Spojené státy americké, které letos slaví 250. výročí Deklarace nezávislosti, jsou silně polarizovanou zemí. O příčinách se mluví často: sociální média, ekonomická nerovnost, vzestup politiky identitních skupin i politická korektnost a reakce na ni. Kontroverzní prezident Donald Trump je podle části expertů spíše důsledkem než příčinou tohoto vývoje. Méně pozornosti už má opačný trend: snaha tuto polarizaci aspoň trochu tlumit.

Vedle viditelného politického konfliktu v USA existují i méně nápadné projekty, komunity a prostředí, které se snaží obnovovat schopnost mluvit s lidmi z opačného tábora. Tedy tak, aniž by jeden druhého okamžitě považoval za nepřítele.

Autor tohoto textu oslovil několik expertů, kteří debatovali právě o polarizaci a depolarizaci společnosti na letní univerzitě Acton v Michiganu (pořádající Acton Institute je americký konzervativní a libertariánský think-tank, který spojuje obhajobu volného trhu s náboženskými principy a představou „svobodné a ctnostné společnosti“).

Například v online prostředí si lidé z politicky odlišných táborů dva týdny píšou e-maily, čtou články z periodika „druhé strany“ a pak o obsahu diskutují.

„Politologie rozlišuje zejména afektivní a ideologickou polarizaci. Ideologická označuje ostrý nesouhlas ohledně myšlenek, zatímco afektivní polarizace označuje to, jak se člověk cítí vůči opačné straně. Je to právě afektivní polarizace, která vzrostla,“ upozornil například politolog Christopher Wolfe z University of Saint Thomas v texaském Houstonu.

Za zajímavé považují oslovení odborníci především iniciativy jako Braver Angels, Stand Together, akademický projekt Heterodox Academy či Laboratoř pro výzkum polarizace.

Podle nich mají podobné projekty význam v tom, že vytvářejí prostor pro střet názorů bez okamžité démonizace druhé strany.

Jinými slovy: neodstraňují samotný spor, ale snaží se omezit nepřátelství.

Opravovat rozbitou politiku

„Primární zaměření těchto projektů by se dalo nazvat depolarizace a odvádějí dobrou práci,“ ocenil Dylan Pahman, zakladatel St. Nicholas Cabasilas Institute (Institutu sv. Mikuláše Kabasily) pro pravoslaví a svobodu (jde o menší ideově profilovanou organizaci, která „chce propojovat pravoslavnou tradici s debatou o svobodě, společnosti a ekonomice“).

Zmíněné hnutí Braver Angels spojuje republikány, demokraty a politicky nezávislé občany.

Vytváří místní skupiny, workshopy a debaty, kde se diskutuje o rozdílech se snahou o zdvořilost a hledá se společná řeč. Jak sami říkají, snaží se „opravovat rozbitou politiku“.

Například v online prostředí si lidé z politicky odlišných táborů dva týdny píšou e-maily, čtou články z periodika „druhé strany“ a pak o obsahu diskutují.

Dalším příkladem je spojování republikánů a demokratů v místní komunitě, třeba při stavbě cenově dostupných domů.

Depolarizační platforma Braver Angels organizovala například i debaty konzervativců a liberálů na téma voleb. Následně sestavila seznam návrhů, na nichž se většina účastníků shodla: jak usnadnit hlasování, zvýšit jeho transparentnost a důvěryhodnost a lépe informovat voliče.

Další iniciativou je Heterodox Academy. Považuje se za jedinou nestranickou organizaci věnující se otevřenému bádání, která vzniká zevnitř akademického prostředí.

Její členové zastupují více než tisícovku institucí reprezentují širokou škálu politických, ideologických a akademických perspektiv.

Existuje rozdíl mezi tím, jak silný konflikt lidé vnímají, a tím, jaká je skutečnost. I to je jeden z důvodů, proč podle něj dává smysl mluvit nejen o polarizaci, ale také o možnostech, jak ji brzdit.

Apeluje mimo jiné na to, aby vedení univerzit nevyjadřovalo jménem instituce podporu (nebo naopak nesouhlas) vůči kontroverzním společenským a politickým tématům.

Heterodox Academy vydává brožury s osvědčenými postupy a šíří je i prostřednictvím videí, v nichž učitelé popisují, jak je zavedli do praxe. Jejím spoluzakladatelem je Jonathan Haidt, jeden z nejznámějších badatelů v oblasti polarizace, jehož knihy vyšly i česky.

Laboratoř pro výzkum polarizace je další meziuniverzitní projekt. Zkoumá stranické nepřátelství s cílem lépe pochopit jeho příčiny ve prospěch demokracie.

