Jan Urban: Miloš Zeman ve službách Kremlu
KOMENTÁŘ. Starý hodinářský vtip praví, že i rozbité hodiny ukazují přesný čas – sice jenom dvakrát denně, ale přesně. České republice ale s práce-neschopným prezidentem a zbabělou politickou scénou čas nenávratně utíká, píše ve svém komentáři Jan Urban. Text vyšel v nultém čísle Týdeníku Forum a nejnovější události kolem prezidenta Miloše Zemana a zjištění, že BIS odposlouchávala jeho okolí, zdůrazňují jeho aktualitu.
Český politický systém připomíná hodiny, které nejdou. Jeden z největších evropských vědců sedmnáctého století, holandský fyzik, matematik a astronom Christiaan Huygens řekl, že hodiny jsou nejpřesnějším symbolem lidské společnosti. Jediné zaseknuté ozubené kolečko zastaví celé složité soukolí hodinového stroje. Protože jenom souhra a přesnost všech součástek umožňují fungování něčeho tak dokonalého, jako jsou hodiny – nebo lidská společnost. Huygens o tom musel něco vědět. Byl zakladatelem horologie – vědy o měření času a hodinářství.
Přirovnat prezidenta České republiky k zaseknutému ozubenému kolu, kvůli kterému nefunguje celý hodinový stroj, je ještě umírněné. Žádný kousek kovu totiž nemůže aktivně poškozovat stroj, jehož je součástí. Miloš Zeman není ani šílený. Nedospělá česká polistopadová „politika“ ho však naučila, že na vrcholných pozicích se může udržet jen bezostyšným lhaním a rozbíjením jakékoli možné opozice ještě předtím, než vyroste. Od poloviny devadesátých let a „zasvěcení“ od svých komunistických proruských patronů Zdeňka Zbytka a Miroslava Šloufa, se stále více obklopoval jen lidmi slabými a korumpovatelnými. Vzdorovat mu dokázali nemnozí – třeba Pavel Rychetský a Vladimír Špidla – ale ti byli velmi rychle vypuzeni z jeho oběžné dráhy.
Varování kapitána Vrůbela
Je třeba nalézt odpověď na otázku, zda tento prezident škodí českému státu s nějakým vědomým cílem, nebo je pouhou nemocnou loutkou, kontrolovanou a voděnou (dnes už raději voženou na invalidním vozíku) někým jiným, kdo sleduje vlastní cíle nebo dokonce cizí zadání. Jeden z nejinteligentnějších mladších důstojníků československé komunistické rozvědky René Vrůbel byl v prosinci 1989 vůbec prvním, kdo Koordinačnímu centru Občanského fóra začal rozkrývat strukturu a fungování Státní bezpečnosti. Necelé dva roky před listopadem 89 byl spolu se třemi dalšími rozvědčíky přeřazen na takzvanou Druhou správu StB a pověřen kontrolovat rostoucí zahraniční styky československých disidentů. Chápal to jako profesní ponížení.
V listopadu a prosinci 89 bylo jedním z horkých témat veřejné diskuze ničení archívů a především osobních svazků StB. Vrůbel přiznal, že už po prvním rozkazu skartoval všechnu dokumentaci případů, které měl na starosti, ale varoval, že pro budoucnost je stokrát důležitější, jaké materiály předávala II.správa svým sovětským „poradcům“. „Každý, i ten sebepitomější poznatek z terénu musel být zapsán a v den zpracování v kopii předán poradcům. Především je zajímali osobní charakteristiky a poznatky o slabostech prověřovaných lidí – a to nebyli jenom disidenti. A všechno šlo okamžitě do Moskvy. Tohle by vás mělo strašit. Protože v téhle branži se nic neztratí. Všechno se využije, jedno jestli hned nebo za padesát let“.
V posledních letech o varování kapitána Vrůbela přemýšlím dost často. Česká polistopadová „politika“ v sobě má řadu temných nebo nesnadno vysvětlitelných míst, ve kterých jen s malou trochou logiky a, samozřejmě, bez hmatatelných důkazů, lze hledat ono „cizí zadání“. Zachovaná sovětská zpravodajská síť na území bývalého Československa, nenarušená ani o třicet let opožděnou likvidací špionážní centrály s desítkami agentů na ruské ambasádě. Ukrytá komunistická vojenská kontrarozvědka, kontrolující ještě po roce 2010 udělování bezpečnostních prověrek – v členské zemi Severoatlantické aliance. Příliš mnoho podivností, zdálo by se. Nebo všechna ta zbabělost a zkorumpovanost české politiky opravdu rostla výhradně z domácích kořenů čecháčkovského jánabráchismu a normalizačního rozkrádání eráru?
Příliš mnoho náhod
U Miloše Zemana je však oněch „ruských náhodností“ až příliš mnoho. Nikdo ho neznal lépe a pro jeho politickou kariéru neudělal víc, než zesnulý Miroslav Šlouf. Sám byl od mládí nomenklaturní kádr ve vysokých funkcích normalizačního establishmentu, od raných osmdesátých let pravá ruka komunistického vlastizrádce Antonína Kapka, podle takzvaného Mitrochinova archívu registrovaného jako důvěrník KGB. Šlouf, s mimořádně důvěrnými kontakty na před i polistopadové diplomaty ruské ambasády, stejně jako na polistopadové české podsvětí, udělal z Miloše Zemana postupně předsedu ČSSD, premiéra a nakonec i prezidenta. V té chvíli se stal nepohodlným, byl odstaven a zatrpkl. Ve svých pozdějších pamětech však přinesl třaskavou psychologickou charakteristiku dnešního prezidenta, jako jedince, kterého ovládá už jenom „nevypočitatelná náladovost, urputná zatvrzelost a prakticky nulová sociální inteligence“.
Prokremelské aktivity Miloše Zemana
Pravidelný oligarchův host
– Zeman se přátelí se s někdejším šéfem ruských železnic, miliardářem, blízkým Putinovým spolupracovníkem a bývalým důstojníkem KGB Vladimirem Jakuninem. Je pravidelným účastníkem konference Dialog civilizací, kterou Jakunin pořádá na ostrově Rhodos. Zeman tam začal cestovat již době, kdy byl „jezevcem na Vysočině“ bez politického vlivu.
Poradce z Lukoilu
– Hlavním poradcem prezidenta Zemana je Martin Nejedlý. Muž, který zhruba deset let strávil v Rusku, ale detaily ze svého životopisu odmítá sdělit. Po návratu do Česka působil jako jednatel a spolumajitel české pobočky ruského ropného gigantu Lukoil.
Remek za dveřmi
– V květnu 2015 Zeman přibral Nejedlého na osobní jednání s Putinem v Kremlu. Naopak český velvyslanec Vladimír Remek musel zůstat za dveřmi. Což je v diplomacii jev krajně neobvyklý
Zrušme sankce
– Český prezident dlouhodobě oroduje za zrušení ekonomických sankcí, jež označuje za údajně nefunkční, zbytečné, nesmyslné a kontraproduktivní.
Uznejme ruský Krym
Světovou veřejnost zaujal (či spíše pobouřil) Zeman v říjnu 2016 svým návrhem na to, aby Krym byl jednou provždy uznán za ruský a Rusko aby Ukrajině platilo kompenzaci. Nápad – respektive jeho druhou část – odmítlo dokonce i Rusko.
Zelená hybridní válce
– Kremelské stratégy hybridní války potěšilo jeho tažení proti Centru proti dezinformacím a hybridním hrozbám spadajícímu pod tuzemské ministerstvo vnitra. Zeman z kritiky úřadu udělal dokonce hlavní téma svého vánočního projevu v roce 2016.
Za Rosatom a Sputnik V.
– Zeman vytrvale lobbing za účast ruské firmy Rosatom v tendru na výstavbu dalšího jaderného bloku v Dukovanech. Stejně tak propagoval očkování neschválenou vakcínou Sputnik V., dokonce napsal dopis, ve kterém žádal ruského prezidenta o jeho dodání.
Dvě verze Vrbětic
Prezident dlouhodobě bagatelizace aktivity ruských tajných služeb v Česku. Po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích tvrdil, že kromě vyšetřovací verze spojené s Ruskem existuje ještě jedna: že dělostřelecká munice explodovala kvůli neodborné manipulaci. Agenti i policisté to popírají.
Lhaní o novičoku
Zeman počátkem května 2018 uvedl, že podle Vojenského zpravodajství se v Česku vyráběl novičok, podle BIS nikoliv, a že se přiklonil ke zprávě armádní tajné služby. Obě zpravodajské služby to přitom popřely. Jeho vyjádření využil Kreml ke zpochybnění britského tvrzení, že novičok, kterým byl v Británii otráven dvojitý agent Sergej Skripal, pocházel z Ruska.
Dnešní Zemanovi hlavní důvěrníci, Martin Nejedlý a Vratislav Mynář, se k němu dostali při organizování prezidentské kampaně a pokusu o založení politické strany jednoho vůdce á la Benito Mussolini, jako „Šloufovi kluci“, jím vyškolení a prověření nejméně pěti lety společného „podnikání“. A nemohlo být nakonec symboličtějšího důkazu pokračování „šloufismu“, než byl společný příchod tajemného Martina Nejedlého a pražského kmotra Tomáše Hrdličky na Šloufův pohřeb v únoru 2018. Už jenom z těchto důvodů by měl být Miloš Zeman vnímán jako mimořádné riziko pro bezpečnost státu.
A je možné, že to dnes už vnímají nejenom zpravodajské služby, ale i velká část českých politických stran. Jenže ty jsou také jenom součástí umrtveného hodinového stroje našeho ústavního systému. Problémem je, že jim tento stát ničící stav momentálně vyhovuje. Většina českých politiků v soukromí přizná, že prezident už není schopen vykonávat svěřenou funkci, natož fungovat jako vrchní velitel ozbrojených sil či zastupovat stát navenek. Tatáž většina jeho důvěrníky a poradci pohrdá, a posmívá se „zabarikádovanému“ Pražskému hradu. Nemají však dost zodpovědnosti a odvahy s tím něco před volbami udělat.
Senátní selhání
Nikdo si už dnes nechce vzpomenout, že pět předsedů senátních výborů pověřilo výbor pro bezpečnost a zahraniční vztahy, aby zpracoval analýzu a navrhl plénu Senátu, jak přimět prezidenta, aby respektoval ústavu. Když to výbor pod vedením senátora Pavla Fischera udělal a předložil návrh, aby plénum Senátu zahájilo formální ústavní proceduru, v níž by nakonec rozhodoval Ústavní soud, vypukla panika. Grémia politických stran v obavě z voleb a pověstné mstivosti Miloše Zemana rychle domluvila svým zástupcům v Senátu, takže dnes ctihodní senátoři a senátorky raději mlčí. Ti méně slušní a více bojácní dokonce po straně tvrdí, že to celé byla jen iniciativa Pavla Fischera, který prý kolegům navíc nedodal dostatečně průkazný materiál, aby vůbec mohli rozhodnout. Velká část z nich třiačtyřicetistránkovou zprávu výboru ani nečetla.
Selhal i předseda Senátu Miloš Vystrčil, který přitom sám patřil mezi iniciátory zpracování analýzy. Schoval se za údajně dvoukolovou anketu více než dvaceti ústavních právníků, kterou se však neodvážil zveřejnit. Pouze čtyři známí právníci potvrdili, že napsali krátká vyjádření. Závěrečná zpráva stálé komise senátu pro ústavu je pak otevřeně alibistickým a odborně těžko obhajitelným textem, který nezakrytě zkoumá jenom důvody a výmluvy, proč nedělat nic.
Starý hodinářský vtip praví, že i rozbité hodiny ukazují přesný čas – sice jenom dvakrát denně, ale přesně. České republice ale s práce-neschopným prezidentem a zbabělou politickou scénou čas nenávratně utíká.
Text vyšel v nultém čísle Týdeníku Forum, na jehož přípravě se redakce HlídacíPes.org podílí.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
43 komentářů
Ještě 1 rok a 196 dní.
A bude snad klid
Doufejme že dřív, je to neskutečná katastrofa a ostuda ČR, těsně za ním je naše oligarchická vláda plná neschopných ale o to nabubřenějších hlupáků. 32 let po revoluci, jak smutné. Ještě že se toho VH nedožil, zřejmě jsme se o demokracii málo starali a brali ji jako samozřejmost.
Ano, pane Dušane, ještě 1 rok a 196 dní. Pokud ovšem Češi po Miloši Zemanovi opět nenaletí ruské a proruské propagandě a nezvolí si někoho ještě horšího. Po minulých parlamentních a prezidentských volbách si nečiním o českém národu žádné iluze. Tomio Okamura, Václav Klaus mladší a Vladimír Dlouhý se jen třesou, až se místo na Pražském hradě uvolní. Myslíte si snad Dušane, že by některý z nich byl lepší než Miloš Zeman?
Díky za text se zajímavými souvislostmi. Postoji Senátu nerozumím.
Doporučení Stálé komise pro Ústavu z minulého měsíce, ve které vyústilo projednávání možnosti Senátu usnést se podle čl. 66 Ústavy o existenci vážných důvodů, pro které není prezident schopen zastávat svůj úřad, vzbuzuje mnoho otázek.
V první řadě je zde samotná otázka závěru jednání komise pro Ústavu – nedoporučení se zabývat věcí pro její nepodloženost. Zcela logicky se nabízí dotaz, zda se Senát vždy na svém plénu zabývá jen věcmi podloženými důkazy. Podstatou parlamentní demokracie je diskuse, svobodná diskuse – kdy se mohou a mají projednávat i věci nepodložené a v návaznosti na plynoucí diskusi je možné podklady doplňovat a věci řešit. Parlament není soudní dvůr, nemá hodnotit důkazy, je to fórum, kde se mají probírat společenské problémy a mezi ně nepochybně patří i obavy z ohrožení ústavního systému. Pokud komise pro Ústavu sama doporučí (normalizační) sebeomezení parlamentní komory v diskusi o vážném problému, je to otřesné nepochopení jednoho z ústavních principů, na kterých parlamentní demokracie stojí.
Druhou otázkou je, jakou váhu má názor Stálé komise pro Ústavu za situace, když se opírá o názory získané v neformální anketě. Dlužno dodat, že z 15 právníků zabývajících se ústavním právem, kteří byli anketou osloveni, se k věcné stránce vyjádřili jen 4, ostatní se vyjadřovali k procedurálním otázkám. Z těchto 4 názorů jednoznačně nevyplynula neprojednatelnost věci na plénu Senátu. Dá se s úspěchem předpokládat, že mezi dotazovanými odborníky na ústavní právo nebyli z povahy věci soudci Ústavního soudu, kteří se nemohou vyjadřovat k otázkám, které by mohly v budoucnu být před Ústavním soudem řešeny. A máme tu další podivný aspekt – Stálá komise pro Ústavu sama posoudila důvodnost případného usnesení pléna Senátu a vlastně prohlásila, že netřeba tuto věc předkládat k posouzení Ústavnímu soudu, neboť ji posoudila sama. Patnáct odborníků, kteří se ústavním právem zabývají nejvíce, tak nedostalo a nemá dostat slovo.
