Jan Urban: Když se tragédie zmocní propaganda. A s kým Izrael dojedná mír?
KOMENTÁŘ. Tragédie přepadeného a rozkradeného konvoje s humanitární pomocí pro severní část pásma Gazy a střelba izraelských vojáků do drancujícího davu ze čtvrtka 29. února vzbudila nevídanou vlnu rozhořčení a mnohohlasé mezinárodní odsouzení. Vyšetřování tohoto opravdu tragického incidentu se sto patnácti mrtvými a stovkami zraněných ještě dlouho neskončí, ale už dnes je možné pracovat s alespoň částečnými závěry. Co tedy víme?
Konvoj třiceti osmi velkokapacitních plošinových návěsů o nosnosti třicet tun byl pokusem obnovit dodávky humanitární pomoci do pásma Gazy. Ty byly zastavené z rozhodnutí agentur OSN o týden dříve v reakci na ozbrojené přepady dodávek humanitární pomoci a střelbu na personál OSN.
Izraelské armádě se podařilo do Gazy v následujícím týdnu převézt čtyři menší konvoje a byla přesvědčena, že našla bezpečný způsob jejich organizace.
Na její doporučení byl proto z bezpečnostních důvodů tento mimořádně velký konvoj rozdělen do tří částí. Kontrola pobřežní komunikace od jižních hraničních přechodů z Egypta až do severní části pásma Gazy byla armádou posílena, včetně rozmístění několika tanků. Nad konvoj byly navíc nasazeny pozorovací drony.
Náklad měl být vyložen v areálu největší gazanské nemocnice Al-Shifa, s asi nejlepší infrastrukturou pro masové rozdělování humanitární pomoci. Podle plánu měl konvoj projet co nejrychleji zhruba pětatřicetikilometrovou trasu ještě před muslimskou ranní modlitbou fadžr, která začíná mezi úsvitem a východem slunce.
Selhání zpravodajců
První a zásadní chybou bylo, že se informace o průjezdu konvoje nepodařilo utajit. K trase přesunu se proto už od večera přesouvaly tisíce obyvatel Gazy. Teprve vyšetřování může dokázat, zda zdrojem úniku informací byli místní pracovníci agentur OSN, nebo řidiči kamionů, či zda šlo o připravenou provokaci Hamasu.
V tomto okamžiku lze však zcela jistě mluvit o selhání zpravodajců izraelské armády, kteří měli v nové situaci celou operaci raději odvolat než riskovat noční konfrontaci s nekontrolovatelným davem.
Všechny tři části konvoje sice bezpečně přejely egyptskou hranici, ale v deseti minutách po půl čtvrté byly shodně zablokovány, napadeny a rozkradeny. Přinejmenším na náměstí Al-Nabusi se přepadení zúčastnily i nejméně dvě skupinky ozbrojenců se střelnými zbraněmi.
Izraelské jednotky na místě byly mnohonásobně přečísleny a po několika marných pokusech o zastrašení střelbou do vzduchu se začaly stahovat a nakonec střílet přímo proti přibližujícímu se davu.
Další oběti srazila nákladní auta při pokusu ujet z obklíčení. Tragédii okamžitě propagandisticky využily palestinské a arabské sdělovací prostředky, předkládající jednoznačnou interpretaci, naznačující „úmyslný masakr civilistů mírumilovně přebírajících potravinovou pomoc“.
Šokované vlády západních států požadují co nejrychlejší vyšetření tragédie.
USA se v rychlosti připojily k jordánsko-francouzskému pokusu o alespoň částečné zásobování severní části pásma Gazy shozy z letadel, což je obecně považováno za nejméně efektivní způsob rozdělování pomoci s nepřijatelně vysokým rizikem vyvolání potyček mezi civilisty.
Zároveň se začínají objevovat i první pochyby a podivnosti. O den později, například, projel za dne konvoj agentur OSN a Světové zdravotní organizace stejnou cestou bez jediného problému.
Že by zoufalství a hlad, které vedly jeden den zoufalé obyvatele Gazy k drancování, přes noc přestaly existovat?
