PSÍ UŠI. Všechno je, jak má být, doba už zase přeje politickým vtipům. Třeba tenhle: Baví se dva, kdo je větší smolař. „Já mám takovou smůlu, že jsem na mistrovství světa pro smolaře skončil druhý,“ říká první. „To nic není. Já jsem jako ministr tak dlouho podával demisi, až jsem zjistil, že je v demisi celá vláda.“

• Situace z úvodu samozřejmě odkazuje k ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi, který už zase přemýšlí, jestli by protestně neopustil vládu. Poprvé demisí vyhrožoval před dvěma lety v době sporu o policejní reorganizaci, před dvěma týdny tvrdil, že by nesnesl podporu vlády od fašistické SPD, teď jde o zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS.

„Musím si to promyslet. Jsem z toho velmi nešťastný.“
(ministr bez důvěry v demisi Robert Pelikán promýšlí demisi, 2. března)

Máme ještě v paměti několik politiků, jejichž kariéra byla v určité fázi poznamenána směšným váháním. Potkalo to Petra Nečase, který před lety nejprve přijal Klausovu nabídku stát se ministrem vnitra, pak ji ale zase odmítl, protože mu to doma zakázali. Nebo Jaroslav Tvrdík. Na jaře 2003 nejprve podal jako ministr obrany demisi (vyhrožoval jí mimochodem už o rok dřív), pak ji zase stáhl a druhý den Špidlovi znovu podal. Politik může být nenáviděn, mohou se ho bát, musí udělat spoustu rozhodnutí, která buď vyjdou, nebo ne. Ale nesmí být směšný, to se neodpouští. Na to by měl myslet ministr Pelikán, až bude o víkendu svou třetí ohlášenou demisi promýšlet.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• A zatímco některé členy Babišova kabinetu stále ještě brzdí jakési morální kategorie, předseda vlády nekecá. Maká. Není ovšem jeho vina, že na svou obranu v kauze Čapí hnízdo používá všech prostředků. Je to jeho výsostné právo, které je dáno všem obviněným. Uznáváme ale, že je poněkud nezvyklé, když obviněný v přípravném řízení trestním dostane k dispozici celou exekutivu.

„… jsem zaslal dopis ministryni financí, aby tam udělala kontrolu.“
(Andrej Babiš při sněmovních interpelacích přiznává, že poslal kontrolu do GIBS, 1. března)

Teď si povíme, jak to funguje za normální situace: Dopis předsedy vlády má pro ministryni financí stejnou váhu, jako by jí ho poslal Franta Vomáčka z Horní Dolní. Jednotlivé ministry smí úkolovat jedině vláda jako celek, a to svým usnesením. To se nestalo, přesto Alena Schillerová v hlubokém předklonu neformální prosbu (jak tomu jinak říkat – politické zadání?) vyslyšela. A jaký měl Babiš ke kontrole GIBS důvod? Prý je málo efektivní.

„Jaký je tam výkon? Jedno zatknutí za rok.“

Prostě se tady málo zatýká, to ví každý. Chtělo by to sem tam nějaké pořádné zatčeníčko, nějakou tu realizaci, třeba se i udávací formuláře na webu objeví, abychom to lidu usnadnili. Koneckonců pan předseda jde příkladem, přísně vzato jeho dopis nic jiného než udání nebyl. A zase bude o něco líp.

• Kromě svých advokátních akcí teď Andrej Babiš na vedlejší úvazek rovněž skládá vládu, a nepěkně se mu to komplikuje v ČSSD. Jakýsi Bohuslav Sobotka zatvrzele odmítá Babišův projekt podpořit. Hrozí dokonce, že svým příkladem strhne další poslance. Co s ním?

„Místo aby pustil mandát a zkusil normálně pracovat v soukromé sféře, tak dál chodí do Sněmovny jako řadový poslanec.“
(Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo, 3. března)

Nádherná sonda do uvažování demokrata. Překáží poslanec („podrazák a zbabělec“, říká Babiš) druhému nejlepšímu projektu, jaký jsem vymyslel? Ať táhne. Sobotka může být rád, že mu je velkoryse nabízena soukromá sféra, taky to mohly být tepláky nebo Sibiř.

• Ještě jednu drobnost jsme ze zmíněného rozhovoru vyčetli. Neměla by zůstat stranou pozornosti.

„Nechci předčasné volby a druhý pokus nebude na zkoušku. Ten musíme dát, musí být jasný. Půjdeme do něj jen tehdy, když si budeme jistí, že důvěru získáme. I jednorázovou, aby vláda už vznikla.“

Přeloženo do srozumitelného jazyka: Jednorázová podpora, aby vláda už vznikla, znamená, že se Babiš chystá vládnout čtyři roky bez faktické podpory. Dejte mi důvěru a na nic dalšího se neptejte, vzkazuje parlamentu.

• Což nás vrací na počátek, k případu onoho nešťastného esenbáka, který se stal šéfem parlamentní kontrolní komise pro GIBS. My si jeho život a dílo připomeneme citátem ze serveru, který zde nemůžeme jmenovat, aby nezemřelo koťátko. Takto odpovídal na otázku, proč komunisti umlátili pátera Toufara:

„Děkuji za dotaz, ale asi Vás zklamu. Nevím a ani mě to nezajímá. To nechávám historikům. Mě zajímá současnost a budoucnost.“
(poslanec Zdeněk Ondráček, 27. února)

Ondráčkovo zvolení vyvolalo ve společnosti lehké pnutí, prý i demonstrace budou. My dodáme, že vždycky existuje i příznivý úhel pohledu a v případě obsazení parlamentních kontrolních orgánů je to tento: Je úplně jedno, který orgán tam sedí, pokud vládne vláda, která má parlamentní kontrolu mírně řečeno na řeznickém háku.

Klidnou mysl, líp už bylo.

Follow @malecak