Tomio Okamura, Marine Le Penová, Geert Wilders
Facebook: Tomio Okamura, zdroj

Okamura v první lize evropských populistů? Nevěřte všemu, co šéf SPD pověsí na Facebook

Napsal/a Vojtěch Berger 18. září 2018

Tomio Okamura se rád ukazuje ve společnosti špiček západoevropské krajní pravice. Několikrát už vystoupil na stejném pódiu s lídrem rakouských Svobodných Heinzem-Christianem Strachem, s předsedou italské „Ligy“ Matteem Salvinim nebo šéfkou francouzského Národního sdružení Marine Le Penovou. Té mimochodem Okamura říká „kamarádka“. HlídacíPes.org zjišťoval, jak moc je tahle vstřícnost vzájemná.

Při bližším pohledu Okamurovo přátelství se špičkami evropské krajní pravice vypadá o poznání méně bombasticky, než jak to šéf SPD popisuje třeba na svém Facebooku.

„Ani Strache, ani Le Penová Okamuru vlastně nepotřebují,“ tvrdí v rozhovoru pro HlídacíPes.org ukrajinský politolog žijící ve Vídni a expert na vztahy Ruska s evropskou krajní pravicí Anton Šechovcov.

Anton Šechovcov

Jejich spojenectví s českým populistou je podle něj čistě účelové, kvůli volbám do Evropského parlamentu příští rok na jaře. V příštím složení europarlamentu budou kvůli brexitu chybět i poslanci z britské nacionalistické strany UKIP a pokud uspěje ve volbách SPD, její zástupci by mohli být jednou z náhrad.

„Oni teď přemýšlejí, jak získat širší podporu, a nejde přitom jen o počty zvolených poslanců, ale i o počet zemí, ze kterých pocházejí, protože i to ovlivňuje přístup frakce k financím z europarlamentu. To je myslím jediná věc, na kterou myslí, když spolupracují s lidmi jako je Okamura,“ říká.

Pro SPD je naopak spolupráce s Le Penovou a spol. výhodná v tom, že „mezinárodní vazby bývají často způsob, jak ze sebe udělat hlavního hráče krajní pravice v zemi“, tvrdí Šechovcov.

Okamurova SPD je také členem hnutí za Evropu svobody a národů (MENL), které stojí za politickou skupinou pravicově-populistických stran v europarlamentu Evropa národů a svobody (ENF). Europoslance v ní Okamura nemá ani jednoho, k ENF se ale otevřeně hlásí a mluví o „naší frakci“.

Cíl: Brusel

Kdo potřebuje koho? Západoevropští populisté Tomia Okamuru nebo naopak?

Ani Strache, ani Le Penová Okamuru vlastně nepotřebují. Na druhou stranu pro Okamuru je výhodné s nimi spolupracovat, mezinárodní vazby bývají často způsob, jak ze sebe udělat hlavního hráče krajní pravice v zemi. Z pozice západoevropských krajně pravicových stran má spolupráce s Okamurou smysl hlavně v době před volbami do Evropského parlamentu, protože by pro ně jeho strana byla partnerem v krajně pravicové frakci ENF v europarlamentu, pokud by Okamura v eurovolbách uspěl. Čím víc stran ve frakci, tím snazší přístup k financím.


LÍBÍ SE VÁM, CO DĚLÁ HLÍDACÍ PES? POMOZTE NÁM V TOM POKRAČOVAT

 TŘEBA PRAVIDELNÝM PŘÍSPĚVKEM 100 KČ ZA MĚSÍC NEBO I VYŠŠÍM – DĚKUJEME VÁM!


Takže je to čistě taktické rozhodnutí od Národního sdružení Le Penové, od rakouské strany Svobodných a od italské „Ligy“ Mattea Salviniho, aby měli v europarlamentu o jednoho spojence víc?