Respektovaný vězeň
Otevření severních přechodů do Gazy v Karni a Erez a předání organizace pohybu humanitárních konvojů uvnitř severní části pásma Gazy jordánským humanitárním organizacím by přitom jednou provždy odstranilo nebezpečí podobných tragédií. Zkrátilo by navíc cestu konvojů na sever Gazy více než desetkrát. V únoru už přitom jeden takový jordánský konvoj z Izraele do nemocnice Al-Shifa projel.
Druhou možností by bylo zásobovat Gazu loděmi, popřípadě výsadkovými plavidly a na pobřeží postavit strážená velkokapacitní překladiště, která by pod mezinárodní kontrolou vyloučila přítomnost Hamasu. Lze jen znovu připomenout, že jediným efektivním způsobem, jak dodávat humanitární pomoc do oblastí konfliktů, je tvrdá kontrola celé cesty od dárce až k poslednímu spotřebiteli.
Související články
Jan Urban: Proč pomýlená humanitární pomoc může zavinit strádání a smrt
Válka v Gaze posílila extremisty na obou stranách konfliktu. Po pěti měsících násilí se logicky vynořují hlasy zamýšlející se nad budoucností bez Benjamina Netanjahua a bez Hamasu. Stále častěji se vynořuje jméno pětašedesátiletého Marwana Barghutiho, dnes podle řady průzkumů daleko nejpopulárnějšího palestinského umírněného politika, který by v jakýchkoli volbách za sebou nechal jak prezidenta Palestinské samosprávy Mahmouda Abbáse, tak šéfa Hamasu Ismaila Haníju.
Barghuti je dnes jedinou sjednocující osobností respektovanou všemi palestinskými frakcemi. Od roku 2002 je v izraelském vězení, odsouzený za organizování teroristických útoků k pěti doživotním trestům. Otevřeně však, na rozdíl od Hamasu, uznává právo Izraele na existenci. Extrémisté obou stran se ho obávají.
Hamas ho teprve po opakovaném diplomatickém nátlaku arabských států až v únoru zařadil na seznam palestinských vězňů, navržených Izraeli na propuštění výměnou za návrat izraelských rukojmí vězněných v Gaze.
Izraelský ministerský předseda Jischak Rabin, zavražděný židovským fanatikem v roce 1995, opakovaně říkal, že pokud chci ukončit válku, musím mír dojednat s nepřítelem – ne s přítelem. Není pochyb o tom, že Izrael vyhraje i tuto válku. Ale s kým dojedná mír?
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Samota v roli udavače a jak změnit slouhovskou mentalitu
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Židi se dohodli s Anglií,že vyženou Palestince.Od té doby Izrael porušuje mezinárodní smlouvy ,Palestinci se nechtějí nechat vyhnat a porušují desatero přikázání,což jim nevadí protože Aláh to chce jinak.Takže je úplně jedno kdo je nahoře a kdo dole,protože obě strany se chovají špatně nebo dobře podle úhlu pohledu.Pro nás z toho vyplývá,že je lépe se o to nestarat a hlavně neposílat tam peníze !
„Židi se dohodli s Anglií,že vyženou Palestince….“
– S Anglií?? A co na to Velká Británie?? Kterou dohodu máte konkrétně na mysli. Podle mě, žádná taková neexistuje, kromě vaší laické dojmologie bez znalostí a důkazů pro svá tvrzení. 🙂
Je strašlivou tragédií, že dnes ve státě Izrael se dostali k moci lidé žalovaní z genocidy okupovaného a v ghettech blokovaného palestinského národa. Jsem z národa, který Hitler a nacisté okupovali a chtěli okrást o půdu a částečně vysídlit a částečně vyhubit. Proto soucítím s Palestinci, kterým masový vrah a okupant Benjamin Netanjahu krade půdu a vodu. Proto cítím s obyvateli Gazy, které Netanjahu a jeho vláda masově bombardují. Proto sympatizuji se ženami a dětmi z Gazy, které Netanjahu zabíjí po tisících a kterým už podle zdrojů BBS poničil a zbořil na 150 000 domů a odpírá jim vodu a potraviny a lékařskou péči. Netanjahu je podle mne darebák, který hanobí památku obětí holokaustu. Odsuzuji zabíjení bezbranných civilistů, žen a dětí a unášení nevinných rukojmí, tedy zločiny, které páchá dlouhá léta Netanjahu a které spáchal i Hamás. Obětí nelidské politiky státu Izrael jsou slušní Izraelci, Palestinci a Židé. Řešením je ukončení loupeživé a teroristické izraelské okupace palestinských teritorií. Řešením je vznik svobodného Palestinského státu a mírové soužití Izraele a Palestinského státu garantované velmocemi a OSN.
