ESEJ. Algoritmy, které dnes rozdělují společnost, nejsou nevyhnutelnost – jsou to obchodní rozhodnutí korporací. Existují algoritmy, které dělají opak: spojují lidi napříč tábory, hledají průnik místo konfliktu, pravdu místo lži, vědu místo tmářství. Jen nejsou tak ziskové. A právě proto je žádná platforma dobrovolně nezavede – dokud je k tomu společnost nedonutí. Tohle je text o tom, co občanská síť musí prosadit, pokud chce zabránit kolapsu.

Každý složitý systém, který nedokáže vytvářet obranné mechanismy proti procesům vedoucím k vlastní destabilizaci, dříve či později zkolabuje. Platí to pro organismy, ekosystémy i státní útvary. Demokracie není výjimkou.

Otevřený demokratický systém musí být schopen rozlišovat mezi legitimní politickou soutěží a aktivitami směřujícími k odstranění samotných podmínek svobodné soutěže.

Pokud tuto schopnost ztratí, stává se zranitelným vůči aktérům, kteří jeho otevřenosti využívají k postupné demontáži ústavního rámce.

Smyslem občanského „imunitního systému“ není revoluce proti demokratickému státu, ale obrana demokratického rámce před jeho postupnou destrukcí, která je starými prostředky a institucemi nerealizovatelná.

Z tohoto pohledu není obrana ústavnosti extremistickou pozicí, ale naopak konzervativní obranou základních pravidel demokratického řádu.

Tchajwanský recept: Záchrana digitálního prostoru

Hledáme-li hlavní faktor změn posledních dekád, zjistíme, že jím byl internet a jeho zneužití totalitními režimy k psychologické proměně obyvatelstva.

Náš civilizační pád nezačal zbraněmi z minulých válek, ale novým mediálním prostředím: sociálními sítěmi propojenými s behaviorální psychologií, datovou analýzou a algoritmy optimalizovanými na závislost, vztek a tribalismus.

Tchajwan, který čelí jedné z nejintenzivnějších hybridních válek na planetě, pochopil, že obrana demokracie není jen otázkou armády. Je to otázka informační imunity společnosti.

Šlo o největší psychologickou operaci v dějinách lidstva – operaci, která se bude dále díky stále výkonnější AI stupňovat, dokud budou existovat totalitní režimy nebo technologické korporace ochotné ji vést a platit.

Technologie sama o sobě není ani dobrá, ani zlá. Rozhodující je architektura systému a motivace těch, kteří ho ovládají.

Změna architektury sociálních sítí je proto absolutní nutností a prvním systémovým požadavkem občanského imunitního systému.

Současné platformy jako Meta nebo TikTok fungují na obchodním modelu maximalizace emocí. Čím větší engagement, čím více nás obsah rozzuří, tím déle na síti zůstáváme. Výsledkem je systém, který záměrně rozděluje společnost do nepřátelských kmenů a ničí schopnost sdílené reality.

Tchajwanský model ukazuje opačný směr. Využívá takzvané propojovací algoritmy (Bridging Algorithms), které neodměňují největší agresi, ale vyhledávají průnik mezi skupinami.

Systém zviditelňuje pouze ty názory, které získají podporu napříč jinak znepřátelenými tábory.
Algoritmus tak přestává odměňovat hysterii a digitální davové násilí a začíná zvýhodňovat schopnost formulovat myšlenky přijatelné pro širší celek. Systém začne evolučně podporovat moudrost místo nenávisti.

Tchajwan, který čelí jedné z nejintenzivnějších hybridních válek na planetě, pochopil, že obrana demokracie není jen otázkou armády. Je to otázka informační imunity společnosti.

Jejich občanské hnutí g0v vytvořilo paralelní digitální infrastrukturu, kde tisíce dobrovolných programátorů, právníků, analytiků a aktivistů v reálném čase rozbíjejí dezinformační kampaně, hlídají transparentnost státu a vytvářejí nástroje umožňující participaci na správě země bez toxického algoritmického prostředí.

