Druhý život Renčínových vtipů. Karikaturistu někdo zneužil proti spolku Milion chvilek
Řetězovými e-maily se aktuálně v Česku šíří i neobvyklý typ dezinformací. Satirické obrázky zesnulého karikaturisty Vladimíra Renčína někdo upravil tak, aby zesměšňovaly aktivity spolku Milion chvilek a jeho předsedu Mikuláše Mináře. Sám Renčín je vytvořit nemohl, zemřel několik měsíců před tím, než Milion chvilek vůbec vznikl.
„Renčín je borec a nebere si servítky,“ stojí v jednom z řetězových mailů, který má HlídacíPes.org k dispozici. Kresby se tváří, že jejich tvůrcem je kreslíř Vladimír Renčín. Vtipy glosují aktivistu Mikuláše Mináře a jeho spolek Milion chvilek, který stojí za kampaní Milion chvilek pro demokracii a demonstracemi proti vládě a střetu zájmů Andreje Babiše.
„Renčín je populární napříč generacemi a autor zfalšovaných vtipů toho využívá,“ říká k zjevné manipulaci vedoucí oddělení mediálního vzdělávání organizace Transitions Jaroslav Valůch.
Koryto pro Mináře
To, že si s obrázky někdo „pohrál“, lze ověřit i pomocí vyhledávače Google Images. Díky němu lze zjistit, že kresby sice skutečně patří Renčínovi, ale doprovodné citáty už původní nejsou.
Například kresbu dvou pánů na návštěvě u truhláře, před kterým leží dřevěné koryto, doplňuje v řetězovém mailu citace: „Děkujeme mistře, hezky jste to stloukl. Konečně si Mikuláš zasedne k erárnímu korytu a budeme mít klid na práci.“ V Renčínově originále však pod kresbou stálo: „Děkujeme mistře, hezky jste to stloukl. Konečně jsme si také pomohli ke korytům.“
Konkrétní příklady manipulace s Renčínovými karikaturami si můžete prohlédnout v následující galerii. Zeleně jsou vyznačené původní kreslené vtipy, červeně ty, které někdo upravil.
Falzifikáty jsou od originálů rozeznatelné také díky použitého fontu písma, Namísto obvyklého Renčínova ručně psaného písma je v nich využitý font Segoe Script Bold. To lze zjistit pomocí nástroje na rozpoznávání fontů MyFonts.
Obdobných falešných vtipů je v řetězovém e-mailu celkem čtrnáct. Vedle zmíněného spolku Milion chvilek reagují třeba na možnou kandidaturu generála Petra Pavla na prezidenta nebo na téma svobody a demokracie.
Novinka na dezinformační scéně
Přestože se zfalšované Renčínovy výtvory jeví jako neškodné vtipy, jde o učebnicové příklady dezinformací. „Někdo vědomě a záměrně falzifikoval obsah, aby zmátl příjemce. Udělal to tak, aby to působilo jako skutečný obsah od skutečného autora. Je to tedy jasná dezinformace. A taky krádež,“ vysvětluje Jaroslav Valůch z organizace Transitions, který se dlouhodobě zabývá ověřováním falešných informací.
Podle Valůcha je znatelný rozdíl také v kvalitě a využití falzifikátů a originálů. „Renčín uměl přesně odhalovat a trefovat nedostatky nás jako jedinců i společnosti a tím nám pomáhal umět se zasmát sami sobě a svým slabostem, což je očistná funkce karikatury,“ říká s tím, že tuto funkci rozesílané falzifikáty rozhodně neplní: „Jejich autor si pouze vyřizuje účty s občanskou skupinou, kterou evidentně nesnáší.“
Vtipy a obrázkové memy jsou běžnou součástí jak řetězových zpráv, tak sociálních sítí. Stejně tak jsou jejich součástí lživé, zavádějící či nenávistné informace. Kombinaci obojího však Valůch vidí poprvé.
„Renčín je legenda napříč generacemi. Vtipy a humorné obrázky se e-maily sdílí neustále, ale holt mají do kvality těch Renčínových na míle daleko. Tak to někdo vyřešil tím, že se na kvalitě díla a popularitě jeho autora zkusil svézt,“ říká.
Cílová skupina: senioři
Iniciativa Čeští elfové, která se věnuje pokrývání dezinformací na českém internetu, popisuje řetězové e-maily jako fenomén, který ovlivňuje desetitisíce lidí a jeho dosah je proto srovnatelný například s dosahem středně velkého celostátního deníku.
„Funguje to tak, že si lidé mechanicky přeposílají e-mailové zprávy, které napsal někdo jiný. Obsah těchto zpráv je většinou bulvární, dryáčnický, útočící na emoce, někdy je apolitický, někdy je skrytě politický, jindy je otevřeně a agresivně politický,“ popisují na svém webu.
Jejich tvůrci zneužívají takzvaný mechanismus přenesené důvěry. Maily si totiž navzájem posílají lidé, kteří se znají, věří si a nemají důvod se podezřívat z rozesílání falešných zpráv.
„Zamlží se tak důvěryhodnost toho skutečně původního zdroje a lidé spoléhají na svou důvěru v poslední článek v tom řetězci – tedy někoho, koho znají,“ vysvětluje Jaroslav Valůch. Dodává, že i kdyby příjemce dezinformace ověřit chtěl, měl by to složité, protože jejich původce je často anonymní a informace neobsahují žádné zdroje.
Cílovou skupinou těchto zpráv jsou převážně senioři. Průzkum organizace Elpida a Nadace O2 ukázal, že se s nimi setkává devět z deseti seniorů, kteří využívají internet. Pětina pak přiznává, že se podílí na jejich rozesílání.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
11 komentářů
„Podle jmen poznáte je !“, komu Milion chvilek vadí.
To musí ten Milion chvilek opravdu Babišovi vadit….
1) Je zle, Babisovi tece do bot! Lobbistka Charanzova pise blogy, ktere lakuji realitu to ruzovo. Ted „anonym“ rozesila modifikovane karikatury. Babis ma neomezene zdroje na PR/marketing. 2) Matka je v penzi a jeji kamaradky plni jeji mailbox podobnyma kravinama bez premysleni. Odhaduju 40% ANO v pristich parlamentnich volbach. A zajisti mu to disciplinovani duchodci a nedisciplinovani mladosi.
Víte, to je zajímavá, moje maminka je taky v penzi (a že toho hodně zažila), ukázal jsem jí ty vtipy a těm se s chutí zasmála (jméno Minář jí moc neříká, tak to stejně vztáhla obecně, v původním kontextu od Vyčítala)
Ale když si vedle přečetla že Nejvyšší soud zrušil důkazy proti Nečasové, tak hned prohlásila že to je lumpárna a že na just půjde volit Babiše.
Neboli, jinak řečeno, když už se tady vede propagandistická válka (což nepopírám), tak by se měl tenhle režim snažit aby vůči občanům vypadal jednotně právně, důvěryhodně a transparentně, aby pokud možno nebylo co kritizovat Což tedy ani náhodou, Babiš/neBabiš, nebo jinak řečeno ani před Babišem ani po něm..
To je fakt smutný. Kontrolovat i vtipy, to už připomíná normalizaci..
No, tady to má co dělat s autorským právem a taky tím, že se tato dílka (a tudíž i názory) někdo pokouší vydávat za Renčínovy. Je tu jistá podoba třeba s angažovanými memy třeba od TMBK, ale tohle je trochu něco jiného.
Pokud to má kolizi s autorským právem, tak ať to žaluje ten koho se to týká, třeba dědici pana Vyčítala. Takových autorských sporů běží dneska spousty, a tohle by bylo dosti složitý, protože „pachatelé “ se tím nijak neobohacují..Nicméně, hlavně jsem tim chtěl říct, že podobných způsobů úprav uměleckých děl pro účely humoru, satiry i kritiky jsou a byly kvanta..Stačí připomenout v kolika variantách byla prezentována Mona Lisa od Leonarda..Nebo kolikrát už byly pro různé účely „modifikovány texty v obrázcích našeho Švejka Dělat z tohoto protistátní propagandu, je opravdu tragické, to to jde u nás s tou svobodu projevu pěkně z kopce..
