Asociace soukromého zemědělství ostře vystoupila proti plánu ministerstva financí zavést elektronickou evidenci tržeb (EET). Její předseda Josef Stehlík varuje, že systém „vyčistí trh“ ve prospěch lidí, kteří už nyní daňové zákony nedodržují. „Kdo na tom vydělá? No ten, kdo se nebojí. Kdo už dnes nerespektuje zákon, daňové přiznání nedělá nebo ho nějak ošidí. A ten bude mít zvýhodněnou pozici. Vyčerpaný obchodník skončí a on bude mít volné pole působnosti, aby nabízel zboží na černém trhu,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

• Proč jste vystoupili proti elektronické evidenci tržeb? 

Problém z pohledu našich členů vidíme především v oblasti venkova. Naši lidé na venkově žijí, podnikají, jsou s obcemi přímo spjatí. Mají zájem, aby ve vsích fungoval obchod nebo hospoda. A protože jsme zároveň členy zastupitelstev, víme, jaký problém je hospodu nebo obchod udržet. Nota bene si ještě slibovat, že z ní bude velký výběr daní. Rozhodnutí zavést EET může na venkov dopadnout několika směry. Především se dotyčný nebude trápit s něčím, co bude technicky špatně zvládat. Kde nemá dostupný vysokorychlostní internet – takových obcí jsou mraky. Často ani svou graduací nebude stačit na obsluhu nějaké technické novinky. Je rád, že má svou kasu a ta mu stačí. Souběh těchto dopadů může vyústit v to, že zkrátka na konci roku zavře krám. Nedovedu si představit, až bude obecní ples, jak bude čepovat a prodávat pivo a každému vystavovat dokument o tom, že jsem právě prodal půllitr piva za dvacet korun.

• Právě tyhle plesy jsou jak pro hostinské, ale vlastně pro celou obec vyvrcholením sezóny…

Přesně. Druhá varianta – začne EET ignorovat, obcházet. Řekne si, ať si trhnou nohou. A to je zase negativní dopad. My přece nechceme vytvářet šedou nebo černou zónu, kriminálníky. A to všechno jenom proto, že podnikatele a živnostníky uvalíme něco, co někdo nepromyslel. Zkoumal někdo, jaký dopad bude mít elektronická evidence tržeb do nejobyčejnějšího konce života někde na vesnici?

• Mělo by se tedy více diferencovat, pro koho bude EET platit a pro koho ne?

Nechci obhajovat, že by to pro někoho být mělo, a pro někoho ne. Pro mě je to špatně všude. Ale rozdíl je hospoda v Praze, která má servírku, číšníka, úplně jiné zázemí, trochu jiný obrat, kde se tou kasou nechají věci lépe zvládat. Proti tomu stojí hospoda, kam přijde večer šest, deset štamgastů, kteří si dají dvě tři piva. Kde bude hospodský čekat s evidencí, jestli náhodou nebude spadlá síť. A říkat: Hele Franto, já vám tu účtenku vystavím zítra, musím s tím něco udělat.

• A Franta měl v představám ministerstva financí ještě nedávno povinnost si tu účtenku vzít…

Tak. My vidíme venkovský krámek, kam si zákazník přijde pro tři rohlíky, což je jediný obchod, který tam potřebuje udělat. A bojíme se, že tam dotyčný už rohlíky nabízet nebude, obchod zavře. Trh se vyčistí, pokud je to celé myšleno takhle. A jistě: lidé z venkova si dojedou do hypermarketu. Ale to přece nechceme!

 Čtěte také: Sedláci: Jurečka oslavoval vznik komunistického JZD. Urazil oběti kolektivizace

• No, asi jak kdo. Ono se totiž začíná ukazovat, že smyslem celé věci možná není tak úplně zabránit daňovým únikům, ale získat naprostý přehled nad toky v podnikatelském segmentu. Někdo dráždí Velkého bratra…

Ale jde o online kontrolu jen určitého typu podnikání. Protože jinak bych musel postavit na roveň úplně všechny podnikatele. A je jedno, jestli přijímá platby hotově, nebo přes banku. Je pro mě sice naprosto nepřijatelná, ale kdybych chtěl chápat filozofii paní náměstkyně ministra financí Hornochové, musela by být postavena takhle. Pak bych i platbu uskutečněnou bankovním převodem musel hlásit do centrální evidence, aby viděli, že jsem zrovna nakoupil dvacet tun pšenice. Ale my se zaměřujeme jen na jeden segment, který z pohledu obratu a potenciálního výběru daní zdaleka nereprezentuje očekávání, která od toho na ministerstvu financí mají.

