Hledá se Antizeman, Kiska z druhé strany řeky Moravy

Napsal/a Robert Břešťan 3. června 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ Bývá již tradicí, že jedna z prvních cest nově zvolených českých a slovenských prezidentů vede k sousedům za řeku Moravu. Pokud bude hlavám států sloužit zdraví, podobná inaugurační návštěva se hned tak konat nebude. Na Slovensku má Andrej Kiska před sebou ještě celé tři roky, český Miloš Zeman rok a tři čtvrtě. Pro někoho „jen“, pro jiné „ještě“.

Nevím, jak v bratislavských kavárnách (a hospodách), ale v pražských hospodách (a kavárnách) se v debatách dřív nebo později hovor zaručeně stočí na to, kdo by měl být příštím prezidentem. Respektive na to, kdo by dokázal v roce 2018 porazit Miloše Zemana.

Pražská první signální

I když je nápadů spousta a do soutěže o Zemanova hlavního vyzyvatele se již někteří ctihodní mužové dokonce sami hlásí, zatím jde spíše o slepé výstřely.

Populární kněz Tomáš Halík, známý podnikatel a textař Michal Horáček či bývalý diplomat Petr Kolář sice zaujmou onu „pražskou kavárnu“, jak své odpůrce nálepkuje hradní pán, ale ten, kdo chce být příštím českým prezidentem, musí oslovit i tetu z Aše, strýce ze Šluknovského výběžku a chachara z Ostravy.

Ať se nám to líbí nebo ne, nehledá se osobnost na první pražskou signální, ale někdo, kdo musí zvládnout víc než přesvědčit někdejší „schwarzenbergovské“ voliče. Upřímná odpověď na otázku, kdo to tedy je, zní – čert ví.

Ale zkusme to. Co třeba stále ještě známý i populární herec Martin Stropnický, jehož jméno ve slabší chvilce zmínil Andrej Babiš, za jehož stranu teď Stropnický řídí ministerstvo obrany? Se svými filmy a seriálovými rolemi v zádech, zkušenostmi z diplomacie a politiky a s Babišovými penězi by mohl mít slušnou šanci u dostatečně širokého voličského spektra. To by ale musel nejprve skončit babišovsko – zemanovský pakt o neútočení.

Nějaký jiný kandidát? Kdo ví, možná nějaký lékař. Bílé pláště se tak nějak „od přírody“ v české kotlině těší přirozené úctě a popularitě. Co dva roky se to potvrzuje v senátních volbách – kdo nasadí do klání o post senátora lékaře, má takřka jistotu, že vyhraje. Otázkou je, zda by měl někdo ze známých lékařů o prezidentskou diagnózu zájem.

Šlechtici proti Zemanovi

Se Zemanem jako soupeřem to nikdo nebude mít snadné, navzdory oprávněnému očekávání, že další dva roky pravidelné konzumace alkoholu jeho intelektuální schopnosti nezvýší. Miloš Zeman má luxusní přístup do médií, které jeho předem vykalkulované výroky, někdy též označované jako bonmoty, radostně šíří podle hesla „to je blbé, to se bude líbit“.

Pro větší rozhovory si Zeman vybírá ta média, kde ho moderátoři  nebo novináři nebudou obtěžovat nepříjemnými otázkami a kde si může říkat to, co chce on sám.

Současný český prezident je zkušený technolog moci a lidé kolem něj mají velkou motivaci jej ve vysoké – a pro ně výhodné a dobře zobchodovatelné – funkci udržet. Zemana proto jeho suita věrných měsíc co měsíc vodí jako medvěda na středověkém tržišti na třídenních spanilých jízdách po českých a moravských krajích. Zeman už jede třetí kolo a pravidelně se mu daří „vyprodávat“ sály a náměstí. Vede tím – zcela vědomě – permanentní volební kampaň za své znovuzvolení.

Na podobné výlety má času dost, protože do zahraničí cestuje jinak jen zcela výjimečně. A pokud ano, pak do zemí jako je Čína, Rusko, Tádžikistán nebo Ázerbájdžán. Sám to prezentuje tak, že jde rád proti proudu. a také, že pro české podnikatele objevuje a otevírá nové trhy.

Skutečnost je taková, že ve směru na Západ o současného českého prezidenta Miloše Zemana a jeho prostořekost i gastronomické zvyklosti nikdo nestojí. Svědčí o tom nejen přehled jeho dosavadních zahraničních cest, ale i nedávný trapas se snahou uspořádat v Praze velkolepé setkání evropských královských a šlechtických rodů při příležitosti 700. výročí narození Karla IV.

Až na dvě výjimky – monackého knížete Alberta II., který účast veřejně slíbil vloni (a slovo šlechtice platí), a lucemburského prince Aloise, který historicky vzato nemohl nepřijet – se všichni do jednoho omluvili.

Bezejmenný český Kiska

Jistou naději v to, že Miloš Zeman nebude na zdech školních tříd viset až do roku 2023, vzbuzuje pohled na Slovensko. Proti Robertu Ficovi, toho času zavedené a populární figuře, muži s pevným zázemím voličů a politickými zkušenostmi, se postavil outsider, kterého znal původně jen málokdo.

Tomu, že by Andrej Kiska mohl uspět, mnoho lidí nevěřilo. I autor tohoto komentáře dostal před slovenskými volbami nabídku s neznámým kandidátem Kiskou udělat rozhovor – a nabubřele usoudil, že dělat do (v té době) českého ekonomického časopisu interview s člověkem, který za chvíli nebude zajímat už vůbec nikoho, by byla ztráta času. Jak vidno, mýlil se.

Opakovaně se ukazuje, že si Slováci mohou ke své volbě gratulovat. Aspoň tak to zpoza řeky Moravy vidí člověk, který má možnost srovnání s rétorickými výkony Miloše Zemana a jeho „rádce Grímy Červivce“, mluvčího Ovčáčka.

Do další volby českého prezidenta zbývají necelé dva roky. Hledání ideálního Antizemana, českého Kisky, stále trvá.


Komentář vyšel ve slovenském deníku SME

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)