Snaha vlády Andreje Babiše zrušit koncesionářské poplatky povzbudila podobné snahy i v sousedních státech – u opoziční, ale stále silnější krajní pravice. Rakouská strana Svobodných se těší, že veřejnoprávní média brzy „oholí po česku“ a také Alternativa pro Německo vidí v Praze příklad hodný následování. Německá vládní CDU se přitom snaží vyvarovat toho, aby se téma poplatků řešilo příliš krátce před podzimními volbami, jako to udělala vláda Petra Fialy.

„To už bychom pak nemuseli vést žádnou volební kampaň,“ nechal se slyšet sasko-anhaltský ministr kultury Rainer Robra (CDU). Narážel na to, že v zářijových zemských volbách právě v Sasku-Anhaltsku přisuzují průzkumy jasné vítězství opoziční AfD, která chce koncesionářské poplatky zrušit.

A také na to, že obecně má zejména na východě Německa téma poplatků natolik výbušný potenciál, že by okamžitě ovládlo předvolební týdny.

To se ostatně do značné míry potvrdilo i v Česku, kdy minulá vláda Petra Fialy protlačila zvýšení koncesionářských poplatků České televizi a Českému rozhlasu jen pár měsíců před volbami a tehdejší opozici – dnešní vládě Andreje Babiše, SPD a Motoristů, spadlo do klína snadné téma.

Oholit média po česku

To, jak Babišův kabinet tlačí zrušení poplatků bez relevantního zdůvodnění a navzdory protestům opozice a odborné i laické veřejnosti, sleduje nejen AfD s neskrývaným obdivem.

„Gratuluji Tomiu Okamurovi a české SPD (…) k tomuto rozhodnutí. Mediální rozmanitost místo poplatků z donucení – to je budoucnost,“ chválil už v únoru své české partnery šéf saské AfD Jörg Urban.

Sérii doporučení pro reformu včetně úspor i změn vnitřní firemní kultury v roce 2024 ve své zprávě navrhla speciální odborná komise, takzvaná „Komise pro budoucnost“. Vycházela z toho, že jen opakované ujišťování, že veřejnoprávní média potřebujeme, už pro jejich přežití nestačí.

Alternativa pro Německo mluví o zrušení poplatků dlouhodobě a zejména ve spolkových zemích na východě Německa se k tomuto záměru také obšírně hlásí ve svých volebních programech.

„Zatímco indentanti a vedoucí zaměstnanci pobírají snové platy a bohaté penze a byrokracie narůstá, klesá nevratně podpora veřejnoprávních médií kvůli stále novým skandálům,“ stojí například v programu sasko-anhaltské AfD, který se mimochodem nejmenuje „volební“, ale pro jistotu rovnou „vládní“. Volby budou – jak řečeno – začátkem září.

Jeden z příspěvků AfD na sociálních sítích, které zmiňují Česko jako vzor při rušení poplatků

Český příklad táhne i v Rakousku. Svobodní (FPÖ), coby partnerská strana českého ANO z frakce Patrioti pro Evropu, mají zrušení poplatků rovněž dlouhodobě v plánu:

„Co Babiš odvážně předvádí v Česku, požadujeme už roky, a také to prosadíme. Podrobíme ORF (veřejnoprávní telerozhlas, pozn. red.) skutečné totální reformě a masivně ho zeštíhlíme,“ avizují Svobodní rovněž s odkazem na vysoké náklady a údajné zneužívání financí ve veřejnoprávních médiích. Bulvární deník Kronen Zeitung to shrnul titulkem: „FPÖ chce ORF oholit po česku.“

Jen ujišťovat nestačí

Veřejnoprávním médiím v Německu a Rakousku se v posledních letech nevyhnuly skandály. Známým se stal například případ bývalé šéfky telerozhlasu RBB v Berlíně a Braniborsku Patricie Schlesingerové, kterou koncem loňského roku státní zastupitelství spolu s dalšími bývalými členy vedení obžalovalo kvůli zpronevěře veřejnoprávních financí.

Stejně jako v Česku vyčítají kritici veřejnoprávním médiím v Německu i Rakousku také názorovou uniformitu či zkrátka samotný fakt, že musí povinně platit poplatky za média, která údajně nesledují.