což o to,sympatizovat se s nimi dá,ale čiň čertu dobře a peklem se ti odvděčí.Viděli jsme co dělal Islámský stát,takže to s těmi sympatiemi moc nepřehánějte ať vám neuříznou hlavu.Jinak máte pravdu s tím židovským vedením,jenže Židů je po světě tolik a ten stát je tak malý ,že prostě tu Gazu tak nějak potřebují. Já jim držím palce ,ale ne že nám sem ty Palestince pošlou,to teda NE !
Žádní „slušní Palestinci“ neexistují. Jen teroristé z Hamásu, současní a budoucí. Bombardovanému Německu i Japonsku se také neposílala humanitární pomoc. Museli se vzdát, ukončit boj a své vůdce vydat ke spravedlivému soudu (tribunály v Norimberku a v Tokiu). Až tohle udělají palestinští Arabové, konflikt skončí.
Jak byla obydlena Palestina v roce 1695?
Na tuto otázku dává odpověď kniha Palaestina ex Monumentis Veteribus Illustrata, autor Adriani Rilandi byl geograf, kartograf, cestovatel, filolog, ovládal několik evropských jazyků, dále arabštinu, starořečtinu a hebrejštinu.
Kniha je z roku 1695 a je napsána latinsky.
Rilandi popisoval území, které se tehdy nazývalo Palestina, a na závěr provedl soupis obyvatelstva.
Hlavní závěry:
– Země je většinou prázdná, opuštěná, řídce osídlená, hlavní obyvatelstvo je v Jeruzalémě, Akko, Safedu, Jaffě, Tiberiasu a Gaze.
– Většinu obyvatelstva tvoří Židé, téměř všichni ostatní jsou křesťané, muslimů je velmi málo, většinou beduíni. Jedinou výjimkou je Nábulus (nyní Šekem), ve kterém žilo přibližně 120 lidí z muslimské rodiny Natsha a přibližně 70 „shomronim“ (Samaritánů).
– V Nazaretu, hlavním městě Galileje, žilo přibližně 700 lidí-všichni křesťané.
– V Jeruzalémě žije přibližně 5 000 lidí, téměř všichni Židé a několik křesťanů.
– V roce 1695 si všichni uvědomovali, že žijí v původní zemi Židů.
– V Palestině není jediná osada, jejíž jméno by mělo arabské kořeny.
– Většina obyvatel osad má hebrejský původ, v některých případech řecký nebo římsko-latinský původ.
– Kromě města Ramla neexistuje jediná arabská osada, která by měla původní arabský název.
– Jména Arabů jsou převážně hebrejská, řecká nebo latinská, která byla změněna na arabská, což v arabštině nedává smysl. V arabštině nedávají žádný smysl názvy jako Akko, Haifa, Jaffa, Nábulus, Gaza nebo Džanin a názvy jako Ramalláh, El-Chalil (Hebron), El-Quds (Jeruzalém) nemají filologické ani historické arabské kořeny. Tak například v roce 1695 se Ramalláh nazýval Bethelah (Bejt El, Dům Boží), Hebron se nazýval Hebron a jeskyni Machpela nazývali Arabové El-Khalil (přezdívka pro Abraháma).
Relandi se o muslimech zmiňuje pouze jako o beduínských kočovnících, kteří přicházeli do měst jako sezónní pracovníci v zemědělství nebo na stavbách.
V Gaze žilo přibližně 550 lidí, z nichž polovina byli Židé a polovina křesťané. Židé se úspěšně věnovali zemědělství, zejména pěstování vinné révy, oliv a pšenice, křesťané se věnovali obchodu a dopravě.
Židé žili v Tiberiadě a Safedu, ale jejich zaměstnání kromě tradičního rybolovu v Kinneretu autor neuvádí. Například ve vesnici Um El-Fahm žilo 10 rodin, všichni křesťané (přibližně 50 osob). Byl tam malý maronitský kostel.
