Erdogan hrozí znárodňováním, snaží se zachránit padající liru. Stručný průvodce tureckou krizí

Napsal/a Tereza Engelová 14. srpna 2018
FacebookTwitterPocketE-mail

Turecká lira padá a padá. V pondělí dosáhla historického minima 7,24 za dolar. Ekonomové bijí na poplach a mluví o recesi. Prezident Recep Tayyip Erdogan vyzývá Turky doma i v zahraničí, ať prodají dolary a nakoupí turecké liry, krizi svádí na zlé lobbistické zahraniční skupiny v čele se Spojenými státy.

V boji za záchranu liry použil Erdogan nově i výhružky směrem k průmyslníkům, kteří by si svůj majetek chtěli pojistit výměnou lir za západní měnu.

Pokud by to někdo udělal, jeho majetek propadne státu a dotyčnému hrozí i vězení. Prezident Erdogan dal v jednom z projevů k situaci padající turecké měny jasně najevo, že od tureckých podnikatelů očekává naprostou loajalitu. A řeči o znárodnění rozhodně nemyslí jako plané hrozby.

Od puče v roce 2016 už znárodnil kolem tisícovky firem svých odpůrců v celkové hodnotě přes deset miliard dolarů.

Rozbouřené mezinárodní trhy se ve svých vystoupeních snažil uklidnit také Erdoganův zeť, nedávno jmenovaný do funkce ministra financí. Berat Albayrak v rozhovoru pro deník Hürryiet odmítl nařčení, že by se vláda chystala sáhnout občanům na jejich bankovní konta v cizích měnách.

Konkrétní kroky vedoucí k záchraně liry ale nezmínil. Jasné je jen to, že ani on, ani Erdogan nechtějí zvýšit úrokové sazby, což je doporučení, které turečtí i zahraniční ekonomové dlouhodobě radí Ankaře jako prostředek pro stlačení inflace.

Pád liry nezpůsobil jen Trump

Ačkoliv se podle vývoje posledních dní může zdát, že za historickým propadem turecké liry stojí především americké opakované zvýšení cel na dovoz turecké oceli a hliníku, původ krize je komplikovanější.

Pravdou je, že když začátkem března prezident Trump poprvé zvýšil cla na tureckou ocel a hliník na 25% a 10%, tureckou liru to ovlivnilo. Zatímco ještě 21. února se obchodovala za 3,79 TL za dolar, o dva měsíce později to bylo už 4,28TL za dolar a propadala se dál. Od začátku roku 2018 lira oslabila vůči americkému dolaru o 40%.


HlídacíPes.org chystá další exkluzivní publikaci, po Babišovi a Zemanovi je na řadě

TOMIO OKAMURA – nekorunovaný král českých populistů. Podpořte nás!


Koncem minulého týdne Washington zvednul cla na tureckou ocel a hliník na celých 50% a 20% a lira šla do historického minima. Jenže přestože Turecko vyvezlo v loňském roce do Spojených států 1,8 miliónu tun oceli, z celkového tureckého exportu oceli to podle agentury Anadolu činí pouhých 9%.

Je tudíž jasné, že turecká ekonomika se nehroutí pouze z Trumpovy protekcionistické politiky. V průšvihu se totiž ocitla už mnohem dřív a z úplně jiných důvodů.

Krize liry dopadá i na Česko

Podle renomovaného tureckého ekonoma Mustafy Sönmeze se z turecké ekonomiky v posledních letech vytrácelo zdravé jádro.

Původně autonomní finanční instituce ztratily za Erdoganovy vlády nezávislost a prezident především banky nutil do čím dál riskantnějších operací, tvrdí Sönmez v rozhovoru pro HlídacíPes.org z letošního června.

Nízké úrokové sazby a nejistá politická situace posledních dvou let vyhnaly z Turecka řadu zahraničních investorů, kteří jsou přitom pro tureckou ekonomiku a Erdoganovy megalomanské projekty jako stavba kanálu Istanbul či třetího istanbulského letiště zásadní.

Evropské banky na krizi turecké měny v pondělí musely reagovat. Padající lira stlačila mezi evropskými měnami dolů i českou korunu, klesla hodnota také ruského rublu a čínského jüanu.

Dopad turecké krize pocítily také akcie řady evropských bank, především pak těch, které mají stále podíly v tureckých bankách. Například největší španělská banka BBVA z poloviny vlastní třetí největší tureckou banku Garanti Bank. Čtvrtý největší turecký finanční ústav Yapi Kredi zas z 41% vlastní italská banka UniCredit.

Investoři a ekonomové se teď nejvíce obávají, že prezident Erdogan nebude schopen na krizi zareagovat adekvátně a turecká centrální banka není schopná jednat samostatně. Podle nových opatření zavedených po červnových volbách totiž spadá pod přímou kontrolu ministerstva financí vedeného Erdoganovým zeťem.