Právě v Německu přitom na poplatcích postavený evropský systém veřejnoprávních médií po válce a zkušenosti s nacismem jako obrana proti autoritářské propagandě původně vznikl. Dnes se ale diskutuje o tom, jak ho připravit na budoucnost.

Sérii doporučení pro reformu včetně úspor i změn vnitřní firemní kultury v roce 2024 ve své zprávě navrhla speciální odborná komise, takzvaná „Komise pro budoucnost“. Vycházela z toho, že jen opakované ujišťování, že veřejnoprávní média potřebujeme, už pro jejich přežití nestačí.

Systém s vlastními pravidly

„Veřejnoprávní média se za víc než sedmdesát let existence jen málo vyvíjela a ‚kulturně‘ měnila. Nečelila zatím žádným větším otřesům. V soukromém sektoru panuje naopak neustálý tlak obhájit vlastní existenci před něčím novým a přizpůsobit se,“ zněla jedna z pasáží.

Debata o poplatcích pár měsíců či týdnů před volbami by byla všechno, jen ne věcná. A opozice, která vede předvolební průzkumy a zrušení poplatků má v programu, by po volbách měla ještě víc nabito. Také v tom ostatně Česko a dění kolem loňských voleb může sousedům posloužit jako výmluvný příklad.

„Protože veřejnoprávní média – z dobrých důvodů – takovým podnětům nečelí, mohl se v nich rozvinout zcela svébytný systém s vlastními a nevyslovenými pravidly, který směřuje mnoho energie dovnitř,“ stálo také ve zprávě.

Konkrétně odborníci navrhovali větší odlišení veřejnoprávních médií od těch komerčních, zejména v mnohem větším důrazu na regionální obsah, dále změnu struktury složité a drahé veřejnoprávní televize a rozhlasu v Německu a odstranění duplicit. Zlevnění provozu by se podle zprávy mohlo naopak pozitivně odrazit ve zvýšení platů veřejnoprávních novinářů a tím ve zvýšení konkurenceschopnosti.

Zpráva také doporučila otevřít veřejnoprávní média více odborníkům a kreativcům zvenčí: „Obecně by ve vedoucích pozicích měli být pravidelně zastoupení lidé zvenku. Propustnost na všech úrovních je předpokladem úspěchu.“ Významné manažerské posty by měly být omezeny na délku maximálně dvou mandátů za sebou. „Ukončení činnosti není porážka, ale normální kariérní vývoj,“ shrnuje zpráva.

Poplatky u ústavního soudu

Na jejích doporučeních pak stavělo vyjednávání o nové mediální „reformní státní smlouvě“, která mimo jiné škrtla z vysílání některé méně významné veřejnoprávní programy. Smlouva, která upravuje vztah mezi veřejnoprávními médii a německým státem, byla přijata všemi spolkovými zeměmi Německa v listopadu 2025.

Německý systém financování médií je oproti českému odlišný. Poplatky platí každá domácnost, o jejich výši se ale rozhoduje jinak. Nejdřív sama média každé dva roky vykalkulují odhadovanou výši poplatku na příští období, aby to pokrylo jejich náklady. O výši poplatku následně rozhoduje odborná komise, která požadovaný odhad může potvrdit, ale i snížit. A nakonec novou výši poplatků schvalují politici.

V roce 2024 však právě politici, tedy poslanci zemských parlamentů, neschválili veřejnoprávním médiím požadované zvýšení poplatků. Televizní stanice ARD a ZDF se kvůli tomu obrátily na ústavní soud v Karlsruhe, který teď o věci rozhoduje. Rozsudek by mohl padnout do konce roku, tedy po zemských volbách v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. V obou spolkových zemích chce AfD výrazně uspět.

Politici jako zmíněný Rainer Robra radí s dalším zvyšováním poplatků počkat. Jednak proto, že nastartovaná strukturální reforma veřejnoprávních médií by měla v dohledné době začít přinášet finanční úspory. A také kvůli blížícím se volbám, kde by téma poplatků zapůsobilo jako neřízený požár vyhovující těm, kdo veřejnoprávní média nechtějí reformovat, ale zrušit.

Debata o poplatcích pár měsíců či týdnů před volbami by byla všechno, jen ne věcná. A opozice, která vede předvolební průzkumy a zrušení poplatků má v programu, by po volbách měla ještě víc nabito. Také v tom ostatně Česko a dění kolem loňských voleb může sousedům posloužit jako výmluvný příklad.