Jan Urban: Sarajevská princezna. Kniha jako zázrak a lidskost cynických pozorovatelů válek
V létě 1993 celý svět sledoval osud pětileté Irma Hadžimuratović, těžce zraněné během bombardování Sarajeva… Až nyní vyšla kniha Sarajevská princezna, již napsal muž, který ji tehdy operoval. Napsal ji v Praze; před válkou totiž nakonec utekl a pracuje v motolské nemocnici.
V textu pro HlídacíPes.org na knihu i na autora upozorňuje Jan Urban. Novinář, který sám v Sarajevu působil jako válečný zpravodaj.
Cyničtí stárnoucí chirurgové říkají, že nejlepší operace je ta, ke které nemusí dojít. Kdyby pětiletou Irmu Hadžimuratovič počátkem devadesátých let v obléhaném Sarajevu nezasáhla minometná střepina, nevznikla by po dvaceti letech ani kniha „Sarajevská princezna“, která v pondělí vyjde v Praze. A Irma by dál žila i s maminkou, která se jí marně snažila zakrýt vlastním tělem.
Rok života navíc
Irmu operoval mladý chirurg Edo Jaganjac. V normálních podmínkách by Irma přežila. Operace se podařila, ale nedostatek léků a přístrojů, běžných v každé jiné nemocnici, všechno zvrátil. V té chvíli ještě stačilo Irmu dostat ze Sarajeva do jakékoliv nemocnice. Jenomže to by musel někdo povolit. Začal souboj s byrokracií OSN, nechutí mezinárodních organizací a západních vlád, které nechtěly riskovat problémy s „narušováním embarga“.
Nakonec zvítězila lidskost těch nejcyničtějších pozorovatelů válek. Lékaři přesvědčili novináře světových televizí, aby o příběhu malé umírající Irmy natočili několik reportáží. Příběh jejího umírání a lidské lhostejnosti politiků zasáhl celý svět.
Britský premiér John Major vyslal do Sarajeva vojenský speciál, který během dvou hodin dopravil umírající holčičku do Londýna.
Příliš pozdě. Britští lékaři jí dokázali už jenom o jeden rok prodloužit život. Příliš pozdě pro Sarajevskou princeznu, jak ji pojmenovala televize BBC. Ale boj o její záchranu otevřel cestu pro evakuaci stovek dalších zraněných. Happy end to není.
Vzpomínky z Motola
Strhující knihu vzpomínek na tu dobu napsal v Praze po více než dvaceti letech její chirurg Edo Jaganjac. V minulých měsících měla obrovský ohlas v bývalé Jugoslávii – stejný v Sarajevu, jako v Bělehradě nebo Záhřebu.
Je vynášena do nebes literatury a považována za jednu nejlepších knih o válkách rozpadající se Jugoslávie. Český překlad je první na světě, v jednání jsou zatím překlady do slovenštiny a angličtiny.
Edo Jaganjac jezdí dál každý den do práce v motolské nemocnici. Málokdo zná jeho historii. Málokdo rozumí tomu, proč se usmívá víc, než my ostatní. Zažil peklo, ale zachránil svoji rodinu. Zřejmě by byl raději, kdyby tu knihu nemusel napsat.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Schéma elita vs. lid už neplatí. Vítězí spotřeba a zábava pro všechny
Investor Brůna: Penzijní spoření? Tak to raději garáž
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
1 komentář
Omlouvám se za poněkud cynický přístup,ale bohužel lze dokumentovat i u nás desítky opačných případů, kdy i náš zdravotní systém nechal lhostejně pacienty bez potřebných operací a potřebné lékařské pomoci-třeba i zemřít,aniž se té pomoci dovolali-právě proto že ta pomoc by byla v rozporu s formálními předpisy jakož i striktními pravidly o proplácení výkonů zdravotními pojištovnami.
Už i ten pojem „Sarajevská princezna“-mimochodem, vymyšlen BBC v době oné medializace-ukazuje podstatu onoho zazraku-žijeme skutečně v období vládnoucí mediooligarchie která individuálně a ze svých zájmů rozhoduje kdo má zemřít aby zdroje zůstaly pro jiné, a naopak kdo má přežít na úkor jiných