Turecká ekonomika onemocněla

Ekonom Mustafa Sönmez pro HlídacíPes.org:“Důvěra zahraničních investorů je zásadní, Turecko ji musí obnovit.“

Pro mnoho lidí je krize turecké ekonomiky velkým překvapením. Vždyť donedávna Turecko vykazovalo růst HDP kolem 5%. Ve třetím čtvrletí roku 2017 dokonce téměř 12%…

Ano, je to tak, ale to bylo díky zásahům z veřejných fondů, určitým daňovým úlevám atd. Druhá strana mince je, že inflace roste, nezaměstanost se pohybuje kolem 11%, schodek běžného účtu dosáhl šesti procent hrubého domácího produktu, což Turecko řadí na žebříčku Mezinárodního měnového fondu téměř na úroveň Argentiny. A myslím, že podobně jako Argentina i Turecko bude muset s největší pravděpodpobností zažádat u MMF o pomoc.

Ekonomika šla výrazně dolů v dubnu. Lidé, kteří měli nějaké úspory, je raději vyměnili za cizí měnu a šetří v eurech či dolarech. Stejně tak zahraniční investoři ve snaze omezit risk začali požadovat také pouze zahraniční měny, což samozřejmě vedlo ke zvednutí ceny dolaru a eura a padání liry.

Můžete přiblížit, jak k současnému stavu došlo? Paradoxně to byl právě prezident Erdogan, který kdysi vydělal na ekonomické krizi.

Turecko si prošlo obrovskou ekonomickou krizí v roce 2001. Byla největší v turecké historii. Museli jsme se obrátit na Mezinárodní měnový fond a díky jeho opatřením a pomocným úvěrům jsme nakonec krizi překonali. Jenže to mezidobí bylo velmi těžké, především pro nižší příjmové vrstvy. Plno lidí přišlo o práci. Z reakce těchto lidí na krizi pak ve volbách v roce 2002 velmi vytěžil Recep Tayyip Erdogan, kterého jejich hlasy vynesly k moci.

Erdogan tedy začal vládnout ve chvíli, kdy zabrala opatření MMF a turecká ekonomika se začala zotavovat. Vláda využila šance na nalákání zahraničních investorů, zprivatizovala tehdy řadu podniků a nastal udržitelný růst. Konjunktura vydržela až do roku 2007, do celosvětové ekonomické krize. S tou sice přišly nějaké problémy, ale ty se Turecku podařilo překonat.

Kdy se to zlomilo k horšímu?

Po roce 2009 přišla nová vlna přílivu zahraničního kapitálu. Jenže ta neměla podobu přímých investic. Spočívala v půjčkách. Turecký dluh začal narůstat a v současné chvíli činí obrovských 466 miliard dolarů, tedy 53% HDP. Vláda navíc zahraniční investice dávala především do stavebního průmyslu. Jiná průmyslová odvětví téměř ignorovala. Nové domy, silnice, fotbalové stadiony, zkrátka domácí růst se líbil mnoha Turkům, zvýšila se zaměstnanost, především pro nižší příjmové vrstvy. Ty Erdogana opakovaně volí.

Pak přišel rok 2013. Spojené státy oznámily, že zvýší úrokové sazby s cílem nalákat zahraniční investory, zvlášť tzv. horké peníze neboli krátkodobý kapitál. To způsobilo odliv zahraničních investic z rozvíjejících se ekonomik, jakou je třeba Turecko, do USA. Turecká ekonomika začala zpomalovat.

Vládní strana AKP se to snažila zastavit, ale inflace rostla, teď se pohybuje kolem 12% (aktuálně už 16% – pozn.red). Plno zahraničních investorů kvůli nestabilnímu politickému prostředí Turecko opustilo, což, jak jsem zmínil, vedlo ke zvednutí eura a dolaru.

Turecko má 150 miliard dolarů na export, ale zároveň 250 miliard dolarů na import, produkce tedy velmi závisí na importu a v zahraničním obchodě vzniká deficit. Příjmy z turismu nejsou tento rozdíl schopné pokrýt.

Evropa zůstane partnerem č. 1

Podle prezidenta Erdogana zachrání tureckou ekonomiku plánované megaprojekty, jakými jsou například dostavba třetího istanbulského letiště, kanálu Istanbul, který má propojit Černé moře s Marmarským, a dalšího tunelu pod Bosporskou úžinou. Prezident tvrdí, že přinesou kýžené zahraniční investice.

Tyto projekty nejsou udržitelné. Na dokončení třetího letiště se zahraniční investor nenašel, takže jeho dostavbu jsou nucené platit banky se státním podílem. Velkým problémem je, že zahraniční investoři Turecko naopak opouštějí kvůli nestabilní politické situaci a klesající důvěře v udržitelnosti jejich investic. Důvěra investorů a zahraničí je zásadní, Turecko ji musí obnovit.

Prezident Erdogan Západu často hrozí, že se obrátí k jiným trhům, bude se více orientovat na sousední země, Rusko, Blízký východ…

To je další legenda. Podíl blízkovýchodních zemí na tureckém trhu je kolem 10%. A bankéři ze Zálivu jen prodávají peníze, neinvestují v pravém slova smyslu. Upnout se na blízkovýchodní trhy není pro Turecko řešením.

Takže hlavním obchodním partnerem zůstane pro Turecko podle Vás Evropa?

Ano, rozhodně to bude stále Evropská unie. Ta je pro tureckou ekonomiku a především export základním kamenem. 70% tureckého zahraničního obchodu probíhá s Evropskou unií.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)