ANALÝZA. Ruské verze map nejsou žádnou technickou chybou, ale součástí cílené strategie. Popsal ji osobně ruský prezident Vladimir Putin slovy, že „ruské hranice nikde nekončí“. A tak si ruské mapy žijí svou alternativní realitou podporovanou novými učebnicemi i pseudovědeckými knihami.

Rusko dlouhodobě manipuluje historickými fakty – na svérázném výkladu událostí srpna 1968 to zakusila i Česká republika.

A kromě snah přepisovat historii se Kreml snaží měnit i mapy: v realitě, jak potvrzuje jeho agrese vůči Ukrajině počínaje anexí Krymu, tak na papíře.

V nově vydávaných ruských mapách, atlasech, učebnicích a pseudovědeckých publikacích cíleně vykresluje území Ruska i tam, kam oficiálně nezasahuje a zpochybňuje suverenitu sousedních států, jako jsou Litva a Ukrajina.

Na takzvanou „mapagandu“ upozornil tým strategické komunikace EU Stratcom a portál EUvsDisinfo.eu.

Popisuje, jak se dnešní ruský systém opírá o dlouholetou sovětskou tradici, kdy jsou nepohodlné dějiny přepisovány tak, aby ospravedlnily aktuální vojenskou agresi. Nejde o popis reality, ale o její ideologickou úpravu.

Mapy na zakázku Kremlu

Mapagandou se označuje falšování a záměrná dezinterpretace map za účelem podpory geopolitických ambicí.

Kreml se snaží šířit své „aktualizované“ mapy dále po světě v naději, že veřejnost nové hranice postupně přijme jako fakt.

Nejde jen o obrázky na papíře, ale i o praktické kroky vůči oponentům. Rusko přijalo dodatek k zákonu o extremismu, který vyžaduje, aby všechny mapy dostupné ruským občanům online i offline ukazovaly Rusko s jeho „aktualizovanými“ hranicemi z let 2014 a 2022.

Jakékoli jiné mapy zpochybňující jeho územní nároky z let 2014 a 2022 považuje za extremistický materiál.

Ruské školní učebnice jsou upravovány tak, aby propagovaly mýty o ruské neporazitelnosti a vůdcovských schopnostech Vladimira Putina. Známá moskevská univerzita MGIMO vydala například knihu „Dějiny Litvy“, která zpochybňuje litevskou suverenitu, zamlčuje sovětské zločiny a tvrdí, že začlenění země do Sovětského svazu bylo prospěšné. Čtyřsetstránkovou knihu opatřil předmluvou ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Prezentuje v ní Litvu jako „agresivní, protiruskou západní loutku“. 

Mezi autory je i litevský občan Giedrius Grabauskas, který v roce 2020 uprchl do Moskvy poté, co byl v Litvě hledán. Byl blízkým spolupracovníkem Algirdase Paleckise, litevského politika uvězněného za špionáž pro Rusko. 

Podobně byla v roce 2022 vydána upravená verze „Dějin Ukrajiny“.

Hlavním autorem těchto knih je Maxim Grigorjev, který se prezentuje jako historik, ale zároveň vede organizaci šířící dezinformace o Ukrajině a jako dobrovolník se účastnil bojů na Donbasu.

V rámci příprav na válku už v roce 2021 Vladimir Putin pod svým jménem na webu Kremlin.ru publikoval text „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“. Dodnes slouží jako ideologický základ pro agresi proti sousedním státům.

Ruská manipulace s historií ale nesměřuje zdaleka jen na ruskou společnost, ale i na sousední země a mezinárodní společenství.

Kreml se snaží šířit své „aktualizované“ mapy dále po světě v naději, že veřejnost nové hranice postupně přijme jako fakt. Některá západní média a vydavatelství opakovaně prezentovala Ukrajinu a Rusko s chybnými hranicemi.

V čele Ruské geografické společnosti stojí už roky bývalý ministr obrany Sergej Šojgu, muž přímo odpovědný za ruskou invazi na Ukrajinu a obviňovaný z válečných zločinů.

Kupříkladu už v roce 2016 si tehdejší krajinský velvyslanec v Praze stěžoval na mapu v publikaci pražského Ottova nakladatelství, v níž je Krym zobrazen jako součást Ruska.

Ukrajině se byl v roce 2021 nucen omluvit i Mezinárodní olympijský výbor poté, co byl Krym na mapě pro oficiální webové stránky olympijských her v roce 2021 oddělen od Ukrajiny.

Ukažte mi, kde je Ukrajina

„V Německu až 90 % všech prodávaných vzdělávacích produktů – školních učebnic, atlasů, glóbů, nástěnných map, turistických produktů, online mapových služeb – zobrazuje Krym a některá další dočasně okupovaná území jako území, která nejsou součástí Ukrajiny,“ citoval Mykolaje Golubeje, zakladatele projektu „Stop Mapaganda“ americký think tank CEPA – Centrum pro analýzu evropské politiky.

„Jsou zobrazeny jako sporné území, část Ruské federace nebo jako část Ruské federace, na kterou si činí nárok Ukrajina,“ vysvětlil.

Kreml neváhá jít ani hluboko do historie. Když ruský prezident Vladimir Putin před časem opět tvrdil, že Ukrajina není legitimní stát, za „důkaz“ bral starou francouzskou mapu z konce 17. století, na níž – podle něj – Ukrajina není. Jenže ona tam byla a je: pod názvem „Vkraine Pais des Cosaques“, tedy Ukrajina, země kozáků. Ale nač se obtěžovat pravdou.

Není náhoda, že v čele Ruské geografické společnosti stojí už roky dnes už bývalý ministr obrany Sergej Šojgu, muž přímo odpovědný za ruskou invazi na Ukrajinu a obviňovaný z válečných zločinů. Na nové funkční období byl v geografické společnosti opět zvolen v říjnu 2025.

Mimo jiné organizuje vzdělávací projekty (např. Geografický diktát) a patriotickou výchovu, včetně revize učebnic geografie podle moderních hranic Ruska.

Oficiálně – mimo Rusko – však platí, že jediné korektně zakreslené hranice Ukrajiny jsou ty z roku 1991 a jediným správným obrazem Ukrajiny je oficiální mapa OSN.