Třetí podivností je potom konstruování důkazního břemene na straně Parlamentu. Opět – Parlament není soud, nemůže si opatřovat důkazy ve věci. Usnesení Parlamentu jsou projevy politických postojů, nikoli právními rozhodnutími. Podle zákona o Ústavním soudu má důkazy při podání návrhu na projednání ve věci tvrdit navrhovatel – v našem hypotetickém případě tedy prezident republiky. Ústavní soud má povinnost provést zjištění skutkového stavu věci – veden zásadou materiální pravdy. Jen v případě, že by si vyžádal doklady, o které se opíral ve svých usneseních Parlament, (předpokladem podání návrhu ze strany prezidenta je existence usnesení podle čl. 66 Ústavy od obou komor Parlamentu), je Parlament povinen tyto doklady předložit. Je ovšem jasné, že mohou nastat vážné důvody, pro které prezident nebude moci vykonávat úřad a nebudou k tomu žádné doklady vůbec existovat, natož aby jimi Parlament disponoval (třeba onen učebnicový, často skloňovaný únos).
Možná by bylo na místě místo doporučení Senátu se nezabývat ústavními problémy, navrhnout Stálé komisi Senátu pro Ústavu, aby nebránila parlamentním procedurám, které Ústava pro určité situace předpokládá, a nepředjímala postup či závěry Ústavního soudu.
Jestli bych si dovolil oponovat, popisujete to sice právnicky velice obratně, ale ta zásadní chyba je v závěru, kde píšete „.Je ovšem jasné, že mohou nastat vážné důvody, pro které prezident nebude moci vykonávat úřad a nebudou k tomu žádné doklady vůbec existovat, natož aby jimi Parlament disponoval (třeba onen učebnicový, často skloňovaný únos).“..
Jenomže, když se nad tím zamyslíte, tak musí platit pravý opak, totiž (sorry za versálky), právě takový DOKLAD, DÚKAZ ČI KONSTATOVÁNÍ FAKTICKHO STAVU (i kdyby to byl právě ten únos), MUSÍ být předložen a o tomto vůbec Parlament ani Senát hlasovat nemají. Mají hlasovat až o tom následujícím co se dále píše „.. přísluší výkon funkcí (prezidenta..) – takže o tomto tedy hlasují – zda se má po této události vůbec tato změna výkonu funkce vůbec provést. Zatímco bez toho, aby k tomuto faktickému stavu „.. prezident nemůže vykonávat úřad..“ došlo, je jejich rozhodnutí od začátku neplatné.
Dokonce, když se nad tím zamyslíte i dále, pokud prezident podá proti tomuto rozhodnutí odvolání k Ústavnímu soudu, tak už to že toto odvolání podat dokázal a mohl, bude samo o sobě pro Ústavní soud důkazem, že důvod použitý parlamentem či Senátem „..prezident nemůže vykonávat úřad.“ je nepravdivý . Nebo snad ne??
Ono tedy vůbec, když si někde najdete onu zmíněnou „třiačtyřicetistránkovou zprávu výboru“ tak zjistíte, že jí senátoři ani nemuseli číst – ta se totiž pokouší politicky „prokázat“, že prezident vykonává svou práci špatně“,…ovšem k tomu zmíněný článek 66 neslouží vůbec, to by si museli páni pokusit protlačit přes článek .67.
Vážné důvody podle čl. 66 Ústavy nejsou nikde definovány. Z prostého důvodu. Nelze vymyslet dopředu konečný výčet situací, které by bylo možné pod vážné důvody podřadit. Hypotetická otázka – pokud by hlava státu propadla učení nějaké sekty a začala podle toho veřejně jednat, bude to vážný důvod podle čl. 66?podle mě by mohl být. Ale je na Senátu, aby situaci zvážil a na soudu, aby případně závazně vyložil. Vadí mi tady v tom případě odvolání se na anonymní anketu 15 právníků, když se pak ukáže, že věcně se vyjádřili jen 4 a ještě ne všichni odmítavě. K tomu, jestli by podání návrhu k Ústavnímu soudu samo o sobě nebylo vyvrácením toho, že prezident nemůže úřad vykonávat, říkám – nebylo. Jde totiž o výklad celé formulace, nemožnost vykonávat úřad z vážných důvodů. Ne jen o nemožnost vykonávat funkci samo o sobě. Takže v našem hypotetickém případě, kdy hlava státu propadne sektě, jistě to nevyloučí její schopnost se podepsat pod žalobu nebo pod zákon. Přesto tu bude otázka, jestli jí vážný důvod nebrání vykonávat úřad, který má být vykonáván v kontextu určitých ústavních hodnot. Vyplývajících především z preambule Ústavy.
Děkuji za Váš názor, když o něm trochu přemýšlím, máte v něčem pravdu. O co právě jde, že ty zmíněné důvody mohou být samozřejmě jakékoliv, ovšem měly by splňovat právě tu zásadní podmínku že nastanou a skrze ně prezident “ úřad vykonávat nebude“. a toto musí to být fakticky prokázáno.
Pokud je nemocen, je to jasné, pokud by byl trvale nepřítomen, je to jasné, i pokud by byl duševně nemocen, tak o tom prosím musí podat zprávu nějaké konsorcium lékařů po jeho vyšetření. Pokud by byl stoupencem nějaké sekty, to samo o sobě důvod není,. protože u nás je svoboda víry zaručena, takže by pak byly důležité až jeho další projevy, které by z té víry přišly – a které by jak popsáno fakticky zabraňovaly „výkonu jeho funkce“ – ovšem zase, musí prokázáno.
Takže ano, pokud by hypoteticky k nějaké takové události došlo, bylo by jistě možné k aplikaci tohoto postupu dle článku 66 přistoupit
Ale to co se Vám tu pokouším vysvětlit, že prostě není možné, aby Senát navrhl toto hlasování dle čl.66 bez toho, aby měl tyto důvody zdokumentované a doložené. A zdůvodnil to jenom tím, že podle jeho názoru prezident jednat politicky špatně. I pokud by šlo o zmíněné porušení „..ústavních hodnot.“, tak to je porušení jiného článku Ústavy 65 m „. hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku“ – ale o tom Senát rozhodnout hlasováním nemůže – mohl by tím hlasováním podat žalobu k ˇUstavnímu soudu –
Rozumím, ale nesouhlasím. Senát je politické těleso, nikoliv soud. Důkazy nemá právo opatřovat. Proto mu nemůže být kladeno jako povinnost je předložit. Respektive tím podmiňovat hlasování podle čl. 66 Ústavy. Šlo by pak o nebaplnitelbe ustanovení. A děkuji za diskusi. Není to uzavřená věc.
oprava: nenaplnitelné ustanovení
a možná bych ještě dodala, že si nemyslím, že by postup Senátu dle čl. 66 do budoucna vylučoval z týchž důvodů postup podle čl. 65 Ústavy
Senátu stačí pro postup dle čl. 66 nepřímé důkazy (nemá možnost vynucovat předložení) – tzn. stačí mu indicie, že vážný důvod existuje a má negativní vliv na schopnost vykonávat úřad prezidenta, a konstatování, jaký ten důvod podle něj je – tím směrem šla zpráva senátního výboru pro bezpečnost.
Pokud by se v následném soudním řízení z důkazů, které soud může nařídit provést, ukázalo, že jde o úmyslné, záměrné porušování Ústavy – byl by to důvod pro postup podle čl. 65
jinak … i kdyby nakonec Senát hlasoval podle čl. 66 Ústavy, neaktivovalo by to následný postup dočasného přechodu pravomocí hlavy státu na ostatní ústavní činitele, pokud by stejně nehlasovala i Poslanecká sněmovna
Tedy vzpomněl jsem si na jiné výstižnější přísloví „jestli nalejeme do sudu splašků pohár vína nebo sklenici špíny, bude z toho pořád jen sud splašků.
Jinak řečeno, ono už je jedno pokud má pan prezident Zeman známé v Moskvě (a jestli na něj něco vědí z dob před 30-40 lety, koho to asi zajímá?), ono je jedno jestli si jeho poradci kradou jako jiní poradci. To už celkovou situaci tohoto státu příliš nezhorší, ale ani by jí vůbec nezlepšilo, kdyby (už) byl zvolen „naprosto jiný kandidát“.
Ono je podstatné to, že jak známo z ústavy , máme tady rozdělenou státní moc na tři /slovy tři) nezávislé části, a v rámci nich řadu samostatných, nezávislých institucí, které mohou (měly by) i jen se svou pravomocí zasáhnout proti každému kdo porušuje zákon či dokonce ohrožuje stát A pokud by to byl i prezident – i proti němu, alespoň v tom stupni, aby se jeho prokázatelné kroky eliminovaly, ale ani bohužel nikoliv jen tak aby si to řadu let bezzubě přehazovaly soudy mezi sebou (zase, ve všech případech)
Tak možná, kdyby jsme chtěli vědět „která bije“, začít s tím pořádně a z gruntu.
Dobrý den.Pane Urbane,vše co píšete ve svém příspěvku,je smutná realita stavu,v ČR.Musíme doufat že bude lépe.Zdraví Veselý Jiří.
Poučí se někdy Jan Urban?
Opravdu to vypadá, že J. Urban je nepoučitelný, jako ostatně většina demokratů, pravičáků a eurohujerů.
On dodnes nechápe – nebo se aspoň tak tváří – že my Češi prostě CHCEME:
– návrat nepřemožitelné ruské armády do naší vlasti
– návrat naší vlasti do Veliké Rusi, do naší rodné Západní Asie
– návrat našich výdobytků, včetně Ústavou zaručené vedoucí úlohy Strany a Vůdce ve společnosti.
Ano, toto CHCEME, a protože liberální demokracie je směšně slabá, tak to taky mít BUDEME.
Proto si volíme oba naše Národní Vůdce Miloše a Babiše, proto si je volit budeme do konce jejich života. (Ústavu je nutno pojímat kreativně, jak správně řekl N.V. Miloš, proto si Ho zvolíme prezidentem potřetí i počtvrté, dokud na prezidentský stolec neusedne N.V. Babiš.)
Prostě: Jednoho krásného dne opět vřele uvítáme neprůstřelné ruské tanky, na našich návsích a náměstích je zasypeme náramkovými hodinkami a květy šeříků (resp. tulipánů z květinářství Flamengo našeho N.V. Babiše, kdyby ruští osvoboditelé náhodou přijechali jindy než na jaře, že.)
Dočkejme jako husa klacku.
„Bratrská internacionální pomoc z 21. srpna 1968 zachránila naši vlast před euroamerickou okupací, před hrůzami EU, NATO, kapitalismu a demokracie!“
P. Radosta
Tak nějak !
Hodně ironicky nadsazené, ale nemylme se, je to bohužel ryze pravdivé.
Tak čest.
v ustavu pro choromyslne mate pristup na internet?? to je velka chyba osetrujiciho lekare, je to pro vas nebezpecne!! a jestli to myslite vazna tak ….
Obávám se, že po dvou až tříletých zkušenostech s grýn dýlem podepíše nějakou formu „zvacího dopisu“ alespoň takové procento voličů, jaké v Německu na začátku 30. let volilo Hitlera. Prostě, nezemřít hlady je důležitější než bojovat za „blaho planety“, což stejně vždy skončí jako nárůst na „těch správných“ kontech.
No, jako ironie by to ušlo, jenomže, jako starý skeptik, musím upozornit, že lidé nemohou volit Miloše do konce jejich života, protože to Ústava zakazuje, Zeman tímto druhým obdobím ve funkci končí. Což je ale právě ten důvod, proč si může dovolit kašlat na kritiku svých odpůrců a buntování proti němu – jeho už se to pro příští volby týkat nebude.
No a pokud se týče té ruské záchranné mise, ani té se asi hned tak nedočkáme, přece jen to sem mají, přes několik zatím svobodných států poněkud daleko, a s tanky je přes hranice schengenu nepustí
A kdo je zastaví? Ti, co utekli z Afghánistánu?
Nehledě k tomu, že vnitrozemí ČSSR bylo v noci ze 20. na 21. srpna obsazeno vojáky, transportovanými letadly. Takže přejíždění hranic tanky ani není zapotřebí.
Tak ono i historicky je to nesprávně, vnitrozemí ČSSR nebylo v noci ze 20. na 21. srpna obsazeno vojáky, transportovanými letadly – těch několik leteckých transportů bylo jen několik pro rychlé zajištění některých cílů Zatímco okupace byla provedena, jak známo po zemi, bleskovým příjezdem z okolních (tehdy socialistických) států, raději je ani nebudu jmenovat, aby se neurazily..:)))
A k tomu dnešku, pravda kdyby nemělo NATO jiné vojenské jednotky, než ty které se teď ve chaosu „evakuovaly“ z Afghanistánu, to by se opravdu Rus zaradoval, a rozjel to ve velkém :))
Jistěže by bylo technicky možné těch vojáků dopravit letadly i víc.
A pokud se týká toho NATO: Ano, má i jiné jednotky, ale pod stejným velením. A ryba, jak známo, začíná zapáchat od hlavy.
Konec konců, hned po tom úprku z Afghánistánu vyslovila Čína veřejně pochybnost o tom, zda by USA přišly na pomoc Taiwanu. A jeho obranu by přitom zajišťovaly především námořní síly, které v Afghánistánu, nevím proč 🙂 , vůbec nebyly.
V tom,že se u nás Novičok vyráběl má prezident Zeman naprostou pravdu. Máme přece špičkovou protichemickou jednotku. Naopak je potřeba světu sdělit,že látky jako Novičok umíme nejen vyrábět (v přísně evidovaných množstvích a se zárukou nemožnosti jejich zneužití) , ale umíme je i detekovat a máme proti nim protilátky!
Jinak stačilo napsat :“ Nemám rád Zemana !“ a bylo by to upřímnější.
Všichni kritici lamentují,jak prezident porušuje ústavu,ale nikdy se s námi nepodělí v čem konkrétně a jaký článek ústavy porušuje.
Prezident sice je vrchním velitelem branné moci,ale nikdy jsem si nevšiml,že by Zeman nějak toužil velet armádě.
Zbývá doplnit, že v objektech „dočasně rozmístěných“ sovětských útvarů mohly být klidně vyrobeny bazény novičoků a nikdo by se o tom u nás, mimo situaci, když by propukla válka, nedozvěděl. Jako jsme neměli prakticky žádný přístup k podrobnějším informacím o sovtských jaderných hlavicích (jen ti nej nej nej prověřenější oficiálně směli vědět, že tu nějaké jsou. Nicméně ani Husáka nepustili do objektů, kde je měli.
… já dodám můj názor na „dočasně rozmístěné sovětské útvary“ a náš (státní) „nepřístup“ do těchto objektů… Myslím si, že toto podobné se děje i v sousedním Německu a to již od konce II.sv.války, kdy na základně (nách) USA tam v Německu byly (a možná i jsou) atomové zbraně určitě. Navíc z těchto základen tam USA provádějí „běžné“ letecké akce (bombardování jiných států -viz Jugoslávie,ale i dále Irák a Afghanistán, nyní přívoz „lidí“ z Afghanistánu) a to s největší pravděpodobností bez jednotlivého povolení každé akce-schválení mateřské země tj. Německa. Já si k tomu kladu otázku zda i tehdy zde umístěná letadla SSSR dělala například průzkumné lety nad územím tehdejšího NSR resp. i dalších „demo“ států – odpověď zatím (někteří angažovaní) historici nedodali ( a skutečně vůbec nepředpokládám, že by do r.1989 odlétaly letadla SSSR z těchto posádek u nás na jejich „tehdejší mise “ v Afghanistánu -logika vzdálenosti by to popírala…).
Máte pravdu, a ani není nutné požadovat to cp píšete „..Naopak je potřeba světu sdělit,že látky jako Novičok umíme nejen vyrábět, atd“..
I to se samozřejmě veřejně ví, a v době novičoku se o tom i psalo, že řada západních států. včetně nás. vyrábí novičok v laboratorním množství, právě a čistě jen „pro výzkumné ´učely“ – ako ináč..
Takže vlastně, být to o pravdě, tak i vrcholní politici těch států měli prohlásit unisono se Zemanem, Me Too, ale co z toho, my jsme to neudělali.
Jenomže to neřekli a spolehli se na hloupost médií a (ne)myšlení většíny svých občanů. Zkrátka – Zeman to prozradil, takže v Česku se vyrábí (a co kdyby ten jen byl od nch) a jinde ne.. Na delší přemýšlení o jedné zprávě s nápovědným titulkem není čas, když jsou těch zpráv kvanta,,
Jedno konkrétní Zemanovo hrubé porušení ústavy: Zahraniční politika je v gesci vlády, nikoliv prezidenta.
Na jednání s Putinem vzal Mynáře, Nejedlého a Ovčáčka, přičemž velvyslanec Remek musel za dveře.
Že má pan Urban jiné politické názory, než pan prezident, na tom není nic špatného.
Že si není ochoten připustit, že přesně pro to, jaké má pan prezident politické názory, byl zvolen v přímé volbě, je na pováženou a svědčí to o jeho malé příchylnosti k demokracii.
Prý stačí pětiminutový rozhovor s průměrným voličem, aby člověk přestal věřit na demokracii.
Což je ale bonmot, přímo hodný Zemana, a nebo Churchilla, který si taky nebral servítky.
Ono totiž demokracii nelze popsat ani zhodnotit během pěti minut, ale ani bohužel nemůže zaručit, že budou v ní všichni spokojeni.
Pokud se pamatuju tak Churchill kdysi zdůvodnil její existenci tím, že všechny ostatní společenské systémy, které známe, byly ještě mnohem horší..
Přímo trefný .. ovšem s doplněním, že věřit v demokracii přestane ten „průměrný volič“ po té co absolvuje rozhovor s politikem typu hradní čučkař nebo agent bureš.
Představy Jana Urbana jsou jen jeho názor.Bohužel nějak zapomíná, že on žádnými volbami neprošel, natož je nevyhrál jako prezident Zeman. Majý diktátor Urban se už
nezmění !
To, že pan Urban neprošel žádnými volbami ovšem vůbec neznamená, že by nemohl, nebo dokonce nesměl, kritizovat Miloše Zemana a že by tuto kritiku nemohl uvádět na HP, pane Švardo.
… ale pan Urban z politiky „utekl“ po červnových volbách 1990, čili se (krátce) podílel na nové „politice“ zejména tzv.disidentů… A tak sám si tedy může zdůvodnit podíl těchto disidentů na marasmu, který on nyní tak rád kritizuje… Proč tedy valná většina disidentů se ukázala pro praktický život v republice skutečně nepřítažlivá a tedy kritizovat nyní Miloše Zemana, že koná jak koná, že pronáší (na veřejnost) co pronáší, tak proto nyní Jan Urban „burcuje“ veřejnost, aby povstala… (a zřejmě si myslí na blanické rytíře), no na to si myslím, že už dost podstatná část občanů dávno prokoukla…
Pokud pan Urban nějakými volbami prošel, opravujte pana Švardu, ne mě. Pan Švarda tvrdil, že pan Urban volbami neprošel. A co se současného marasmu týče, tak za ten disidenti opravdu nemohou. Ti měli na politiku vliv opravdu asi tak do červnových voleb 1990 a možná ještě trochu do voleb v roce 1992. Že pak voliči začali volit křiklouny, vejtahy, těžké frajery a slibotechny už není vinou disidentů, ale zmíněných voličů, pro které je křiklounství, plané sliby a frajeřina podstatně přitažlivější, než slušní lidé a nějaká racionální argumentace. Tato skutečnost mnohé nasvědčuje o morálním stavu našeho národa.
no jo frau merkel tam byla dvacetkrát o telefonátech a jejích podřízených ani nemluvit nemusíme to se nedá ani dopočítat ani na všech prstech senátorů takže tam je to asi v pořádku když se jela ted rozloučit a poděkovat vladimíru za dobrou spolupráci a aby ten novej plynovod klapl a němečtí obchodníci aby byly v poho a že putka jí řekl přes ukrajinu a polsko plyn né jedině pokud si něco předem nezaplatí – takže zde je to v pořádku co
Pokud se někdo chová jako agent Ruska, tak je to paní Merkelová, která v Německu ruší jaderné a uhelné elektrárny a činí je závislým na ruském plynu.
A jako ruští agenti se chovají evropští zelení a kryptozelení (třeba piráti), kteří toto prosazují pro celou EU.
Pokud vývoj půjde tímto směrem, kam ho tyhle síly ženou, bude prakticky celá EU (snad vyjma Francie) v podstatě Putinovým loutkovým divadélkem.
Výborně napsaný komentář. Je až s podivem, když Miloš Zeman po tolika letech ve funkci předsedy vlády a prezidenta republiky nezná nic o principu fungování tajných služeb a holedbá se jejich neodůvodněnou kritikou. Když Babiš na jeho dotaz odpověděl, že zastavil odposlechy a potom oznámil, že toto není v jeho kompetenci, pak aspoň jednou lhal. Od prezidenta je trochu přihlouplé, že o tom informuje veřejnost, aniž by znal práva a povinnosti BIS, natož svoje možnosti, s čím je možno nebo nutno se svěřit tisku. Nebo je to možná jeho záměr ve snaze odklidit sobě nesympatické lidi. Pak se jedná o provokaci vůči vlastní zemi.
Připadá mi legrační, že prezident republiky nemá žádný svůj telefon. Kdyby tu došlo k přepadnutí země jako v Afgánistánu, musel by pro něho doběhnout posel až do zámku v Lánech podobně jako ve starověkém Řecku.
Docela bych očekával, že tam mají pevnou linku. Patrně i nějak speciálně jištěnou. MMCH asi jednou z prvních věcí, co by útočník udělal, by bylo rušení signálu nebo fyzické ničení prvků mobilní sítě.
Asi nechce, aby ho tajné služby spřátelené ráže špiclovaly jako Merkel.
Prez. Zeman je svérázný politik a prezident, jeho mandát je limitován jak napsal jeden diskuter rokem pul. Některé jeho vyroky zvlášť v poslední době jsou velmi hokynarske a škodí. Ústavu si vykládá svérázným způsobem a je docela možné pokud výsledky podzimních parlamentních voleb bude nejasné, vyjmenuje úředníckou vládu. Jeho postoj k Moskvě je přátelský a chtěl by určitou kontinuitu, Vrbetice to je destrukce vzájemných vztahů, které se budou obtížné napravovat a nás jako menší stat tato destrukce oslabuje. Volání po reformě NATO je složitý požadavek, s kterým vstoupil prez. Zeman na velmi tenký led, on již bude emeritním prezidentem. Cesta do Číny je také kontroverzní, ale chce tím
napravit škodu, kterou způsobil předs. Senatu p Vystrcil cestou na Tchaiwan. Shrnuto bude ten rok a půl hodně turbulentni, ale bude pokračovat dál i v ČR. Nejsou žádné dobré vyhlídky jde se do složité doby. Zvolit kvalitního nového prezidenta by bylo dobré, ale je to neodhadnutelne.
Tady k tomu Zemanovu postoji vůči otázce ukrajinské krize (Krym atd.)…
Tak je zjevné, že se ty jeho základní postoje od toho roku 2014 nějakým způsobem vyvíjely, od takových, které označovaly Rusko v podstatě za agresora a navrhovaly třeba až obranu Ukrajiny ze strany NATO, jak mohou víceméně dokládat např. tyto články z března 2014
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1043268-referendum-na-krymu-je-poprenim-ukrajinske-ustavy-tvrdi-zeman ,
nebo z počáteční fáze dubna 2014
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zeman-pro-nato-na-ukrajine-kdyby-rusko-chtelo-dalsi-uzemi.A140406_175004_domaci_kop ,
pravda, až po takové, které navrhovaly smířit se s nastalou realitou ve prospěch Ruska, jak může dokládat např. tento článek již z října 2017
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2269945-zeman-uznal-anexi-krymu-pochvaluji-si-v-rusku-projev-ceskeho-prezidenta
Jan Urban: Miloš Zeman ve službách Kremlu.
V čích službách je Jan Urban?