Kniha zcela vyvrací teorie o „palestinských tradicích“, „palestinském národě“ a neponechává téměř žádnou souvislost mezi touto zemí a Araby, kteří dokonce ukradli latinský název země (Palestina) a přivlastnili si ho.
(překlad z angličtiny, místní názvy můžou být napsány nepřesně)
A jinak jsme duševně zdrávi?
Odmítám jakoukoliv podporu vrahům izraelského obyvatelstva, včetně jejich příbuzných, spoluobčanů i jakésy „jejich samosprávy“.
Budu volit pouze politiky, kteří budou zastávat a prosazovat myšlenky ukončení ekonomické podpory lidem a regionům, kde se ve volbách volí a podporuje terorismus. Arabové žijící na území Palestiny si zvolili ve volbách Hamás a jsou plně odpovědni za své činy a skutky. Dnes pouze sklízejí co sami zaseli. Ženy a děti mohou poděkovat pouze a jenom svým mužským příbuzným za vše, co se v Gaze dnes děje.
Jedné věci opravdu nerozumím. Proč si své souvěrce v Gaze humanitárně nepodporuje islámský svět, když mu tolik „leží na srdci“ blaho Arabů v Palestině? (A se kterými vlastně nechtějí mít nic společnéího.) 🙂
USA a EU se bohužel staly dojnými kravami, velkovýkrmnami a luxusními zaopatřovacími ústavy všech líných, netahavých a hloupých celého světa. To musí skončit.
Když se „potřební“ nenaučí starat sami o sebe, tak se velkovýkrmny zhroutí.
Nejsem si jistý o vitezstvi státu Izrael s premiérem Nethanauem. Zaútočil Hamas, ale co následovalo byla drsná likvidační operace s bombardováním raketami letectvem a dělostřelectvem v obydlených sídlišť ich Gazy, kde žilo přes 2 miliony Gazanu. Vojenští odborníci varovali před obrovskými ztrátami obyvatel Gazy. Následovala soudní jednání u soudu OSN o genocide a další soudní akty proti izraelské armádě. Izraelská armáda místo vojenskopolicejnich razii zvolila obklíčení a bombardování,tedy nejhorší možná varianta. Jistě osvobození rukojmi byl oprávněný cíl operace armády, ale průběh je strasny i U SA varují izraelskou vládu před dalším pokračováním vojenské akce v Gaze.Muze z toho byt konflikt bez čistého vítězství z tragickými mezinarodnimi soudním kauzami, které jsou špatne pro stát Izrael, který byl napaden a premier Natanjahu je znemoznem. Takove nelidske zámysly oboustranný ch operaci v Gaze jsou děsivé a budou projednavany v rezolucich VS OSN s rezolucemi, které nelze vetovat.
Problém je, že v OSN nyní převažují islánské státy, takže její výblitky jsou naprosto bezcenné. Civilizované státy by měly z této organizace odejít, přestat ji financovat a vyhnat ji ze svých území. A založit si nějakou organizaci civilizovaných států. MMCH, Trump se kdysi vyjádřil o záměru vykopnout sídlo OSN z USA.
stát Izrael je malý a chce se zvětšovat.Proto se musela najít záminka a až byla dost pádná,spustila se akce.Ta nebyla namířena proti pachatelům,ale na zisk území.Uvidíme teď,že Izrael si Gazu přičlení .Proto ty drsné kroky pokračují a v nejhorším se objeví další záminka.
Obávám se že ta otázka v závěru je špatně položena. Ono je totiž naprosto, ale naprosto jedno, s kým by dnes dojednal konec války Izrael dnes, za situace kdy je sám v ofenzivě .
Takže to bude právě Izrael, kdo (paradoxně) po sjednání takového míru dobrovolně ukončí své vojenské aktivity a stáhne své jednotky z Gazy. Jestli to dojedná Macron, Biden, Putin je jen otázka diplomacie.
Jenže, pokud by byla otázka který z palestinských politiků potom zajistí stabilitu a mír z jejich strany, tak potom asi odpověd zní nikdo, na to už si Izraelci taky zvykli