Jan Urban: Donald Trump jako prorok změny. K horšímu
KOMENTÁŘ. Opětovné zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem je současně vyvrcholením a určitě i symbolem největší, a dost možná i poslední, krize v historii moderní demokracie a parlamentarismu. Demokracie jako systém racionálního rozhodování většiny ve prospěch všech oslabila k nepoznání.
Základem demokracie byly kdysi politické strany s jasně odlišitelnými programy. Jejich dnešní nápodoby jsou jen marketingovými agenturami vůdců bez programu. Doba se pohnula proti původní podobě demokracie a Donald Trump je prorokem této změny k horšímu.
Před pouhými padesáti lety by se svou nesolidností v Republikánské straně nikdy nemohl prorazit. Koncem osmdesátých let mu už ale sami republikáni, oslněni politickým úspěchem bývalého herce Ronalda Reagana, poprvé nabídli volitelnou pozici.
Nedošlo jim, že na rozdíl od věřícího a psychicky stabilního Reagana, úspěšného guvernéra Kalifornie se zkušenostmi s řízením mocných hereckých odborů, neměl Donald Trump kromě svého ega a nafouknuté televizní popularity z béčkových reality show žádnou politickou zkušenost.
Vůdce nespokojených
Ještě v roce 2000 si z něj slavný televizní kreslený seriál Simpsonovi dělal legraci, když ho představoval jako neschopného prezidenta, který přivedl USA k bankrotu.
Jenomže právě Donald Trump skvěle pochopil radikální proměnu atomizující se americké společnosti, její nejistotu a z ní plynoucí radikalizaci „elitami zapomenutých“.
Jeho chvíle přišla až v roce 2009, kdy se v reakci na zvolení historicky prvního Afroameričana do funkce prezidenta spojila rebelie radikálních republikánů hnutí Tea Party proti vedení strany s nástupem polarizujících sociálních sítí a skokovým nárůstem vlivu konspiračních teorií ve veřejném prostoru.
Trump se rychle stal sjednocujícím vůdcem všech skupin republikánských „ultras“ i všech nespokojenců mimo republikánskou stranu. S tímto nesourodým proudem, propojovaným výhradně nechutí k „washingtonskému establishmentu“ a nenávistí k černošskému prezidentovi tradiční Republikánskou stranu zničil a proměnil ji ke svému obrazu.
Programové hodnoty nahradila jen absolutní devótní oddanost vůdci a víra v konspirační teorie. Dnes v ně už podle průzkumů věří na čtyřicet procent Američanů. A to už nemá s původní hodnotovou představou demokracie společného vlastně nic. Kdo by nevěřil, ať si otevře dodnes platné „Listy federalistů“ zakladatelů americké demokracie z konce osmnáctého století.
Tradičnější křesťanskou morálkou ovlivněný pohled by v Trumpovi stále ještě mohl vidět jen produkt pokleslé televizní zábavy a reality show, dvakrát rozvedeného misogyna a nesnášenlivého hrubiána, soudem odsouzeného lháře či šestinásobného bankrotáře vyhýbajícího se placení daní i účtů svým dodavatelům.
Ekonom by si s obavami všiml, že za svého prvního pobytu v Bílém domě více než zdvojnásobil americký státní dluh a že strmý růst zadlužování začal dlouho před covidovou pandemií. Pouze Abraham Lincoln a George Bush zvládli vytvořit větší dluh, ale oba museli financovat válečné konflikty. Ve změněné politické realitě současného světa ale nic z toho není pro voliče „nové doby“ důležité.
Tradiční média, více než sto padesát let stavěná kolem respektování a kontroly faktů, Trump hned na začátku svojí politické kariéry prohlásil za nepřítele. Díky sociálním sítím dokázal v krátkém čase vytvořit pseudorealitu „přímého kontaktu s voličem“, kterou ovládl strach a představa nevyhnutelné poslední bitvy Dobra se Zlem.
Tradiční média tak přestala možná už navždy představovat výkladovou a informační spojnici mezi „politikou“ a voliči.
