužíval Finanční správu k likvidaci svých konkurentů. Je to takové Palermo, jaké jsme tu ještě neměli, řekl na adresu šéfa hnutí ANO. Jak dlouhou cestu jsme s Babišem museli ujít k takovému poznání? A jaké kauzy to provázely?

Inspirace Klausem

„Na ten zářijový večer roku 2011 si pamatuju, jako by to bylo včera. Bylo chvíli před půlnocí. Dorazil jsem domů, rodina už spala, přivítali mě psi, jinak bylo doma úplné ticho, tak jsem si v kuchyni otevřel pivo a dal pár slaných tyček a pustil si na chvilku televizi, než půjdu spát. Zrovna dávali rozhovor s Václavem Klausem.“


Toto je ukázka z tištěné publikace HlídacíPes.org – Babiš. Vůdce pro 21. století.


Těmito slovy začíná Babišův opus O čem sním, když náhodou spím, kniha, v níž jeho životopisci a spin-doktoři definují jeho politický program a zároveň uceleně popisují důvody, proč se před sedmi lety úspěšný podnikatel vydal do politiky. A tématu televizního rozhovoru s Václavem Klausem se Babiš podržel.

„Viděli jste nějaký? Všechny jsou stejné. Stejné fráze, stejné vytáčky, stejné obří ego. Pak se debata stočila ke korupci. Klaus mluvil o tom, že míra korupce v České republice se ničím nevymyká Francii. Prosím?! No, když to řekl, tak jsem se nejdřív od srdce zasmál,“ píše Babiš a vyjmenovává průvodní jevy onoho Palerma. Duo Marek Dalík a Mirek Topolánek. Exministr dopravy a bývalý majitel fotbalové Slavie Aleš Řebíček.

Jmenuje bývalého šéfa ČEZ Martina Romana, pražského kmotra ODS Romana Janouška, dvojici Miroslav Kalousek a zbrojař Richard Háva nebo právníka Radka Pokorného spojovaného s Bohuslavem Sobotkou.

Nebo kauzy: období divoké privatizace z 90. let a následné tunelování, nákup obrněnců Pandur, karlovarskou losovačku nebo justiční mafii.

„Jak mi v hlavě naskakovala další a další jména a další a další kauzy, pobavení vystřídalo znechucení – a pak se dostavila zlost. Fakt velká zlost. To opravdu myslí Klaus vážně, že v Česku je stejná míra korupce jako jinde na Západě?! No to snad není možné. Nesmysl! Radši jsem vypnul televizi a šel spát. Třeba mě to naštvání přejde. Ale nepustilo mě. A nepustilo mě ani další den. A ani o týden později. A tehdy jsem si řekl, že ho aspoň přetavím v něco užitečného, protože už je načase s tou situací v zemi něco udělat. Založil jsem hnutí ANO. Asi jste o něm už slyšeli.“

Slyšeli. Hodně hlasitě od roku 2013, kdy hnutí skončilo ve volbách druhé a Bohuslav Sobotka začal s Babišem skládat vládu. A lidé, kteří slyší trávu růst, už tehdy upozorňovali, že dřív nebo později vyplavou na povrch věci, které Babišovu auru pana Čistého poněkud srazí. A nešlo jen o neexistenci Babišova lustračního osvědčení, která měla být překážkou jeho vstupu do vlády a na kterou Sobotka nezákonně nedbal (nakonec se kvůli tomu měnil lustrační zákon).

Sejdeme se na Chodově

Už v červenci roku 2008 natočil autor těchto řádek pro Českou televizi reportáž o zvláštních schůzkách Babiše a tehdejšího šéfa antimonopolního úřadu Martina Peciny. Skrytá kamera je zachytila při rozhovoru v kavárně autosalonu poblíž sídla Agrofertu na pražském Chodově. Pecina přiznal, že schůzky byly opakované. V Praze neměl kancelář, tak prý zvolil autocentrum poblíž dálnice. Na setkávání dvou mužů by nebylo nic zvláštního, kdyby se odehrávaly v sídle úřadu, který tehdy projednával řadu fúzí, jimiž Babiš v té době rozšiřoval své potravinářsko-chemické impérium. A o nichž v odvolací fázi rozhodoval právě Pecina.

Jenže v sídle úřadu v Brně se schůzky nekonaly. „Já se tak setkávám úplně s každým, kdo chce. Takže když se se mnou chce setkat pan Babiš, tak se setkám s panem Babišem. Když se se mnou chce setkat třeba šéf nějaké stavební firmy, která u nás vede správní řízení, tak se setkám s šéfem té firmy,“ komentoval schůzku pro ČT Pecina.

Možná, ale odborníci tehdy kritizovali právě fakt, že se schůzky neodehrávaly na půdě úřadu, ale po kavárnách. Z dnešního pohledu jde možná o nepodstatný detail, který jen ukazuje, jak si Babiš v drobnostech dokázal naklonit státní úředníky. Nemusel do Brna, předseda mocného úřadu, kde měl Babiš zájmy, se za ním stavil v kavárně tři minutky cesty od kanceláří Agrofertu. Za pozornost ovšem stojí fakt, že už tehdy byl Babiš objektem zájmu soukromobezpečnostních složek, které záznam na kameru pořídily. Dnešním slovníkem by se řeklo, že šlo o nějakou tehdejší „skupinu Šuman“.

Je zřejmé, že tzv. Palermo Babiše zrodilo. Sporná zůstává jen otázka, nakolik byl v době tohoto zrodu jeho součástí. Co se týče využívání či zneužívání bezpečnostních složek pro své zájmy, je Babišova náchylnost k lidem z této branže známá. Bývalého náměstka protikorupční policie a dlouholetého šéfa její ústecké expozitury Jiřího Veselého postavil do čela bezpečnostní divize Agrofertu už v roce 2011. „Žádnou policii nemám. Agrofert má – stejně jako řada jiných i nadnárodních firem – svou bezpečnostní divizi. Jejím úkolem je chránit majetek společnosti, tedy střežit objekty a dohlížet na to, aby zaměstnanci fi rmu neokrádali,“ psal Babiš v roce 2015.

Všichni Babišovi policisté

Projděme si některá další jména. Po nástupu do vlády totiž Babiš začal „své“ satelitní policisty stahovat k sobě pod resort financí a dosazoval je do důležitých funkcí ve státní správě. Ředitelem finančně-analytického útvaru FAÚ, který má moc sledovat velké nebo podezřelé finanční transakce v ČR i směrem do zahraničí, se stal Veselého kolega z protikorupční policie Libor Kazda. Ten přišel podobně jako Veselý z regionů, šest let vedl plzeňskou pobočku tohoto útvaru. Bezpečnostním ředitelem Státní tiskárny cenin, opět spadající pod finance, byl od podzimu 2014 Ivan Černík – ten osm let působil jako náměstek na dalším tzv. elitním útvaru – v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Přímo na ministerstvo financí přivedl z ministerstva vnitra 1. náměstka Jana Sixtu a udělal ho státním tajemníkem. Sixta se navíc stal Babišovým tykadlem v jednom z center tzv. Palerma – dosadil ho do dozorčí rady ČEZ.

Známý je i příběh Oldřicha Hluška – detektiva, který stál za obviněním dvou pražských primátorů v kauze Opencard. Hluško za hnutí ANO v roce 2014 kandidoval do zastupitelstva v Českém Krumlově. Měl dokonce ambici stát se starostou, ale neuspěl a pak se s hnutím ANO rozešel.

Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i politické záměry Andreje Babiše.

Do těchto Babišových snah samozřejmě patří i nákup médií, zejména vydavatelství Mafra, do kterého kromě deníků MF Dnes a Lidových novin patří i nejposlouchanější rádio Impuls. I tady najdeme lidi z bezpečnostních složek. Analytikem České pozice, což byl Babišem vydržovaný server, který byl i s lidmi povinně po převzetí zařazen do redakce Lidových novin, je třeba Jan Schneider, bývalý koordinátor tajných služeb na Úřadu vlády.

V době, kdy už Babiš se Sobotkou vládl, se stal motorem snah o maximální výběr daní. Ty si Sobotkova vláda zapsala do svého programového prohlášení. Obnášelo to řadu zákonných i prováděcích opatření, která známe jako zavedení elektronické evidence tržeb, implementaci zákona o prokazování původu majetku nebo vyhlášený boj proti tzv. karuselovým obchodům prostřednictvím zajišťovacích příkazů.

Sociální demokracie mohla být spokojena. Na financích seděl člověk, který víceméně prosazoval její program. Jenže se brzy ukázalo, že střety přijdou. A že se budou týkat hlavně bezpečnostní oblasti. Hlavním Babišovým protivníkem ve vládě tak dlouho byl ministr vnitra Milan Chovanec. Byl to ostatně on, kdo už v roce 2015 Babišovo přetahování důležitých osob z vnitra pod finance kritizoval. „Přijde mi nemožné, abychom si tyto specialisty přetahovali mezi sebou – například mně odcházejí někteří policisté na resort financí a odcházejí i proto, že tam mají vyšší plat,“ stěžoval si Chovanec.

Boj o Šlachtu

Koaliční krize měly zhruba roční periodicitu a ta z léta roku 2016 už byla vážnější. Začala nenápadně – 1. června vydaly Babišovy Lidové noviny článek, který popisoval, jak se chce údajně policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho náměstek Zdeněk Laube zbavit šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty. Na první pohled bylo na textu pozoruhodné zapojení špiček soustavy státního zastupitelství, které komentovaly policejní reformu – tedy věc mimo jejich působnost. „Žalobci v pozoru“, psaly Lidové noviny – otázkou v tu chvíli bylo, kdo je do pozoru postavil.

Signalizovalo to vážnou politickou krizi, která se vzápětí dostavila. A ve chvíli, kdy se do věci vložilo hnutí ANO, bylo jasné, na čí straně žalobci stojí. Další dění je známé – Robert Šlachta v gestu nesouhlasu s plánovaným sloučením ÚOOZ s protikorupční policií práskl dveřmi a odešel s několika nejbližšími policisty do civilu. Později na podzim zakotvil jako náměstek u Celní správy, která spadá pod ministerstvo financí…

Kauza gradovala obviněním policejního prezidenta Tomáše Tuhého, že má na svědomí „brutální úniky informací“ z trestních spisů. Obvinil ho dnes už bývalý šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek, a protože se nic takového nepotvrdilo, čelí nyní Komárek sám trestnímu stíhání.

Případ spolu se souběžně probíhající kauzou dotace pro Čapí hnízdo poškodil vztahy v koalici. Znovu došlo na Palermo – do něhož už byl ovšem vtažen i hlavní koaliční partner – ČSSD a její předseda Bohuslav Sobotka.

Závěry sněmovní vyšetřovací komise, která je představila v únoru 2017, označil následně Babiš za šaškárnu.

A znovu to Palermo

„Pro mě je závěr vyšetřovací komise to, že ‚české Palermo‘ vyhrálo,“ řekl Babiš letos 2. února na tiskové konferenci k závěrům vyšetřovací komise. Do Palerma vtáhl nejen předsedu komise Pavla Blažka z ODS, který v Nečasově vládě vedl ministerstvo spravedlnosti (v tomto bodě byl jeho názor „konzistentní“) nebo předsedu TOP 09 Miroslava Kalouska, ale nově i sociální demokracii.

Zopakoval, že reforma policie měla sloužit jen k tomu, aby rozprášila Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, protože si dovolil vyšetřovat korupci ČSSD. Tehdy se už Babiš naplno položil do schizofrenní rétoriky, která pak provázela zbytek koaličního vládnutí. Na jednu stranu mluví se svým koaličním partnerem, vládne s ním, přijímá zákony. Na stranu druhou, hlavně na sociálních sítích, ve zprávách pro „své lidi“, vysílá pravidelné shrnující vzkazy, jak je ono vládnutí kruté a on jako nepolitik ho musí snášet. „Ahoj lidi, jaký jste měli týden,“ ptává se.

Stejně svůj elektorát pozdravil i letos počátkem května, když vysvětloval, proč se rozhodl vyhnout televiznímu vystoupení v Otázkách Václava Moravce a raději se na chvíli stáhnul do mediálního ústraní. V tu chvíli už totiž na Twitteru naplno pálila své granáty skutečná skupina Šuman. Kdo za ní stojí, stále není jasné – stopy vedou do bezpečnostních složek.

