KOMENTÁŘ. Převratné dvacáté první století, které prožíváme, už může jen s obtížemi předstírat, že někam patří nebo že na něco logicky navazuje. Ještě to plně nechápeme a ještě nejsme s to ani plně popsat v historii lidstva nevídané změny kolem sebe. Snad bychom mohli začít tím, že i v tak nové situaci jsme zajatci obsahů slov z devatenáctého století.

Velké koncepty osvícenství a ještě více průmyslové revoluce se vyjadřovaly slovy jako generace, národ, kultura, identita nebo demokracie. Ta se však zvláště v posledních desetiletích dlouhodobě vyprazdňovala a ztrácela původní obsah. Dnes už se míjejí se skutečností a my to jen ke své škodě odmítáme vidět.

Slovo generace vyšlo z latinského „generatio“ s dvojím významem, jednak jako „plození“ a také „pokolení“. Vědecká demografie přelomu devatenáctého století a dvacátého století ve snaze o přesnost definovala generaci jako množinu lidí, narozených za dobu, která se přibližně rovnala průměrnému věku žen při prvním porodu. Tehdy to možná stačilo.

Když jazyk nestačí

Nejpřesnější výsledek hledání nového obsahu slova generace pro dnešní dobu je zřejmě jen „informační bublina“. Věk i natalita ustoupily do pozadí a na jejich místo nastoupily rychle se měnící způsoby online komunikace a s nimi neoddělitelně spojený diktát hodnotových vzorců a jazykových klišé. Náš jazyk zaostal.

Průmyslová revoluce totiž na rozdíl ode dneška přinášela hodnotový převrat do společnosti, která ještě většinově a stabilně respektovala náboženství i klasickou rodinnou formaci. Společnost v průběhu života jedné či dvou generací prokázala až neuvěřitelnou schopnost adaptace na zásadní proměnu životních podmínek.

‚Generace‘ dnes nemá žádný hodnotový obsah. Současná forma spotřebního způsobu života opřená o nové informační technologie zásadním způsobem změnila vztah mezi jedincem a státem.

Přesun do rychle rostoucích měst, továrenská výroba, rozvoj těžby surovin a zpracování kovů, železnice, bankovního sektoru a vzdělání – nikdy v dějinách nezažil člověk tak rychlou a tak radikální proměnu světa. Jenomže právě radikálnost této proměny, která přinesla zcela nové ostré sociální konflikty, si vyžádala novou formu organizace státu a zcela novou formu jeho legitimizace.

V nových podmínkách se národní stát stal novým garantem bezpečnosti, vzdělání i organizace průmyslu a finančnictví. Plně nahradil všechno, co dříve zajišťovala výhradně rodina a nanejvýše regionální vazby feudální podřízenosti. Bismarckovské Prusko mohlo být ještě monarchií, ale pro silný „moderní stát“ sjednoceného Německa potřebovalo průmysl a silnou armádu. A právě proto potřebovalo Bismarckovými slovy „spokojeného dělníka“.

Série státem shora prosazených reforem bleskově prosadila sjednocenou soustavu školství, povinnou vojenskou službu a spolu s tím i řadu sociálních zákonů, včetně vytvoření státní penzijní soustavy, pojištění, systému státní výstavby dělnických kolonií a zdravotní péče. To vše stmelovala nová myšlenka „národního státu“ – „státu pro národ“.

Termín generace v té době ještě stále popisoval možnost tradičního soužití dvou nebo dokonce tří generací jedné rodiny. Jen málokdo si v dramatické vlně technologického pokroku a zvyšování životní úrovně a vzdělání uvědomoval, že zažívá začátek konce tohoto „starého světa“. Nezměnily to ani dvě světové války, které jen prohloubily iracionalitu nacionálních příběhů.

Síla válečného prožitku navíc zdůrazňovala „generační“ prožitek i sebevnímání. Po druhé světové válce se tyto narativy jenom účelově přizpůsobily sovětizační ideologii. Komunistický stát se stal jedinou autoritou, organizátorem, vzdělavatelem a soudcem společnosti. Zároveň však ve všech věkových i sociálních segmentech společnosti v šedesátých letech dvacátého století převážil spotřební způsob života, opřený o „hodnoty“ společenského „úspěchu“, představovaného „hvězdami“ státem organizovaného sportu a zábavy. Popkultura se stala určujícím rozlišovacím znakem generace.

Kam se vejdou tradiční hodnoty?

Zlom, který přišel s pádem komunismu, však jednou bude vnímán jako ještě dramatičtější společenská proměna, než jakou přineslo století po průmyslové revoluci. V důsledku překotného rozvoje informačních technologií slovo generace ztratilo původní smysl.

„Generace“ dnes nemá žádný hodnotový obsah. Současná forma spotřebního způsobu života opřená o nové informační technologie zásadním způsobem změnila vztah mezi jedincem a státem. Ve stejnou chvíli dokázala v mediálním a především v nikdy předtím neexistujícím virtuálním světě zdánlivě oddělit prožitek krizí od vjemů normálnosti a spotřeby.

Termín generace ztratil obsah. A velmi podobný proces odumírání obsahu i odklonu od kolektivních schémat postupuje i v oblastech považovaných po skoro dvě století za jakousi konečnou výspu pokroku a popisovaných slovy jako jsou identita, národ, národní stát, kultura a řada dalších.

Pro příští dobu budou důležitější slova jako globalizace, lokalizace, komputerizace či umělá inteligence a schopnost skloubit je s pozůstatky doby průmyslové. Můžeme jenom doufat, že se do tohoto procesu vejdou i tradiční hodnoty jako mravnost, pravda, politika jako věc veřejná nebo úcta a respekt.

Projekt Propasti a mosty mezi generacemi podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.