Oni teď přemýšlejí, jak získat širší podporu, a nejde přitom jen o počty zvolených poslanců, ale i o počet zemí, ze kterých pocházejí, protože i to ovlivňuje přístup frakce k financím z europarlamentu. To je myslím jediná věc, na kterou myslí, když spolupracují s lidmi jako je Okamura.

Je to stejné i s Viktorem Orbánem? Maďarský lídr má blízko k Matteo Salvinimu, spojenecký vztah se s ním snaží budovat i premiér Babiš – vejde se tam někam ještě Okamura?

Ne, Orbán ho nebude brát jako partnera, nechce být s takovými lidmi spojován. Jeho zajímají lidé, kteří mají opravdu blízko k moci. Neznamená to, že by se Okamura nechtěl sejít s Orbánem, ale že Orbán nechce potkávat Okamuru.

„Putin si to taky myslí“

Dlouhodobě zkoumáte vztahy mezi Ruskem a krajní pravicí v západní Evropě. Proč je tahle spolupráce výhodná pro Kreml?

Rusko tu spolupráci nastartovalo prostě proto, že potřebovalo podporu Západu, protože Putinův režim tehdy několik let ztrácel podporu klíčových západních aktérů. Ale aby legitimizoval svou domácí i zahraniční politiku, nějakou podporu ze Západu potřeboval a našel ji také u krajní pravice. Ta spolupráce se pak vyvinula do fáze, kdy si Kreml začal myslet, že skrze krajní pravici může ovlivňovat politiku na Západě.

A proč je Rusko naopak perspektivním partnerem z pohledu západoevropských krajně pravicových stran?

Rusko se jim zdálo být centrem nebo lídrem jakéhosi „alternativního mainstreamu“. Západoevropská krajní pravice cítila, že její ideologie zásadně utrpěla druhou světovou válkou. Ale pokud by tyto strany o Rusku mohly mluvit jako o spojenci a o zemi, která vyznává stejnou ideologii jako ony – což mimochodem není pravda, nemyslím, že Rusko ovládá krajní pravice – tak se dostanou z izolace, protože budou moct říkat „Putin si myslí to, co my a Putin není žádná nicka, ale globální hráč“. A udělaly by ze sebe takovou novou avantgardu v boji proti liberální demokracii.

Jaké jsou ty nejviditelnější důkazy spolupráce Kremlu a krajní pravice v západní Evropě?

Jednak je to vysílání takzvaných „volebních pozorovatelů“, to funguje už od roku 2005 nebo 2006, ale klasickým příkladem bylo i referendum na Krymu o připojení k Rusku v březnu 2014, kdy zástupci krajní pravice na Krym jeli a řekli, že referendum bylo legitimní a všechno bylo v pořádku. Viděli jsme to ale i v Ázerbájdžánu nebo v Podněstří v Moldavsku. Krajní pravice tam jezdí a dává „razítka“ na průběh pochybných voleb.

Další formou spolupráce jsou kontakty ruských státních médií se západoevropskou krajní pravicí a třetí formou, která se objevila relativně nedávno, jsou formalizované dohody o spolupráci mezi politickou stranou Jednotné Rusko a některými stranami v západní Evropě, třeba Svobodnými v Rakousku nebo Ligou v Itálii, které podepsaly takové dohody v letech 2016 a 2017.

Ještě jsme nemluvili o Alternativě pro Německo, která se v minulých volbách poprvé dostala do Spolkového sněmu. Také AfD patří do stejného „klubu“ jako zmiňované strany z Itálie, Rakouska nebo Francie…

Až na to, že se zástupci AfD zúčastnili některých konferencí v Rusku nebo na anektovaném Krymu a že byli součástí zmiňovaných falešných volebních pozorovacích misí, nemám důkaz o tom, že by ta spolupráce s Ruskem šla o moc dál než za to, co jsem zmiňoval.


