Pixabay, zdroj

Blízkému východu chybí racionalita, říká profesor, který utekl před Erdoganem na Hanou

Napsal/a Ladislav Matoušek 18. května 2018

„Erdogan je tak zkorumpovaný, že pokud si svou moc neudrží, stane před soudem,“ tvrdí o tureckém prezidentovi Yasir Yilmaz. Turecký akademik musel po nezdařeném pokusu o puč proti vládě v roce 2016 uprchnout do České republiky. Útočiště mu nabídla Univerzita Palackého v Olomouci.

Prezident Erdogan podle Yilmaze těží z neustálé debaty o tom jestli Turecko má nebo nemá vstoupit do Evropské unie.

„Turecko se vždycky zastaví těsně přede dveřmi, ale nevstoupí. I když bude neustále říkat, jak je to pro Turecko důležité, za jeho vlády se Turecko do Unie nedostane,“ tvrdí profesor.

Do Olomouce uprchl s rodinou a ještě s dalším univerzitním kolegou. V Turecku vidí podobný vývoj jako v řadě dalších zemí islámského světa:

„Frustrace ze zkorumpovaných politiků, učenců a duchovních. Tyto politické, společenské a náboženské osobnosti obhajují koncepty, které jsou staré několik stovek let. Moderní generaci nemůžete přesvědčit tak jednoduchým, lineárním myšlením,“ říká Yilmaz.

Není to zdravé prostředí

Jaká byla situace v Turecku, když jste zemi opouštěl?

Odešel jsem 16. listopadu 2016, čtyři měsíce po pokusu o převrat. Jako člen akademické obce jsem zprvu necítil velký tlak, ale dnes si uvědomuji, že kdybych se rozhodl zemi opustit později, už by to asi nebylo možné. Myslím, že jsem měl štěstí. Když jsem odjížděl, v celé zemi vládla atmosféra strachu. Jako bývalí zaměstnanci univerzity, kterou vláda zavřela, jsme se stali podezřelými. I pro obyčejné lidi na ulici, kteří sami nedokážou kriticky uvažovat.

Převrat se týkal hlavně armády, proč je perzekuován i člověk z akademických kruhů, jako vy?

Dr. Yasir Yilmaz

V americké Pensylvánii žije turecký duchovní Fethullah Gülen (kterého Erdogan obviňuje z přípravy puče, pozn. red.). Dnes ale nevíme, kolik lidí s jeho hnutím skutečně spolupracovalo. Pro Erdogana byl pokus o převrat skvělá příležitost. Dlouho totiž čekal na chvíli, kdy by se mohl Gülenova hnutí zbavit.

Kdokoliv, kdo byl jakkoliv spojený s tímto hnutím, se stal obětním beránkem a obětí vládních čistek. My jsme nepřímo podezřelí, protože naše škola je nějak spojená Gülenem, ať už přes sponzory, zakladatele nebo donátory. Týden po převratu vláda zavřela 16 univerzit a druhý den ráno jsem se z médií dozvěděl, že jsem ztratil práci a bylo jasné, že v Turecku žádnou práci nenajdu.

Turecko jste tedy opustil především kvůli zaměstnání?

O tom, že odejdu z Turecka, jsem uvažoval už dříve, kvůli atmosféře, která v zemi vládla ještě před převratem. Ten převrat jenom celý proces urychlil. Nechtěl jsem například v Turecku vychovávat své děti. Chtěl jsem mít klid, chtěl jsem se soustředit na svoji rodinu a práci. V Turecku je tohle velmi těžké, musíte neustále bojovat, pořád překonávat překážky, vůbec nejde o zdravé prostředí.

Přicestovala s vámi do Česka vaše rodina?

Ano. Když jsem opouštěl Turecko měl jsem čtyřletou dceru. Moje žena byla těhotná a tady v Olomouci porodila syna v březnu 2017. Dalo by se říct, že je to „Olomoučák“.

Proč jste šel právě na Univerzitu Palackého?

Jsem historik, který se zabývá habsburskou monarchií a Osmanskou říší. Můj výzkum je zaměřený na diplomatické vztahy těchto bývalých velmocí. Nevím, jak na to reagují Češi, ale pro mě je tohle bývalé teritorium Habsburků. Olomouc je kousek od Vídně, kde hodně pracuji a využívám tamních knihoven a archivů. Po tom, co jsem ztratil práci, jsem začal hledat jinde. Hlavně v Evropě – na Ameriku už bylo pozdě.

Zajímal jsem se o Českou republiku, Rakousko a Maďarsko. Dostal jsem se k článku, kde rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima deklaruje pomoc tureckým kolegům. Taky jsem viděl zmínku o facebookovém profilu (předsedy KDU-ČSL, pozn. red.) Pavla Bělobrádka, ve které říká, že turečtí akademici, kteří se specializují na islámská studia a Blízký východ, by mohli výrazně pomoci české vědě. Proto jsem poslal emaily na tři univerzity – Palackého, Karlovu, Masarykovu. Do Olomouce jsem psal rovnou rektorovi Jaroslavu Millerovi, protože on sám je historik. Týden na to byla v mé doručené poště smlouva.

Věděl jste v té době vůbec něco o městě?

O univerzitě vůbec nic, ale fotbalová Olomouc je v Turecku hodně známá. V sezoně 1992/93 hrál v evropské lize UEFA Fenerbahce Istanbul se Sigmou Olomouc a tady v Olomouci prohráli 7:1 – to je druhá nejhorší prohra v historii týmu. Proto o Olomouci vědí všichni. Dokonce jsem si všiml, že prapory a transparenty, které si fotbalové týmy vyměnily, jsou vystaveny v obchodním centru Šantovka.

Turky začíná nudit náboženská rétorika

Jak Turci vnímají prezidenta Erdogana, kterého EU ostře kritizuje mimo jiné za autoritářský způsob vlády a nedodržování svobody slova?

Je to vládce, který vládne autoritářsky a má sklony k diktatuře. Z politického hlediska je ale demokratický zvolený ve volbách a to mu dodává demokratickou fasádu. Jako starosta Istanbulu odvedl velmi dobrou práci. Na konci svého období byl považován za důvěryhodného administrátora. V době kdy založil stranu AKP, vládly Turecku po desetiletí ty samé tváře, stejní politici, kteří si vyměňovali funkce dle libosti.

Erdogan měl novou tvář, nové jméno a byl novou výzvou pro Turecko. Rétorika, kterou používal nebyla v té době atraktivní jen konzervativním Turkům, ale také liberálům, dokonce socialistům, nebo dokonce i bývalým komunistům. Dodnes ale nemohu říct, jestli jde v jeho případě o typický příběh zkažení mocí, nebo měl i na začátku své kariéry nějakou tajnou agendu a velké ambice.

Jsem ale přesvědčený o jednom: Erdogan je tak zkorumpovaný, že pokud si svou moc neudrží, stane před soudem.

Změnilo se v Turecku něco od té doby, co jste odešel?

Turecko je politicky a ekonomicky nestabilní a není tam bezpečno. Situace je horší pro všechny. Například naprostá většina kurdských akademiků, kteří podepsali petici za mír, ztratila svou práci, někteří byli uvězněni. Nedávno byli studenti nejlepší turecké univerzity v Istanbulu pozavíráni za umírněný protest. Policisté poprvé v historii naběhli na univerzitní kampus a tyto studenty zadrželi za „polarizování společnosti“.

Zrovna dnes jsem četl, že tito studenti jsou dodnes ve vězení a nemohou mluvit se svými příbuznými. Ve vězení je prý nějakých 700 dětí, kvůli tomu, že jsou ve vězení i jejich matky. Ve vězení je i 150 novinářů. Oficiální postoj vlády je ale takový, že tito nejsou zavření kvůli novinářské práci, ale kvůli terorismu. Jak ale vidíme, to, co je dnes v zemi definované jako terorismus, je ve skutečnosti klidný protest.

Jak velkou roli hraje v dnešní turecké společnosti náboženství?

Turky začíná nudit a otravovat náboženská rétorika. Všechno je prezentováno v náboženském balení. Tradice, nacionální hodnoty a náboženství se spojují dohromady a vláda vysvětluje, že všechny tyto hodnoty brání a deklaruje. Každý den se setkáváme s historickým kontextem islámského světa. V zemi, kde neexistuje žádná investigativní žurnalistika, nebo nestranné zpravodajství, lidé dostávají informace vždy se silným náboženským kontextem a přesnost zprávy se měří metrem vládní propagandy. Dokonce i obyčejní lidé, kteří by o sobě nedávno prohlásili, že jsou konzervativní, jsou dnes znechucení neustálou náboženskou diskuzí.

Takže vidíte v Turecku ztrátu náboženských hodnot?

Spíš se mi zdá, že náboženství je více individuální a osobní záležitost než záležitost kolektivní, jak tomu bylo doposud. Být součástí velké islámské komunity je moderní koncept, od kterého se ale lidé v dnešním Turecku více distancují. Frustrace ze zkorumpovaných politiků, učenců a duchovních roste v mnoha zemích islámského světa. Tyto politické, společenské a náboženské osobnosti obhajují koncepty, které jsou staré několik stovek let. Moderní generaci nemůžete přesvědčit tak jednoduchým, lineárním myšlením.

Vykašlat se na minulost

V roce 2015 obnovila EU přístupová jednání s Tureckem. Je vůbec možné, aby bylo Turecko součástí Unie?

Všechno je to Erdoganova politika. Prezident těží z této neustálé debaty o vstupu do EU. Turecko se vždycky zastaví těsně přede dveřmi, ale nevstoupí – to je pro Erdogana velmi důležité. I když bude neustále říkat, jak je to pro Turecko důležité, za jeho vlády se Turecko do Unie nedostane. Ta neustálá diskuse posiluje jeho moc.

Turecko je i jedním z aktérů dlouholetého konfliktu v Sýrii. Jaké tam Erdogan sleduje cíle?

Turecká pozice je a byla vždycky jednoduchá a jasná – zabránit vzniku kurdského státu, ať už autonomního, nebo samostatného, s přístupem ke Středozemnímu moři. Operace v severozápadní Sýrii má za cíl zabránit Kurdům v přístupu na západ a k moři. V pozadí se samozřejmě odehrává mnoho věcí, o kterých nevíme a o kterých nám vláda nic neřekne. Je ale pravda, že protikurdský sentiment přežívá v Turecku dodnes. Kurdský stát s přístupem k východní části Středozemního moře by přidal do oblasti dalšího rivala, který by hrál významnou roli v obchodu s přírodními zdroji. To Turecko nemůže dopustit.

Existuje něco jako „recept na blízkovýchodní mír“?

Tento semestr na univerzitě učím kurz se jménem „Moderní Střední východ“ a tento předmět tematicky začíná Napoleonovu invazí do Egypta na konci 18. století. Od té doby lidé, kteří žijí v této části světa, zažili jen neustálý konflikt, invaze, konkurenci, zahraniční intervence a konstantní zápas o moc, který neumožňoval jakoukoliv stabilitu. To se za posledních 200 nezměnilo a myslím, že se to v blízké budoucnosti jen tak nezmění. K vyřešení nějakého problému potřebujeme racionální přístup. Bohužel racionální myšlení, tak jak ho znají Evropané, dnes na Středním východě neexistuje.

Jak taková diskuze vypadá v Turecku?

Veřejná debata na středním východě je vždy ovlivněna historií. To vytváří speciální prostředí, díky kterému nikdo nemusí pro mstu daleko. Tento problém mají dokonce i akademici a intelektuálové, kteří dnes a denně vystupují v médiích – mluví o historii. Nevím, jestli jsou tito lidé schopni to hodit za hlavu a začít na nepopsaném papíře. Nemůžete začít psát historii, zatímco sami bojujete s minulostí. Neschopnost vykašlat se na minulost a podívat se do budoucnosti, to je problém Středního východu. Můžou Arabové zapomenout na války s Izraelem, kdy došlo k obrovským ztrátám na životech, a arabský svět byl několikrát ponížen izraelskou vojenskou silou? Musíme zapomenout na historii, podívat se do budoucnosti a začít budovat nový svět v racionálním prostředí.

Plánujete se ještě vrátit domů?

Turecko je země, kde jsem se narodil. Vzpomínám na rodinu, na můj domov a na známá místa. Vrátit bych se chtěl  pouze pokud by se podmínky v Turecku drasticky změnily. Musím ale říct, že jsem ztratil svůj „emoční kontakt“ s lidmi v Turecku. Nemám žádný pocit sounáležitosti s tamní společností, alespoň nyní. Kdybych tohle o sobě slyšel před deseti lety, nevěřil bych tomu, ale teď, když je mi 35, to tak prostě cítím. Chci své děti vychovávat v racionálním prostředí, chci být v klidu, chci se zaměřit na svůj výzkum a na svou rodinu, cestovat. Všechno tohle teď dělat můžu. Nechci vynášet nějaké přehnané soudy o tom, jestli se někdy do Turecka vrátím, nebo ne. Teď jsem šťastný v Olomouci.

Čtěte též

Reklama

9 komentářů

  1. petrph napsal:

    To opravdu sedí, Blízkému východu skutečně chybí racionalita jak právě dosvědčuje sám profesor Yilmaz svými islámistickým výkladem historie.
    Protože, pokud mi slouží paměť, ta třeba arabský svět byl takzvaně „několikrát ponížen izraelskou vojenskou silou“ , když arabské státy samotné Izrael napadly a on je jim ubránil.
    Rovněž tak, je dosti podivné začínat „.. kurz se jménem „Moderní Střední východ“ Napoleonovu invazí do Egypta na konci 18. století, když v té době byl Egypt okupován Osmanskou říší..Napoleon na tom nezměnil prakticky nic, protože jak známo tak jeho tažení do Egypta skončilo neúspěchem a musel se stáhnout. Takže pokud pan profesor tvrdí že potom “ lidé, kteří žijí v této části světa, zažili jen neustálý konflikt, invaze, konkurenci, zahraniční intervence a konstantní zápas o moc, „, tak se o to ještě víc jak sto let starali jeho vlastní soukmenovci, kteří v Egyptě vládli..
    Ještě by se dalo pár perliček přidat, chvíli jsem sice přemýšlel proč páně profesora Yilmaze s jeho názory vůbec na Univerzitu Palackého v Olomouci brali, respektive proč ho brzo za takovou islámistickou indoktrinaci našich studentů nevyhodili, ale pak jsem si uvědomil, že je to patrně z pohledu vedení té školy naprosto v pořádku, jistou iracinalitou prochází dnes celý Západ…

    • ČERT napsal:

      Zajímavé postřehy, jistě se lze nad hodně věcmi pozastavit… Jenom s tou Napoleonovou invazí do Egypta, tak co vím z jiných zdrojů, tam hraje roli určitý komplex, obyčejný komplex… Protože toho Napoleona z toho Egypta nevyhnali ani Egypťané, ani Turci (tj. muslimové), ale Britové (admirál Nelson), tedy, stejně jako Francouzi, také Evropané (možná můžeme říci „zápaďáci“)…
      A k tomu, co tam bylo desetiletí po tom, tak ano, konflikty, jenže… Ne že bych byl nějaký odborník na dějiny Blízkého východu, ale tak zběžně, je třeba známo, že Egypťané, jako osmanští vazalové, pak, po roce 1820, pomáhali Turkům v boji proti povstání Řeků, kteří se snažili vymanit z nadvlády Osmanské říše, a čemuž se zase Turci snažili dost brutálně zabránit… Skončilo to tak, že se proti muslimům (Turkům a Egypťanům), a na stranu Řeků, postavili evropské velmoci (Rusko, Velká Británie, Francie), a Řekové se té turecké nadvlády zbavili…
      A pak o něco později se egyptský místodržící vzbouřil proti svému pánovi, tureckému sultánovi, a získal proti němu dost vojenských úspěchů, vložily se do toho zase evropské velmoci, a nakonec jejich hlavně diplomatický zásah tu Osmanskou říši možná zachránil… A tak by se dalo pokračovat, až do první světové války anebo i po… Prostě konflikty primárně mezi samotnými muslimy, do kterých se ale intenzivněji míchaly ty evropské mocnosti, a což dnes vlastně vidíme pořád anebo znovu (tu „Evropu“ bychom mohli rozšířit na „Západ“, vzhledem k USA). A zároveň je tady pořád nějaký komplex ze Západu, který se na druhou stranu, aspoň si myslím, zase odráží i na tom často vyloženě drzém chování muslimů v západní Evropě, které se jim dost toleruje (otázka, jestli to tedy zase na Západě není důsledkem nějakého až stupidního „pocitu historické viny“ vůči muslimům, kterým tedy my, KDYBY NÁHODOU, naštěstí trpět nemusíme – to už asi spíš, zase KDYBY NÁHODOU, Turci vůči nám)…
      Víte, ale já bych zase v těch formulacích prof. Yilmaze třeba takový problém neviděl, protože on tedy nějak prezentuje tu historii s názorem, že je třeba „vykašlat se na minulost“ v nějakém aktuálním jednání apod. Zase, snad, z těch jeho řečí nezaznívá nějaký šovinismus nebo něco takového (takové podezření jsem nenabyl). A je normální, že třeba interpretace normálního tureckého historika některých událostí může být odlišná od interpretace normálního českého nebo obecněji evropského historika (to je stejné, jako když standardní český a standardní německý historik budou třeba mít na stejnou událost trošičku jiné úhly pohledu)…
      Takže já bych řekl, aspoň se mi zdá, že prof. Yilmaz je snad celkem normální. Ale spíše mám jisté obavy, jestli stejně celkem normální, vzhledem k dějinám vlastních národů nebo i takového širšího kulturního okruhu, jsou i současní hlavně (neříkám čeští) západoevropští historici. Doufám, že mi rozumíte…

      • petrph napsal:

        Jistě, já s tím Vaším úvodním diskurzem v podstatě souhlasím. Jistěže pohled evropských historiků je dosti jiný. Už třeba právě v tom, najít nějaký „počáteční bod“, odkud se ta „moderní“ historie začne vykládat.
        Proč zrovna od Napoleonova tažení, a nikoliv od dobytí Konstantinopole roku 1453, kterým islám finalizoval svou dřívější okupaci Blízkého východu a pokračoval několik dalších století ve vojenské expanzi do jihovýchodní Evropy? To je skutečně naprosto jiný pohled na tuto historii. A je dosti podstatná otázka který z nich měl být vykládán právě českým (evropským) studentům…A až pak i z toho odvozovat kdo by měl (nebo neměl) cítil nějakou historickou vinu a vůči komu.
        Proč o tom píši, a odporuji výkladu profesora Yilmaze je to, že už nejde pouze o historický výklad, ale o současný, prakticky trvalý geopolitický problém, který už nyní přerůstá do vojenských konfliktů Jako třeba nedávno v Sýrii ISIS, války v Iráku, opakované střety na hranicích Izraele, současné (prakticky už trvalé) islámské teroristické útoky v Evropě, právní (islámistické) vynucování šíření islámských obyčejů v Evropě, atd.. atd…
        Takže, znovu jaký názor na islám a postoj k němu, si ze studia odnášeji dnešní čeští (ale i jinde evropští) studenti, pokládám osobně za dosti zásadní věc.
        Ono celkově – jaké jsou různé výklady různých historiků je věc jedna – to je jistě věc jejich názoru, ale druhá ale podstatnější věc je, když ten který z těch názorů pak vezmou za své – a začnou na základě něj konat média, politici, právníci, aktivisté, atd atd..

        • ČERT napsal:

          Tak jasně, že s tou „moderní historií“ je to celkově složité, od kdy to brát… Na jednu stranu můžeme říct, že už tak od přelomu středověku a novověku na přelomu 15. a 16.století (takže třeba to dobytí Konstantinopole v roce 1453 už by tam jako takový prvopočáteční bod mohlo být), ale na druhou stranu, u nás se dneska úplně nejčastěji „moderní historie“ říká až období od první světové války (u nás to odpovídá také počátku ČSR atd.), tzn. posledních cca 100 let (předtím to byl ještě „novověk“ podle takové klasifikace). Anebo něco mezi tím, a to by mohla být Velká francouzská revoluce na konci 18.století – a tady už se k tomu Napoleonovi blížíme…
          Ale já mám také takový pocit… Tady totiž je si také třeba uvědomit, že ta turecká, Osmanská říše v raném novověku, tak v 16.století, to byla strašná vojenská síla – tomu v té křesťanské Evropě mohlo tehdy konkurovat snad jedině habsburské Španělsko. Vždyť to, co třeba byly ve druhé polovině 20.století USA a SSSR, to by se dalo v 16.století říci právě o Španělsku a o Turecku… Tak jistě, že tam jsou rozdíly, dané v první řadě asi technologickými možnostmi té a té epochy, ale asi je jasné, jak je to myšleno – prostě jde o to reálné velmocenské postavení (také je tedy zajímavé, jak nejen Turecko, ale i Španělsko jako velmoci v průběhu dalších staletí degradovaly, že)…
          Prostě, lze říci, že ta Osmanská říše se cítila strašně silná i vůči křesťanskému Západu… Jenže postupně slábla, a právě ta Napoleonova invaze do Egypta a její okolnosti, to už jasně doložilo, že Západ má nad ní, potažmo celkově nad muslimy, jasnou, neoddiskutovatelnou převahu… A samozřejmě, ta degradace ještě pokračovala a dále se stupňovala… Vždyť si vemte, co byla Osmanská říše v době svého vrcholu, v první polovině 16.století, když Turci zahnali našeho krále Ludvíka Jagellonského do bažin u Moháče a poprvé táhli k Vídni, a co byla Osmanská říše v době svého závěru, na počátku 20.století, za první světové války (tj. skoro polokolonie svých německých spojenců, která se chtěla mstít za předchozí „příkoří“ hlavně Rusku)…
          Pokud jde o ty pocity historické viny, tak já jsem tím mířil hlavně na západní Evropu a na určité trendy… Zase by to bylo na dlouhý rozbor, ale stačí mi, co třeba už před cca 30-ti lety psal pařížský časopis Jeune Afrique, nějací hlavně asi afričtí intelektuálové, žijící ale asi hlavně ve Francii… Prostě řeči typu, to co „Západ vyčítá Hitlerovi, sám se dopustil na obyvatelích svých kolonií, a že tedy Hitlerovým největším zločinem je prostě jen to, že se těchto zločinů dopustil na bílém muži…“ Atd., atd.
          Prostě bylo by to zase na nekonečnou analýzu a diskusi… Ovšem mám pocit, že si podobné řeči jaksi příliš a nekriticky „vzali k srdci“ intelektuálové francouzští (a jiní) a… Asi jasné…
          A nakonec, vlastně to nejdůležitější – do jakého kontextu ty názory či pojetí prof. Yilmaze kladete… Tak jistě, to s tím islámem celkově, to může být ještě obrovský a velice vážný problém i pro Evropu (a hlavně tu západní část)… A to, o čem jsem se tady dost rozepsal předtím, s tím i tak nějak různě souviset nebo propojit se může… Zvlášť ještě při jisté stupiditě, která se hlavně v západní Evropě, jak se mi zdá, pěstuje… To už se dostáváme k jiné otázce…

          • petrph napsal:

            Jasně, se vším souhlas. Ono jde taky (ale to je zase jiná otázka) jaký má smysl ten kurz pro tu VŠ. Zda to má dát studentům něco zásadního k chápání vztahu islámu (a jeho vlivu na Blízkém východě), k západní Evropě – což by pak aplikovali i později v životě.
            A nebo zda jde pouze o určitý snadný okecávací kurz, který si mohou vybrat a za který pak dostanou kredity k dokončení semestru. I to je bohužel trend který přebíráme zejména z USA, kde si studenti takové kurzy přímo žádají – aby je pak mohli při zkouškách okecávat ve stejném stylu že za všechno může zločinný kapitalismus vůči utlačovaným menšinám všeho druhu :))

    • scallop napsal:

      Napoleon skutecne prinesl na blizky vychod evropskou modernu, jeho invaze byla historickym meznikem.

      Sam ukazujete vyraznou miru iracionality a tedy i to, ze s pozadavkem racionality u nas to u nas tento turecky historik nebude mit jednoduche.

      • petrph napsal:

        Ale ne, Napoleon pouze MOHL přinést do Egypta evropskou modernu (nějaké zásady demokracie a zejména sekularismu).. Jenomže, nic z toho se nepovedlo, Napoleon byl brzo z Egypta vytlačen takže tam dalších sto let dále vládnul islám a kontrolovala ho Osmanská říše. Tudíž jak jsem napsal jestli pan profesor tvrdí že „.. Od té doby lidé, kteří žijí v této části světa, zažili jen neustálý konflikt, invaze, konkurenci, zahraniční intervence a konstantní zápas o moc, který neumožňoval jakoukoliv stabilitu. „, tak těch dalších sto let za to zodpovídali jeho turečtí soukmenovci..
        Já osobně bych za skutečný mezník moderny a vliv evropských velmocí na Blízký východ považoval spíše až první světovou válku (kde mimochodem Turecko bojovalo na straně Německa)
        – a i potom by to byly přednášky odhadem na řadu semestrů, pokud by to chtěl pan profesor přednášet poctivě a fundovaně .
        Nicméně – jak už jsem napsal výše, pokud by šlo čistě o spor historiků o jejich osobní výklad dějin, nebylo by to tak podstatné. Jenže – jestli je to výklad profesora, kterým ovlivňuje názory českých (evropských) studentů na VŠ , tak je to docela průšvih..
        Ono už je k pláči , jak se k tomu staví některé dnešní elity – třeba protlačování islámských zvyklostí na na našich školách ze strany ombudsmanky Šabatové..

        • ČERT napsal:

          Já bych si dovolil ještě jednu takovou poznámku… S tou demokracií… Napoleon v době, kdy táhl do Egypta, tak ještě nebyl šéfem francouzského státu (tehdy Republiky). K moci se dostal až právě o něco málo později, jako první konzul, a později císař… A jeho režim rozhodně nemůžeme považovat za demokratický, i když
          (vzhledem k tomu, jak to bylo i v samotné Francii před rokem 1789) jistě prosazoval nějaké prvky občanské společnosti. Nevím, že by něco takového chtěl prosazovat i mezi Egypťany, ale je tedy fakt, že v době revoluční Francouzské republiky šířily její armády ty své revoluční myšlenky i v jimi okupovaných zemích přinejmenším v Evropě…
          Ale co tady totiž hrálo důležitou roli, byla strategická poloha Egypta ve spojení mezi Evropou a Asií, která obrovsky zkracovala námořní cestu kolem celé Afriky, kterou už na konci 15.století „otevřeli“ Portugalci… Vždyť právě proto tam o pár desetiletí později (kdy Egypt se politicky stále ještě nacházel čistě v tureckém područí) Britové vybudovali železnici – a ještě o málo později, v letech 1858-68, tam francouzská Lessepsova společnost vybudovala námořní Suezský průplav. Zase o pár let později vykoupili většinu akcií Suezského průplavu Britové.
          Přitom, opakuji, Egypt byl stále tureckým vazalem a i když ho pak tedy Británie (někdy po roce 1880) okupovala, tak až do roku 1914 zůstával v podstatě společným britsko-tureckým protektorátem…
          Ale ten problém kolem Suezského průplavu se objevil znovu v roce 1956, když (tehdy už samozřejmě plně nezávislý) Egypt průplav znárodnil… Zrovna Velká Británie a Francie se vrhly do vojenské intervence proti Egyptu spolu s Izraelem.
          Prostě chtěl jsem hlavně říci, že když už je tu tedy řeč o nějaké evropské moderně přinesené do Egypta s Napoleonem, tak bych to v první řadě viděl v tomhle dědictví…

          • petrph napsal:

            Ale jistě že Napoleon táhnul do Egypta ještě jako vojevůdce státu, kde neměl přímou politickou moc – jako zástupce toho státu, který před nedávnem sám revolucí zrušil autokracii a nastavil občanský stát. K čemuž tedy prvotně sloužily i expanze do okolních států.
            Jistě že bohužel sám Napoleon zrušil ve Francii občanský stát tím že se prohlásil císařem. S tím měla a má demokracie potíže dodnes, jak zabránit nástupu diktatur.
            Ale Egypt zůstal pod osmanskou a tak islámskou kontrolou. To že se rozvíjela stavba železnice a průplav vůbec byznys je fakt, ten halt na politické rozdíly nehledí :)))

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies