Ilustrační foto: Socha V. I. Lenina v Moskvě
Alexander Kurlovich / Alamy / Alamy / Profimedia,

Lenin na zahradě, Gottwald v kůlně. Některé symboly totality v Česku zmizely, jiné čekají na návrat

Sovětští vojáci, dělníci, komunističtí prezidenti, milicionáři i socialističtí zemědělci – těm všem, tedy jejich bronzovým odlitkům, patřil veřejný prostor v Československu před rokem 1989. Po třiceti letech sice z náměstí a jiných prostranství památníky socialismu většinou zmizely. O ty, co zbyly, se ale vede vášnivá diskuse. Ochota Čechů strhávat symboly minulého režimu s odstupem času viditelně slábne.

Bezmála dvě třetiny Čechů zastávají názor, že rušit památníky událostí a osobností druhé světové války je špatně. Ukázal to průzkum pro nejposlouchanější stanici veřejnoprávního Českého rozhlasu Radiožurnál z ledna 2020.

Podobně velké skupině dotázaných vadilo i to, aby se stavěly nové památníky podle měnícího se pohledu na historii; 55 procent lidí v Česku si navíc myslí, že se novodobá historie začíná falšovat. V Evropě jsou ovšem stále i země, které své Leniny (21. ledna uplynulo 96 let od jeho smrti) na náměstích stále mají. Naopak z českých měst již v letech krátce po revoluci symboly komunismu rychle mizely.

Když Gottwald přišel o nohu

Nejznámějším příkladem je sovětský tank z pražské městské části Smíchov. V roce 1991, v době, kdy se vyjednávalo o odchodu sovětských vojsk z Československa, byl opakovaně natřen narůžovo a znovu přemalován na zeleno, aby nakonec z podstavce natrvalo úplně zmizel. Podobné, méně známé příběhy se odehrávaly i v řadě jiných menších českých měst.

Například Příbram, původně hornické město hodinu cesty autem od Prahy, už nemá „svého“ Klementa Gottwalda. Bronzovou sochu na tamním náměstí se jeden z odpůrců komunistického režimu pokusil vyhodit do vzduchu už v časech hlubokého komunismu, v 70. letech.


Text je součástí přeshraničního projektu „Off the beaten track“. Podílí se na něm média: n-ost, HlídacíPes.org, Szabadpecs, Krytyka Polityczna and Moldova.org. Projekt financuje International Visegrad fund.

Autorkou pasáže o Moldavsku je Diana Madan-Preasca.


Kovový Gottwald tehdy přišel o nohu a „atentátník“ – jeden z horníků v příbramských dolech – o svobodu na devět let. Gottwald se po revoluci stěhoval na mnoho let do areálu jedné z příbramských firem, kde ležel pod plachtou, aby se nakonec stal jedním z exponátů v galerii v Českých Budějovicích.

Podobné „poklady“ v podobě nadživotních soch komunistických pohlavárů ukrývá zřejmě řada zamčených místností v různých českých městech a obcích. O osudech některých pomníků se toho ví více, jinde se po komunistických sochách slehla zem.

Horácká galerie v Novém Městě na Moravě takových artefaktů přijala hned několik, s argumentem, že by lidé neměli na svou historii zapomínat.

Vladimír Iljič Lenin z náměstí v Hradci Králové ve východních Čechách skončil na pozemku soukromého sběratele, stejně jako socha Klementa Gottwalda ze stejného města.

Nejen Koněv, i hvězda na vesnici

Někdy to ale probíhá obráceně, tedy, že na soukromém pozemku vyroste s odstupem několika desetiletí zcela nový pomník, který adoruje někdejší komunistický režim.

To je i případ třímetrové sochy pohraničníka se psem, jejíž stavbu plánují bývalí příslušníci pohraniční stráže nedaleko česko-německých hranic. Tyto jednotky mají přitom na svědomí životy několika set lidí, kteří za komunismu zemřeli při pokusu o přechod československých hranic.

V Česku existují i malé obce, kde místní lidé komunistické symboly udržují ne nutně kvůli podpoře komunistické strany, ale spíš kvůli pocitu, že co se jednou postavilo, nemá se bourat. Na pomezí jižních Čech a regionu Vysočina tak v malé vesnici Mnich tamní křižovatku stále „zdobí“ rudá pěticípá hvězda, která pravidelně dostává nový, červený nátěr.

V předvečer oslav konce 2. světové války hvězdu v uplynulých letech totiž pravidelně někdo na protest proti komunistům vždy přemaloval nabílo. Obec se ale vždy rozhodla ji raději natřít znovu, a tak teď rudě září podobně jako v 70. letech, kdy ji postavili.

Suverénně nejslavnějším sporem o komunistický pomník v Česku jsou ale několikaleté dohady o sochu maršála Koněva v Praze. Radnice šestého pražského obvodu nejdřív nechala sochu postavenou začátkem 80. let doplnit vysvětlujícími tabulkami o roli Koněva nejen jako „osvoboditele Prahy“ v roce 1945, ale i jako vojáka, který se podílel na sovětské okupaci Československa v roce 1968. To ale nestačilo.

Celý spor eskaloval v létě 2019, kdy se z Koněvovy sochy stala téměř česko-ruská diplomatická roztržka a někteří ruští politici kritizovali Česko za nevděk k sovětským osvoboditelům, nebo dokonce navrhovali uvalení hospodářských sankcí na Prahu.

U pomníku se několik týdnů střídaly ruské televizní štáby a Praha byla v ruských vládních médiích prezentována jako místo, které si neváží své vlastní historie ani ruských obětí.

Starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář následně čelil osobním výhrůžkám, radnice se ale přesto rozhodla, že pomník Koněva přesune jinam a nahradí ho obecným památníkem osvobození.

Podobný rozruch vzbudil na konci roku 2019 plán starosty pražské městské části Řeporyje Pavla Novotného postavit pomník vlasovcům, původně sovětským vojákům, kteří sice v části 2. světové války bojovali na straně nacistů, nakonec se ale zapojili do protiněmeckého pražského povstání.

I v případě této kauzy poslala ruská média své štáby do Prahy a celý případ popisovala jako údajné přepisování historie a český nevděk směrem k Rusku.

Moldavsko: závan starých časů

Na východ od našich hranic, blíž k hranicím bývalého Sovětského svazu, je v situace často odlišná. Příkladem je Moldavsko, kde stále stojí celkem 17 soch Lenina a dvě sochy Karla Marxe.

Do vyhlášení nezávislosti Moldavska v roce 1991 byly Leninovy památníky v centrech všech větších měst a před radnicemi. V zemi také byla spousta pomníků sovětských vojáků – osvoboditelů.

Dnes je v Moldavsku na seznamu státem chráněných památek pět sovětských monumentů. Všechny jsou v metropoli Kišiněvě a jakýkoli pokus o jejich odstranění vyvolává vášnivé spory.

Sovětské památníky v Moldavsku

Argumenty jsou podobné jako v Česku – někteří tvrdí, že „kámen za politiku nemůže“ a památníky by měly zůstat tam, kde jsou. Odpůrci připomínek sovětské éry ve veřejném prostoru naopak navrhují, že by památníky a sochy měly být přemístěny do muzea pod širým nebem. Anebo alespoň – podobně jako u pražského pomníku maršála Koněva – opatřeny tabulkami s vysvětlujícím textem k osobnosti či událostem, které se k pomníku vážou.

Zastáncem muzea pod širým nebem je i generální ředitel Agentury pro inspekci a obnovu památek Ion Ștefăniță. „Mají ho v Maďarsku i v Pobaltí a myslím, že takové řešení by uspokojilo ty, kdo nostalgicky vzpomínají, i ty, kdo jsou proti těmto pomníkům,“ tvrdí.

Podobně to vidí historik Anatol Petrencu, Moldavsko by se podle něj mělo inspirovat v Litvě. Tam si soukromý podnikatel pronajal padesátihektarový pozemek v mokřadech na období dvaceti let a vytvořil na něm muzeum „domácích“ komunistických monumentů.

„Byl by to civilizovaný způsob, jak to vyřešit, výborně by to fungovalo i u nás, jenže na to je potřeba politická vůle. A teď vládnou socialisté, kteří jsou proti,“ říká Petrencu.

Lenin pod ochranou státu

Moldavský parlament v roce 1991 schválil zákon, na základě kterého měly být komunistické památníky a další symboly minulého režimu odstraněny. V roce 2008, když byli u moci komunisté, se ale pět zmiňovaných sovětských památníků dostalo pod státní ochranu.

Ministerstvo kultury to tehdy odůvodňovalo tím, že „tyto památníky jsou věnované důležitým osobnostem i událostem moldavské historie první poloviny 20. století“ a také že „je postavili známí sochaři a mají velkou uměleckou hodnotu“.

Část obyvatel Moldavska to ale vidí jinak a čas od času se kvůli návrhům pomníky odstranit rozhoří ostré spory.

V roce 2014 spisovatel Nicolae Dabija navrhl nahradit „památník osvobození“ památníkem „rumunského jazyka“. To ale neprošlo kvůli odporu některých proruských organizací.

V roce 2017 byl ve městě Falesti (asi 120 kilometrů severně od Kišiněva) zničen památník V. I. Lenina. Komunistická strana to označila za zločin a vládní socialisté žádali, aby se obnovený památník vrátil na své původní místo.

