Kremelská mapaganda: Rusko překresluje mapy a má hranice, které „nikde nekončí“
ANALÝZA. Ruské verze map nejsou žádnou technickou chybou, ale součástí cílené strategie. Popsal ji osobně ruský prezident Vladimir Putin slovy, že „ruské hranice nikde nekončí“. A tak si ruské mapy žijí svou alternativní realitou podporovanou novými učebnicemi i pseudovědeckými knihami.
Rusko dlouhodobě manipuluje historickými fakty – na svérázném výkladu událostí srpna 1968 to zakusila i Česká republika.
A kromě snah přepisovat historii se Kreml snaží měnit i mapy: v realitě, jak potvrzuje jeho agrese vůči Ukrajině počínaje anexí Krymu, tak na papíře.
V nově vydávaných ruských mapách, atlasech, učebnicích a pseudovědeckých publikacích cíleně vykresluje území Ruska i tam, kam oficiálně nezasahuje a zpochybňuje suverenitu sousedních států, jako jsou Litva a Ukrajina.
Na takzvanou „mapagandu“ upozornil tým strategické komunikace EU Stratcom a portál EUvsDisinfo.eu.
Popisuje, jak se dnešní ruský systém opírá o dlouholetou sovětskou tradici, kdy jsou nepohodlné dějiny přepisovány tak, aby ospravedlnily aktuální vojenskou agresi. Nejde o popis reality, ale o její ideologickou úpravu.
Mapy na zakázku Kremlu
Mapagandou se označuje falšování a záměrná dezinterpretace map za účelem podpory geopolitických ambicí.
Kreml se snaží šířit své „aktualizované“ mapy dále po světě v naději, že veřejnost nové hranice postupně přijme jako fakt.
Nejde jen o obrázky na papíře, ale i o praktické kroky vůči oponentům. Rusko přijalo dodatek k zákonu o extremismu, který vyžaduje, aby všechny mapy dostupné ruským občanům online i offline ukazovaly Rusko s jeho „aktualizovanými“ hranicemi z let 2014 a 2022.
Jakékoli jiné mapy zpochybňující jeho územní nároky z let 2014 a 2022 považuje za extremistický materiál.
Ruské školní učebnice jsou upravovány tak, aby propagovaly mýty o ruské neporazitelnosti a vůdcovských schopnostech Vladimira Putina. Známá moskevská univerzita MGIMO vydala například knihu „Dějiny Litvy“, která zpochybňuje litevskou suverenitu, zamlčuje sovětské zločiny a tvrdí, že začlenění země do Sovětského svazu bylo prospěšné. Čtyřsetstránkovou knihu opatřil předmluvou ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Prezentuje v ní Litvu jako „agresivní, protiruskou západní loutku“.
Mezi autory je i litevský občan Giedrius Grabauskas, který v roce 2020 uprchl do Moskvy poté, co byl v Litvě hledán. Byl blízkým spolupracovníkem Algirdase Paleckise, litevského politika uvězněného za špionáž pro Rusko.
Podobně byla v roce 2022 vydána upravená verze „Dějin Ukrajiny“.
Hlavním autorem těchto knih je Maxim Grigorjev, který se prezentuje jako historik, ale zároveň vede organizaci šířící dezinformace o Ukrajině a jako dobrovolník se účastnil bojů na Donbasu.
V rámci příprav na válku už v roce 2021 Vladimir Putin pod svým jménem na webu Kremlin.ru publikoval text „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“. Dodnes slouží jako ideologický základ pro agresi proti sousedním státům.
Ruská manipulace s historií ale nesměřuje zdaleka jen na ruskou společnost, ale i na sousední země a mezinárodní společenství.
Kreml se snaží šířit své „aktualizované“ mapy dále po světě v naději, že veřejnost nové hranice postupně přijme jako fakt. Některá západní média a vydavatelství opakovaně prezentovala Ukrajinu a Rusko s chybnými hranicemi.
V čele Ruské geografické společnosti stojí už roky bývalý ministr obrany Sergej Šojgu, muž přímo odpovědný za ruskou invazi na Ukrajinu a obviňovaný z válečných zločinů.
Kupříkladu už v roce 2016 si tehdejší krajinský velvyslanec v Praze stěžoval na mapu v publikaci pražského Ottova nakladatelství, v níž je Krym zobrazen jako součást Ruska.
Ukrajině se byl v roce 2021 nucen omluvit i Mezinárodní olympijský výbor poté, co byl Krym na mapě pro oficiální webové stránky olympijských her v roce 2021 oddělen od Ukrajiny.
Ukažte mi, kde je Ukrajina
„V Německu až 90 % všech prodávaných vzdělávacích produktů – školních učebnic, atlasů, glóbů, nástěnných map, turistických produktů, online mapových služeb – zobrazuje Krym a některá další dočasně okupovaná území jako území, která nejsou součástí Ukrajiny,“ citoval Mykolaje Golubeje, zakladatele projektu „Stop Mapaganda“ americký think tank CEPA – Centrum pro analýzu evropské politiky.
