ANALÝZA. Mezinárodní index Wealth of Nations Index každoročně porovnává, jak bohaté jsou ve skutečnosti jednotlivé národy – nejen to, co mají, ale zda to, co z veřejných peněz platí, přináší skutečné výsledky. Pro Česko je letošní výsledek nejhorší v historii: 32. místo ze čtyřiceti.

Statistika je to neúprosná: meziročně pokles o čtyři příčky a za jedenáct let sledování pouze čtyřprocentní růst celkového skóre. Přitom Rumunsko, Chorvatsko i Řecko, ekonomiky, které Česko podle HDP stále předstihuje, rostly v tomto poměřování čtyřikrát až pětkrát rychleji.

Také nedávné hodnocení Národní rozpočtové rady přidává varovný kontext: trhy začínají českou dluhovou cestu oceňovat jako rizikovou.

Data tak skládají příběh o tom, jak se české vlády, nejen ta Babišova, rozhodly budoucnost raději projídat.

Jedno místo za Řeckem

Wealth of Nations Index (WNI) je každoroční mezinárodní srovnávací index, který vydává varšavský Warsaw Enterprise Institute.

Měří bohatství národů ne přes hrubý domácí produkt, ale skrze mix soukromé ekonomiky (spotřeba domácností a investic firem) a dopady veřejných výdajů.

Podstatné je právě to, že veřejné výdaje jsou hodnoceny podle jejich výsledků, ne podle výše.

Index sleduje sedm oblastí: infrastrukturu, zdravotnictví, základní a vysoké školství, vnitřní bezpečnost, výdaje na obranu a stav životního prostředí.

Zahrnuje 40 zemí a k dispozici je časová řada od roku 2015. Pro Česko nevyznívá dobře hlavně celkový trend.

Pokud zaostávají i soukromé investice a ekonomiku táhne hlavně spotřeba, je to varování, že se méně řeší vklad do budoucí výkonnosti a prosperity a více se projídá přítomnost.

Kdo index připravuje

Varšavský Warsaw Enterprise Institute je think-tank s liberálně-tržní orientací. Jeho metodika sice klade důraz na soukromé výdaje a zvýhodňuje ekonomiky s nižším podílem státu, ale data (PISA, Numbeo, QS a další) vycházejí z externích, nezávislých zdrojů. Index je metodologicky transparentní a interně konzistentní.

Česko pro rok 2026 získalo 620 bodů (kdy maximum je 1000) a skončilo až na 32. místě ze 40 hodnocených zemí. To je o čtyři příčky horší výsledek než o rok dříve.

Jsme nyní až za Řeckem (31. místo, 622 bodů), naopak za Českem jsou ze zemí EU už jen Slovensko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko.

Na zatím spíše skryté problémy tuzemské ekonomiky pak ukazuje dlouhodobá dynamika: od roku 2015 vzrostlo Česku skóre pouze o 4 %. Průměr všech 40 zemí je přitom na dvojnásobku.

A kupříkladu Rumunsko vzrostlo o 29 %, Chorvatsko o 25 %, Bulharsko a Řecko o 20 %, Polsko a Lotyšsko o 15 %.

Česko, které je jinak podle HDP bohatší než všechny tyto země, stagnuje.

Když se projídá i přítomnost

Index WNI obsahuje i soukromou složku investic. U Česka tvoří 260 bodů z celkových 620. To je 42 % celkového skóre a přeloženo to znamená, že Česko patří mezi země, kde veřejné výdaje mají dominantnější roli než soukromé.

Nutno vysvětlit, že když studie mluví o „soukromých investicích“, nejde o finanční investování v běžném smyslu, ale investice do reálné ekonomiky: tedy kolik firmy a domácnosti převádějí do strojů, technologií, budov a další tvorby kapitálu.

Pokud tahle složka zaostává a ekonomiku táhne hlavně spotřeba, je to varování, že se méně řeší investice do budoucí výkonnosti a prosperity a více se projídá přítomnost.

Analýza WNI otevřeně konstatuje, že „soukromá ekonomika Česka není výkonná“ a je tažena primárně právě spotřebou, nikoli soukromými investicemi. V této oblasti dokonce Česko skončilo až na 33. místě ze 40.

Zajímavý je pak zejména pohled na tuzemské veřejné investice. Česko v tom dosahuje zdánlivě výborné hodnoty 0,77 (kdy 1 je maximum) a je v této statistice na úrovni Německa (0,77) a těsně pod Rakouskem (0,78).

„I s poměrně nižší příjmovou úrovní stát stále poskytuje veřejné služby srovnatelné s bohatými sousedy,“ komentuje to analýza.

Česko v posledních letech, za několik posledních vlád, navyšuje veřejné prostředky formou stále rostoucího dluhu, přičemž většina nejde do dlouhodobých investic, peníze se místo toho projídají.

Obzvláště dobře si Česko stojí v oblasti vnitřní bezpečnost: 0,83 (jedna z nejlepších hodnot v indexu, vysoké školství (0,79) a zdravotnictví (0,78). Všude tam ale povážlivě rostou výdaje a celková efektivita rozhodně neroste (jak dokládá index WNI).

Naopak slabiny ukazují na strukturální problém ve výdajích na obranu (popsaných v analýze jako „vojenský potenciál“). Ty dostaly hodnocení 0,70, přičemž v roce 2015 byl na úrovni 0,80. Žádná jiná demokratická země v indexu nezaznamenala v tomto pilíři takový pokles.

Podprůměrné skóre má v Česku i stav životního prostředí (0,71). „Nízký výsledek odráží chronické problémy s kvalitou ovzduší (zejména dálniční a průmyslová emise v průmyslových oblastech), které se pod žádnou z vlád výrazně nezlepšily,“ popisuje analýza.