Dokázali, že organizovaná digitální komunita může být v obraně reality silnější než totalitní propaganda.

A nejde jen o Tchaj-wan. Přímo v evropském prostoru vznikl nástroj Pravda Dashboard – veřejně přístupný monitorovací panel, který v reálném čase vizualizuje šíření stovek ruských dezinformačních domén.

Vytvořila ho finská výzkumná firma CheckFirst společně s analytickým pracovištěm Atlantic Council bez čekání na politické rozhodnutí, s otevřenými daty přístupnými komukoliv. Přesně takto vypadá součást občanského imunitního systému v praxi. Ne jako deklarace hodnot, ale jako funkční nástroj, který útočníkům bere jejich nejcennější výhodu – tmu.

Požadavek na identifikaci není omezením nebo cenzurou – v době, kdy je většina entit na sítích nelidská, jde o základní potřebu kultivace.

I Česká republika má svůj vlastní „proof of concept“. Občanská pomoc Ukrajině ukázala, že i malá prodemokratická část společnosti dokáže zdola vytvořit struktury rychlejší, flexibilnější a technologicky efektivnější než samotný stát.

Teď jde o to tuto schopnost přetavit v trvalý obranný systém demokracie.

Trestání zločinů proti demokracii

Cílem občanského imunitního systému musí být vytvoření takového tlaku, který donutí technologické giganty i politické reprezentace zavést propojovací algoritmy jako povinný standard digitálního veřejného prostoru.

Bez této systémové změny algoritmů žádná diskuse o pravdě nemá dlouhodobou šanci na přežití.
Druhým systémovým požadavkem občanské sítě musí být postupná deanonymizace digitálního veřejného prostoru.

Nejde ale jen o algoritmy, ale i o to, že většina entit na sítích již není lidského původu – jsou spravovány umělou inteligencí podle požadavků prototalitních zadavatelů. Síť skutečných občanů s jasnou, reálnou identitou má však k dispozici mnohem silnější prostředky.

Například pro Tchaj-wan se stala zásadní protiváhou, s níž reální lidé dokázali rozbít čínské útoky neexistujících trollů. Cílem však musí být odanonymizování sítí jako celku. Požadavek na identifikaci není omezením nebo cenzurou – v době, kdy je většina entit na sítích nelidská, jde o základní potřebu kultivace. Je to totéž, co požadujeme od člověka, který se postaví na náměstí a začne ovlivňovat dav. Musí ukázat tvář. Dnes totiž nevíme, jestli není z 0 a 1.

Anonymita v soukromé komunikaci je základním právem, veřejný digitální prostor, ve kterém se formuje politická vůle společnosti, však nemůže zůstat žumpou, kde armády botů a placených agentů cizích mocností beztrestně ničí sdílenou realitu.

Současný stav je absurdní: v reálném světě neseme za své jednání právní odpovědnost, zatímco v digitálním prostoru mohou anonymní psychologické operace destabilizovat celé státy. Tato asymetrie je dlouhodobě neudržitelná.

Nikdo nemusí vystupovat pod svým skutečným jménem, ale musí existovat přiřaditelná totožnost ke zvolenému nicku-přezdívce.

Další nutností, kterou musí funkční imunitní systém prosadit, je schopnost Demokracie 1.0 identifikovat a reálně trestat struktury, které demokratický systém ohrožují. To, co provádí Trump privatizující nejsilnější demokracii světa, bude hojně následováno a nesmí to zůstat bez trestu. Tolerance vůči těm, kteří zneužívají svobody demokracie k jejímu odstranění, není morální vyspělost. Je to civilizační sebevražda.

Pokud někdo vědomě a dlouhodobě pracuje na rozkladu demokratického státu ve prospěch oligarchických nebo cizích mocenských struktur, musí existovat reálné právní, ekonomické a společenské následky.

Vidíme to v Brazílii, kde demokratický systém alespoň částečně reagoval na pokusy o jeho rozklad Bolsonarem.

Maďarsko pravděpodobně bude stíhat a trestat neoprávněně nabyté majetky Orbánova oligarchického režimu. Totéž musí platit i pro oligarchicko-kleptokratické struktury kolem Trumpovy rodiny v USA, která za poslední rok neoprávněně získala miliardy díky zvolení šéfa klanu prezidentem. Destrukce demokratického systému se nesmí ekonomicky vyplácet.

Oligarchické skupiny raději vytvářejí dluh, který snad zaplatí budoucí generace, než aby připustily vlastní vyšší zdanění.

Zásadní je rozlišovat mezi i zdánlivě podobnými situacemi: existuje fundamentální rozdíl mezi kroky směřujícími k likvidaci demokracie a kroky směřujícími k její obnově.

Když autoritářské režimy ovládají média a soudy, činí tak proto, aby odstranily pluralitu. Když demokratický stát po převzetí moci rozebírá propagandistické struktury vytvořené k demontáži demokracie, nejde o totéž.

Obrana systému a útok na systém nejsou morálně symetrické procesy, i když se je propagandisté budou snažit vydávat za totéž. To o jakou situaci jde, dokáže nyní rozlišit pouze informovaná část občanské společnosti. Proto regulace musí stát hlavně na ní.

Nová ekonomická a sociální pravidla pro věk AI

Jednou z nejkritičtějších budoucích oblastí je nástup umělé inteligence a robotiky. Současná debata je absurdně povrchní. Technologické elity řeší rychlost vývoje a budoucí zisky, zatímco téměř nikdo seriózně neřeší základní otázku, co se stane se společností, když miliony lidí přestanou být ekonomicky potřebné?

Pokud AI a roboti nahradí obrovské množství pracovních míst, dramaticky se zmenší počet daňových poplatníků financujících stát. Kdo potom zaplatí zdravotnictví, důchody, školy a infrastrukturu?

Bez nového modelu přerozdělování hodnoty vytvořené strojovou prací čeká civilizaci sociální kolaps obrovských rozměrů. Proto musí být jedním z klíčových požadavků občanské sítě vysoké zdanění extrémně vysokopříjmových skupin, monopolní technologické moci, automatizace a nasazení umělé inteligence.

A musí se to prosadit, dokud má ještě člověk z masa a kostí současný vliv – až jeho většinu nahradí AI a roboti, bude na ekonomický tlak z jeho strany pozdě.

Nejde o ideologii. Jde o elementární aritmetiku přežití budoucího systému. Všichni dnešní politici již prokázali, že toto řešit nechtějí. Pokud to ale nebude řešit nikdo, čeká nás skutečná sociální, ekonomická i environmentální apokalypsa.

Stejně nebezpečný je model záměrných státních schodků. Oligarchické skupiny raději vytvářejí dluh, který snad zaplatí budoucí generace, než aby připustily vlastní vyšší zdanění. Je totiž evidentní, že potřebujeme přesný opak.

Potřebujeme zdanit oligarchii tak, abychom zvládli vytvořit takovou adaptaci na svět s AI a robotizací, která zajistí důstojný život všem a zamezí tomu, aby z těchto nových zázračných prostředků profitovalo jen jedno promile lidské populace.

Bez nových obranných mechanismů občanské sítě se demokracie postupně promění v systém, kde formálně existují volby, ale reálné rozhodování bude výsledkem technologicky řízených psychologických operací.

A při ještě širším chápání „dluhu“ se vrací otázka fosilní pavědy. Pokud někdo systematicky popírá vědecky podložené procesy, které mohou vést k destabilizaci klimatu, migracím a kolapsům ekonomik, nejde o nevinnou pluralitu názorů. Jde o civilizačně destruktivní manipulaci s reálnými následky.

Demokracie dlouhodobě nepřežije, pokud nebude schopna rozlišovat mezi legitimní pluralitou názorů a organizovaným šířením pavědeckých konstrukcí sloužících ekonomickým zájmům úzkých skupin.

A co lidé bez kontaktu s realitou

A nyní možná k nejkontroverznějšímu, ale nevyhnutelnému tématu. Demokratické společnosti budou muset dříve nebo později otevřít debatu o tom, co s lidským rozhodováním dělá dlouhodobá psychologická válka vedená digitálním fašismem.

Jeho cílem není pouze změnit politický názor, ale narušit samotnou schopnost orientace v realitě a vytvořit populaci neschopnou racionálně rozlišovat mezi pravdou, manipulací a fikcí.

Právě zde se dostáváme k tabuizované otázce: co když může být část populace dlouhodobými psychologickými operacemi uvedena do stavu faktické kognitivní nezpůsobilosti?

Demokratický systém historicky vycházel z předpokladu, že občan činí svá rozhodnutí alespoň v základním kontaktu s realitou.

Jenže hybridní válka poprvé v dějinách umožnila masově a dlouhodobě tento kontakt systematicky rozrušovat.

Tato debata bude navíc s nástupem AI nevyhnutelně sílit – AI dramaticky zvýší schopnost personalizované manipulace a výroby alternativních realit.

Bez nových obranných mechanismů občanské sítě se demokracie postupně promění v systém, kde formálně existují volby, ale reálné rozhodování bude výsledkem technologicky řízených psychologických operací.

Závěr a osobní výzva autora

Tento text nevznikl proto, aby byl dalším komentářem, nad nímž člověk na chvíli možná pokývá hlavou jedním či druhým směrem a pak ho pohltí další vlna obsahu.

Pokud má demokratická společnost přežít dobu hybridní války a AI, musí popsaný (nebo nějaký lepší) imunitní systém prostě vytvořit. Ne jednorázovou demonstraci. Ne další hromadná, byť oprávněná emocionální vzepětí. Ne další malé platformy a projekty pro ty, kteří chtějí být králem na nějakém vlastním obdivovaném písečku. Ale chladnou propojenou infrastrukturu lidí, technologií, organizací a společenského tlaku.

Tento text je tedy především výzvou k propojení těch, kteří už dnes v různých oblastech demokracii brání, ale stále fungují příliš odděleně.

Pokud vám tato myšlenka připadá důležitá, pošlete ji dál. Organizátorům pomoci Ukrajině, právníkům, politikům, novinářům, technologům, mnoha různým iniciativám. Ne proto, aby si tento text přečetli, ale aby pochopili, že další fáze obrany nemůže být založena jen na jednotlivých kampaních a izolovaných projektech.

Musí vzniknout propojený občanský organismus schopný bránit informační prostor, koordinovat občanský tlak, odolávat psychologickým operacím a přizpůsobovat se technologickému vývoji rychleji než současné instituce.

Civilizace se většinou nehroutí proto, že neexistují schopní lidé nebo správné myšlenky. Hroutí se proto, že se schopní lidé nedokázali spojit dřív, než destruktivní síly získaly rozhodující převahu.

Tento text je jen architektonický nákres. Jeho autor není IT expert, právník ani organizátor – popsal pouze model asymetrické obrany tak, jak si ho dokázal poskládat z funkčních prvků, které jinde již fungují. Předložený koncept je volně k dispozici komukoliv: vezměte jej, vylepšete a uveďte do praxe zcela nezávisle, decentralizovaně a bez nutnosti ho kontaktovat. Pro věcnou zpětnou vazbu a případné diskrétní zprostředkování kontaktu mezi jednotlivými entitami nabízí ale svůj e-mail, kam je možné zaslat svůj zájem a formu možné účasti: [email protected].

Článek je závěrečným dílem seriálu, který se snažil ukázat, jak vybudovat imunitní systém pomocí prodemokratické menšiny společnosti a uspět, i když většina společnosti následuje propagandisticko-oligarchický scénář. Předchozí texty, které tento systém postupně popisují a vysvětlují, najdete po kliknutí na jméno autora.

Text byl redakčně zkrácen. Jeho plnou verzi si můžete přečíst na autorově blogu.