Odliv českých lékařů do ciziny zpomaluje, ukázal průzkum. Doma je drží i podmínky atestací

Napsal/a Vojtěch Berger 28. června 2019

Čeští lékaři mají po ukončení studia stále větší zájem zůstat v tuzemsku. Pracovat v Česku jich chce 81 procent. Tři roky po sobě klesá celkový počet mediků, kteří plánují s diplomem zamířit například do Německa či Rakouska. Na Slovensku je trend opačný a práci v zahraničí plánuje čím dál víc studentů medicíny.

Zatímco v roce 2015 v průzkumu HealthCare Institute uvedlo 53 procent z těch českých mediků, kteří plánovali odejít do zahraničí, že jejich cílem je Německo, o rok později už to bylo 39 procent, v roce 2017 pak 29 procent a v aktuálním průzkumu za rok 2018 dokonce jen necelých 24 procent.

Dlouhodobě naopak roste zájem mediků zamířit po dostudování do Švýcarska, ze čtyř procent v roce 2015 až na letošních víc než 12 procent z těch, kteří plánují opustit české zdravotnictví.

Průzkum „Barometr mezi mediky“ zahrnoval studenty posledních tří ročníků na osmi lékařských fakultách v Česku a čtyř lékařských fakultách na Slovensku.

Do ciziny méně mediků, na delší čas

Nedostatku lékařů se české ministerstvo školství snaží předcházet zvyšováním počtu studentů na lékařských fakultách.

„Od akademického roku 2019/2020 by měl počet přijímaných studentů do studijního programu Všeobecné lékařství vzrůst o 15 %. Rozpočet příslušných vysokých škol bude počínaje rokem 2019 každoročně po dobu jedenácti let navyšován o 500 až 700 milionů korun. Celkově se jedná o částku 6,8 miliardy korun,“ vypočítává mluvčí rezortu Aneta Lednová.

Jako nejčastější důvody, proč z Česka neodcházet, uvádějí tuzemští medici jasné a jednoznačné podmínky pro předatestační a specializační přípravu, velikost úvazku, odpovídající míru supervize nad prací lékaře, pracovní kolektiv a vyváženost pracovního a osobního času.

Současně s tím, jak se v Česku snižuje celkový počet mediků, kteří chtějí odejít do zahraničí (v roce 2016 to bylo ještě 27 procent, o rok později 22 procent, loni 19 procent), zvyšuje se naopak průměrná doba, po kterou chtějí v cizině zůstat. O víc než osm procent narostl oproti roku 2017 počet těch, kteří chtějí pracovat v zahraničí 11 a více let.

„Klademe důraz na kontinuální růst platů, v letošním roce si mladí lékaři polepšili o 2 500 korun měsíčně. Snižujeme administrativu, umožnili jsme postgraduální studium v okresních nemocnicích a dotujeme rezidenční místa,“ přivítal výsledky průzkumu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Ministerstvo teď připravuje nový koncept dotací pro mladé lékaře tak, abych podpořilo personálně poddimenzované specializace. Větší dotace budou směřovat také do lokalit, kde je nedostatek lékařů, říká Vojtěch.

Slováci dál utíkají

Na Slovensku je trend odchodů absolventů medicíny přesně opačný – tedy stoupající. V roce 2017 chtělo ve slovenském zdravotnictví zůstat 80 procent mediků, loni už jen necelých 75 procent.

Navíc i slovenští medici stále více preferují dlouhý pobyt v cizině a počet těch, kteří chtějí v zahraničí zůstat 11 a více let, narostl loni meziročně dokonce o víc než devět procent.

Z pohledu českého zdravotnictví je zajímavý i fakt, že mírně ochabuje zájem slovenských mediků, kteří často v Česku studují, právě o tuzemské nemocnice a lékařské praxe.

Zatímco v roce 2017 jich o práci v Česku uvažovalo 19 procent, loni to bylo jen necelých 17 procent. O to více projevují momentálně slovenští medici zájem o práci v sousedním Rakousku.

Čeští studenti medicíny se k rakouskému zdravotnictví hlásili stále silněji několik let po sobě, to ale skončilo loni, kdy zájem o práci v Rakousku v oblasti medicíny poklesl o tři procenta.

