Očité svědectví: Islámský stát řeže hlavy, znásilňuje a prodává lidi do otroctví
Jaký je život v místech zničených válkou, tvrdými boji s Islámským státem na severu Sýrie a ve městě Kobani? Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se o tom přesvědčily a napsaly reportážní knihu „Islámskému státu na dostřel“. Se svolením autorek publikujeme autorsky vybrané pasáže knihy.
Mohla by to být pěkná terasa, odkud je výhled na velkou část města. Teď navečer je plná žen a dětí, které zde z jednoho konce na druhý natahují provazy. Na ty potom přivazují plachty a vytvářejí zde tak jakési malé pokojíčky.
Na zem dávají matrace a chystají provizorní kóje na spaní, aby každá z rodin měla alespoň nějaké soukromí. Tato základní škola už rok slouží jako ubytovna pro lidi, kteří museli opustit svoje domovy.
Hrdost na kurdské milice
Žije tu na osmdesát rodin z oblastí, které před rokem okupovali teroristé z Islámského státu. A překvapivě to nejsou Kurdové, ale Arabové, kteří před IS utekli.
V následujících dnech přinese HlídacíPes.org pět ukázek z knihy Islámskému státu na dostřel
„Jakmile se Da´iš blížili k naší vesnici, nechali jsme všeho, popadli děti, pár nejcennějších věcí a utekli sem,“ vypráví Džihan Mowhuz, se kterou se bavíme na střeše školy.
Džihan je sice sunnitská muslimka, IS ale nepodporuje: „Dělají věci, které my jako muslimové nemůžeme akceptovat – řežou lidem hlavy, znásilňují, prodávají děti a ženy jako otroky.” Ve škole jsou už rok a nemají se kam vrátit.
„Naši vesnici dobyl nejdřív Islámský stát a pak ji znovu získaly kurdské jednotky YPG. Teď je vesnice svobodná, ale úplně zničená. Nic tam nefunguje, i náš dům je zničený,” pokračuje Džihan a udiveně na nás kouká, když se ptáme, zda nepřemýšleli o tom odejít do Evropy. „To nás ani nenapadlo. Chceme žít tady, opravit si svůj dům a žít doma,” říká.
Lidem žijícím ve škole pomáhá kurdský Červený kříž a Barzáního nadace ze sousedního iráckého Kurdistánu. Dostávají tak jídlo, vodu a základní životní potřeby. V každé třídě bydlí tři rodiny a občas to není vůbec jednoduché.
„Hlavně vůbec nevíme, jak dlouho zde ještě budeme, a to je na tom asi to nejtěžší. V lidech začíná narůstat frustrace,” říká předák kempu Mustafa. Vzápětí hrdě ukazuje na svého pětiletého syna, oblečeného do uniformy kurdských milic YPG: „Moji dva synové bojují v YPG a jsme na to všichni moc hrdí.”
Jeho tělo bez hlavy
Co obyvatel školy, to jiný příběh. Jsou zde staří muži na vozíku, babičky, ženy zametající dvůr nebo plnící kýble s vodou na večerní mytí. Jednou z nich je i krásná mladá Arabka Širín. Jako jedna z mála se za celou dobu neusměje. Její příběh je podobný jako ostatních ve škole – islamisté dobyli jejich vesnici, jejich dům zničili.
Jenže Širín to má mnohem horší. Jejího manžela teroristé totiž podřezali a ona tak zůstala sama se čtyřmi malými dětmi, nejstaršímu synovi je osm a nejmladší holčičce tři roky.
“Když se Da´iš blížili k naší vesnici, všichni vesničané se dali na útěk, i já a děti. Můj muž ale odmítl náš dům opustit. Rozhodl se, že ho bude se svým bratrem bránit. Našli je a za trest mého muže popravili. Jeho tělo bez hlavy jsem neviděla. Říkali mi to pak lidé z vesnice, že jeho tělo a hlavu viděli v příkopu u silnice,” vypráví mladá vdova a do očí se jí stále derou slzy.
Jak sama říká, žádné plány do budoucna nemá, žijí ze dne na den ve škole z toho, co jim kdo dá. Škol obsazených uprchlíky je jen v Kámišlí sedm.