Tento text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky

Čtěte též

Reklama

7 komentářů

  1. nováček napsal:

    „Jednak je to vysílání takzvaných „volebních pozorovatelů“, to funguje už od roku 2005 nebo 2006, ale klasickým příkladem bylo i referendum na Krymu o připojení k Rusku v březnu 2014, kdy zástupci krajní pravice na Krym jeli a řekli, že referendum bylo legitimní a všechno bylo v pořádku. Viděli jsme to ale i v Ázerbájdžánu nebo v Podněstří v Moldavsku. Krajní pravice tam jezdí a dává „razítka“ na průběh pochybných voleb“.
    Nechcete-li, aby Vaše tvrzení bylo jen plácnutím do vody, pak byste měl autore, uvést důkazy, že to referendum a ty volby, o kterých se zmiňujete, nebyly legitimní, a že 7všechno bylo v ne-pořádku. Také v článku chybí jakýkoliv, byť sebemenší, důkaz, že průběh těch, vámi uváděných voleb, byl pochybný. Bez průkazných důkazů je Váš článek jen bla, bla, bla, …
    S pozdravem Nováček

    • Vojtěch Berger napsal:

      Pane „Nováčku“. Chcete-li důkazy, přečtěte si třeba tu poslední knihu od Antona Šechovcova. Díky a hezký den

      • nováček napsal:

        Anton Šechovcov také nepřináší žádný důkaz, jen tvrzení, jejichž logika je pochybná a to tak, že velmi.
        Nazdar Nováček

        • František napsal:

          Váš požadavek na důkazy je jen další klasickou manipulací. Dokážete dodat důkazy o tom, že u nás byly před rokem 89 volby zmanipulovány? I dnes po pádu režimu to nebude úplně jednoduché. Přesto není pochyb, že to ani vlastně žádné volby nebyly. Jakmile se konají volby v zemi obsazené okupační armádou natož bez přístupu nezávislých pozorovatelů nemá cenu cokoliv řešit dále. Už jen z prvního důvodu by mělo být automatické aby se považovali za zmanipulované což samozřejmě jsou už jen tím, že se konají „před hlavněmi samopalů“ jsou.

          • nováček napsal:

            Samozřejmě, že dokážu. Za nás, mě a moji ženu, volil soused, předseda okrskové volební komise, mám právěě před sebou jeho dopis – jím vlastnoručně podepsaný, kterým nám to na chalupum sdělil, že jako abychom si nedělali starosti s tím, že jsme na volby zapomněli, vzali si den dovolené a odjeli na tu chalupu.

  2. Vladimír napsal:

    Krajni pravicí je ve článku nálepkovane hnutí těch, kteří se již nemohou dívat na násilnou muslimizaci Evropy, ničení evropské kultury a uvrhani Evropy do chaosu. Kdo za tím vším stojí, která mocnost nebo skupina mocných za tím stojí? Jestli to bude pokračovat, Evropa přijde o vše, co naši předkové v potu tváře tisíce let budovali. Orbane, Okamuro a další aktivisté, kteří to s námi myslí dobré vydržte!!!!

  3. ČERT napsal:

    Když je tu o té tzv. krajní pravici a jejich vztazích s Ruskem… Tak možná by také bylo dobré pozastavit se nad případem původní vlasti pana Šechovcova. Totiž, kult Stepana Bandery a Ukrajinské povstalecké armády, který je tak živý v západních částech Ukrajiny (ve Lvově atd.), to je jistě fenomén, který do té „krajní pravice“, toho, co je pod tímto pojmem už klasicky vnímáno a označováno, patří. Ale pochopitelně, už i vzhledem k okolnostem zmíněným v článku, stoupence Banderova odkazu určitě nelze počítat k nějakým sympatizantům Ruska a Putina… Spíš se může zdát, že snad přímo tíhnou k EU, resp. k myšlence členství Ukrajiny v ní. Ale tak že si různé (a třeba i pravicové, nebo jako „pravicové“ vnímané a označované) nacionalismy mohou být často vzájemně antagonické, to je přece obecně normální až přirozené…

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama