KOMENTÁŘ. Singapur plánuje na dekády dopředu. Vzdělání, infrastruktura budovaná státem a ekonomika do sebe perfektně zapadají. Nic tu nevzniká náhodou. Zatímco u nás řešíme, co bude po příštích volbách, v Singapuru řeší, co bude za dvacet let.

Když jsem vystoupil na letišti v Singapuru, první, co mě zaujalo, byl pořádek. Na ulici nenajdete odpadek. Veřejný prostor nepůsobí jako něco, co patří všem, a tím pádem nikomu. Čistota není kosmetika. Pokud je země schopná udržet pořádek na ulici, je schopná udržet pořádek i v zákonech, infrastruktuře a ekonomice.

V Singapuru každí ví, že pravidla platí. A že budou platit i za deset let. Lidi nenapadne hledat cestu, jak systém „očůrat“. Červená na semaforu? Všichni spořádaně čekají. Lidé v Singapuru nejsou možná tak kreativní jako Češi, ale jsou disciplinovaní.

Singapur není liberální ráj, je to silně řízený stát. Pravidla jsou přísná, pokuty vysoké a kontrola všudypřítomná.

Přežijí ti nejlepší

Singapur je jeden z nejotevřenějších trhů na světě. Nízké daně, jednoduchá pravidla, minimální byrokracie. Stát se nesnaží chránit slabé firmy, ale vytváří prostředí, kde přežijí ti nejlepší. Není náhoda, že tu mají regionální centrály firmy jako Google nebo Microsoft. Nemusí dávat investiční pobídky nebo plýtvat dotacemi, mají systém, který je důvěryhodný.

Noční Singapur. Foto: Vladimír Brůna / HlídacíPes.org

Singapur není liberální ráj, je to silně řízený stát. Pravidla jsou přísná, pokuty vysoké a kontrola všudypřítomná. Zároveň je zde minimální korupce, rychlá vymahatelnost práva a profesionální státní správa.

Rozdíl mezi Singapurem a Českem není jen rozdíl v produktivitě práce, ale v organizaci práce.

To je kombinace, kterou investoři hledají. Ne ideologii, ale funkčnost. Nechci hodnotit úroveň českých politiků, ale v Singapuru je politika prestiž a chodí do ní nejlepší lidé. U nás jsou politici mizerně placení, proto se nemůžeme divit, že politika neláká ty nejostřejší tužky v penále.

Kde bychom mohli být?

Obyvatelé Singapuru mají vysoké nároky na stát. A mají oproti nám větší disciplínu. Dost Čechů má vysoké nároky na výmluvy. Můžeme donekonečna řešit, kdo za to může. Politici, historie nebo Brusel. Ale pravda je jednodušší a nepříjemnější.

Nejsme tam, kde bychom mohli být. Zvykli jsme si, že to stačí. Radši budeme montovnou pro Německo než se pokusit převzít roli Lucemburska. Expatům se u nás líbí a Praha je oblíbená destinace na byznys. Je tady hezky, bezpečno, pohoda. Spokojíme se ale s průměrností.

Singapur má téměř třikrát vyšší HDP na hlavu než Česko. To není „o něco lepší ekonomika“. To je rozdíl mezi regionálním hráčem a globálním hubem. Obě země mají velmi nízkou nezaměstnanost (okolo 3 %). U nás ale neumíme z práce vytvořit stejnou hodnotu. Obě ekonomiky mají podobnou inflaci (pod 3 %).

Rozdíl mezi Singapurem a Českem není jen rozdíl v produktivitě práce, ale v organizaci práce. Singapur vytváří prostředí, ve kterém se práce přirozeně násobí kapitálem, infrastrukturou a předvídatelností.

Singapur je projekt, který má směr, plán a dlouhodobou logiku, nevyvíjí se náhodně. Posunul mi zase obzory, co vše je možné.

Česká ekonomika je naopak více závislá na individuálním výkonu a méně na systémové koordinaci. To vysvětluje, proč má Singapur několikanásobně vyšší HDP na hlavu, přestože základní makroekonomické ukazatele jako nezaměstnanost nebo inflace mohou vypadat podobně.

Trpíme nedostatkem strategie

Přitom Česká má všechny základní předpoklady úspěšné ekonomiky. Máme kvalifikované lidi, průmyslovou tradici i stabilní polohu v Evropě. Přesto se nám dlouhodobě nedaří přetavit tyto výhody do vyšší ekonomické výkonnosti.

Důvodem není nedostatek schopností, ale nedostatek strategie. Stát u nás nefunguje jako dlouhodobý architekt ekonomiky, ale spíše jako správce systému, který se vyvíjí spíše samovolně než řízeně. Politici hasí požáry a hledají populistická řešení, jen aby byli zase u kormidla.

Jediným evropských městem světového významu je Londýn. Ostatní města jsou béčková. Mezi světová centra řadím dále New York, Tokio, Šanghai, Dubaj a Singapur. Dubaj je okázalá, je to souhrn věcí, které se snaží být nej. Singapur je nej jako kompaktní celek.

Singapur je projekt, který má směr, plán a dlouhodobou logiku, nevyvíjí se náhodně. Posunul mi zase obzory, co vše je možné. Ale je to vydřené. Singapur je drahé město s vysokými životními náklady a výrazným tlakem na výkon. Role státu je silná a prostor pro individuální improvizaci je menší, než na jaký jsme v Evropě zvyklí.