Miloš Zeman se loučí. Takto kynul při návštěvě Škody JS, firmy, kterou donedávna vlastnila ruská Gazprombank (nyní firmu ze 100 % ovládl ČEZ). Foto: Ladislav Němec/ MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Opoziční smlouva, aféra „novičok“ a „čučkaři“. Zeman slaví osmdesát

Napsal/a Jan Urban 28. září 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Miloš Zeman, slavný Baron Prášil postkomunistické éry, se dožívá osmdesátin – a už jenom proto sluší se poblahopřát. Stal se nečekaným ale logickým symbolem zklamání a znechucení velké části české spotřební společnosti, která po konci komunistického režimu na chvíli uvěřila, že ve svobodě bude moci chtít být lepší.

Zeman se svým alter ego Václavem Klausem vstoupili do české politiky v době, kdy svět vcházel do přelomového období informační revoluce, stejně nepřipraveni jako celá nastupující postkomunistická elita.

Instinktivně ale pochopili, že česká většinová společnost, zdecimovaná půlstoletím diktatur a ztrátou generací politických, ekonomických a intelektuálních elit, bude následovat příslib spotřeby, okořeněný obrazem kohokoliv, kdo by jí v tom mohl bránit.

Poznali, že silná slova, strašák konfliktu a co nejrychlejší postavení „stranických“ struktur privilegovaných a nedotknutelných kádrů představují nejjednodušší „politické“ řešení všech problémů a recept na výhru ve volbách. Nutné reformy přežitých komunistických pořádků, zastaralá dopravní infrastruktura či podřízenost práva politice musely počkat.

Na víc jsme neměli

Václav Klaus tak na začátku devadesátých let mohl úspěšně slibovat pronikavé úspěchy pravicovosti, a přitom zcela levicově stamiliardovými injekcemi sanovat rozkradený bankovní sektor. Alespoň pro prvních pár let tím oslovoval ekonomicky aktivnější a úspěšnější.

Chléb, hry a obraz nepřítele před branami se staly mantrou politiky nové doby a vychovaly zcela nový typ politika, bezskrupulózního lháře a populisty.

Miloš Zeman se ve stejné době svého sociáldemokratického předstírání pasoval do role představitele „dolních deseti milionů“. Sliboval vázat „stranické knížky do kůže členů ODS“, dramaticky odhaloval „pokusy o státní převrat“ a „bojoval proti korupci“, nic z toho ale nebyla pravda. V dospělejší a kritičtější společnosti by ani jeden z této nesvaté dvojice nemohl uspět, jenže české prostředí na nic lepšího prostě nemělo.

Když se společnost začala probouzet, vymysleli ještě bystrou fintu „opoziční smlouvy“, která jen akcelerovala všechna korupční negativa. Oba tím vyčerpali svoje možnosti a šance pro jakékoliv příští parlamentní volby. Do velké míry se okoukala i jejich ideologická nálepka.

Oba se proto zcela shodně stali nezastíranými populisty. Jako by tím předvídavě předběhli obecný vývoj parlamentní demokracie v rozvinutých spotřebních společnostech, kde bleskový nástup mobilních telefonů, internetu a především sociálních sítí během neuvěřitelně krátké doby proměnil základy politické komunikace a zničil důvěru společenství ve vlastní elity.

Chléb, hry a obraz nepřítele před branami se staly mantrou politiky nové doby a vychovaly zcela nový typ politika, bezskrupulózního lháře a populisty.

Miloš Zeman a Václav Klaus byli prvními středoevropskými věrozvěsty nové doby. Vychovali další generace postmoderních populistů a připravili pro ně voliče. Pomohli nereformovatelným českým komunistům přežít politickou smrt.

Stvořili Andreje Babiše s jeho bezostyšnou píár mašinérií, stejně jako jeho primitivnější kopii Tomio Okamuru i jeho postklausovskou nacionálsocialistickou variantu. A především navykli voliče, že lež je v politice normální.

Autoritativní hlupák

Miloš Zeman dožil konce svého prezidentského mandátu a za sebou, kromě pachuti ostudy, nechal nezanedbatelné dědictví, které bude ovlivňovat českou společnost i politiku ještě řadu let či spíše desetiletí. Opakované průzkumy voličských preferencí prokazují, že dnes už přes polovinu oprávněných voličů v České republice dává přednost iracionálním populistickým schématům.

Pokud by se jejich představitelé dokázali spojit, budeme namísto jakkoliv nedokonalé demokracie západního střihu zažívat maďarsko-slovenské experimenty s polodiktaturou „řízené národní demokracie“.

Nemuselo to dojít tak daleko. Kdyby české politické strany, které samy sebe nazývaly „demokratickými“, braly právní stát a demokracii vážně, političtí excentrici jako Zeman a Klaus by nikdy nemohli dojít tak daleko.

Všechny informace k uvážlivému rozhodování a volbě byly na stole. Stačí si připomenout jedenáct let starou videozdravici „Milošku, žaluj!“ z doby před jeho druhou prezidentskou volbou.  Nejenomže se rozzlobený Miloš Zeman nikdy neodvážil žalovat ani jedno z přednesených tvrzení o jeho korupcí protkané politické kariéře. Nikdo se je nikdy neodvážil ani vyšetřit, natož o nich mluvit v médiích.

Česká politika stejně tak s nadhledem přehlédla i obzvláště nevkusnou oslavu Zemanových jednasedmdesátých narozenin v přeplácané ruské restauraci na newyorském Manhattanu, stejně jako jeho kádrování členů vlády a posměšky z covidového „akvária“.

Nikdy se nedokázala tvrdě vymezit proti otevřeně protiústavním krokům a naschválům, jakými byly odmítání jmenovat profesory, či naopak udělování státních vyznamenání trestně stíhaným korupčníkům, vyhrožování trestním stíháním a v případě OKD dokonce jejich organizováním.

Připomenutíhodná jsou jeho skandální „hodnocení“ práce českých a spojeneckých zpravodajských služeb v aféře novičok či jejich znevažování při vyšetřování teroristického útoku ve Vrběticích. V jeho pojetí čeští „čučkaři“ v případě přípravy ruské agrese proti Ukrajině jenom naletěli „další blamáži amerických tajných služeb“.

Autoritativní hlupák prohlásil pouhých pět dní před zahájením agrese, že „válka nebude“ – a nikdy se za ty pomluvy zpravodajcům ani neomluvil.

V sobotu 28. září tedy kohorta věrných nohsledů oslaví v luxusním Hotelu Štekl vedle zámku Hluboká osmdesátiny Miloše Zemana. Dříve to bylo jen příslušenství k zámku, byty pro služebnictvo a úředníky, ale především psince a stáje pro koně.

Pozvaní pánové a dámy si oslavu určitě užijí. Pro ty, kdo si pamatují, se jenom připomene pocit dvojího studu. Jeden za škody a buranství, které za sebou Miloš Zeman nechal, a ten druhý za onu nadpoloviční většinu, která ho po dlouhá léta podporovala.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)