Ukazuje mimo jiné, jak často mylně vnímáme přesvědčení a záměry členů jiných politických stran.

Většina respondentů v průzkumu citovaném v rámci debaty se kupříkladu domnívala, že členové druhé strany podporují napadení nebo dokonce vraždu svých oponentů. Toto přesvědčení přitom převyšovalo skutečný počet republikánů či demokratů, kteří podporují násilí

„Uvědomění si, že většina politických oponentů násilí neschvaluje, je nezbytným krokem k překonání politické zaujatosti,“ konstatuje studie Laboratoře pro výzkum polarizace.

Důležitá role komunit

Nejefektivnější podle oslovených expertů je, když se dají dohromady lidé skrze společný zájem, který přesahuje politiku.

Na akci mluvili hlavně o roli náboženských komunit. Církve a kostely jsou podle Christophera Wolfeho místy, která zvyšují důvěru a fungují jako „protilátka proti afektivní polarizaci“.

Dylan Pahman to prý vidí ve své farnosti řecké pravoslavné církve, kde se pravidelně schází republikánský státní poslanec a demokratický právník:

„Sejdou se po liturgii na kávu, jedí humus a mluví o své víře a o politice. Jejich společná víra je pro ně důležitější a pomáhá jim v klidu překonat politické rozpory.“

Pahman, editor knihy Křesťanské kořeny americké svobody, je přesvědčen, že je potřeba více neutrálních prostorů, jakýchsi „třetích prostorů“, kde se lidé setkávají kvůli jiným věcem, než kvůli politice. Třeba: když máte děti ve sportovním týmu, můžete se seznámit s dalšími rodiči a přestat tolik řešit, koho volili.

Podobně mluví i Thomas Simpson, který ve své doktorské práci na Gonzaga University ve Spokane studoval, jak si lidé utvářejí názory zejména o politice a náboženství a jak se stávají odolnými vůči změnám.

Setkává se s partou hluboce věřících mužů, kteří jsou silně pro Donalda Trumpa a věrně navštěvují své církve: „Osobně nepovažuji Trumpa za vhodného prezidenta, ale oni si myslí, že je úžasný. Vedeme zajímavé konverzace o politice a kultuře, ale začínáme jako muži víry. A pak se můžeme civilně bavit o politice s vědomím, že nás naše víra drží pohromadě.“

Simpson připomněl, že existuje rozdíl mezi tím, jak silný konflikt lidé vnímají, a tím, jaká je skutečnost. I to je jeden z důvodů, proč podle něj dává smysl mluvit nejen o polarizaci, ale také o možnostech, jak ji brzdit.

Kdy je polarizace správná

USA v těchto dnech hostí mistrovství světa ve fotbale. Celostátní televizní kanály denně informují o fanoušcích z jiných kontinentů, kteří sdílejí pozitivní zkušenosti: vřelé přivítání v restauracích, atmosféru v ulicích, místní jídlo i architekturu.

„Takových detailů je mnoho a jsou skvělou příležitostí, abychom si udělali domácí úkol a zamysleli se nad tím, co naše země skutečně nabízí,“ vysvětlil Pahman.

Někdy je nutný ostrý nesouhlas spíše než kompromis. Ideologická polarizace je nutná, když jsou ve hře základní práva a principy a když čelíme jasnému morálnímu zlu.

Podle něj může mít sportovní akce nezamýšlený, i když dočasný efekt – sblížení lidí, protože nyní USA hrají jako jeden tým.

Do jisté míry má polarizace i historické kořeny, připomněl Simpson, který se v debatě podělil o konverzaci, či spíše vtip, několika fanoušků, který prý zaslechl během mistrovství:

„Angličan říká, že jeho země je nejlepší na světě. Američan se ptá: O čem to mluvíš? Angličan odpovídá: Je to tak. Vždyť naše zločince jsme deportovali do Austrálie a náboženské fanatiky do Ameriky.“

I když by se lidé podle účastníků akce měli vyvarovat afektivní polarizaci a kmenového přístupu, polarizace prý není vždy automaticky špatná.

Jak říká Wolfe, může být dokonce žádoucí. A to, když jsou ve hře základní práva a principy:

„Někdy je nutný ostrý nesouhlas spíše než kompromis. Ideologická polarizace je nutná, když jsou ve hře základní práva a principy a když čelíme jasnému morálnímu zlu.“

Autor je jediný novinář z území bývalého Československa akreditovaný u Svatého stolce ve Vatikánu. Působil v EWTN v Římě, ve Vatikánském rozhlase a v oddělení komunikace Evropského parlamentu v Bruselu.