V květnu šlo o nahrávky ukazující, jak Babiš prostřednictvím nastrčeného novináře Marka Přibila ovlivňoval obsah ve svých denících, aby mohl útočit na své politické konkurenty. Právě tato kauza nakonec rozhoupala i váhavého premiéra Bohuslava Sobotku, aby překročil svůj stín a Babiše z vlády vyhodil. Co následovalo, je známé.

V reakci na stále klesající preference ČSSD se Sobotka rozhodl dokončit mandát předsedy vlády, ale vedení kampaně přepustil Lubomíru Zaorálkovi. A Babiš? Vydal se sbírat body po republice a od června vede kontaktní kampaň.

Jak je důležité mít Pelikána

Jedna osoba by ale ve výčtu důležitých spojenců Andreje Babiše chyběla. Je jí ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Právník, který mediální body získával osobitou kritikou nového občanského zákoníku z pera profesora Karla Eliáše, měl na post ministra zálusk už po volbách v roce 2013. Jenže Babiš mu nevěřil – především kvůli jeho mládí. Při obsazování ministerstev vsadil na tandem zkušené trestní právničky, profesorky Heleny Válkové, kterou na ministerstvu spravedlnosti z pozice náměstkyně jistila dlouholetá politička s aktivistickými sklony, advokátka Hana Marvanová. Nefungovalo to, a tak přece jen přišla chvíle pro Pelikána.

Když v červnu 2015 po neshodách s Válkovou skončila na ministerstvu Marvanová, dosadil Babiš do pozice prvního náměstka Pelikána. Bylo jen otázkou času, kdy se dravý politik dostane po zádech profesorky Válkové k moci. Stalo se o necelý rok později.

Pelikán odvedl Babišovi cenné služby už v kauze policejní reorganizace. Do politické roviny kauzu překlopil, když kvůli Šlachtovu odchodu hrozil vlastní rezignací. A na zmíněné tiskové konferenci, kde Babiš cupoval závěry komise, v níž mělo i ANO svého zástupce, už stál pevně po boku svého šéfa. „Leckterá strana má důvod nemít ráda orgány činné v trestním řízení,“ uvedl tehdy Pelikán.

Zcela ignoroval návrhy komise, které měly odebrat státním zástupcům některé pravomoci: měli přijít o možnost sami provádět úkony vyšetřování v rozsahu policejního orgánu, nemělo jim být nadále dovoleno, aby mohli odebrat věc konkrétním policistům a přidělit ji jiným podle svého uvážení a neměla se na jejich trestné činy vztahovat promlčecí lhůta po dobu jejich výkonu funkce. Pelikán se závěry komise nesouhlasil, tak je prostě odmítl uvést do praxe. Jak to odůvodnil?

„Odráží se v něm značný střet zájmů, v kterém někteří členové komise jsou,“ řekl. To, že komise vůbec vyzvala vládu k přijetí zmíněných kroků proti státním zástupcům, bylo prý překročením jejího mandátu. Splnění úkolů by podle Pelikána znamenalo pokračování toho, co započala reorganizace. Jinými slovy – prostě to nezavedeme.

Ještě lépe Pelikána vystihuje historka z léta 2017: když do sněmovny doputovala žádost policie o vydání Babiše a Faltýnka v kauze Čapí hnízdo, Pelikán v rozhovoru pro Respekt policii obvinil z účelového načasování. A když mu došel dopad jeho slov, chtěl rozhovor stáhnout s odkazem na to, že jde o jeho autorské dílo.

Prostě to funguje

Rétorika, v níž se Babiš dál označuje za jediného čistého, kterého chtějí staré pořádky zapudit, funguje. Čím víc problémů se kolem něho kupí, tím spíš mu nezbývá než v této pozici vytrvat. A lidé mu, soudě podle ohlasů na sociálních sítích i v předvolebních průzkumech, dál věří. Kde je hranice toho, co si politik ve svém politickém marketingu může ještě dovolit, ukážou přesně až volby.

 

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře