Izraelská armáda na hranici pásma Gazy. Foto: Profimedia

Jan Urban: Ve válce slova nezmůžou nic. Platí to i pro soudce z Haagu

Napsal/a Jan Urban 28. května 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. V zaznamenaných lidských dějinách neexistuje jediný případ, kdy by válka skončila na příkaz soudu. Nestane se tak ani v případě tragického konfliktu mezi státem Izrael a teroristickou strukturou Hamás, ovládající od roku 2005 pásmo Gazy.

Mezinárodní soud v Haagu v historicky prvním podobném rozsudku přikázal Izraeli okamžitě přerušit vojenské operace v předměstí Rafáh, které je poslední částí enklávy plně kontrolované Hamásem.

Zároveň Hamásu přikázal propustit všechny dosud zadržovaná izraelská rukojmí, přikázal otevřít přechody pro dodávky humanitární pomoci a ohlásil vydání zatykačů na nejvyšší představitele obou válčících stran. Soudní rozhodnutí s těžko představitelnými politickými důsledky.

Živé štíty v Gaze

Především – Mezinárodní soudní dvůr je institucí Organizace spojených národů a jako takový se může zabývat výhradně posuzováním jednání států. Hamás je teroristická organizace, ovládající násilím pouze území pásma Gazy. Nereprezentuje žádný stát.

Připomeňme, že v roce 2005, kdy se po stažení Izraele z Gazy mohlo zdát, že Palestinci mají šanci na demokratickou cestu k vlastní státnosti a míru, Hamás v Gaze vyhrál ve volbách nad korupcí prolezlou a hluboce nepopulární Palestinskou samosprávou.

Během dvou dalších let ale násilím ovládl všechny správní orgány a především ozbrojenou policii v Gaze. Všichni, kdo nesouhlasili, byli zavražděni, nebo uprchli. Palestinská samospráva se musela stáhnout na okupovaný Západní břeh.

Z Gazy se pod vládou Hamásu stala opevněná teroristická základna s více než dvanácti stovkami podzemních tunelů, zbrojních dílen a velitelských stanovišť, často vědomě a v rozporu s mezinárodním válečným právem ukrytých pod nemocnicemi a mešitami.

Jediné skutečné nebezpečí pro radikální strategii izraelského premiéra Benjamina Netanyahua představuje neustávající a v řadě ohledů posilující protestní hnutí v samotném Izraeli.

Hamás tedy více než patnáct let vědomě budoval systém pevností v hustě obydlené městské zástavbě, která nevyhnutelně a opět vědomě udělala z více než dvou milionů Palestinců v Gaze živé štíty. A to je opět válečný zločin.

A bude hůř…

Reakce mezinárodního společenství a značné části mladé generace na Západě vycházejí logicky z obrazů masového utrpení palestinského civilního obyvatelstva. Více než třicet šest tisíc mrtvých a přes osmdesát tisíc zraněných je až příliš krutou cenou této zbytečné války. A bude ještě hůř.

Války mají svojí neúprosnou logiku, která jediná bude řídit kroky obou stran. Izraelská armáda nemůže nepokračovat v dobývání poslední opevněné části předměstí Rafáh. Poslední oddíly a velení Hamásu se nemohou vzdát a budou do poslední chvíle a bez ohledu na civilní ztráty pokračovat v odporu v touze po islamisty ceněné mučednické smrti.

Bezzubé jednání Mezinárodního soudního dvora na tom nic nezmění, stejně jako společné prohlášení Irska, Španělska a Norska o přípravě uznání palestinské státnosti. Jediné skutečné nebezpečí pro radikální strategii izraelského premiéra Benjamina Netanyahua představuje neustávající a v řadě ohledů posilující protestní hnutí v samotném Izraeli.

Demonstrace desítek tisíc lidí na řadě míst země požadují s neutuchající silou už několik měsíců okamžité uzavření příměří v Gaze výměnou za návrat všech zbývajících rukojmí.

Odvaha „kašlat“ na politiku

Cíle radikálů na obou stranách mají mnoho společného. Hamás otevřeně vítá civilní oběti a nedělá nic pro jejich omezení. Izraelská armáda se může snažit, jak chce, ale v přeplněné a z velké části už zničené městské zástavbě nemá šanci civilním obětem zabránit.

Hamás se zároveň snaží za jakoukoliv cenu přeskupovat a obnovovat boje v už izraelskou armádou vyčištěných aglomeracích severní a střední Gazy. Bitvy z posledních dnů v už domněle „vyčištěných“ čtvrtích Jabalia a Zeytoun ovšem izraelská armáda vítá, protože dále oslabují a do velké míry i likvidují poslední bojové rezervy organizovaného ozbrojeného odporu mimo Rafáh. Hamásu se navíc utrpení a civilní oběti politicky a propagandisticky mimořádně vyplácí.

Ve válkách slova a politická prohlášení většinou znamenají pramálo, či spíše vůbec nic. Jediný čin je v rozhodující chvíli důležitější než padesát rezolucí či tisíc politických prohlášení.

Jestliže v devadesátých letech minulého století vytvořená právní doktrína „humanitárních intervencí“ přijala za své, že masové utrpení a ztráty lidských životů v mezinárodních krizích jsou dostatečným důvodem pro zásah mezinárodního společenství, pak dnešní humanitární krize v Gaze nejenom splňuje, ale daleko překračuje všechny předepsané požadavky.

Mezinárodní vojenská intervence, která by z moře obsadila většinu jen řídce obydleného pobřežního pásma, vybudovala humanitární zónu bez přístupu válčících stran a převzala její zásobování, by přiblížila konec války víc než desítky proklamací.

Všechny způsoby úspěšné distribuce humanitární i lékařské pomoci jsou známy už desítky let. Spojuje je jediná vlastnost – odvaha rozhodovat a „kašlat“ na politiku.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)