No a navíc je omyl (slabé slovo) tvrdit že by se tím dala „oklamat“ právě ta starší generace, která na vtipech pana Vyčítala, vyrostla, a přijala tragickou zprávu že zemřel. Takže, to že právě u aktuálních vtipů jsou originál kresby, ale texty nové pozná sama, ale zasměje se stejně…Zatímco právě u těch nejmladších generací se musí obé vykládat polopaticky, i s tím vtloukaným záměrem že jde vlastně o nepřátelskou propagandu..Bu bu bu…
To odpůrce Milionu chvilek charakterizuje.
Faktem je, že některé protektorátní vtipy dávaly smysl (třeba trochu jiný, ale také „protirežimní“) i po roce 1948 a některé normalizační vtipy (bohužel) dávají (nebo začínají dávat) smysl v současné době. Řada vtipů je prostě univerzální a některé z nich mohly klidně fungovat i za starověkých diktátorů a tyranů stejně, jako fungují v současné době.
Vidíte, je to tedy o něčem úplně jiném, ale trochu jste tím ve mě evokoval dvě vzpomínky, ne vyloženě vtipné, ale přece jen lehčí úsměv asi vyvolat schopné, a zároveň tedy vypovídající o určitém myšlenkovém fanatismu ve vztahu k někdejší předcházející epoše.
Vzpomínka č. 1: Základní škola za komunistů, hodina hudební výchovy, učitel (starší pán, který prožil již v aktivnějším věku období nacistického Protektorátu i stalinistické budování socialismu, a komunistickým ideálům ještě i z té poválečné doby věřící), tak ten sedí u klavíru, zpívá se Internacionála… Velkou část žáků ale ta Internacionála tolik nezajímá, nějak se pošťuchují, smějí… Učitel se zvedne od klavíru a otočen k žákům, rozčílí se: „Vy rošťáci, takhle kdyby jste se za války smáli písničkám německých fašistů, tak vás za to ušlapou!“
Vzpomínka č. 2: O řadu let později, noc, kdy ČR vstupuje do EU, sedí se v hospodě v nevelké společnosti euroidealistů, kteří si připíjí „na Evropskou unii“, tak s nimi člověk „na Evropskou unii, ale opatrně“ připíjí taky. A přitom přijde řeč na dva stožáry u pomníku na náměstí, kde do roku 1989 vlály při některých svátcích vlajka ČSSR a SSSR, a scházeli se u toho povinně pionýři, ale po roce 1989 byl jeden z těch stožárů (kde se dříve vyvěšovala vlajka SSSR) zkrácen, cca v polovině přeříznut… A že ten přeříznutý stožár se teď bude muset nahradit nebo znovu prodloužit, aby měla kde vlát vlajka EU. Jeden z těch euronadšenců řekne: „Já jsem si tohle ale říkal…“
Tak člověk v takové situaci tedy, myslí si, neškodně zafilosofuje, něco v tom smyslu, že je to symbol i z nějakého geopolitického nebo mocenského hlediska, že prostě z toho sovětského bloku se přesouváme do EU, načež se mu dostane ze strany zmíněného spolusedícího káravého pohledu a důrazného připomenutí: „Takhle mluvěj lidi, který chtěj provokovat!“
Prostě tyhle vzpomínky (a může se i člověk pousmát) obsahují něco hodně společného.
Pane bože zase se dělají ze seniorů idioti. Přitom je na první pohled jasné,že cílovou skupinou jsou ty cenzurní party, které jsou takovu trivilitou rozuřené do běla. Měli by si ti chlapci, třeba ti Čeští elfové, při svých záchvatech zuřivosti dát bacha na infarkt.