Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Tomáš Blažek / MAFRA / Profimedia
,

Česko jako vězeňská velmoc. Věznice plní i speciální trestní sazby pro recidivisty

Zavřít můžou, pustit musí. Známé úsloví příslušníků galérky, recidivistů a obecně lidí za hranou zákona je dnes v Česku stále platné. Jen se k němu přidávají další otázky: Když už umíme lidi zavírat, a jsme v tom rozhodně evropskou velmocí, umíme je také pouštět? A nezavíráme jich zbytečně moc?

Nejprve dvě krátké zprávy z médií, tak jak je v uplynulých dnech přinesl facebookový profil Týdeníku Policie.

Kriminalisté na kamerových záznamech v přepadeném zlatnictví v Praze 6 poznali jim známého recidivistu. Zadrželi ho následující den na jednom z vytipovaných míst, kde se podle nich mohl pohybovat.

Recidivista podezřelý z několika vloupání v centru Prahy utíkal před zkušeným policistou z Místního oddělení Krakovská. Nejprve utíkal přes Václavské náměstí a poté několikrát proběhl přestupní stanici metra. Policistovi chtěl nakonec utéct po eskalátorech, vběhl ale na ty, které jely proti jeho směru. Policista si na něj pod eskalátory počkal a zcela unaveného recidivistu pak zpacifikoval. Policista slouží u policie již úctyhodných 34 let. Klobouk dolů!

Vtipné? Možná. Nás ale zaujme společný prvek obou zpráviček, a tím je recidivista. Tedy člověk, na kterého je už v době po spáchání skutku nahlíženo jinak než na ostatní pachatele. Hrozí mu vyšší trest, i za bagatelní trestné činy má vyšší šanci, že se dostane do vězení. A přebujelá česká vězeňská populace má zase další „čárku“.

Na to, že jsou speciální trestní sazby pro recidivisty nepromyšlené a škodlivé, nedávno upozornila studie Legal Data Hubu při Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Její hlavní autor Jakub Drápal upozorňuje na přímou souvislost mezi způsobem, jak české soudy recidivisty trestají, a nelichotivými statistikami počtu vězňů v ČR.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Speciální trestní sazby jsou nevhodné, jelikož principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin a nikoli za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní. I bez těchto sazeb zákon poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů,“ tvrdí Jakub Drápal ve studii.

Jakub Drápal je právní vědec, dlouhodobě se věnuje oblasti ukládání a výkonu trestů. Nedávno na jeho výzkum odkázal v rozhovoru pro HlídacíPes.org prezident Soudcovské unie Libor Vávra, když byla řeč o důvodech, proč má Česko tak rozbujelou vězeňskou populaci – aktuálně 180 vězňů na 100 000 obyvatel, pátý nejvyšší podíl v Evropě.

„My ukládáme docela dlouhé tresty, navíc u nás se všechny vykonávají poměrně dlouhou dobu. V novinách si třeba můžeme přečíst, že někdo od nás na západ dostal strašidelný trest, ale on se reálně z jeho výkonu různými nástroji, podmínkou, domácím vězením, náramkem a podobně, dostane relativně dřív než náš vězeň s nižším trestem,“ upozornil Vávra na zbytečně dlouhou dobu, kterou čeští vězni tráví za mřížemi.

Čerstvá studie Legal Data Hubu se pak věnuje speciálně lidem, kteří se trestné činnosti dopouštějí opakovaně.


Kompletní studii „Speciální skutkové podstaty pro recidivisty: Nepromyšlené a škodlivé“ najdete ZDE.


„Jednou z příčin jsou vysoké trestní sazby a zejména jejich dolní hranice. Nepřiměřeně vysoké jsou zejména tzv. speciální trestní sazby pro recidivisty. Příkladem je opakovaný podvod: Pokud se dopustíte podvodu do tří let od potrestání, tak je Vám ukládán trest ve výměře 0,5-3 roky namísto běžné sazby 0-2 roky. Takových speciálních trestních sazeb pro recidivisty máme 38,“ upozorňuje studie.

Rozdílné trestní sazby jsou dobře viditelné právě u nejběžnějších trestných činů, jako jsou krádeže nebo ohrožování pod vlivem návykové látky – tedy alkohol nebo drogy za volantem.

Průměrný počet trestných činů a trestů odnětí svobody v letech 2015-2019

Stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není podle autorů studie ani spravedlivé, ani efektivní. „Například krádež není typově závažnější, protože se jí dopustil recidivista, a stráví-li oběť osm týdnů na nemocenské, není pro ni zásadní, zda ji napadl recidivista či nikoli,“ tvrdí Jakub Drápal.

Ten dovozuje, že pokud bychom zrušili speciální trestní sazby pro recidivisty, soudy by ročně uložily o 1850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně, a to jen u čtyř nejčastějších skupin trestných činů. Největší vliv by mělo zrušení speciální skutkové podstaty u krádeží, za které by bylo ročně uloženo o 1250 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně. Jednoduché počty pak říkají, že zrušením těchto speciálních trestních sazeb pro recidivisty by stát snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu a ročně by tím ušetřil zhruba jednu miliardu korun.