Srovnání Česka s relevantními zeměmi v indexu WNI

Z tabulky výše by mohlo plynout uspokojení, že Česko je na tom ze středoevropských zemí ve veřejných investicích nejlépe. Má v zásadě efektivní vzdělávání, vysokou bezpečnost a dostupné zdravotnictví.

Problém je však v tom, jak efektivně a v jaké výši se veřejné prostředky vynakládají s vidinou budoucích přínosů a v jaké pro krátkodobý prospěch teď a tady.

Hýření v časech hojnosti

Kupříkladu Estonsko, které má nominálně nižší HDP na obyvatele než Česko, je na tom podle indexu WNI o dost lépe.

„Estonsko kombinuje fiskální disciplínu s vysoce efektivní digitální státní správou a konzistentní investiční politikou.“

Výmluvný je příklad Litvy: ta dosahuje skóre veřejných výdajů 0,75 přes to, že udržuje jeden z nejnižších podílů veřejných výdajů na HDP v EU (34–36 %). „Litva tedy dělá víc s méně prostředky,“ shrnuje analýza.

Česko v posledních letech, hned za několik posledních vlád, dělá pravý opak. Navyšuje veřejné prostředky formou stále rostoucího dluhu, přičemž většina nejde do dlouhodobých investic, peníze se místo toho projídají.

Kořeny tohoto přístupu lze dohledat už v roce 2008 (v časech globální finanční krize), nicméně hlavní eskalace se vztahují k politickým rozhodnutím první vláda Andreje Babiše z let 2017–2021.

I když hlavně roky 2017–2019 byly rámovány silným ekonomickým růstem a rekordně nízkou nezaměstnaností a státní dluh byl tehdy nejnižší v absolutní i relativní hodnotě (2017: 1 624 mld. Kč, 2019: 1 640 mld. Kč), ani v těchto tučných letech Babišova vláda nevytvořila strukturální přebytek, ze kterého by šlo čerpat v časech krize, která brzy přišla.

Pandemii covidu v letech 2020–2021 vláda využila jako záminku k rekordnímu zadlužení. Deficit roku 2021 dosáhl 419,7 miliardy Kč, nejhorší výsledek od vzniku ČR. Státní dluh stoupl na 2,465 bilionu, poměr k HDP z 28,5 % v roce 2019 na 41 %.

Jen menší část výdajů měla podle Nejvyššího kontrolního úřadu reálnou souvislost s dopady pandemie, větší část výdajů byla čistě politická.

Výše úročení vládních dluhopisů je na úrovni, „které bylo v minulosti dosahováno zejména v obdobích mimořádných finančních a geopolitických otřesů“. Trhy tedy začínají oceňovat českou dluhovou cestu jako rizikovou.

Deficity jako norma

Vláda Petra Fialy (2021–2025) sice programově nastoupila s heslem fiskální odpovědnosti, ale i tak měl být schodek za rok 2022 na úrovni 300 miliard Kč. Vlivem energetické krize kvůli ruskému útoku na Ukrajinu vystoupal až na 360,4 miliardy.

Teprve za rok 2023 byl schodek 288,5 mld., za rok 2024 pak 271,4 mld.. Fialova vláda tedy schodek postupně snižovala, ale nikdy se nedostala pod 270 mld. Kč.

Babišova vláda poté schválila v lednu 2026 schodek 310 mld. Kč, když odmítla předchozí návrh Fialova kabinetu s minusem ve výši 286 mld.

Teď už je deficitní hospodaření bráno jako norma. Na konci května 2026 byl už státní rozpočet ve schodku 190 miliard Kč, na konci roku se čeká zhruba minus 350 miliard Kč. Schodek sektoru vládních institucí už může podle odhadů překonat 3 % HDP.

Národní rozpočtová rada (NRR), která má ze zákona hlídat rozpočtovou zodpovědnost vlády, vydala 11. června 2026 tvrdé hodnocení toho, kam finančně směřujeme.

Problémy ilustruje kupříkladu na faktu, že výnos desetiletého státního dluhopisu ČR se přibližuje hranici 5 %. NRR to označuje za úroveň, „které bylo v minulosti dosahováno zejména v obdobích mimořádných finančních a geopolitických otřesů“.

Trhy tedy začínají oceňovat českou dluhovou cestu jako rizikovou.

Jen úrokové náklady (refinancování starých dluhů za nových, výrazně vyšších sazeb) v příštích letech spolknou na 1,6 % celého českého HDP. Schodek státního rozpočtu v roce 2027 může být taktéž kolem 350 miliard Kč.

A možná i mnohem víc, protože Babišova vláda si schválila značné rozvolnění národních fiskálních pravidel u výdajů na infrastrukturní projekty či možnost navýšit výdaje o 10 % při zhoršení bezpečnostní situace i bez souhlasu Sněmovny.

Česko neinvestuje, ale konzumuje

Vláda se snaží sugerovat, že z dluhu česká ekonomika vyroste, podle načrtnutého koloběhu: vytvoření dluhu → investice → ekonomický růst → splacení dluhu → snížení dluhové kvóty.

Podle NRR to ale „nemá oporu v datech“. Jinými slovy jde o zbožné přání. Tím se vracíme k indexu WNI, který ukazuje právě to, že nejde o účetní výši investic, ale také o jejich zacílení a reálné dopady.

Nedostatečné jsou v Česku jak soukromé investice, tak smysluplné využití stále se zvyšujícího dluhu.

Vláda sice tvrdí, že investuje a že tyto výdaje jsou zárukou budoucí prosperity, data ji ale usvědčují z opaku: Česko spíše konzumuje a budoucnost neřeší.