Tradiční kontrolní soustava „checks and balances“ mezi různými druhy moci, předepsaná americkou ústavou, nemohla při svém vzniku předvídat příchod „lidového prezidenta“ latinskoamerického střihu, usilujícího o prosazení jakýchkoliv svých představ bez ohledu na zákon a samotnou ústavu.
Nově zvolený prezident Donald Trump však opakovaně prohlásil, že uvažuje o nasazení armády k policejním operacím na domácí půdě, nejenom při ohlašovaných masových deportací nelegálních imigrantů, ale i proti „radikálním levicovým šílencům“ (radical left lunatics).
Použití armády na domácí půdě ovšem striktně zakazuje ústava. Trump proto předem vyhrožuje čistkami ve velení armády a především v civilních složkách ministerstva obrany a všech ostatních orgánech a institucích národní bezpečnosti.
Jeho vztahy s armádními špičkami byly v jeho prvním volebním období vždy napjaté. Bývalý náčelník Sboru náčelníků štábů generál Mark Miley dokonce po Trumpem vyprovokovaném fyzickém útoku na Kapitol 6. ledna 2021 tajně vydal směrnici k omezení možnosti přístupu odcházejícího prezidenta k rozhodování o použití jaderných zbraní.
Vedení Pentagonu proto okamžitě po Trumpově zvolení zahájilo interní diskuse o možných scénářích a reakcích pro případ, že by nově zvolený prezident chtěl vydávat armádě protiprávní příkazy.
Zákon armádě a dokonce i jednotlivým důstojníkům a vojákům explicitně zakazuje uposlechnout rozkaz, který je v rozporu s ústavou či zákonem.
Předvídatelný a snadno manipulovatelný
Vztahům prezidenta s armádou určitě neprospívá, když Donald Trump před i po zvolení nazýval velení armády „slabochy“, „woke generály“ či „neschopnými vůdci“.
Obavy z toho, že osmasedmdesátiletý starý muž, naplněný negativní emocí a vědomím, že má poslední šanci rozbít „politický establishment“ a „vysušit washingtonskou bažinu“, se bude chovat a jednat iracionálně a proti zájmům americké demokracie, jsou oprávněné. Ve svém prvním volebním období to už zkoušel.
Největší obavy však vzbuzuje jeho naivita v zahraničně politických otázkách. Při svojí exaltované sebestřednosti a spoléhání na svůj „instinkt“ a „vyjednávací schopnosti“ je předvídatelný a snadno manipulovatelný.
Ruské a čínské zpravodajské služby ho studují od osmdesátých let a do detailu znají jeho slabiny. Jeho nomenklaturou je jeho rozvětvená rodina. Kolem sebe snáší výhradně přitakávače. Jeho slabost pro konspirační teorie se stala příslovečnou. Jeho největším spojencem je rozhněvaný a ustrašený „lid“, kterému stačí, že za Trumpa byl levnější benzin.
Je věrozvěstem nové doby nekontrolovatelných „vůdců lidu“. Je prakticky nemyslitelné, že by v sobě nyní objevil možnost hledání konsenzu a zasypávání politických příkopů či respektování zákonů nebo hledání možností rozšiřování mezinárodní spolupráce.
Opozice Demokratické strany bude potřebovat ještě roky, než pro Trumpa dokáže vygenerovat důstojného mladého soupeře. Donald Trump je totiž do značné míry produktem jejich vlastní neschopnosti reagovat na skutečný svět.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
12 komentářů
1) Jan Urban už roky nedělá nic jiného, než že věští blížící se zkázu a konec světa.
2) Reagana v jeho době nenáviděla US levice vč Dem Party stejně intensivně jako dnes Trumpa.
3) Když není nic lepšího na výběr, křesťané zvolí raději politiky, které křesťanství neoslovilo, ale na rozdíl od levičáků aspoň nepersekvují křesťany a nesnaží se křesťanství umlčet a zničit.
Trochu mi to připomíná strašení 3. světovou válkou v Rudém právu po zvolení Reagana.
Jednadvacáté století spěje od tradičních hodnot demokracie k autokraciím ve světě a válečným konfliktům. Zvláštní, nesourodý jakýsi triumvirát USA, Rusko a Čína budou určovat běh dějin tohoto století. Malé státy budou tomu jen přihlížet.
Že bych si dovolil citovat z posledních zprav
„..Majetek rektorky washingtonské univerzity Any Mari Cauceové se ve čtvrtek večer stal terčem útoku propalestinských násilníků. Maskovaní vandalové, i z řad studentů univerzity, zaútočili na její dům a automobil, který poškodili a posprejovali hesly a symboly, které jsou přímo spojované s teroristickým hnutím Hamás. Na zdi se objevila hesla jako „Krev je i na vašich rukou“ nebo „Svobodná Palestina“-.
Ergo, stal se pravý opak, toho před čím varovala demokratická média. Neútočí dnes ti zdivočelí Trumpem řízení raubíři, ale právě že ještě stále ty woke aktivistické skupiny se snahou anarchisticky zlikvidovat tu konzervativní společnost, která ještě existuje. A kterou nabízí i pan Trump jako zvolený prezident bránit.
Že to není typ naprosto čestného a mravního politika, je v tomto spíše výhoda – takoví tyhle střety obvykle nevyhrávají.
Ovšem i naopak, aby jsme nebyli zklamáni, jedna věc jsou předvolební sliby a to druhé realita omezená právním systémem. Je skutečně pravděpodobné že ani pan Trump jako prezident všechny své sliby nesplní, o to už se jeho oponenti s draze placenými právníky a neustálými žalobami u soudů postarají ..
Máme to i doma, jeho obdivovatele
Babiše. Jinak Trump, na rozdíl od něj nemá rusáky rád.
Vážený pane autore, to, co uvádíte hned v prvních dvou větách:
„Základem demokracie byly kdysi politické strany s jasně odlišitelnými programy. Jejich dnešní nápodoby jsou jen marketingovými agenturami vůdců bez programu.“
je naprosto jednoznačnou příčinou, proč se lidé jako Trump dostávají d politiky, a proč jsou úspěšní. Přitom je naprosto jasné, že ani Trump, ani nikdo další podobný za onen degenerativní přesmyk politiky na politické čachrářství nemůže. Vinu v podstatě nesou oponenti těchto politiků a paradoxně různými podpásovkami a fauly (typu účelových obvinění a soudních stíhání) situaci jen zhoršují.
Jestli bych si dovolil jedno historické ohlédnutí. V tom úplném začátku USA hrála silnou moc Federalistická strana , která prosazovala právě silnou centrální vládu, silnou moc prezidenta, byla zcela viditelně podporována silnými finančními a lobbistickými skupinami atd.
Což ale mělo své účely, protože se etablovala z federalistického hnutí ještě z předešlé války o nezávislost s Velkou Británií. (vedení války je vždycky drahé a potřebuje silnou moc).
A až později a proti ní se vytvořila tehdy Demokraticky-republikánská strana, s důrazem právě na liberalismus a práva občanů, a až ta se později rozdělila na pozdější /a dnešní/ Demokratickou a Republikánskou stranu, které si dones v USA konkurují..
Soudě podle toho se i Trump hlásí ke kořenům USA..
Takže je radikál 🙂
Americký lid většinově rozhodl,příštím prezidentem USA bude republikán D,Trump.Stařec prezident Biden se setkal v Limě s prezidentem Cíny p. Si,nevíme jestli něco nezvoral což je to pravděpodobné,brzy se to odhalí.USA ,to ví exprezident Trump, se musí vrátit k izolacionizmu ,samozřejmě v jiné podobě jak po invazi na Kubu v závěru XIX. stoleti po demokratickém prezidentu Clevelendovi,který se dovedl vrátil po porážce.Je také jedna vize ,že VB bude připojena k USA,to je hodně silná káva,budoucnost je nejistá, říkali staří latinici.
Asi by mnoho Britů náhradu současného kvasifašistického režimu za US demokracii uvítalo.
První obdobím Trumpa bylo jednoznačným zlepšením proti tomu, co ho předcházelo, a Bidenovo zase pádem do bídy a snah vytvořit v USA totalitu.
Proto také lidé Trumpa volili.
Patrně lze konstatovat, že Trumpovo zvolení zachránilo v USA demokracii a prodloužilo její persistování o několik let.