Pokud si koupíte knihu Islámskému státu na dostřel (cena 189 Kč) autorek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové prostřednictvím objednávky přes [email protected], 50 Kč z ceny půjde na pomoc lidem, kteří namísto útěku zvolili obtížnou cestu obnovy svých zničených domovů, a to ve městě Kobani, které bylo zničeno během bojů s Islámským státem. Více o kampani, o knize i autorkách na www.soskobani.cz
Knihu čeká ve čtvrtek 3. prosince od 19.30 křest v pražské restauraci Plevel (Jindřišská 5). Součástí křtu bude i povídání autorek knihy o jejich zkušenostech z válečných oblastí na severu Sýrie.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Zajímavý rozhovor uskutečnila nedávno redakce čsp. Spiegel – s vysokým důstojníkem US Army.
V závěru tohoto rozhovoru generál Mike Flynn jednoznačně považuje za velkou chybu rozvrácení Iráku, dle něj by bez pádu Bagdádu nevznikl tkzv. Islámský stát. Taktéž rozvrácení Kaddafiho Libye považuje za velkou chybu….“
Jenže o čem by pak psali novináři či zevlouni, okukující cizí neštěstí a pak o něm píšící a vydávající knihy ?
Pokud se lidé nebudou vážně zabývat příčinami, budou odsouzeni k tomu, že budou pouze hasit následky. Tedy nebudou na tom nakonec o moc lépe, než např. šimpanzí tlupy. Kdy však, na rozdíl od šimpanzů, umějí např. rozpoznávat písmenka.
Zajímalo by mne, odkud byste čerpal informace, kdyby nebylo novinářských zevlounů?
Raději bych se obešel – bez takových informací. Byl bych raději, aby nebyly.
O čemž mimochodem byla má zpráva, podložená interpetací rozhovoru s člověkem, který asi bude mnohem kompetentnější než kdejaký pisálek, co se týče posouzení situace, jak k ní nemělo dojít (tedy nebylo by nutné mít k dispozici takovéto zevlouny). Epistemologicky pak je vše dostatečně obsaženo ve výroku B. Russella , o tom, že historie je souborem nešťastných událostí, ke kterým nikdy nemělo dojít, k čemuž s epak vztahuje má poznámka o šimpanzí tlupě.
Věřte, na světě bude dobře až tehdy, kdy budou novináři (ale např. i herci) hladovět. A zprávy budou šířit technici, inženýři, zemědělci, stavitelé (např. tesaři) apod.
Jednoduše řečeno – nebýt invaze do Iráku, musili by novináři psát například o podzimním hájení pstruha. To je dost nuda, ne ?
🙂
Ještě, že máte novináře, kteří vám zprostředkovali rozhovor s tím kompetentním důstojníkem. Jste si jistý, že ho citovali přesně? Jestli nebyli dostatečně vyhládlí, mohli udělat chybu… třeba i epistemologickou!
No, já psal sice o něčem jiném (kontext, milý pane !)…. ale i tak sa dá (dobře se to pak prodá – takový ironický žert).
Hezký den.
Ano, také opuštění jeskyní byla velká chyba. Kolik zastřelených mohlo ještě žít, kdybychom ještě skákali na stromech.
Napadlo vás někdy, že za pokrok se něčím obvykle platí? Bohužel lidskou krví nejčastěji, proti těm blbům co by nejradši vše nechali jak bylo.
Čo to je – henten “ pokrok“ ?
Novinářky Klicperová a Kutilová by si měly přečíst něco o našich legionářích v Rusku a zjistily by, že to zvěrstvo není nic nového. Dokonce se tam knězové přibíjeli zaživa na vrata. Potom by se dala napsat kniha o Čečensku. To už tak dávno není. Dnes je obava z války a to už budou lítat i naše hlavy. Zatím vítězí jen hnusná propaganda. Kdo si nepamatuje minulost, k tomu jen přispívá.
To, že se páchalo zvěrstvo v minulosti, přece neznamená, že se nemá psát o zvěrstvu páchaném v současnosti, ne?