Investor Brůna: Lekce z kanadského konvoje svobody? Mít pár stříbrňáků, až zhasnou terminály
Kanada, země zaslíbená, torpédovala důvěru v peníze na účtech, respektive v bezhotovostní platební systém. Poté, co kanadský premiér pohrozil účastníkům takzvaného konvoje svobody zmrazením účtů, na několik hodin zkolabovaly systémy pěti bank. Zřejmě proto, že hodně lidí najednou naběhlo do bank a vybírali hotovost. Logicky.
Jenže zaplatit v obchodech či poslat peníze přes internet najednou nemohli ani občané, kteří s odporem proti vládě neměli nic společného.
Nesoudím, zda očkování ano/ne, zda opatření ano/ne, nijak nehodnotím důvody, formu a míru odporu. Ovšem kanadský premiér a jeho vláda totálně otřásli důvěrou v bankovní systém, který právě jen a jen na důvěře stojí. Zároveň obnažili, že demokracie už asi nebude až tak demokratická.
Nový zákon o nouzovém stavu totiž dokonce umožňuje kanadské vládě komukoliv zmrazit účty, aniž by o tom musel rozhodnout soud. Nepřekvapilo by mě to ve velké zemi na Východě, ale Kanada? Západní prostor se kamsi posouvá.
Co bude důvodem nouzového stavu zítra? Jiný vnitřní nepřítel? Kdo se vládě znelíbí příště, jaká skupina obyvatel či jednotlivci?
Peníze bez hotovosti, moc bez odporu
Chce pak člověk za takových poměrů opravdu, aby se zcela zrušily bankovky a přešlo se výhradně na elektronické peníze a bezhotovostní platby, k čemuž se posouvá řada zemí?
Více o tématu:
Investor Brůna: Zrušení plateb v hotovosti? Udělá z lidí poslušné stádo
Závislost na penězích a obzvláště na e-penězích je nevídaná. Ano, je to pohodlné. Přijde výplata, proplacená faktura, píp. Platíte v obchodě, jen přiložíte mobil, píp. Jenže pohodlí svým způsobem otupuje nadhled a kritickou mysl. Možná ale být nesvobodný, „když úplně vše nalinkují ti nahoře“, může být svým způsobem pro mnohé příjemně pohodlné…
Když ale z toho či onoho důvodu místo pípnutí zhasne platební terminál či se objeví hláška „transakce se nezdařila, systém je dočasně mimo provoz“, je najednou člověk jak nahý v trní. Za co koupit, či směnit jídlo pro rodinu?
Ze svobodného občana s vlastním názorem, a i určitou mírou rozhodovacích možností, se rázem stane beránek v koutě, co bude poslouchat za kůrku chleba, za poukázku, za kredit.
Proto i v této supermoderní době pořád platí konzervativní postoj, že co je v kapse, to je jisté. Aspoň něco. Bankovky coby hodně rychlé oběživo. Ale opravdu jen k tomu „vydělat-koupit“, protože je žere inflace. Anebo pár stříbrňáků.
Ty jsou do časů, kdy se drolí a přetavují světové řády a zkouší se, co si lze k masám ještě dovolit, dobrým platidlem, lepším než zlaté cihly či slitky. Jedna uncová stříbrná mince (31,103 g) má dnes cenu sedm set až osm set korun. Může se stát snadno alternativním oběživem. Ze své praxe vím, že už dnes někteří dobří přátelé využívají mezi sebou stříbrné mince coby jistou zástavu, když si půjčují peníze mezi sebou, mimo bankovní systém.
Nejde o to, odpojit se, ale o míru závislosti
Banky půjčují státům nesplatitelné objemy peněz, státy sotva platí úroky, a ty samé banky půjčují domácnostem další biliony. Co to znamená? Máme sice ve volbách volené politiky coby piloty státu. Ale nad nimi a mnohem výše stojí nevolené elity, pár rodin. Hlavní akcionáři bank. Řídící letového provozu.
Vlastně proč ne, bez bank, bez systému, to samozřejmě fungovat nemůže. Ale svobodně uvažující občan, jenž si chce zachovat určitou míru ekonomické a ideové nezávislosti, myslí na to, aby v kapse neměl jen kartu či mobil nebo pod kůží platební čip, ale také něco, co uplatní i v místech a časech, kde není signál…
Je překvapující, s jakou lehkomyslností desítky tisíc lidí i u nás pro komunikaci s vládními institucemi, zejména finančními úřady, používají bankovní elektronickou identitu. Podáváte daňové přiznání a pro připojení k finančnímu úřadu se používá rozhraní banky! Stát, respektive elity druhé kategorie, a banka, respektive elity první kategorie, se ještě více slévají v jeden organismus.
Přehled, o to tady kráčí. Snadno se pak případně odstavují ti, kteří se už příliš staví na zadní proti záměrům elit první a druhé třídy. Demonstrujte si, křičte si, vyjadřujte svůj nesouhlas, ale jakmile opravdu zkřížíte náš byznys, končíte. Stiskem klávesy. Dnes může být důvodem všeobecné zdravotní blaho, příště něco jiného.
Co se má stát, staň se. Kdo je ale připraven, není pak až tak zaskočen a paralyzován.
Autor je český investor
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Plíživé přibližování k čínskému systému sociálních kreditů. K totalitě. Ke státu „ovčanů“.
Co k tomu dodat? Jenom mám obavy, aby za takové podvratné články neskončil tento dosud konformní a levicový web na seznamu „nežádoucích“. Nechoď Vašku s pány na led…
Možná i pár lidí časem zjistí, co je vlastně tak lákavého na tom Bitcoinu – není to jeho cena, ale to, že nemá vlastníka.
Takový stříbrňák co vám z kapsy nikdo neukradne a můžete ho poslat ihned – třeba do té Kanady.
V případě blackoutu je Vám Bitcoin platný jak mrtvému zimník,zatímco za stříbrňák přece jen něco seženete.
Všechno teď zničit a začít znova!!!
Svoboda- nase právo, jehož rozsah si každý vykládá jinak. Stejně tak ohledne omezeni, na které ma stát -respektive ostatni lide- právo a na které ne. A co tak svoboda statu ci zaměstnavatelů ci dalších v rozhodování, na co mají právo ti, co porušují prava ostatnich lidi, ci statu ci jiných sunbektuu . Neboli, moje prava jsou svata, prava ostatních me z tohoto hlediska nezajímají a právo občanů, zařazených do demokratické enklavy tedy statu už vůbec ne. Super. Myslim, ze prava jednotlivce jsou nyní uprednostnenovana nad prava ostatních jednotlivců , což alespoň mě nepřipadá spravne. Jak řešit? Nejjednodušší je diktatura či osvícený absolutismus. Nebo válka a stanne pravo, libo-li? Asi už máme opravdu roupy z premiry keců o svobodě bez zodpovednosti. Zamysleme se.
Skutečné právo funguje pouze tehdy, disponuje-li zároveň mocí k prosazení. Jinak je to pouhá nezávazná proklamace a řečnické cvičení.
Ale na druhou stranu, když nebudou mít na naftu, tak budou prázné obchody a to pak nepomůžou ani stříbrňáky.
Nezbývá než souhlasit. Slepá víra v dokonalost moderního měnového systému a systému plném elektroniky a dat, zkrátka systému současného vůbec je naivní a ukazuje se to při spoustě příležitostí. Co teprve kdyby nastala opravdová zkáza? Obří vulkán, větší meteorit nebo velmi silná solární bouře… Lidstvo se tak dlouho nabubřele tváří, že mu se tohle přece nemůže stát. Až se to stane… Popravdě může to být i v jiném měřítku a přesto to s námi zatřese.
Vždycky za to můžou lidi a ne počítače.