„Jsou zobrazeny jako sporné území, část Ruské federace nebo jako část Ruské federace, na kterou si činí nárok Ukrajina,“ vysvětlil.
Kreml neváhá jít ani hluboko do historie. Když ruský prezident Vladimir Putin před časem opět tvrdil, že Ukrajina není legitimní stát, za „důkaz“ bral starou francouzskou mapu z konce 17. století, na níž – podle něj – Ukrajina není. Jenže ona tam byla a je: pod názvem „Vkraine Pais des Cosaques“, tedy Ukrajina, země kozáků. Ale nač se obtěžovat pravdou.
Není náhoda, že v čele Ruské geografické společnosti stojí už roky dnes už bývalý ministr obrany Sergej Šojgu, muž přímo odpovědný za ruskou invazi na Ukrajinu a obviňovaný z válečných zločinů. Na nové funkční období byl v geografické společnosti opět zvolen v říjnu 2025.
Mimo jiné organizuje vzdělávací projekty (např. Geografický diktát) a patriotickou výchovu, včetně revize učebnic geografie podle moderních hranic Ruska.
Oficiálně – mimo Rusko – však platí, že jediné korektně zakreslené hranice Ukrajiny jsou ty z roku 1991 a jediným správným obrazem Ukrajiny je oficiální mapa OSN.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Prokop Tomek: Tíha osvobození. Pro Rudou armádu bylo Československo kořist
Nový plán pro ruský návrat: v Benátkách Rusko bude, ale s uzavřeným pavilonem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
Jedna věc je jistá. 2. světová skončila špatně. SSSR neměl existovat. Jedině snad jako rezervace někde na Sibiři.
„V Německu až 90 % všech prodávaných vzdělávacích produktů – školních učebnic, atlasů, glóbů, nástěnných map, turistických produktů, online mapových služeb – zobrazuje Krym a některá další dočasně okupovaná území jako území, která nejsou součástí Ukrajiny,“ – To jsou jen blbe kecy. Ucebnice se vemenuji jednou za dvacet let.
Tak Rusko je samostatné od r. 1991 – jako všechny bývalé svazové republiky SSSR, ale „problém“ začal až po převratu na Ukrajině v únoru 2014… Tedy +- 23 let byl „klid“ve smyslu toho, že nebyly horké války mezi novými státy – byť vznikly mnohde vnitřní občanské války, aby jedinou válkou mezi novými státy byly války Arménie vers. Azerbajdžán, které nakonec dopadly v neprospěch Arménie, která si „uzurpovávala“ území jí de iure nepatřící.. Nové státy z býv. SSSR ( geograficky zejména na západě býv.SSSR) si svoji samostatnost vyložily po svém třeba tak, že vesele a rády válčily jako aktivní pomocníci „Západu“ = USA v jeho válkách Afghanistán, Irák) a ještě se tím chlubily – viz ten ukrajinský velvyslanec Perebyjnis u nás z doby ještě před válkou… V tu dobu – a až do té doby, nemělo Rusko žádný zájem o jiná území, to začalo až po převratu na Ukrajině – což už je jiná story…
Rusové nikdy nebrali rozpad SSSR vážně a vždy považovali odpadlé státy jako svoje kolonie. Ostatně svoje kolonie jako ČR naprosto stejně
… no tak brali to tak, jak to brali, že dokonce nechali ty nově vzniklé státy ( převážně v evropské části býv. SSSR) válčit v různých transkontinentálních válkách, které se jich primárně vůbec neměly týkat, že ? To tedy rozhodně nesvědčí o tom, že by na tyto státy si už tehdy dělalo Rusko nároky. I ta Ukrajina si šla dobrovolně zaválčit do Afghanistánu a Iráku jako „neutrální“ stát – a to také Rusku nevadilo, ale začalo mu to vadit až po puči na Ukrajině, který – když ne primárně, tak sekundárně už tehdy byl proti Rusku, a celý puč byl protiústavní… A ani my – jako ČR jsme se tehdy Ruska nebáli, protože třeba takový bojechtivý Václav Havel proti Rusku nebrojil, aby dokonce v únoru 1990 v USAcongressu žádal svoji vahou (ne těla) to, aby USA pomohly (tehdy) ještě SSSR…
Tedy vám ten Irak opravdu leží v žaludku. A proč by jim měla účast vadit. Ruska se to netýkalo. Nicméně sesazení kolaboranta Janukovyče který usiloval o připojení Ukrajiny k RF a odmítl smlouvu s EU, to už byla jiná káva. To byla zrada ruských zájmů.
… to není primárně o Iráku, protože to bylo brutální porušení mezinárodního práva, kterého se pak nechvalně účastnilo ještě i dalších 53 států a to vč.té Ukrajiny, která se se teď – a pochopitelně, dožaduje mezinárodní pomoci, aby tehdy – nejen v tom Iráku, se tou účastí ve válce (válkách)ještě chlubila… Proto také teď už proti Iránu se „taková pomoc si jít zaválčit“ ostatním (tehdy) ochotným příčí a Trump nadává… U vás vidím, že jste takový bytostný demokrat, který by šel také rád válčit s davem – tedy jednoduchý náhled, že ? A „sesazení kolaboranta Janukovyče“ bylo protiprávně, protože on byl zvolen ve volbách r. 2010, které tehdy byly potvrzeny od OBSE jako řádné… Ale i tak tento Janukovyč souhlasil s požadavky Majdanu – a i EU, aby byly uskutečněny předčasné volby, které měly dále změnit systém politického vedení z prezidentského na parlamentní – a i toto Janukovyč odsouhlasil, aby pak při čtení dohody (nynějším primátorem) Kličkem to vrchní majdanista Parubij ml. najednou zavrhl a tím tak zároveň spustil puč a v podstatě postupný rozklad Ukrajiny… A smlouva s EU pak tedy za Porošenka mohla být schválena natotata, ale dlouho se tak nestalo, aby tedy stále ta Ukrajina – ještě i do vzniku války, stejně v té EU nebyla… Tedy točů až veletočů na té Ukrajině od r. 2014 bylo až až…
O jakém rozpadu Ukrajiny to vykládáte?
…rozpad Ukrajiny ne, protože Porošenko by armádě nařídil útočit – což tedy pak tím bombardováním stejně bylo…Já jsem psal o rozkladu – tedy společnosti, která před pučem nebyla homogenní, ale žili pospolu..
Jsem už nějaký ten pátek na světě, takže vím, že kolem Ruska těch 23 let klid rozhodně nebyl. Pokud beru konflikty vně Ruska, tak například válka v Podněstří v roce 1991 nebo válka v Gruzii v roce 2008. Pak byly ještě dvě války v Čečensku, ale to je v rámci Ruska, takže tématicky to k tomuto článku o překreslování map nepatří. Ale v té Gruzii a Podněstří ten zájem Ruska na území rozhodně byl a je.
..tak já jsem už i nějaký čtvrtek na světě také,ale ty vaše uvedené války -Podněstří a Gruzie, jsou v podstatě „denní epizodky“… U Podněstří – které „vzniklo“ ještě za Jelcina, se v podstatě až do války na Ukrajině vůbec prakticky nepřipomínalo, aby „s Ukrajinou“ se to začalo zveličovat… No on třeba v té době takový Šeriff Tiraspol z Podněstří porazil Real Madrid, že ? Máte dojem, že kdyby tam byla válka, že ten Real Madrid by tam jel ? Odpovězte si sám.. A Gruzie – tedy spíše Jižní Osetie, tak to byla „obrana“ jihoosetinců na „akci“ prezidenta Saakašviliho, který v noci tehdy tu Jižní Osetii nechal bombardovat – tedy „vlastní lid“.. Dobře o tom vypovídal Jaroslav Bašta, který v té době dělal velvyslance v Rusku… A války v Čečensku, tak v uvozovkách to bylo jako ETA ve španělsku, resp. IRA ve VB…
Jo, Bašta, tak to jo.
…“ no Bašta, ne Bašta…“. Ale zkoumejte to, že zda to – co řekl Jaroslav Bašt, byla pravda, nebo ne.. On nikdo to bombardování od Saakašviliho nevyvrátil.. I takový Petr Uhl někdy v r. 2016-17 uvedl, že Saakašvili – jako jeden ze tří postprezidentů po SSSR, nechal bombardovat „svůj vlastní lid“ (další dva prezidenti byli Porošenko a Jelcin).. Nakonec dnes Saakašvili už dlouho sedí „doma“ v base a asi tam v Gruzii nikomu neschází a nevadí, že je za katrem…
Vy byste byl schopen tvrdit i to, že bombardování povstalců na Donbase bylo bombardování vlastních.
bombardování Donbasu bylo bombardováním občanů Ukrajiny ruské národnosti, kteří se „stali povstalci“ až po puči.. Tedy kdyby nebyl puč a konaly se ty předčasné volby – dohodnuté i se zájmem EU, tak by byla Ukrajina dodnes celistvá a bez války.. Návrat do normálna Ukrajiny měly zajistit Minské dohody, které byly schváleny mj. rezolucí v RB OSN, aby ale dosazený Porošenko je stejně nechtěl plnit – a nikdo z potentátů EU, USA ho k tomu ani nenutil, což pak potvrdila i Merkelová…
Nepsal jsem, že v Gruzii a Podněstří je válka, ale že tam byla a od té doby tam jsou ruští vojáci a území je pod ruským vlivem, tedy dochází k překreslování map. V Jižní Osetii a Abcházii Rusko zavedlo platby rublem a vydává obyvatelům ruské pasy. V Jižní Osetii dokonce Ruskem dosazení představitelé samosprávy vyhlašovali referendum o připojení k Rusku.
Rusko kdyby mohlo, tak by nejraději mělo opět sféru vlivu jako za dob SSSR. Stav, že byvalé satelity (včetně nás) jsou nyní svobodné a na Rusku nezavisle berou jako dočasný.
Ne nadarmo sovětští důstojníci při odsunu říkali. “ My se vrátíme“. Rádi by, moc by chtěli.