Žula padá, kámen praská

I v Moldavsku mají „své“ sovětské tanky jako pomníky. Dokonce osm, v různých částech země. U jednoho z nich zástupci socialistů drželi v roce 2016 hlídky, protože ministr obrany chtěl pomník nechat rozebrat. Poté, co byl tank opakovaně natřen do barev národní trikolóry, ho přebarvili zase na zeleno.

Památníky zapsané v registru státem chráněných pomníků, nesmí být ani odstraněny, ani přesunuty, aniž by to předtím schválila vláda.

Ion Ștefăniță ale upozorňuje, že navzdory státní ochraně těchto památníků, a tedy i povinnosti státu se o ně starat a investovat peníze do jejich údržby a oprav, o ně nikdo nepečuje. Jsou ve špatném stavu a potřebují opravit. Dokonce i památníky v hlavním městě mají praskliny, jsou zdeformované a hrozí odpadávání žulových částí.

Zákon z roku 1991 měl sice veřejná místa dekomunizovat, ale dokázal to jen částečně. Ve skutečnosti odstranění – nebo zachování – památníků záviselo vždy především na místních institucích. A to platí i dnes.

Lidskoprávní aktivistka Lilia Nenescuová připomíná, že sovětské památníky v Moldavsku neadorují někdejší zvěrstva sovětské NKVD nebo generálů či politických lídrů jako byl Stalin. Proto podle ní nejsou přímo poctou lidem, kteří nesli zodpovědnost za totalitní praktiky sovětského režimu:

„Pokud si uděláme obecný přehled o sovětských památnících, pak se bavme i o jejich smyslu. A ten bude vždy stejný – ať půjde o sovětské památníky, nebo jiné: přispět k vytvoření kolektivní paměti a společné historie, která nám pomůže rozumět nejen minulosti, ale i současnosti.“

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

9 komentářů

  1. Dušan napsal:

    LÁSKA K SYMBOLŮM KOMUNISMU:
    1. Paměť je milosrdná, proto si přirozeně spousta lidí idealizuje svou minulost.
    2. Kdo nerad vzpomíná na mládí?
    3. Stockholmský syndrom.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Ten Stockholmský syndrom tu nebyl, ale jak ukázal ten miniseriál (2 díly), tak jsme si ho vyzvonili v tom památném podzimu 1989. Se vším všudy – s drogami prostitucí, obchodem s bílým masem (zejména s ženami) i vraždami.

      • Dušan napsal:

        Stockholmský syndrom je specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např. rukojmí) na pachateli (např. únosci) vyskytující se též ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů. Wikipedia

  2. Pavel Liška napsal:

    O dnešní době nejvíce vypovídá odhalení sochy Karla Marxe za účasti předsedy Evropské komise a úvahy o odstranění soch Abrahama Lincolna či Kryštofa Kolumba v USA. Kdo ovládá přítomnost, ten ovládá minulost a kdo ovládá minulost ovládá budoucnost.

  3. martin napsal:

    ja nechci na každý druhym rohu potkávat sochy komunistickych masovych vrahu a jejich symboly.
    je snad nekde na verejnem prostoru socha hitlera a haknkrajc ???

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Co říkáte na toto : „Bronzová socha A.H. vážící 12 kg a vysoká 75 cm. Rok vzniku sochy je datován kolem roku 1935 . Socha pochází z kolekce rodiny žijící ve Skotském Glasgow, kdy předky této rodiny ( jako i mnoho dalších v UK před válkou ) oslovovala politika…“?
      pravda, veřejný prostor kontaminován nebyl, ale …

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Ještě dodatek :
        54 990 Kč
        Vyhráno uživatelem M…s
        1 přihazující
        0 sledujících
        Ukončeno neděle, 21. 10. 2018, 22:07:04

      • martin napsal:

        chces porovnavat sosku hitlera na aukru z roku 1935, kdy byl proti leninoj a hitleroj, kteri meli uz v te dobe na hrbu minimane 10mil lidskych zivotu, vpodsate lidumil, s pomniky masovych vrahu stalina a lenina v nadzivotni velikosti s desitkami miliony liskych obeti, na verejnym prostoru, postavenych v dobe, kdy se vedelo, co to bylo ze lidsky zrudy?
        co tim chces naznacit??

  4. ČERT napsal:

    Tak všelijaké kontroverze kolem pomníků jsou, a může se to týkat i historie, kterou bychom dnes už asi sotva nazvali „novodobou“, ale…
    Tady u toho Moldavska… Už jsem tady zabředl zase do nějaké přednášky, ale to asi nemá cenu… Každopádně je tedy zjevné, že je tam mj. určitý problém, nejednoznačnost kolem otázky vlastní národní identity…

Přidávání komentářů není povoleno