KOMENTÁŘ. Mnoho povyku pro nic. Nebo když ne pro nic, tak pro pár milionů. Veřejnost je vzrušena zprávami v tisku o sporu mezi lovosickou radnicí a firmami z holdingu Agrofert. Podle nich by se mohlo zdát, že zlovolná radnice, která proti zvyklostem není v tomto volebním období v rukou politické divize chemicko-potravinářského koncernu, se pokusila účelovými kroky nebohou firmu poškodit. Skutečnost je samozřejmě složitější, a jak už to bývá, také daleko nudnější. Senzace se nekoná.

Příjezd do Lovosic je ze všech směrů lemován halami, sklady, továrnami, mezi nimiž vyniká chemička Lovochemie.

Dnes už není situace tak bizarní jako na konci osmdesátých let, kdy hlavní tah z Prahy na Teplice vedl dlouhým úsekem podél betonových plotů tehdejších Severočeských chemických závodů, tzv. Sechezy, popsaných názvy jejich výrobků: Kyselina sírová, ledek amonný, superfosfát a tak podobně, četl zděšený cestovatel v potemnělém podmračeném oblaku, který se vznášel nad jeho cestou z Prahy na nákupy do NDR.

Tolik vzpomínky; dnes je situace o něco méně podmračená, zato se průmyslová zóna rozrostla o kilometry všemi směry, a člověk si místo chemického názvosloví může procvičovat tak leda jména velkých spedičních firem nebo zahraničních montoven, v nichž ruku k dílu přikládají dělníci ze širokého okolí.

Suma sumárum, osmitisícové město, silniční, železniční a lodní uzel na Labi, se dnes krčí uprostřed průmyslové zóny a život v něm je s fabrikami spojen víc, než by bylo zdrávo; na prodloužený víkend byste sem rodinku nejspíš nevyvezli.

Jak je situace mezi městem a okolními zónami poměrově daná, hezky ukazuje následující mapka. V bílém se žije, v červeném pracuje.

Mapka pochází z podzimu 2023, kdy se město rozhodlo zvýšit daň z nemovitosti firmám, které v červených zónách podnikají. Vysvětlilo to takto:

„Toto opatření je reakcí na nepříznivou finanční situaci, které město čelí, a na předběžná doporučení oprav a investic, která jsou zpracovávána v rámci posouzení stavu budov a majetku specializovanou firmou v součinnosti s techniky z městského úřadu. Poslední roky byly v Lovosicích zaměřeny spíše na investice do různých projektů, často na úkor nutných oprav a investic v infrastruktuře budov.

(…)

Město se rozhodlo, že nechce finančně zatěžovat své občany, zejména seniory a malé podnikatele, kteří utrpěli v důsledku pandemie a energetické krize. Proto bylo zváženo zvýšení místního koeficientu daně z nemovitosti pro průmyslové zóny, které historicky sehrály klíčovou roli v ekonomice města.“

Starosta Vojtěch Krejčí, ve funkci od podzimu roku 2022, kdy se podařilo sestavit koalici bez dosud vládnoucího hnutí ANO, dodal: „Tímto krokem radnice očekává, že příjmy města vzrostou o zhruba 30 milionů Kč. Což umožní financovat nezbytné investice a vytvořit fond pro rozvoj školství, kultury a sportu.“

Opatření bylo platné od 1. ledna 2024 a firmy se mu podřídily. Loni bylo opatření schváleno znovu, tentokrát pro rok 2025. A bez odporu už se to neobešlo. Ale o tom níže.

Když se změní radnice…

Starosta Vojtěch Krejčí o nelibosti některých dotčených firem mluvil už loni v srpnu v podcastu Krnda & lůzr, který připravuje bývalá pražská primátorka za hnutí ANO Adriana Krnáčová a neúspěšný kandidát na stejnou funkci Petr Stuchlík.

„Pro ně to není to, co by chtěli slyšet, protože když se změní radnice, co si budeme povídat…“ říká starosta.

Petr Stuchlík se vyptává dál: „Měli jste na to nějakou reakci? Věděli jste, že třeba na Chodově se bouchalo do stolu a říkala se slovenská sprostá slovíčka?“

A starosta Krejčí odpovídá: „Nevím, jestli to jako došlo až takhle, možná i ano.“ Připomíná i důležitost vztahů s Lovochemií, která je v majetku předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, ať už přímo nebo skrze svěřenské fondy. Právě Lovochemie, potažmo Agrofert, se obrátila na soud, který zmíněné opakované rozhodnutí lovosických zastupitelů zrušil.

A teď jde o to, jak rozhodnutí soudu vykládat.

Lovochemie má jasno: „Dodržujeme platné zákony a vždy se řídíme rozhodnutími správních orgánů či soudů. I když nemusíme s výší daně souhlasit, vždy ji včas zaplatíme. Takto jsme v roce 2024 čtyřnásobně vyšší daň z nemovitosti v Lovosicích zaplatili. Jako soukromá firma podnikající v souladu se zákonem však nemůžeme platit daň bez zákonného opodstatnění, jak se tomu stalo u předpisu daně splatné v roce 2025. Zde město Lovosice účelově překročilo své pravomoci, a proto jsme využili svého práva a obrátili se na soud, který nám dal za pravdu.“

Společnost dále na svém webu vysvětluje, že si váží míst, ve kterých podniká. V Lovosicích a jeho okolí konkrétně podporuje kulturu, sport a vzdělávání.

V korporátní omáčce by mohla zaniknout jedno důležité slovíčko – účelově. Agrofert tvrdí, že město své pravomoci překročilo účelově, což není nepodstatná drobnost. Implikuje, že město bylo vedeno úmyslem firmu poškodit, lidově řečeno se po ní vozit. Což se nestalo, přesněji řečeno rozhodnutí soudu nic takového neodhalilo. Rozhodnutí města zrušilo proto, že bylo přijato jinak, než mělo. Nemluvíme tedy o obsahu, ale o formě.

V červnu roku 2024, kdy město opakovaný předpis daně schvalovalo, to bylo totiž možné provést pouze vyhláškou, nikoli opatřením. To je důvod, proč soud nový předpis zvýšeného koeficientu shodil. A zde cítíme, že je reakce Agrofertu, mimochodem jediné společnosti ze všech dotčených, v obvinění z účelovosti poněkud přepjatá.

Co bude dál, je celkem zřejmé a ne úplně senzační: Město možná uspěje s kasační stížností, kterou se pokouší rozhodnutí soudu zvrátit. Nebo ne – pak se možná pokusí přijmout vyhlášku znovu, tentokrát formálně správně. Pokud by to nešlo pro tento rok, plánované příjmy bude muset odepsat a pokusit se o to na rok 2026 znovu a lépe. Firmy budou mezitím dál podnikat, vozit a montovat, zóny se budou rozrůstat.

A pak… budou volby.