GLOSA. Čeští politici v předvolební kampani haraší obnovením národních hranic, německý prezident mluví o tom, že se naopak už nesmí nikdy zavírat. Netradičně vlakem přijel Frank-Walter Steinmeier na tři dny do Česka a část trasy projel i se zástupci přeshraničních iniciativ, které loni upozorňovaly na nesmyslnost uzavírání hranic v době koronavirové krize. Byl mezi nimi i ústecký germanista Jan Kvapil, jeden z mluvčích neformální skupiny Soboty pro sousedství.

Tato středa byla z pohledu občanské iniciativy Soboty pro sousedství, v níž jsme v loňském roce pořádali série sousedských setkání podél česko-německé, rakouské a polské zelené hranice, velmi zajímavý den, neboť jsme dostali příležitost zúčastnit se setkání s německým prezidentem Frankem-Waltrem Steinmeierem během jeho jízdy vlakem na mezistátní návštěvu České republiky. Nominálně jde tedy o setkání na zatím nejvyšší politické úrovni. Pozvání přišlo zřejmě z toho důvodu, že jakožto spoluzakladatel iniciativy a jeden z jejích neoficiálních mluvčích patřím mezi její nejviditelnější osobnosti. Na následujících řádcích nabízím své dojmy a zážitky.

Ten, kdo blíže sleduje cestu německého prezidenta do České republiky, zaznamená promyšlenou práci s nejrůznějšími symboly, což ostatně i odpovídá i jeho postavení v rámci německého (parlamentního) systému, v němž zaujímá spíše symbolickou a ceremoniální roli. A to byl i případ tohoto setkání, které se uskutečnilo s lidmi, kteří se s uzavřenými hranicemi bezprostředně a často dokonce fyzicky potýkali, právě v momentě překračování česko-německé hranice.

Německý prezident a jeho doprovod jel z Berlína do Prahy běžným spojem. Nástup do vlaku v Drážďanech byl velice civilní, jen dvě skupinky policistů na nástupišti naznačovaly, že to není úplně obyčejná jízda. Prezident s chotí většinu cesty strávili v jídelním voze, poměrně početný doprovod byl rozmístěn mezi běžnými cestujícími po celém vlaku. Znakem mimořádnosti této jízdy byly vedle přítomnosti policistů všudypřítomné jmenovky a striktní dodržování protiepidemických opatření.

Setkání se odbylo, jak již bylo výše řečeno, v jídelním voze, a sice v tomto složení: pan prezident Frank-Walter Steinmeier, jeho žena Elke Büdenbender, saská státní ministryně pro justici a evropské záležitosti Katja Meier, předsedkyně Asociace pendlerů ČR Zuzana Vintrová, jednatel řezenské Průmyslové a obchodní komory Richard Brunner a nakonec já.

Vlastní setkání, které se uskutečnilo mezi stanicemi Bad Schandau a Ústí nad Labem, bylo příjemné, uvolněné, civilní. Prezident Steinmeier převážně naslouchal, byl empatický, vstřícný; disponoval tedy těmi vlastnostmi, které u vrcholných politiků oceňuji. Zajímaly ho osobní příběhy a zkušenosti v souvislosti s uzavřenou hranicí. S ohledem na formát naší skupiny byla východiskem jednání problematika pendlerů a ekonomické důsledky uzavírky hranic, ale postupně se přešlo i na další témata, jako je potřeba podpory vzdělávání nebo role sousedských přeshraničních vztahů v již tak strukturálně postižených příhraničních regionech. Zmíněna byla i záslužná role euroregionů (včetně některých problémů, které jsou s jejich fungováním spojeny).

Zřejmě nejsilněji rezonovalo téma neblahých důsledků uzavírání hranic pro firmy a pendlery (za ně hovořila hlavně paní Vintrová a pan Brunner), zvláště s paní Meier jsme však toto téma rozšířili i o prostě lidskou či občanskou dimenzi, jako jsou rozdělené rodiny, a zejména pak narušená partnerství a sousedství obcí, spolků, škol apod., což v konečném důsledku vede k prohloubení ekonomických a sociálních problémů v českých i německých příhraničních regionech.

Samozřejmě byla nadnesena i otázka, co do budoucna. Zajímavé bylo, že zejména pan Brunner s paní Maier si pochvalovali, jaká byla s českou stranou úžasná domluva, jak se dařilo vše skvěle koordinovat atd. atd. Na to jsem diplomaticky naznačil, že až taková idylka to z pohledu občana tedy rozhodně nebyla. Rovněž jsem zmínil svůj názor, že celý ten pandemický rok lze chápat jako selhání národních států a že do budoucna je důležité, aby tyto globální výzvy (nejen pandemie, ale i klimatická otázka, migrace apod.) byly lépe koordinovány třeba právě i na úrovni EU. V každém případě paní Meier zmínila snahu udržet nově vzniklé komunikační kanály mezi Saskem, Bavorskem a ČR a rozšířit jejich záběr i o další přeshraniční či globální témata a výzvy, které nás v nejbližších letech bezpochyby čekají.

Placka pro prezidenta

Nedělám si iluze, že by toto setkání mělo být nějakou světabornou událostí, ale politika je hodně o symbolech a signálech, což byl bezpochyby i tento případ. Bylo proto potěšitelné, že při včerejší společné tiskové konferenci prezidentů Steinmeiera a Zemana německý prezident otevřeně reflektoval naše vlakové setkání a jednání, a to v míře výrazně větší než malé. Jeho prohlášení o tom, že by k uzavření hranic v budoucnu již nemělo dojít, je samozřejmě třeba brát – právě s ohledem na roli prezidenta v německém politickém systému, ale i nevyzpytatelnost budoucnosti – s rezervou, ale současně ho lze chápat i jako odraz aktuální oficiální zahraniční politiky našeho největšího souseda a signál, že osudy lidí žijících bezprostředně u hranic nejsou německé politické scéně zcela lhostejné.

Právě v těchto dnech jsem ale zaznamenal ještě jeden politický signál, a sice zpochybnění Schengenu z úst premiéra české republiky Andreje Babiše. I toto prohlášení lze brát – zejména v době předvolební kampaně – s rezervou, avšak přinejmenším o úrovni komunikace a práce se symboly to mnohé vypovídá.

Dovětek: A abych nezapomněl, na závěr našeho setkání jsem neopominul pozvat pana prezidenta s chotí jménem naší občanské iniciativy do příhraničí prožít a okusit živoucí sousedství (ať již třeba na nějakém přeshraničním setkání nebo během jiné třeba kulturní akce). Rovněž jsem panu prezidentovi a jeho paní předal publikaci Národního muzea o našich setkáních a dvě placky.

---

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.