• Andrej Babiš hovoří o nějakých 11 miliardách údajných daňových úniků…

Ale čím je to číslo podložené? Vraťme se ale k podstatě. Někdo bude sbírat ohromné množství i miniaturních dat, jedno dvě jablka v obchodě, sbalí toto množství dat do jednoho obřího souboru – já nevím, co od toho kdo očekává. Jakou díru do světa s tím chce udělat?

• Otázka právě zní, zda to nemá sloužit i trochu něčemu jinému.

Tím jsme u Velkého bratra. Který ale postihuje jen ty, kteří se budou bát, kteří už se bojí dneska. Kteří už dnes účetnictví vedou a snaží se ho vést v rámci možností správně a poctivě. Ti v tom budou pokračovat, jen se jim zvednou náklady. To není jen o software o kterém nikdo navíc neví, jaký bude, zda bude kompatibilní s jeho dosavadními systémy a podobně. Aby necvakala jedna data dvakrát. Logická úvaha je, že buď méně vydělá, nebo jeho zboží prodraží. A kdo na tom vydělá? No ten, kdo se nebojí. Kdo už dnes nerespektuje zákon, daňové přiznání nedělá nebo ho nějak ošidí. A ten bude mít zvýhodněnou pozici. Vyčerpaný obchodník skončí a on bude mít volné pole působnosti, aby nabízel zboží na černém trhu. A počet černých je vždy odrazem míry represe státu vůči trhu.

• To je známá příma úměra, která říká, že jakákoli prohibice nebo represe zvyšuje zisky mafii.

Přesně tak. Bude to mít úplně opačné důsledky, než se očekává.

 Proti ministru zemědělství se šikuje koalice nespokojených. Vadí jim systém dotací

• Pojďme od EET trochu stranou, k systému dotací v zemědělství. Vy jste spolu s některými neziskovými organizacemi vystoupili s kritikou postupu ministerstva směrem k menším projektům. Můžete to vysvětlit?

Bavíme se o Programu rozvoje venkova. My jsme jako ASZ spolu s dalšími organizacemi v době, kdy se připravovaly dotace na přímé platby, snažili dosáhnout lepší pozici pro menší zemědělce. Z různých důvodů se to nakonec nerealizovalo, ale dostali jsme příslib jak ministerstva, tak třeba Agrární komory, že se tyto věci promítnou do Programu rozvoje venkova. Jenže v něm, tak jak byl představen, jsme nic takového nenašli. Čili teď přicházíme se společným návrhem, pod který se podepsalo i 12 nevládních organizací včetně České biskupské konference. Neuspěli jsme.

• V čem váš návrh spočíval?

Chtěli jsme speciálně podpořit malé projekty, sedláky do 150 hektarů a do jednoho milionu výše projektu. A pak bodově zvýhodnit střední projekty, do 5 a 10 milionů. Cílem bylo dostat peníze přímo do venkova, do míst, kde by měly přímo působit.

• Z toho, co říkáte, plyne, že se peníze z velkých projektů na venkov nedostanou?

Náš argument dokonce říká, že pokud na vsi skončí, udělají tam škodu.

• Jak to?

Protože tu oblast zatíží ekologicky, sociálně, pracovníci se budou za projektem svážet, zatíží to infrastrukturu. Nebo peníze skončí ve větší obci, zkoncentrují se do jedné části okresu a zbytek jako by nebyl. Na podobný negativní vývoj doplatilo Slovensko, které si stejný špatný způsob uvažování táhne už od 90. let. My jsme v Česku navzdory těžkostem prosadili, mnohdy silou maximální vůle, že se zde tento centralizovaný model nezavedl, a máme také úplně jinou strukturu hospodaření, než má dnes Slovensko. Zaplaťpánbůh, ještě za posledních sedm, osm let vylepšenou, kdy se podíl hospodařících fyzických osob a rodinných farem zvedl. Což je žádoucí trend. Na slovenský model pozor, tam dnes nakupují farmy Číňané, jsou tam prázdné vesnice. Říkají tomu vesnice duchů, lidé odešli. A přesně se tam ukazuje to, před čím dlouhodobě varujeme, že venkov je v ohrožení ve chvíli, kdy se stane součástí hospodaření podniku, který má deset tisíc hektarů. Tomu jsme se snažili, neúspěšně, zabránit.