ROZHOVOR. Evropská unie po třinácti letech vyjednávání dokončila reformu práv cestujících v letecké dopravě. Nezvyšuje paušální náhrady za zpožděné lety, ale má usnadnit jejich vymáhání, zpřesnit povinnosti aerolinek a omezit některé příplatkové praktiky.

Nařízení EU schválené v polovině července novelizuje dvě dosavadní opatření: nařízení z roku 2004 o kompenzaci a asistenci cestujícím a nařízení z roku 1997 o odpovědnosti dopravce. „Pravidla se uplatní na území Evropské unie a všechny aerolinky, které létají na evropská letiště, musí respektovat evropské i národní předpisy a podmínky svých povolení k provozu,“ říká Blažek.

Co přesně se změní, kdy nová pravidla začnou platit a zda se kvůli nim prodraží létání, vysvětluje v podcastu Bruselská setba advokát Kamil Blažek, partner právní kanceláře Kinstellar.

Musel jste sám někdy při svých cestách řešit nějaké nepříjemnosti spojené s leteckým cestováním, vymáhat škodu a podobně?

Nemusel, respektive neřešil. Neměl jsem žádný z těch opravdu katastrofických případů, o kterých se občas dozvídáme. Znám ale případ klienta, který cestoval na dovolenou přes Rakousko, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Při návratu mu v Austrálii uletěl spoj a aerolinka ho přesměrovala přes Los Angeles. Jenže mu zapomněli říct, že potřebuje americké vízum, které neměl. Když přistál v Los Angeles, dostal pouta. S manželkou strávil 24 hodin v detenčním zařízení a následně ho v poutech odvedli do letadla zpět do Evropy a s razítkem v pase.

To je nezapomenutelný dovolenkový zážitek.

Dostal pak poměrně vysokou náhradu od rakouských aerolinek, protože to byla evidentně jejich chyba. To je ale extrémní případ. Osobně mám naopak i s takzvanými nízkonákladovými aerolinkami, i když dnes už jsou v Evropě skoro dominantní, dobrou zkušenost. Není to samozřejmě business class při mezikontinentálním letu, ale u letů po Evropě na jednu, dvě či tři hodiny v tom pro mě není zásadní rozdíl.

Úprava náhrad, odškodnění a povinností aerolinek tu už nějaký čas existovala. O současné reformě se ale debatovalo dlouhých třináct let. Hlavní spor byl mezi posílením ochrany cestujících a snížením regulatorní zátěže aerolinek. Je výsledkem skutečně kompromis?

Myslím, že je, a je dobře, že k němu došlo, i když to trvalo tak dlouho. Ono totiž provozovat aerolinky není jednoduchý byznys. Je to obor velmi nákladný a citlivý na přírodní katastrofy, změny cen paliv, pandemie nebo války. Letadla stojí obrovské peníze, ať už je aerolinka koupí, nebo pronajme. Nákladní jsou piloti, letušky, letištní a přeletové poplatky… Když se podíváme zpátky, kolik velkých, známých i národních aerolinek za ta léta zkrachovalo, prošlo restrukturalizací, insolvencí nebo se prodávalo v podstatě za nulu, je jasné, že jejich zájem na předvídatelných podmínkách je legitimní. Zájmy tedy byly oprávněné na obou stranách.

Členské státy, hlavně ty s významnými národními dopravci, chtěly v určité fázi snížit kompenzace nebo prodloužit lhůtu, od níž vzniká nárok na náhradu. Evropský parlament naopak více hájil práva cestujících. Dlouho se nedařilo dospět k dohodě; legislativní proces se tak dostal do fáze, která u většiny předpisů vůbec nenastává. Parlament držel svou pozici už od roku 2014 a věc se pohnula až nyní, po mnoha letech. Parlament přitom nestál jen na nějaké politické pozici, ale opíral se o dlouhodobou judikaturu Soudního dvora EU. Původní nařízení například hovořilo o kompenzaci jen při zrušeném letu, ale soudní praxe postupně dovodila nárok na kompenzaci už při zpoždění od tří hodin. Existuje několik významných rozsudků a to, co vznikalo rozhodováním soudů v jednotlivých sporech, se v praxi postupně stalo standardem. Parlament hájil právě tento standard.

V titulcích k tématu se objevovala zkratka, že „Brusel zakázal levné letenky“. Lze to tak říct? Dá se přeci čekat, že aerolinky nové i očekávané náklady patrně promítnou do cen.

Doplnil bych tam jedno slovo: nikdo nezakázal levné letenky, ale falešně levné letenky. Tedy – i ta základní, nejlevnější letenka bude muset zahrnovat určitý minimální rozsah služby. Dopravce nebude moct lákat na letenku řekněme za sto korun, ale pak k ní připočítat dva tisíce za v podstatě povinné příplatky. V ceně bude muset být minimálně osobní věc, například malá taška či batoh pod sedadlo. Možnost účtovat si příplatek za další služby ale zůstává: za větší kabinové zavazadlo, odbavený kufr nebo výběr sedadla.

Jaká je tedy z pohledu cestujícího největší praktická změna?

Především je to větší přehlednost a předvídatelnost. Nároky bude možné snáze vymáhat. To pokládám pro spotřebitele za větší plus než například výrazné zvýšení částek náhrad. Platí, že lidé se většinou neradi soudí. Čím složitější a méně jasný je postup, tím méně často svůj nárok uplatní. Když bude cesta jednodušší, vznikne zároveň větší tlak na aerolinky, aby se chovaly tak, aby ke sporům a narušení cest vůbec nedocházelo.

Pro dopravce je zase výhodou, že po více než deseti letech dohadů budou vědět, jaká pravidla platí, a mohou je započítat do svých kalkulací. Nejde jen o náklady konkrétního letu. Klíčové jsou návaznosti a přestupy: jak moc aerolinka takzvaně napěchuje denní plán letadla. Pokud jsou spoje nalepeny těsně za sebou, dříve nebo později nastane problém. Když si nechá rezervu, riziko klesá, ale klesá i výnosnost. Dá se proto čekat, že náklady na letenky do určité míry porostou. Ale výměnou za to, aby lidé nemuseli trávit noci na letištích. To je podle mě rozumné.

Jedna z velmi praktických novinek: pokud aerolinka do tří hodin nenabídne náhradní spoj, bude si moci cestující zajistit vhodnou alternativu sám a následně požadovat proplacení nákladů. Strop má být až čtyřnásobek původní ceny letenky. To dosud nebylo?

Možnost následně náklady žádat existovala v určité míře i dřív, ale tento limit a jasnější pravidlo jsou určitě novinkou. Cestující nebude odkázán na to, že dopravce nabídne náhradní spoj třeba až za několik dní. Pokud jej aerolinka včas nezajistí, bude moci jednat sám.

Další změna se týká rodin s dětmi: dítě do 14 let má sedět vedle doprovázející dospělé osoby bez příplatku.

Ano, to je milá a vlastně logická věc. V praxi to často fungovalo už dřív, protože rozdělená rodina není problém jen pro cestující, ale i pro posádku. Nově to ale má být automaticky zohledněno už v nabídce a nemá se to řešit až na letišti.

Je ale třeba zdůraznit, že schválené změny nezačnou fungovat okamžitě.

Přesně tak. Po oficiálním zveřejnění změněného nařízení poběží dvanáctiměsíční přípravné období. V době našeho rozhovoru byl konečný text schválen, ale ještě nebyl oficiálně publikován. Počítal bych tedy s účinností zhruba od druhé poloviny příštího roku.

Aerolinky se ale pochopitelně mohou začít přizpůsobovat dříve. Už vědí, že změna nastane, a nemají důvod čekat až na poslední den. Ceny se ovšem průběžně mění i z jiných důvodů – podle konkurence, cen paliva a dalších okolností. V konkrétním případě proto bude těžké přesně říct, zda zdražení letenky způsobila právě tato reforma nebo třeba to, že se Donald Trump špatně vyspal.

Významnou kapitolou jsou takzvané mimořádné okolnosti. Novela tento pojem zpřesňuje; jde o situace, kdy aerolinka neplatí finanční kompenzaci?

Jde o události mimo kontrolu dopravce. Už dosud se jejich výklad formoval hlavně soudní praxí a samozřejmě to tak bude pokračovat i dál. Novela ale výslovněji říká, co mezi takové okolnosti může patřit a co naopak ne. Mohou to být například případy extrémního počasí, stávky řízení letového provozu, bezpečnostní rizika, politická nestabilita, střety s ptáky nebo stávky třetích stran – například pracovníků na letišti, kteří nakládají zavazadla. To jsou lidé a subjekty mimo přímou kontrolu aerolinky.

Naopak mimořádnou okolností obvykle nemají být běžné technické závady ani stávka vlastního personálu aerolinky. Samozřejmě se mohou objevit spory o to, kdo vlastně „vlastní personál“ je. Struktury firem bývají složité, zaměstnanci mohou pracovat pro sesterskou společnost nebo externího dodavatele. Život je prostě pestrý a asi i tohle se bude v čase upřesňovat i právní cestou.

I při mimořádných okolnostech ale zůstává povinnost péče. Na co má cestující při dlouhém čekání nárok?

To je důležité odlišit od paušální finanční kompenzace. I pokud aerolinka za zpoždění právně neodpovídá, zůstává její povinnost postarat se o cestující. Jde o občerstvení a jídlo přiměřené délce čekání, o ubytování v hotelu, pokud je nutné přespat, o dopravu mezi letištěm a hotelem a také o možnost komunikace. Platí to při zpoždění či zrušení letu bez ohledu na příčinu.

A když aerolinka tuto péči neposkytne?

Nejdřív je potřeba se jí domáhat přímo u dopravce, případně u cestovní kanceláře, pokud byla cesta součástí jejího balíčku. Nemá smysl jít rovnou k soudu. Je pak dobré uchovat palubní vstupenku, doklad o narušení letu a všechny účtenky za vzniklé výdaje. Následně se podává reklamace dopravci. Nově by měl existovat standardizovaný formulář a portál, přes který se budou nároky uplatňovat.

Když se věc nevyřeší uspokojivě, přichází na řadu soud nebo příslušný správní orgán v dané zemi, který dohlíží na provoz aerolinek a může mít kompetenci podobné spory řešit. Vedle toho existují i firmy, které se zabývají hromadným vymáháním nároků pro větší množství cestujících. Jednotnější formulář a postup mohou tento typ uplatňování nároků dále rozšířit.

Dopravci chtěli posunout časovou hranici pro finanční kompenzaci alespoň na čtyři hodiny, nikoli tři. To se nestalo. Kde ale podle tebe po účinnosti novely čekat nejvíc sporů a prostoru pro soudní výklad?

Především je dobré říct, že novela prostor pro střety spíše zmenšuje, a to byl jeden z jejích hlavních cílů. Pravidla jsou teď jasnější a přesnější. Z definice ale každý zákonný nárok musí zůstat do určité míry obecný a konkrétní životní situace na něj musí někdo „napasovat“. Někdy to půjde, někdy ne – a pak vznikne spor.

Jedna skupina sporů se bude pravděpodobně týkat zmíněných mimořádných okolností. Třeba právě o to, zda šlo o stávku vlastního personálu, nebo jiné společnosti, která je s dopravcem propojená. Další oblastí budou technické závady: byla to běžná technická závada, nebo nikoli?

A pak zavazadla. Jak velké vlastně může být bezplatné příruční zavazadlo? Dnes se to obvykle definuje rozměry nebo hmotností, ale bude se třeba také řešit, zda se věc vejde pod sedadlo. Někdo pak může navrhnout sedadla s menším prostorem pod nimi a zavazadlo se tam najednou nevejde. I tady život přinese spoustu zajímavých situací.

Je to tedy přes všechny možné výhrady posun správným směrem?

Je to pokrok. A pro prázdninové cesty je to dobrá zpráva. Můžeme Brusel zase jednou za něco pochválit, i když, jak pravidelně připomínáme, Brusel nejsou nějací oni. Jsme to i my, včetně českých politiků, kteří se na té společné práci podíleli.