Český stát se bojí digitálně otevřít. Technologie táhnou mladí

Napsal/a -pes- 21. září 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

3 DÍL SÉRIE DIGI SVĚT. Tahounem digitálního pokroku je mládež, která nepoznala dobu před internetem a mobil pro ně není telefon. Stát, respektive jeho jednotlivé instituce a představitelé, za nimi výrazně zaostává a to jak v adopci tak i schopnosti plně pochopit potenciál nových technologií. Podrobnosti diskutovali Karel Půbal, ředitel poradenství ve společnosti PwC a David Frantík, ředitel Microsoftu pro veřejnou správu v Česku a na Slovensku. Opět nabízíme jejich hlavní teze průběžně doplňované o expertní hlasy.

Teze 1:

Kdo digitalizaci táhne? Těžko se na to odpovídá. I když by si možná mnozí přáli, aby byl hybatelem stát, tak ten to určitě není. Stát je rigidní, konzervativní a nelze tak čekat, že by byl pionýrem, hybatelem technologického pokroku. Musí totiž respektovat určité procesy, otázku bezpečnosti a další aspekty. Kdo tedy tím hlavním hybatelem je? Obecně řečeno, mladí lidé, kteří se narodili do doby, kdy se mobilní telefon nepoužívá jako telefon, ale jako zařízení, které člověka spojí se světem, které poskytuje služby jež jeho vlastník potřebuje – a možná mu i nabízí služby, o kterých neví a přitom by je mohl potřebovat. Tito mladí lidé jsou přitom ve startupech, v neziskových organizacích, v mezinárodních nebo lokálních firmách a v poslední době se poměrně zajímaví mladí lidé začínají objevovat také ve státní správě, což je obrovská příležitost.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

 Teze 2:

Jak by stát mohl pomoci?

teze-2-1

©©

Stát – respektive jednotlivé subjekty nebo představitelé, kteří ho reprezentují – by měl mít více odvahy do technologií “jít.” Legislativně nic nebrání adopci nových, správně vybraných technologií. Záleží tak jen na strategii dané organizace či subjektu a na odvaze, zda do toho či onoho projektu jdou. Česko už má v tomto smyslu první pionýry, města, která zcela změnila proces toho, jak fungují jejich zaměstnanci; vybavila je moderní technikou a jejich zaměstnanci tak dnes mohou mnohem efektivněji pracovat. Společně s odvahou je pak třeba překonat bariéru, která je z velké většiny státních organizací cítit. Bojí se otevřít, bojí se ukázat na digitálních vývěskách jak jsou úspěšné – nebo neúspěšné – v dané oblasti. Přitom právě otevření se úřadu, ať už města nebo ministerské organizace, občanům jako takovým a “vpuštění” občanů do daného úřadu by bylo obrovským krokem kupředu.

 [alter-eko-discussion thesis=“2″]

 Teze 3:

Co by měla dělat města?

teze-3

©©

Interní systémy řízení měst jsou dnes nějak nastavené, nějak fungují, a nová doba si vyžádá změny. Požadavky na změnu přitom budou přicházet mnohem častěji než v minulosti. Možná se tak jako prvního dočkáme toho – zatím to tak není – že samotná města budou adoptovat nejnovější technologie. Společně s tím ale budou muset své zaměstnance naučit o nich správně přemýšlet respektive s nimi efektivně pracovat. Microsoft nedávno dělal anketu mezi dvěma stovkami měst a krajů a přišlo se na to, že většina zodpovědných lidí (většinou šéfové IT oddělení) vnímá nové technologie jak něco, co by mělo lidem uvnitř úřadu pomoci zlepšit spolupráci a kvalitu práce obecně. Jen třetina považovala nové technologie jako prostředek nabídky nových, lepších služeb občanům. Města tak ví o nových technologiích a ví o tom, že by je měla adoptovat, ale zřejmě jim ještě není plně jasné, co všechno to může znamenat.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

 Celý rozhovor Karla Půbala a Davida Frantíka si můžete poslechnout ZDE.

Diskuze očima Karla Půbala

Bez ohledu na aktuální umístění ČR v různých žebříčcích týkajících se digitalizace je zřejmé, že je zde velký prostor pro zlepšení a tedy výzva pro stát.

Stát, resp. veřejná správa jako ne pouhý objekt, ale rovněž subjekt digitalizace má jistě více cílů než privátní sektor, který se v rámci těchto procesů snaží maximalizovat efektivitu a tedy následně zisk.

Pro veřejnou správu by měl být proces digitalizace cestou, jak naplnit očekávání občanů po transparentním, efektivním a účinném řízení státu tedy „smart government“. Je tedy zřejmé, že v rámci těchto komplexních úkolů existuje výrazně menší prostor pro „start-up řešení.“ Jistá konzervativnost veřejné správy není tudíž na škodu. Na druhou stranu tento konzervativní přístup nesmí podvazovat konkurenceschopnost státu ať už z pohledu občanů nebo jiných skupin (např. investorů, neziskového sektoru).

Role státu v procesu digitalizace by měla tedy spočívat primárně v přípravě prostředí (regulatorního) pro digitalizaci (včetně definování strategie digitalizace). Schopnosti adaptovat vyzkoušená řešení do procesů státu. Třetím úkolem (ne zcela triviálním) je schopnost být atraktivním zaměstnavatelem pro talentované lidi, jež budou schopni zajistit přenos know-how v této oblasti do veřejné správy.

Naplnění těchto třech úkolů není jednoduchou záležitostí obzvlášť v prostředí mnoha zájmů, ale realita bude nakonec silnější. Otázkou samozřejmě zůstává, kdy k tomu dojde a jaké budou náklady.


Předchozí díly série:

Rozhovor Mühlfeit – Bartoš: Digitalizace světa? Tohle je stále jen začátek

Pavel Kysilka: Dopad digitalizace? Český zázrak se může po 25 letech zadrhnout

Nová kniha HlídacíPes.org

Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.

Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.

Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.

Více o knizePořídit knihu
QR kód
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)