KOMENTÁŘ. Spojené státy zažívaly na přelomu 19. a 20. století opakované bankovní krize. Největší z nich, známá jako Panika roku 1907, ochromila finanční systém natolik, že vláda hledala cestu k jeho stabilizaci. Výsledkem byla Národní měnová komise vedená senátorem Aldrichem. Její členové studovali evropské centrální banky a připravovali návrh nové instituce pro Spojené státy.

Při bankovní panice v roce 1907 se doslova zhroutil důvěryhodný finanční systém. Co to znamená? Banky přestaly půjčovat, lidé vybírali vklady a ekonomika se dostala do vážných problémů. Situaci tehdy pomohl stabilizovat bankéř John Pierpont Morgan, který zorganizoval soukromou finanční pomoc.

Ukázalo se ale, že Spojené státy potřebují instituci, která by podobné krize řešila systematicky.

V roce 1910 se na tajném setkání na ostrově Jekyll Island sešla skupina bankéřů, ekonomů a politiků, aby připravila návrh nové centrální banky. Mezi účastníky byli zástupci velkých bank i amerického ministerstva financí. Jejich návrh se stal základem budoucího Fedu.

Dne 23. prosince 1913 podepsal prezident Woodrow Wilson zákon Federal Reserve Act, kterým vznikl Federální rezervní systém (známá zkratka Fed). Ten byl navržen jako kompromis, není plně státní institucí ani soukromou bankou.

Tvoří ho 12 regionálních federálních rezervních bank a centrální Rada guvernérů ve Washingtonu. Jeho hlavními cíli jsou stabilita cen, podpora zaměstnanosti a zajištění stability finančního systému.

Kde začíná spor

Americký publicista G. Edward Griffin ve své knize The Creature from Jekyll Island tvrdí, že Federální rezervní systém nevznikl primárně kvůli stabilizaci ekonomiky, ale jako nástroj, který přesunul rozhodující moc nad penězi do rukou úzké skupiny soukromých finančních zájmů.

Podle Griffina nejde o běžnou státní instituci. Tvrdí, že jde o systém, který umožňuje vytvářet nové peníze prostřednictvím úvěrů, podporuje zadlužování státu a přispívá k dlouhodobému znehodnocování měny.

Tyto závěry jsou mezi ekonomy předmětem dlouhodobých sporů. Kritici Griffinovi vytýkají, že z doložených historických událostí vyvozuje závěry, které nejsou dostatečně podloženy archivními prameny ani ekonomickým výzkumem.

Naopak zastánci jeho práce upozorňují, že správně poukazuje na mimořádný vliv finančního sektoru při tvorbě měnové politiky.

Federální rezervní systém není ani čistě státní úřad, ani běžná soukromá banka. Jeho struktura je neobvyklá. Rada guvernérů je jmenována prezidentem Spojených států se souhlasem Senátu.

Současně však systém tvoří dvanáct regionálních rezervních bank, které mají specifické vazby na komerční bankovní sektor. Právě tato konstrukce je jedním z důvodů, proč se o Fedu vedou debaty více než sto let po jeho vzniku.

Pro jedny představuje pojistku proti politickému zneužívání měnové politiky. Pro druhé znamená nedostatečnou demokratickou kontrolu nad institucí, která ovlivňuje cenu peněz, úrokové sazby i dostupnost úvěrů.

Peníze vznikají hlavně jako dluh

Na jedné věci se dnes ekonomové shodnou výrazně více než před několika desetiletími. V moderních ekonomikách nevzniká většina peněz tiskem bankovek. Vznikají především poskytováním úvěrů komerčními bankami.

Každý nový úvěr vytváří současně nový bankovní vklad. Nejde o tajný mechanismus. Popisují jej samotné centrální banky.

Griffin tvrdí, že tento systém vede k trvale rostoucímu zadlužení společnosti. Jiní ekonomové namítají, že právě pružná tvorba peněz umožňuje financovat investice, růst ekonomiky i překonávání krizí.

Od vzniku Federálního rezervního systému ztratila kupní síla amerického dolaru významnou část své hodnoty. Samotný tento fakt není sporný. Spor se vede o příčiny.

Jedna škola ekonomického myšlení připisuje inflaci především nadměrnému růstu peněžní zásoby. Jiná upozorňuje na vliv válek, energetických šoků, globalizace, produktivity práce nebo narušení dodavatelských řetězců.

Stejně tak se vedou diskuse o tom, zda rozsáhlé programy kvantitativního uvolňování po finanční krizi roku 2008 a během pandemie představovaly nezbytnou stabilizaci ekonomiky, nebo vytvořily nové nerovnováhy.

Proč nás to zajímá i v Česku

Debata o vzniku americké centrální banky není jen historickou kuriozitou. Rozhodnutí Federálního rezervního systému ovlivňují světové úrokové sazby, kurz dolaru, ceny komodit i chování investorů. Přenášejí se do evropských ekonomik a nepřímo dopadají také na české domácnosti.

Fed má neobvyklou strukturu. Regionální rezervní banky mají akcionáře z řad komerčních bank, ale nejde o běžné akcie – nelze je volně prodávat a jejich držitelé Fed neovládají jako klasickou soukromou firmu.

To vedlo k rozšíření tvrzení, že Fed je „soukromá banka vlastněná několika rodinami“. Historické důkazy však takové tvrzení nepodporují. Měnovou politiku určuje Rada guvernérů jmenovaná prezidentem USA a potvrzená Senátem.

Stručně řečeno, Fed vznikl proto, aby Spojené státy měly instituci schopnou předcházet bankovním panikám, poskytovat likviditu v době krizí a řídit měnovou politiku celé země.

Příběh Jekyll Islandu ukazuje, že důležitá ekonomická rozhodnutí často vznikají mimo pozornost veřejnosti. Je zajímavé vědět, kdo nastavuje pravidla finančního systému a komu tato pravidla nejvíce prospívají. Rozhodující moc nad penězi je soustředěna do rukou úzké skupiny soukromých finančních zájmů.