Tisková konference SPD a Hnutí ANO v březnu letošního roku. Ilustrační foto: LADISLAV KŘIVAN / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Vláda oslů je reakcí na neschopnost demokracie

Napsal/a Jan Urban 18. června 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Přes čtyři stovky světových akademiků včetně jednatřiceti nositelů Nobelových cen zatím podepsalo mezinárodní manifest proti návratu fašismu ve světě. Symbolicky se tak stalo přesně sto let poté, kdy italský filosof, historik a politik Benedetto Croce sepsal manifest italských intelektuálů proti nástupu a šíření totalitních tendencí v Itálii a Evropě.

Croce tehdy jasnozřivě popsal fašismus jako „morální nemoc“, která nevyhnutelně produkuje idioty. Jeho vládu nazýval onagocrazia, doslova „vláda oslů“. Jako bychom se neuměli poučit.

O sto let později jeho popis až mrazivě přesně sedí na politiky, které jen ze studu dosud nazýváme pouhými populisty, přestože se stejně jako fašisté 20. století zaklínají hlasem lidu, řízenou demokracií, omezováním počtu politických stran, kontrolou médií a univerzit.

Jako bychom zapomněli, že vláda oslů v Evropě skončila světovou válkou s desítkami milionů obětí, holocaustem a rozdělením světa mezi demokracie a totalitní režimy, ničící „třetí svět“ podporou „svých“ extrémistů v takzvané studené válce s dalšími miliony obětí.

Dnešní moderní „lid“ a „národ“ jsou přitom ještě snadněji manipulovatelní než jejich pradědečkové a prababičky před sto lety. Vliv elektronických sdělovacích prostředků, především televize a o něco později internetu, urychlil odchod od racionálních způsobů společenské diskuse.

Politicky nedospělý premiér, až doposud vždy tak nějak po Brněnsku nadřazující přátelské a stranické vazby nad zájem země, po sobě v nejkritičtější chvíli zásadní proměny vztahů ve světové a evropské politice po prohraných volbách zanechá jen černou díru.

Historický a vskutku civilizační zlom však přinesla přeměna organicky vzniklých společenství na uniformní spotřební společnost. Po staletí pěstované sociální instinkty, návyky a navázaná pravidla „společného zájmu“, jako jsou třeba právní stát a nezávislá justice, ztratily pro většinu atomizované a výhradně hmotnou spotřebou a zábavou motivované části obyvatelstva jakoukoliv důležitost.

Přitažlivost a šíření naprosto nezodpovědných vůdcovských manýrů a kolektivistických bludů je proto řádově snazší a rychlejší než před sto lety.

Důležitost zahraniční politiky

To vše v době akutního válečného ohrožení našeho regionu a civilizace, k níž se hlásíme. Sociolog Ivan Gabal (bývalý poradce prezidenta Václava Havla a poslanec) ve svých textech už léta varuje, že v takové situaci musí být zahraniční vztahy a strategie státu ve střední Evropě dlouhodobě nadřazeny domácí politice.

Ta se totiž, a zde už interpretuji, nepodřizuje zájmu státu, ale domácímu volebnímu cyklu, stále podobnějšímu jarmarku a nedůstojné rvačce o vteřiny v televizních diskusích. Pokud se rozhlédneme kolem sebe, musíme přiznat velkou pravděpodobnost tomu, že pochod ruského fašismu na Západ se na Ukrajině nemůže zastavit.

Jeho dnes už stoprocentně válečné hospodářství by přechodem na mírovou produkci zkrachovalo.
Už léta probíhající hybridní válka proti Západu a ovlivňování demokratických procesů přitom jede na plný plyn a ovlivňuje volby i politickou diskusi v desítkách zemí.

V sousedním Německu – tedy především v jeho východních zemích – stejně jako na přelomu 20. a 30. let minulého století – už součet hlasů pro extrémní levici a stejně extrémní pravici dosahuje ke dvěma třetinám odevzdaných hlasů.

Oba extrémy hlásají především nutnost míru a dohody s Ruskem. Přesně z toho vyrostla diktatura. A do rohu zatlačená vláda, vedená křesťanskými demokraty, ustupuje od slibů vybavit Ukrajinu střelami s plochou dráhou letu Taurus, jen aby udržela koalici se sociálními demokraty, ohrožovanými právě tlakem extrémistů.

Bude takové Německo vůbec ochotné v případě konfliktu pomoci bránit Pobaltí, Polsko nebo Českou republiku?

Nejsme připraveni na krizi

Polsko je historicky ostře proti jakémukoliv projevu ruské rozpínavosti a diktátu, ale stejně historicky váhá mezi touhou být vnímáno jako evropská velmoc a svým vnitřním konzervatismem. Slovensko a Maďarsko už otevřeně straní Moskvě a Rakousko tradičně váhá.

A Česko čekají hysterické volby. V době, kdy se nezodpovědnou krátkozrakostí Trumpovy administrativy otřásá od druhé světové války nezpochybnitelná spojenecká vazba Evropy a Spojených států, může střední Evropa, ovládnutá hloupým nacionalismem, expanzionismus ruského fašismu jen povzbudit.

Česká domácí politika nezná zodpovědnost za dlouhodobý úspěch země. Vyrostla z nezvládnuté národní identity a vystavěla pohádky o vlastní nevinnosti a světovosti. Není připravená na krizi. Je v tomto ohledu ve své naprosté většině zcela nekompetentní.

Ještě horší však je, že ještě nepochopila, že už v krizi jsme. Nikdo nemůže popřít, že Fialova vláda prováděla dosud promyšlenou a úspěšnou zahraniční, a především evropskou politiku. Nedokázala však v dialogu s voliči a s opozicí zajistit strategickou kontinuitu bezpečnostní a zahraniční politiky, která by vydržela změny vládní garnitury po volbách a udělala z České republiky stabilního a předvídatelného partnera v málo stabilní střední Evropě.

Politicky nedospělý premiér, až doposud vždy tak nějak po Brněnsku nadřazující přátelské a stranické vazby nad zájem země, tak po sobě v nejkritičtější chvíli zásadní proměny vztahů ve světové a evropské politice po prohraných volbách zanechá jen černou díru.

Zanechá za sebou zemi, která nebude připravena a ve které každá potřebná změna bude trvat roky. Právě když země potřebuje rychlou modernizaci armády, zrychlení ekonomiky a zlepšení kvality školství i „polidštění“ vztahů a schopnosti výměny názorů v ostře polarizovaném společenství, řeší česká politika a média trapnou bitcoinovou chmátku a konec kariéry přes dvacet let korupci tak blízkého, a přesto najednou tak populárního brněnského dona Pabla.

Dokonce i intelektuálové brněnské kavárny lítostivě vzpomínají na jeho údajnou lidskost a sečtělost a vyzdvihují jeho stejně údajnou pracovitost. Jeho neschopnost zavést za dva ministerské mandáty ve světě už zcela běžnou digitalizaci justice nebo řada otevřeně korupčních eskapád, začínajících dávno před začátkem jeho politické kariéry, jsou zapomenuty.

Před pětadvaceti lety mohl spor mezi státem a společností Diag Human, který bude jednou popsán jako kronika neschopnosti a prohnilosti české politiky po listopadu 1989, skončit smírem a uhrazením škody ve výši dvě nebo tři miliardy.

Zabránili tomu dva mladí brněnští chytráci, Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, kteří se snažili jen tak si bokem trochu přivydělat nějaké miliony, ale i možná stamiliony. Dnes je účet za jejich chytráctví už miliard sedmnáct. Oba se mezitím stihli stát politiky a přáteli Václava Klause a Miloše Zemana.

„Taková je ta naše práce, soudružtičko,“ pravil tajemník Pláteník v pitomém, ale dodnes v televizi přítomném seriálu Okres na severu. Benedetto Croce to říkal už před sto lety. Fašismus nevyrůstá z ničeho. Vláda oslů je reakcí na neschopnost demokracie trestat korupci a vyvolávat v občanech důvěru.


Autor tohoto textu se kauze Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)