Podle Jakuba Drápala jsou změny administrativně lehce proveditelné, spočívají pouze ve velmi jednoduchých úpravách trestního zákoníku.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

8 komentářů

  1. petrph napsal:

    To je fakt smutný, ale minimálně pan „prezident Soudcovské unie Libor Vávra“ by to vědět měl, že jím popisovaný systém „.. domácím vězením, náramkem a podobně“ u nás před půl rokem zkrachoval jak se dá dočíst zde “ https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3408890-misto-elektronickych-naramku-dohlizi-na-dodrzovani-domaciho-vezeni-urednici‚,
    kde se mj. píše „Probační a mediační služba přestala používat elektronické náramky pro hlídání obviněných a odsouzených, kteří mají být v domácím vězení, jsou podmíněně propuštěni na svobodu nebo by jinak byli ve vazbě. …“ a dále pak „že začali úředníci kontrolovat odsouzené osobně – formou „fyzických namátkových kontrol, čímž nebude činnost ohrožena..“
    Slovo absurdita v našem justičním systému získalo úplně nový rozměr.. O jakém to trestu domácího vězení se tu mluví, pokud je na něj dohlíženo „pouze namátkově“? Není to samo o sobě výsměch obětem těch trestných činů, jakož i policii , která ty pachatele pracně stíhá, ba dokonce někdy přímo i honí?

    Ale při takovém přístupu pak argument “ la jsou změny administrativně lehce proveditelné, spočívají pouze ve velmi jednoduchých úpravách trestního zákoníku.“, čímž nám ohromně klesne počet věznů a stát na tom ušetří? Sakra, kdo nebo co je to ten stát, když do sebe nepočítá ty škody okradených nebo i jinak poškozených lidí???

  2. Radek napsal:

    Co to bylo za důchodce???to byla ochranka v metru?

  3. Zdeněk napsal:

    Krádež samotná sice není závažnější, protože se jí dopustil recidivista, ale závažnější je, že vykonání předchozího trestu bylo u něj neúčinné, a jedná se tedy o nedostatečnost dosavadního způsobu nápravy. U recidivistů je tedy třeba zajistit jejich nápravu nebo to, aby neopakovali trestný čin jiným způsobem než dosavadním potrestáním. Tím by se měli vědci i ministr spravedlnosti zabývat.

  4. Radomír napsal:

    Problém je, že zavíráme zhruba stejné počty lidí jako zavírali bolševici před rokem 1989. Ale pořád je to ještě lepší než vězeňství ve Spojených státech, kde zavírají podstatně víc lidí než my.

  5. Michal napsal:

    pokud skončím 8 týdnů na neschopence (nebo budu okraden, podveden aj.) už je mi to opravdu jedno. Ale nebude to jedno těm dalším kteří mohli být na neschopence také, ale nebudou. Protože recidivista již prokázal, že jednání zopakuje je lepší ho od zbytku spořádaných lidí izolovat.

  6. Petr Czinege napsal:

    Podle mě se pan Drápal a jemu podobní badatelé mýlí. Není správné ignorovat jaký život pachatel vedl před spácháním trestného činu. Institut zvýšené trestní sazby pak zohledňuje nebezpečnost recidivisty pro společnost. Sice ho ve vězení stěží napraví a zároveň bude zatěžovat vězeňský systém, ale bude mu alespoň na nějakou dobu ztíženo, aby dělal nešťastnými jiné občany. To je ostatně jeden z účelů trestu, ochrana společnosti. Je jasné, že ideální by bylo, aby trest plnil pře/výchovnou funkci a stal se tak ojedinělou epizodou v životě člověka. Pokud je však někdo schopen páchat klidně i dvojciferný počet trestných činů, tak tady si přece nemůžeme nalhávat, že jej můžeme nějak pozitivně ovlivnit. Podle zmiňovaných badatelů mu můžeme tedy prostě dovolit aby pobíhal na svobodě a nechat tak trpět oběti jeho trestných činů (a doufat, že na něj v životě nenarazíme), nebo ho prostě omezíme na svobodě a po tuto dobu od ně bude relativně klid. Není to sice vůbec ideální řešení, ale lepší než první volba.

  7. Pavel napsal:

    Vůbec nemám pocit, že by se u nás recidivisté trestali nějak přísněji, ale spíše naopak! Velmi často se tu lze dočíst, že 40letý recidivista s třeba 18ti záznamy v trestním rejstříku u soudu dostal trest na samé spodní hranici trestní sazby. Přitom je evidentní, že dosavadní tresty odnětí svobody neměly pro pachatele naprosto žádný výchovný efekt. Tady je prostě nutné takovéhoto jedince od normální společnosti izolovat, pokud tedy není ochoten respektovat její normy chování. Je to pak jeho svobodné rozhodnutí a za svůj osud si může sám… Nedávno psali o 26letém pachateli, který za 11 let svého dospělého (tj. od 15ti let) života, má už pět(!) záznamů v trestním rejstříku! Co chcete jiného s takovým kriminálním individuem dělat, než jej zavřít a pokud možno na hodně dlouho!

  8. A. S. Pergill napsal:

    1. Chybí nám trest smrti, byť bych ho justici současných kvalit do tlapek nedával.
    2. Chyba patrně není v nás, ale ve státech na západ od bývalé železné opony, kde i za velmi závažné trestné činy (typu vraždy) padají jen bagatelní tresty (i jen měsíce podmíněně).
    3. Je také otázka, zda pro recidivisty nezavést extra věznice, kde by se s nimi pracovalo zcela jinými prostředky a postupy než v případě prvotrestaných, kde je náprava daleko pravděpodobnější. Možná by stály za hřích i nějaké pracovní tábory a donucovací pracoviště.
    4. První republika (ale ještě i republika poválečná) uměla mj. potrestaným po výkonu trestu zakázat pobyt ve velkých městech (problém např. pro kapsáře), či vykázat oblast, z níž se bez úředního povolení nesměli vzdálit.

Přidávání komentářů není povoleno