Kdo si řekne o sto tisíc?

Jak u českých, tak slovenských mediků je také vidět stoupající „platové sebevědomí“. Zatímco ještě v roce 2015 si jen pět procent českých studentů medicíny dokázalo představit nástupní plat v zahraničí přesahující v přepočtu 50 tisíc korun, loni už to bylo přes 19 procent dotázaných.

U slovenských mediků byl skok v očekáváních v této platové rovině ještě mnohem vyšší – v roce 2017 si padesátitisícový nástupní plat v cizině umělo představit jen pět procent dotázaných, loni už přes 35 procent z nich.

Že se budoucí lékaři plánující odchod do ciziny cení na stále víc peněz, ukazují i platová očekávání pro doktory po první atestaci v cizině.

Jen 12 procent českých mediků by si v roce 2015 řeklo po dokončení atestace v zahraničí o víc než stotisícový plat, loni už to bylo přes 20 procent. Slováci jsou ještě výrazně sebevědomější, podle loňského průzkumu by si alespoň o sto tisíc korun v takovém případě řekla skoro třetina z nich.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

8 komentářů

  1. Nemec napsal:

    Jsem zastánce názoru, že čím méně doktorů-tím zdravější národ. A těch co odcházejí jen kvůli vyššímu platu do zahraničí, vůbec není škoda. Brali by úplatky.

  2. Pavel Liška napsal:

    Nechápu proč se na VŠ neplatí školné. Jinak zařídit, aby za to, že poskytne dobré vzdělání mladým lidem, tento stát něco dostal, bohužel nejde. Peníze vyhazujeme oknem. Opět pozůstatky komunismu.

    • ČERT napsal:

      Platit školné… Tak já chápu, že to vysoké školství je dost široké spektrum a může být komplikované to generalizovat, ale třeba… Tak ono třeba studenti nejenže neplatí školné, ale v doktorském studiu (tím myslím doktorský stupeň po bakalářském a magisterském, někdy rovnou jenom magisterském) ještě naopak pobírají po 3 roky stipendia, což je takový charakter, plus mínus, minimální mzdy. V podstatě to má sloužit k podpoře vědy, začínajících vědců… Jenže ale, pak stejně dělat tu vědu oficiálně a výdělečně, k tomu se pak dostane (a bez ohledu na nějakou řekněme vědeckou kvalitu, předpoklady dotyčných jedinců, i když jistě může být pravda, že ta může být těžko měřitelné) prakticky třeba jen nějaký protekční spratek. Ostatní si prošli, k čemu bych to přirovnal, nějakým zájmovým kroužkem… Tak jaké tedy v takových případech platit školné…???

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Ona totiž kvalita studia v ČR a třeba ve Švýcarsku je těžko srovnatelná, samozřejmě v neprospěch ČR.
        Upozornil mě na to můj vnuk, když po nástupu na Fachhochschule Nordwestschweiz v Basileji (získal tam stipendium) napsal po měsíci, že kdyby tak časově náročné studium bylo doma, tak by se snad šel raději učit „pomocným dělníkem“ na stavbu, následně jsem se dověděl, že v prvním semestru na V3 (nebudu ji raději jmenovat) měl týdně celkem 8 hodin přednášek a to ještě nepovinných, zatím co v basileji měl těch osm hodin přednášek a seminářů skoro denně, a to více méně povinných. Nakonec absolvoval velmi úspěšně.

        • ČERT napsal:

          Když píšete celkem 8 hodin přednášek týdně a to ještě nepovinných… Tak ono u některých oborů tohle nemusí být prakticky vůbec problém, tam prostě není žádný praktický rozdíl mezi formou prezenčního a tzv. dálkového nebo kombinovaného studia, ten student může už během studia VŠ normálně pracovat, být normálně zaměstnán (ale třeba zrovna u té medicíny, tam, pokud se nemýlím, taková distanční forma studia možná není).
          Jinak, když tedy naopak píšete o té časové náročnosti studia v Basileji… No, tak neodpustil bych si takovou poznámku zase možná trochu jiného rázu. Tak samozřejmě, studenti z našich VŠ mohou mít různé příležitosti dostávat se načas na VŠ v zahraničí, celou řadou forem a přes různé programy (jako např. ERASMUS, atd. atd.). A ne že by muselo jít samozřejmě o nějaké „troškařství“ v tom smyslu, že by se jednalo třeba o celou Evropu, ale může se jednat o studijní pobyty po celém světě, i o státy třeba na druhém konci zeměkoule… Tak klidně bych i řekl, že tam často místo nějakých studentských aktivit mohou spíše vychutnávat nějakou exotiku nebo co, prostě forma úplně normální turistiky… Takže ty univerzity fungují vlastně jako cestovní kanceláře, jen s tím jasným rozdílem, že u CK si klient všechny ty služby sám platí, což tady v těchto případech (nechci říct, že to všechno platí na 100 % český stát, často to navíc může platit hostitelský stát atd.) tak zdaleka jednoznačné není…

      • Pavel Liška napsal:

        Vychování jednoho lékaře nás stojí stovky tisíc. Ze 100 studentů v ročníku je třeba 25 Slováků, zadarmo. Z těch 100 jich odpromuje, dejme tomu 60. Z těch 60-ti nastoupí do zdravotnictví v ČR třeba 30. Do 5-ti let z těch 30-ti 10 odejde do zahraničí. Neberte ty čísla vážně, jen ilustruje možný problém. Z těch 100 studentů nedal na svoje vzdělání (investice do sebe, do budoucna), nikdo ani korunu. To přece není možné takto udržet vysokou úroveň vzdělávání!! Lejeme peníze do lodi děravé jak cedník. Pomohl by systém dostupných půjček, stipendií pro talenty a sociálně slabé, a potom navrhuji taky, aby ten kdo nastoupí a pracuje v ČR, tak třeba měl výrazné slevy na daních nebo si náklady na tu půjčku mohl dát do nákladů v daňovém přiznání. Ten co odejde ven, tak by pochopitelně o tyto výhody přišel. I když při rozdílech ve mzdách jej to asi trápit moc nebude. Nebo nějaký jiný nápad?

        • ČERT napsal:

          Ale tak já Vás plně chápu. Samozřejmě, zvlášť u těch lékařů, tam se do té přípravy strkají jistě velké peníze, navíc je to profese zcela praktická, potřebná (zase pochopitelně, mohla by eventuálně nastat situace, kdy by jich byl nadbytek, ale tak to může být i u různých jiných oborů, které třeba nevyžadují zdaleka tak dlouhou přípravu, jako všelijací řemeslníci). A určitě to lze vztáhnout i na jiné vysokoškolské obory.
          Ale tak také jak jsem napsal, to „vysoké školství je dost široké spektrum“… Tady třeba zase už tak před 20-ti nebo i více lety padaly návrhy na zavedení školného na všech, bez rozdílu všech vysokých školách, s tím, že by se třeba umožnila forma půjček, a že ti dotyční by to po ukončení studia měli snadno splatit, protože prý, se zcela zjednodušujícím a realitě neodpovídajícím vysvětlením, že „všichni, paušálně všichni vysokoškoláci vydělávají nadstandardní platy“…
          Ta moje poznámka se vztahovala k takovým oborům, po kterých samozřejmě ani zdaleka taková poptávka není a sotva být může, jako všelijakým historikům, politologům, třeba i přírodovědcům atd. atd. Tam nějaké nadstandardní platy možná často nelze očekávat ani u těch naznačených privilegovanějších a protekčnějších – a pochopitelně, zase úplně jiná otázka je, jak jsem taky zmiňoval, když stát těmto pak v doktorské fázi studia naopak vyplácí ta stipendia. Ale to bychom se dostali úplně někam jinam. Je to prostě zamotané…
          Nějaký recept, nápad na řešení paušálně vysokého školství nemám…

          • Pavel Liška napsal:

            Díky alespoň za pochopení a, že jste mne hned s tím mým názorem neposlal někam, jak se mi děje dnes a denně. Mám obavu, že pokud se nic nezmění, tak naše nejen vysoké školství půjde do háje. Ono se to už totiž pomalu děje. Úroveň absolventů technických oborů, se kterými přicházím do styku , je příšerná. Čest vyjimkám. A když to vidím jak to vypadá v technice, tak se bojím jít k lékaři.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama