Ministr zahraničí Petr Macinka výrazně omezil tok informací z Černínského paláce na Pražský hrad. Podle několika diplomatických zdrojů HlídacíPes.org přestaly do Kanceláře prezidenta republiky chodit zápisy z jednání, mnohé depeše velvyslanců i běžné koordinační materiály.

Podle zjištění HlídacíPes.org proud informací neustal ze dne na den, některé zprávy nadále přicházejí neformální cestou na základě osobních vazeb. Příkaz k „mlčení směrem k Hradu“ prý také není daný písemně, ale ve formě, že si to „pan ministr nepřeje“.

Na dotaz redakce, zda ministerstvo omezilo sdílení informací s Kanceláří prezidenta republiky, ministerstvo zahraničí jednoznačně neodpovědělo:

„Sdílení informací o zahraničně-politických otázkách či koordinace se všemi relevantními aktéry probíhá vždy individuálně a na základě konkrétní potřeby,“ napsal bez dalších podrobností mluvčí ministerstva zahraničí Adam Čörgő.

Podle českého diplomata, který si v této souvislosti nepřál být jmenován, je situace dána nejen osobní animozitou Petra Macinky vůči prezidentu Petru Pavlovi, ale je i důsledkem celkového informačního chaosu spojeného s nástupem nového vedení ministerstva:

„Je tu totální rozklad systému sdílení a výměny informací, nejen směrem k Hradu. Původně se třeba zápisy z ranní porady vedení posílaly na všechny české ambasády, to ale skončilo. Zmizela důvěra, každý se bojí něco udělat. Běžně se třeba pravidelně posílal sborník komunikačních tezí, jakýsi návod pro aktuální zahraničně-politické otázky, na všechny ambasády i do Kanceláře prezidenta republiky. Teď to nechodí ani na KPR, ale ani na ambasády.“

Různá ochota plnit příkazy

Prezidentův mluvčí, ředitel odboru komunikace, Vít Kolář připouští, že komunikace je spíše jednosměrná: z Pražského hradu k ministerstvu zahraničí a Úřadu vlády.

„Kancelář prezidenta republiky považuje vzájemnou informovanost mezi aktéry zahraniční politiky za zásadní a vždy sdílí s Úřadem vlády, MZV, případně dalšími resorty, záznamy jednání prezidenta republiky,“ říká Kolář.

Komentovat to, nakolik je aktuální ticho ze strany MZV „intenzivní“ dále nechtěl. Podle něj prezidentská kancelář nemá jak posoudit, zda v opačném směru některý záznam nebo postoj nechybí.

„Zahraniční politika je založená na provázanosti, tedy principu, že každý účastník ví, co kdy bylo kde a komu řečeno. Pokud by taková provázanost chyběla, byla by oslabena vyjednávací pozice ČR. Kdyby MZV, případně jiné resorty nesdílely své pozice a výsledky z jednání, nemohl by prezident ani účinně uskutečňovat vládní zahraniční politiku,“ podotýká Kolář.

To, že odříznutí Hradu od informací ministr Macinka a jeho okolí praktikuje a vyžaduje, potvrzuje nezávisle na sobě několik diplomatických zdrojů HlídacíPes.org.

Zda na Hrad doputují alespoň některé informace, například z českých ambasád, závisí teď „hlavně na rozhodnutí a osobní odvaze daného velvyslance“.

„Jde o to, že formálně to nařízení nevydali. Z některých ambasád proto dál putují informace podle rozdělovníku mimo jiné do Poslanecké sněmovny, do Senátu, na ministerstva a také na Pražský hrad. Už se stalo, že z toho v Černínu byla zlá krev,“ popisuje další seniorní český diplomat pod příslibem anonymity.

V diplomacii bylo také dosud běžné, že se některý z náměstků ministra zahraničí účastnil různých jednání prezidenta a jezdil s ním na zahraniční cesty. To ale nyní s ministrem Macinkou skončilo.

„Úřadů je přes stovku a záleží na každém, jakou má páteř a jak je kdo ochotný ty neformální příkazy plnit,“ dodává.

Příkladem ochotného přístupu je prý třeba česká mise při OSN v New Yorku vedená Jakubem Kulhánkem: „Před pravidelným jednáním Valného shromáždění OSN v New Yorku vždy tamní české zastoupení komunikovalo směrem k Hradu už někdy od května – ubytování, organizační opatření a podobně. Teď všechny informace putovaly jen na zamini.“

Jak ale diplomaté zdůrazňují, prezident je součást zahraniční politiky a nejde jej od vztahů s tuzemskou diplomacií zcela odstavit:

„Těžko si třeba představit, že by se česká velvyslanectví nepodílela na technické pomoci při zařizování zahraničních výjezdů prezidenta. Nelze si představit, že velvyslanec nezajistí bezpečnost, program atd.“

Podle diplomatů taková situace dlouhodobě oslabuje schopnost Česka vystupovat jednotně v zahraničí.

Náměstky s prezidentem neposílat

Jiná věc je ale například příprava podkladů a prioritních témat pro jednání, kdy Hrad obvykle nemá kapacitu si vše sám zajistit. Za normálních okolností je proto běžná koordinace s ministerstvem a dalšími úřady. To se nyní neděje.

„A pak jsou také nejrůznější zápisy z diplomatických jednání, která by za normálních okolností měla putovat obousměrně. To vše je teď narušeno,“ konstatuje již citovaný diplomat.

V diplomacii bylo také dosud běžné, že se některý z náměstků ministra zahraničí účastnil různých jednání prezidenta a jezdil s ním na zahraniční cesty. To ale nyní z rozhodnutí ministra Macinky skončilo.

„Bilaterálních přijetí hlav států a vlád se vždy účastní velvyslanec ČR, tedy zaměstnanec MZV, ale účast dalších zástupců MZV na jednání prezidenta není pevným pravidlem. KPR vždy nabízí místo u jednacího stolu pro zástupce MZV, stejně tak na zahraničních cestách prezidenta. Na některá jednání MZV zástupce vyslalo, na některých chyběl,“ komentuje to Vít Kolář.

Podle diplomatů taková situace dlouhodobě oslabuje schopnost Česka vystupovat jednotně v zahraničí. Prezident je sice ústavně jedním z klíčových aktérů zahraniční politiky, ale bez pravidelného přísunu informací z MZV má výrazně ztíženou pozici při jednáních i při přípravě zahraničních cest.